(9.30 hodin)
(pokračuje Nevludová)
Zplození potomka je pro homosexuální pár velmi nesoukromá záležitost, a to zejména v případě gay párů, kdy se na zrození nového člověka podílejí až čtyři různí lidé. Anonymní dárkyně vajíčka, náhradní matka, které je do dělohy implantováno embryo oplodněné smíchaným spermatem dvou otců. A z tohoto eticky sporného procesu se narodí dítě, které neví, kdo je jeho matka, kdo je jeho otec, nezná své biologické rodiče a nebude si jisté, odkud vlastně pochází. Takové dítě doslova neví, čí je.
Děti, které přijdou na svět do homosexuálního páru, nikdy nemohou být potomky obou partnerů. Bude jim vždy chybět jeden z rodičů, budou postrádat otce, nebo mámu. Snahy o uzákonění náhradního mateřství navíc přímo porušují Úmluvu o právech dítěte, která říká, že každé dítě má právo znát své rodiče a být jimi vychováváno. Tuto úmluvu ratifikovala i Česká republika a stále platí.
Jakkoliv je touha po dítěti pochopitelná, neexistuje právo na dítě. Dítě není zboží. Změna definice manželství otevírá cestu k náhradnímu mateřství, obchodu se ženami a s dětmi. Dítě není věc, kterou si můžeme pořídit za libovolných podmínek. Dítě je dar a dítě potřebuje matku a otce. Manželství pro osoby stejného pohlaví změní naši společnost, změní vnímání normality, vezme nám svobodu slova i možnost svobodné výchovy dětí.
Většina lidí v České republice si přeje mít děti v manželství, proto to považují za nejlepší nejen pro sebe, ale i pro svoje děti. To potvrzují výzkumy, že děti nejlépe prospívají se svými biologickými rodiči žijícími v manželství. Pro 86 % lidí v České republice je rodina velice důležitá. 83 % české populace nepovažuje manželství za zastaralý institut. Každá země má svůj vlastní právní řád vyhovující jejím vlastním podmínkám vycházejícím z vlastních tradic, kultury, způsobu života, který se oproti jiným státům může v mnohém lišit. Ale to není důvod se všemu přizpůsobovat. Děkuji.
Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji, paní poslankyně. A s přednostním právem se v tuto přihlásil pan místopředseda Okamura. Podle § 67 mu musím udělit slovo kdykoli, poté po dohodě vystoupí pan poslanec Výborný.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Vážené dámy a pánové, máme před sebou návrh zákona poslanců jiných stran než SPD, který navrhuje uzákonit manželství homosexuálů. Hnutí SPD s tímto návrhem nesouhlasí a hned vysvětlím proč.
Spor o to, zda je manželství svazkem muže a ženy, anebo už ne, dnes rozděluje společnost bez ohledu na stranické preference, na věk, vzdělání, bohatství nebo inteligenci. Hnutí SPD má postoj jasný a konzistentní. Nemáme nic proti registrovanému partnerství. Nemám nic osobního ani proti homosexuálům. Ostatně můj mladší bratr je gay, mám ho moc rád, velmi často spolu komunikujeme a často se stýkáme. Ale manželství je z našeho pohledu prostě svazek muže a ženy. Jde o spor mezi tradičním vnímáním světa, mezi tradičními hodnotami. Já bych ještě dodal, je to spor mezi zdravým rozumem a pseudoliberálním nihilismem - po mně potopa. Lidské civilizace po celou dobu historie manželství kodifikují jako spojení muže a ženy, a to i v civilizacích, které homosexualitu tolerovaly, nebo, jako například antické Řecko pederastii, tedy sex mužů s mladými chlapci, dokonce preferovaly.
Důvody jsou zřejmé. Instituce manželství měla daleko zásadnější a komplexnější funkci. Zásadní přitom byly dvě: reprodukční a ekonomická. Ekonomika stála přitom i za vznikem patriarchátu. Muž si jím vydobyl právo na to, aby jeho majetek dědily jeho děti. Děti jsou pro manželství klíčové. Už od raného středověku se křesťanské církve bránily například rozvodům, neblahému dědictví prostopášného Říma, ale uznávaly výjimku a tou byla neplodnost. Manželství, které nebylo schopné zplodit děti, nebylo tehdy považované za platné manželství ani mezi mužem a ženou. Tento princip platil ovšem už v časech starého Říma a platil i v desítkách jiných kultur.
Vůbec první doložený rozvedený Říman byl jistý Spurius Carvilius Ruga, který se rozešel roku 230 před naším letopočtem s manželkou. Hluboce ji miloval a vážil si jí pro její morální bezúhonnost a dobrou povahu. Carvilius Ruga nějakou dobu zastával úřad konzula a musel podle zákona přísahat, že se ožení pouze za účelem plození dětí. Jeho manželství zůstalo i po letech bezdětné. On se musel rozvést a jeho kauza se stala precedentem k rozvodu.
Manželství je po tisíce let institutem, který ve všech civilizacích ze zákona spojuje muže a ženu za účelem plození dětí. Už nejstarší zákony světa ze staré Mezopotámie kodifikují na jedné straně manželství s právy a povinnostmi obou partnerů a na druhé straně sankcionují například neplodný sex mezi muži. Není v tom žádná homofobie, žádné předsudky, ale chladný kalkul, kdy každý zákonodárce věděl, že pokud má země vzkvétat, musí v jejích základech být funkční rodiny, které plodí děti, dělníky, vojáky, učence, ale také matky.
Pokud zmiňuji historii, pak to primární není fakt, že manželství muže a ženy je fakticky jedna z nejstarších společenských institucí dějin a světa, ale fakt, že pokud tak dlouho vydrželo a přetrvalo všechna náboženství, civilizace i říše, tak je to proto, že je principiálně založeno na zdravém rozumu. Je to něco, co z principu správně funguje. Muž a žena mají děti a takovou rodinu stát prostřednictvím zákonů a své moci chrání a upřednostňuje, a to proto, že taková rodina se mu vyplácí. Každé dítě je do budoucna v dospělosti daňový poplatník, který pracuje, nebo je třeba voják, který za svou rodinu, ale i stát bojuje a umírá. Budování rodin s dětmi musíme preferovat i dnes, protože na nich závisí přežití společnosti, civilizace i národa. ***
