(Jednání pokračovalo v 9.23 hodin.)
Předseda PSP Radek Vondráček: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, je 9.23, můžeme pokračovat, máme přítomny dva členy vlády. Přečtu ještě několik omluv. Omlouvá se pan ministr Karel Havlíček dnes po celý jednací den z pracovních důvodů, omlouvá se pan ministr Petr Arenberger dnes z celého jednacího dne z pracovních důvodů a omlouvá se pan ministr Jan Hamáček z dnešního jednání z důvodu účasti v Senátu, také z pracovních důvodů.
Otevírám body 1 a 2, u kterých vlastně je sloučená rozprava.
Sloučená rozprava k bodům 1 a 2
/sněmovní tisk 201 a 211/
Těmito sněmovními tisky, tisky 201 a 211, jsme se opakovaně zabývali 10. března 2021 na 87. schůzi Poslanecké sněmovny, kdy jsme přerušili sloučenou obecnou rozpravu. Já poprosím, aby místa u stolku zpravodajů zaujali za navrhovatele pan poslanec František Kopřiva a pan poslanec Marek Výborný. Připomínám, že zpravodaji garančních výborů jsou poslanec Marek Novák u tisku 201 a poslankyně Věra Procházková u tisku 211.
Nyní budeme pokračovat v přerušené sloučené rozpravě. 10. března 2021 bylo přerušeno vystoupení paní poslankyně Nevludové. Přeje-li si paní poslankyně pokračovat, tak prosím, máte slovo. Ostatní poprosím o klid, a aby zaujali svá místa v sále, případně debatovali venku. Děkuji.
Poslankyně Ivana Nevludová: Děkuji za slovo, pane předsedo. Tím, že jsem minule byla přerušena z důvodu zařazení pevného bodu, tak bych si dovolila začít úplně od začátku.
Takže vážené kolegyně, vážení kolegové, já osobně ctím hodnotu manželství, které je pro mě svazkem muže a ženy, a případnou změnu této instituce na vztah dvou osob vnímám jako popření zákonů přírody a destrukční zásah do základního stavebního kamene společnosti.
Proč je špatný nápad změnit definici manželství, která je po tisíciletí neměnná? Nové zákony nikdy neovlivňují jen ty, kterých se přímo týkají. Ovlivňují celou společnost. Chceme nadále mluvit o matce a otci, nebo rodiči číslo jedna a rodiči číslo dva? Redefinicí manželství se utváří takhle nová norma, co je zákonem uznané jako normální, bude normální ve školkách, ve školách, dětských knihách a učebnicích. Zákonná norma ovlivní i jazyk, kterým se bude hovořit o členech rodiny, redefinicí manželství se zde otevírá cesta k homosexuálnímu rodičovství. Neznáme něco, jako je univerzální rodičovství. Je otcovství a je mateřství a jsou to dva rozdílné a nenahraditelné přístupy k dětem. Přijetím tohoto návrhu by tak došlo k totální destrukci dosavadního pojmu manželství a jeho naprostému odtržení od jeho základního účelu - založení rodiny ve smyslu zplození společných dětí a jejich výchovy. To, co požaduje hrstka hlasitých aktivistů, není ve skutečnosti umožnění manželství homosexuálům, ale změna definice pojmu manželství, která je založena na tom, že primárním účelem manželství bylo a je odjakživa plození a výchova dětí. Logicky tak manželství vychází ze základního biologického faktu, že rodiči dítěte mohou být pouze muž a žena.
Často slýcháme, že děti prospívají ve stejnopohlavních svazcích stejně dobře jako v rodině s otcem a matkou. Většina studií, která s těmito tvrzeními přišla, ale nepoužívala dostatečně velký reprezentativní vzorek s dostatečným počtem pozorovaných dětí. Vývojová psychologie hovoří jasně. Děti vychovávané homosexuály jsou zatíženy více vývojovým hendikepem. Nejde ale jen o děti. Zkušenosti ze zahraničí ukazují, že všude, kde bylo homosexuální manželství uzákoněno, prudce klesá svoboda slova i svoboda svědomí a zvyšuje se názorová cenzura. Prosté tvrzení, že heterosexuální rodina je pro děti lepší než jiné typy soužití, už je hodnoceno jako nenávistný výrok. V západních zemích se nevyžaduje už jen prostá tolerance homosexuálního života, ale jeho přímá podpora a veřejný souhlas. Odlišné názory jsou umlčovány, kritické příspěvky na sociálních sítích mazány, jejich autoři jsou osočováni z homofobie a nenávisti a jsou proti nim vedena soudní řízení.
Naskýtá se často pokládaná otázka: proč bránit gayům a lesbám uzavírat manželství, když se polovina manželství rozpadá? I přes současnou vysokou rozvodovost je stále manželství muže a ženy považováno za stabilnější než jiné formy soužití, takže to opravdu není argumentem pro to, abychom rezignovali na ochranu manželství. Reprezentativní data ze Skandinávie ukazují významně vyšší nestabilitu homosexuálních svazků oproti těm heterosexuálním. Větší riziko rozvodovosti je často pozorováno zvláště u lesbických párů, a to i v tak tolerantních zemích, jako je Norsko a Švédsko. Za rok 2019 vstoupilo v České republice do registrovaného partnerství 345 párů a 104 párů naopak zaniklo.
I kdybychom se snažili sebevíc, nevymyslíme nic lepšího, než je manželství muže a ženy. Dostupné studie poukazují na to, že děti se vyvíjejí nejlépe, když vyrůstají se svými biologickými rodiči, kteří jsou sezdaní. Tyto děti umí navazovat zdravé vztahy, vykazují lepší výsledky ve škole a nacházejí v dospělosti často dobré pracovní uplatnění. A u rodičů se právě díky biologickému poutu výrazně zvyšuje šance, že se pro ně budou schopni obětovat. Všechny děti by tam měly mít naprosto stejné výchozí právní postavení. Pokud se v soužití dvou žen nebo v soužití dvou mužů nachází dítě, zpravidla to znamená, že tomuto dítěti bylo jedním z jeho rodičů upřeno jeho základní právo mít a znát druhého ze svých rodičů.
Proč stejnopohlavní páry nevysvobodí děti z dětských domovů a center? Dětí právně volných k adopci je v České republice o stovky méně než žadatelů, je to dlouhodobý trend. Kromě toho u nás už dlouho existuje možnost osvojení i pro jednotlivce a velký zájem o tyto děti ze strany homosexuálů nenastal. Argument opuštěných dětí z dětských domovů je tak spíše zástěrkou k získání sympatií veřejnosti. Ve skutečnosti bude uzákonění homosexuálního manželství znamenat otevření možnosti náhradního neboli surogátního mateřství jako cesty, jak se domoci dětí bez partnera druhého pohlaví. Surogátní mateřství totiž znamená, že si pár objedná ženu, aby odnosila dítě na zakázku a poté se ho musela vzdát.
Je pravdou, že se děti už dnes ve stejnopohlavních párech vyskytují a žijí. Děti z předchozích heterosexuálních vztahů mají dva rodiče a ze zákona mají právo se stýkat s oběma, s otcem i s matkou. Situace dítěte, které se narodilo pomocí umělého oplodnění ženě v lesbickém svazku, je opravdu složitá, ale do této situace ho s plným vědomím přivedla jeho matka, která už před samotným početím rozhodla, že dítě bude žít bez otce. To je podstatný rozdíl oproti samoživitelkám, z nichž jen asi málokterá počala dítě s vědomým úmyslem připravit jej o otce.***
