(12.10 hodin)
(pokračuje Juříček)
A navíc otázka je, kolik těch firem to dělá. Já tedy ta čísla taky nemám, byl bych za ně taky rád, ale věřím tomu, co říkal i pan kolega Grospič, prostřednictvím předsedajícího, že možná 80 % firem to dělá. Ale co je nám do toho? Proč bychom to měli ještě deformovat, když oni to právě ze své vlastní dobré vůle dělají, a tím oceňují ty zaměstnance? Musím říct, že já mám se svými zaměstnanci velmi korektní vztahy a velmi dobré. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Pan poslanec Jiří Bláha, máte slovo.
Poslanec Jiří Bláha: Vážené kolegyně, kolegové, musím reagovat na slova předřečníka, prostřednictvím pana předsedajícího, pana Juříčka, a já s ním souhlasím. Ano, musí to zůstat na firmách. Protože jenom abych vysvětlil, o co jde: malé firmy, ty dávají jiný bonus těm zaměstnancům - flexibilnost. To znamená, že to, že nemusíš přijít do práce přesně na šestou nebo na sedmou, ale přijď, jak se dohodneme. Ano, někdy to potřebuji, abys přišel na pátou, ale někdy můžeš přijít třeba až na osmou. A hlavně, během pracovní doby si můžeš vyřídit hromady věcí. To znamená, že to je benefit těch malých, kteří nejsou schopni dávat třeba pět, šest týdnů dovolené, že prostě s těmi zaměstnanci jsou jako s rodinou a snaží se jim vyjít vstříc úplně v jiných věcech - v tom, že je vnímají, že je poslouchají, mají na to čas, oni s nimi totiž často pracují.
Jedna z věcí, kterou bych chtěl znovu vyzvat ještě navrhovatele, aby mi řekli, co budou dělat na růst cen, inflaci, která díky tomu vznikne, protože logicky ve službách, které jsou na hraně úplně se vším, pokud k tomu dojde, tak bude muset dojít k nárůstu cen potravin, služeb. To znamená, že už nebudete chodit k holiči za 200, budete chodit za 300. Tam, kde chodíte za 2 000, budete chodit za 2 500 a tak dále. To znamená, že prostě porostou strmě ceny, a v dnešní době, kdy potřebujeme být co nejvíce konkurenceschopní vůči venčí, to znamená vůči ostatnímu segmentu, to znamená, že vůči zahraničí, tak je to prostě otázka, která je špatná. My potřebujeme zachovat dnešní dny, abychom udrželi konkurenceschopnost směrem ven a mohli v klidu žít. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Pan poslanec Milan Brázdil s faktickou poznámkou. Prosím, máte slovo.
Poslanec Milan Brázdil: Děkuji, pane předsedající, za slovo. Dámy a pánové, my tu diskutujeme o zaměstnanosti, penězích, o tom, jestli se s tím podnikatelé vyrovnají. Já se vás všech chci zeptat: Prosím vás, co je nejcennější každému z nás? Úplně nejvíc, co na tomto světě vlastníme, je náš čas. Čas máme vyměřený, někdo krátký, někdo dlouhý, někdo bohatý, ale čas, nikdo si ho nekoupí, i ten člověk nejbohatší na světě na konci rekapituluje a říká: Prožil jsem to dobře? Neměl jsem strávit víc času s rodinou? Neměl jsem mít víc volna pro to, abych třeba realizoval svoje - já nevím - nějaké plány? Jenom chci říct, že nikdy není čas na to, prodloužit volno pro zaměstnance. Vždycky tady bude nějaká situace, která bude říkat: Ještě tamto, ještě to, teď je tady koronavirus.
Před pár lety jsme pracovali o sobotách, chodili do školy. Pak jsme měli dva měsíce, pak tři, čtyři. No, dneska je tady tohle. Já jenom vám chci říct: nejsem podnikatel, jsem člověk, který jenom vidí v očích lidí, kteří končí na tomto světě a zvažují. Měl jsem ten svůj čas - a my jim ho chceme prodloužit, aby měli dovolenou - měl jsem ho prožít jinak. Měl jsem zvažovat, s kým se budu bavit, s kým ho budu trávit, protože čas je to nejcennější, co na tomto světě máme, nejsou to peníze.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Pan poslanec Jiří Bláha, faktická poznámka. Máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Jiří Bláha: Vážené kolegyně, kolegové, ano, čas je krásná jednotka a určitě všichni bychom ho rádi měli co nejvíc. Ale na to, abych si opravdu mohl užít toho volného času, abych si mohl plnit sny, abych mohl nějakým způsobem rozvíjet svoji rodinu, svoje potřeby, svá přání, přání mých známých, příbuzných, na to potřebuji ne mít peníze, ale mít nějakou ekonomickou jistotu. A je to jedno, jestli to je v penězích, nebo jestli prostřednictvím firmy dostávám nějaké výhody, které mi pomůžou k tomu, abych právě mohl ty sny si plnit. To může být i prostřednictvím, že v hromadě firem je i umožněno, by si ti zaměstnanci plnili svoje sny. Někdo je muzikant - tak jako já - tak mu firma třeba pomůže s tím, kde může zkoušet, kde může vystupovat, kde se může prezentovat. Pomůže mu s tím, jak by měl postupovat, a takhle bychom mohli jít po řadě jiných odvětví.
Řada firem pořádá různé akce, které spějí k tomu, aby právě náš život byl co nejvíce plnohodnotný. A věřte tomu, že rozhodně víc než pátý pracovní týden volna dá právě jistota toho, že tu práci budu mít, že mám kam pravidelně docházet - řada lidí, která jde do důchodu, má najednou volna mraky a ženou se zpátky do pracovního procesu. A jsou často víc v práci než kmenoví zaměstnanci, protože už nemají povinnosti a v práci jsou šťastní.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Pan poslanec Pavel Juříček a s faktickou poznámkou bude potom ještě reagovat pan poslanec Votava. Prosím, máte slovo.
Poslanec Pavel Juříček: Ještě jednou děkuji. Kolega Brázdil, prostřednictvím předsedajícího, samozřejmě má pravdu, ale jenom částečně. Každý máme svoje ambice a svoje vize a sny. Někdo je plní tím, že si dělá volno, a někdo je plní tím, že dělá naplnění nějakých svých vizí a plánů s tím, že vybuduje třeba firmu, a vybuduje ji i pro zaměstnance, o kterých tady hovoříme. A někdo naopak si chce prostě celý život jenom užívat.
Pro mě osobně je největší ztráta času tyto čtyři roky v Poslanecké sněmovně, to musím tady veřejně říct, protože si myslím, že jsem mohl udělat mnohem víc pro firmu a mnohem víc pro Českou republiku a rozvinout tu firmu nejenom dneska do světového formátu, ale ještě do podstatně většího světového formátu. A to je mi líto, že jsem tady strávil čas často planými kecy a planým žvaněním, které k ničemu nebylo. A to každý máme svoje cíle a svoje vize a já si myslím, že jestliže tyto vize můžeme naplňovat, tak je jenom dobře. A to, že je potřeba, aby tady zaměstnavatelé byli a vytvářeli přidanou hodnotu a daně, tak já sám jenom za rok 2017, 2018, 2019 jsem odvedl - ze kterých žijete i svým způsobem vy - 1 miliardu korun na daních. A to se nedá nic dělat. Ten stát, aby fungoval a aby fungovala Poslanecká sněmovna, tak se nedá nic dělat. Vy potřebujete ty firmy a potřebujete ty podnikatele. Na to, prosím vás, nikdy nezapomínejte. A zdravotnictví je také placené z našich daní, takže to jsou přece provázané věci, a jestliže to budeme deformovat, jenom a jenom prohrajeme.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Pan poslanec Václav Votava, poté s faktickou poznámkou paní ministryně Maláčová. Máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Václav Votava: Děkuji za slovo. Jenom k panu kolegovi Juříčkovi. Určitě i on uzná, že zaměstnanec vždycky tahá za kratší konec provazu proti podnikateli. Ne, je to tak. Je to tak, je ve slabším postavení, určitě. Jako podnikatel jsem vždycky chápal, aby byla nějaká ochrana toho zaměstnance, v každém případě, a k tomu slouží zákoník práce. I když já jsem si nikdy nedovolil, abych vystupoval nějak proti svým zaměstnancům, protože jsem si jich opravdu vážil, samozřejmě zaměstnanců dobrých, pracovitých, kteří mají na mysli nejen blaho svoje, ale i blaho té firmy. To je důležité. Proto taky třeba mají význam třeba ty rodinné firmy, jo? ***
