(10.50 hodin)
(pokračuje Stanjura)
Finanční správa to zvládla v mnohem větším počtu - mimochodem, to byl náš pozměňovací návrh, v prvním kole to neprošlo, ale pak jsme se s paní ministryní financí domluvili a bylo to dobře, že jsme se domluvili, ale u tohoto případu, u této sociální dávky prostě není možné dodneška, tak někteří vymysleli, že to má být opatřeno - respektive může to být mailem, ale musí to být opatřeno elektronickým podpisem. Všichni víme, jak málo rozšířený je elektronický podpis. V jiné debatě můžeme klást argumenty a hledat příčiny, proč je to tak málo rozšířené. Odpověď je podle mne jednoduchá, protože je to byrokraticky náročné, mnozí se toho bojí a tím pádem to ani nevyzkoušejí, protože čas, který by věnovali vyřízení elektronického podpisu, raději věnují svému podnikání.
Kompenzační bonus pro OSVČ a malé s. r. o. je pro mě z nepochopitelných důvodů charakterizován jako pomoc podnikání. Když si vezmeme jarní období a pak to druhé, takže teď tady mám přesná čísla: 2 352 bylo odpuštění minimální zálohy pro zdravotní pojištění a 2 588 byla minimální záloha pro sociální pojištění. To znamená, že ve výsledku navzdory vyplácené stejné výši kompenzačního bonusu reálná pomoc byla ve skutečnosti o třetinu nižší. Živnostníci na to oprávněně poukazovali, ale nic se s tím vlastně nestalo. Mluvím zejména o kompenzačním bonusu od října roku 2020. Už to, že pro tak jednoduchou věc máme v této chvíli za sebou šest bonusových období. Já nevím, jestli si to uvědomujeme: šest bonusových období, šest žádostí, šestkrát se to zadministrovalo, místo aby to bylo v jednom. První bonusové období 5. říjen až 4. listopad, druhé bonusové období, třetí, čtvrté, páté, šesté, to skončilo 15. února 2021. Od února je nový kompenzační bonus, kde je těch 1 000 korun. Nicméně je tam ta problematická jedna jediná hranice - propad 50 % průměrné měsíční výše.
Myslím, že o tom mluvili další kolegové z opozice v jiném bodu, to znamená na jiné schůzi, kdy vlastně ti, kteří se snažili aspoň hledat nějakou práci a díky tomu třeba měli pokles jenom 45 % tržeb, nakonec nedostali nic. Takže bohužel aktivita byla v uvozovkách po zásluze opět potrestaná.
COVID - Nájemné. Pamatujete si veřejný slib pana ministra Havlíčka, že to bude 100 %? A pamatujeme si, jaká byla skutečnost? Skutečnost byla úplně jiná a bohužel nižší.
Nebudu vás unavovat detailními rozbory dalších podle našeho názoru neúspěšných programů. I ty nové programy, které vláda schválila na toto období, jsou nelogické, nemají tam různé hranice, vláda se nepoučila z úspěšných zahraničních vzorů.
A teď, jak to fungovalo v Německu. Hned v březnu loňského roku připravila německá spolková vláda program okamžité pomoci pro OSVČ a malé podniky. Určen byl pro malé podniky ze všech odvětví hospodářství jako živnostníky a osoby, které vykonávají svobodná povolání. V rámci podpory mohli podnikatelé obdržet jednorázovou nenávratnou dotaci pro období tří měsíců za sebou ve výši až 9 000 eur. To bylo pro podniky do pěti zaměstnanců, respektive 15 000 eur podniky do 10 zaměstnanců. Dotace byla určena na krytí fixních nákladů. Pro živnostníky, malé a střední podniky, ale i velké společnosti byl určen úvěrový program zastřešený státní rozvojovou bankou, velké společnosti, v Německu jsou to ty nad 250 zaměstnanců, mohou žádat o podporu ze stabilizačního fondu, který je zaměřen na podporu likvidity společností všech oborů formou záruk nebo rekapitalizace. Od června loňského roku mohou malé a střední firmy požádat o překlenovací podporu. Žádat mohou malé a střední společnosti, které byly nuceny pozastavit nebo výrazně omezit své podnikatelské aktivity v důsledku pandemie COVID-19. Zároveň byla pro společnosti uzavřené z důvodu lockdownu v listopadu a prosinci připravena speciální podpora.
Nyní vám řeknu pár detailů speciálně pro podporu malých a středních podniků. Programy byly rozděleny do tří časových období: červen až září 2020, říjen až prosinec 2020 a od ledna roku 2021. V tom prvním období, červen až září roku 2020, bylo možné podávat žádosti od 13. července až do 9. října. Maximální výše příspěvku byla stanovena na 150 000 eur na tři měsíce, což je 50 000 eur měsíčně. Žádosti mohli podávat pouze daňoví poradci, auditoři nebo účetní. O podporu mohly žádat společnosti ze všech odvětví hospodářství - to je ten rozdíl proti té naší sektorové pomoci - pokud neměly nárok na podporu z fondu ekonomické stabilizace, tedy neměly v jednom z posledních dvou finančních let před 1. lednem v rozvaze tržby nad 43 milionů euro nebo 50 milionů euro. Mohli žádat všichni živnostníci a všichni, kteří vykonávají svobodná povolání. Na ty jsme dlouhodobě zapomínali a zapomínáme. Opakovaně o tom mluví například pan poslanec Martin Baxa ve svých vystoupeních. A také o tu podporu mohly žádat neziskové společnosti a organizace. Samozřejmě musely splnit některé předpoklady pro získání podpory. Zastavení nebo omezení obchodní činnosti bylo zcela nebo zčásti způsobeno COVID-19. Tržby musely klesnout v dubnu 2020 nejméně o 60 % a v květnu 2020 ve srovnání s předchozím rokem. Žadatel musel splnit další podmínky týkající se zdraví firmy či podnikání. Nesměli být například v insolvenci, aby mohli žádat o tuto pomoc. Pokud by žadatel nepokračoval v činnosti do srpna 2020, musel by příspěvek vrátit.
To znamená, byla to rychlá okamžitá pomoc, kdo podnikání udržel, byla to dotace. Kdo bohužel podnikání neudržel, mělo to charakter půjčky a museli to vrátit. Bez podezření, bez překážek, prostě důvěra v podnikatele. Přece je prvotním zájmem každého podnikatele, aby podnikání udržel. Pokud se mu to nepovedlo ani s tou státní pomocí, tak ta pomoc měla charakter půjčky. Mně to připadá férová nabídka, která bezesporu přispěla k tomu, že německá ekonomika se s touto situací vypořádala velmi dobře. A dotace se pak nevyplácely společnostem, které ukončily činnost nebo byl podán návrh na konkurz. Což je rozumné: když už nepodnikáte nebo jste v konkurzu, tak tam stát nebude posílat další peníze.
Výše té překlenovací podpory byla, jak už jsem jednou říkal, 80 % fixních nákladů v okamžiku, kdy pokles tržeb byl větší než 70 %, 50 % fixních nákladů v případě poklesu tržeb mezi 50 až 70 % a 40 % fixních nákladů v případě poklesu tržeb mezi 40 a 50 %. Taky byly definovány, aby bylo úplně jasno, co jsou fixní náklady. A ty nešlo měnit v situaci, která platila k 1. březnu roku 2020. Nájemné a leasingy, úroky, daně z majetku, výdaje za zaměstnance, které nelze převést na kurzarbeit, náklady na poradce při podávání žádostí o překlenovací podporu, to všechno byly fixní náklady, to se sečetlo a podle propadu tržeb stát uhradil určité procento fixních nákladů 40, 50 nebo 80 %. ***
