(10.30 hodin)
(pokračuje Stanjura)
Já už čekám déle než 30 dnů na odpovědi ministra zdravotnictví, proč tak komplikoval například zapojení závodních lékařů - omlouvám se, není to úplně přesné - do procesu testování, proč je to tak administrativně náročné, proč se vlastně komplikuje celý tento proces. Mezitím se vyměnil ministr, ale ten úřad by měl fungovat bez ohledu na ministra a poslancům by měl odpovídat včas na jejich písemné interpelace. A to je praktická věc. To není souboj koalice-opozice, to není politický problém. To je o tom, abychom aspoň nějak to těm podnikatelům a zaměstnavatelům ulehčili. To přece nejsou dvě skupiny proti sobě, zaměstnavatelé, management proti zaměstnancům. Pokud to tak někde je, já to nevylučuji, tak ta firma špatně dopadne dřív nebo později. To je úplně evidentní a úplně jasné.
Pojďme se dál podívat do materiálu Ministerstva financí, jak vláda pomáhá podnikatelům. Naše vláda si bohužel oblíbila dotační tituly. Teď mají být jenom dva nebo tři, ale celkově desítky. A když se podíváte na ten objem vyplacené pomoci, tak vidíte, že drobné - když řeknu drobné, je to ještě nadsazené, ve státním rozpočtu samozřejmě - protože když se pak podíváme na ta jednotlivá čísla: COVID - Sport 200 milionů, COVID - Sport II 0,5 miliardy, to znamená 500 milionů, Program Technologické agentury TREND 66 milionů, Program Technologické agentury ÉTA 6 milionů, opatření k minimalizaci dopadů na sektor kultury, neziskové subjekty působící v kultuře 100 milionů, opatření k minimalizaci dopadů na sektor kultury, příspěvkové organizace 600 milionů, program COVID - Kultura I, II, III, to máme tři celkem, 600 milionů, program COVID - Uzavřené provozovny 0,9 miliardy, to znamená 900 milionů. A když to sečtete, tak ta suma je vlastně nižší než Antivirus C nebo kompenzační bonus nebo Antivirus A či B. U toho Antiviru jsem neřekl to číslo a myslím, že je potřeba říct, bylo to skoro 30 miliard do konce února letošního roku. Bezesporu je to pomoc pro udržení pracovních míst, ale kurzarbeit jsme měli mít už dávno, a bohužel je nastavený tak, že o spuštění a aktivaci kurzarbeitu rozhoduje vláda, kterákoli vláda, politickým rozhodnutím, nejsou ty automatické objektivní okolnosti, jako to například mají naši sousedé v Německu.
Pak do té pomoci vláda počítá i odklady a úpravy záloh daní a počítá, že to je 35 miliard. Ale to je jenom cash flow. No, není to málo, ale je to jenom odklad. Sami uvidíme, jak dopadne plnění státního rozpočtu teď na konci března, na konci června, když se platí daň z příjmů právnických osob, kdy samozřejmě ty daně budou vyšší v okamžiku, kdy byly odloženy zálohy. Každý, kdo někdy podával daňové přiznání, ví, že to byl vítaný krok, ale byl to pouhý odklad, žádné odpuštění. To znamená, těchto 35 miliard není fér započítávat do pomoci covidu, protože ty peníze nakonec skončí ve státním rozpočtu.
Pak obrovské zklamání v očekávání vlády u těch úvěrů, COVID I, COVID II, COVID Praha, COVID III, Záruka COVID Sport, COVID Plus. Tam měl být skoro bilion a vláda se hrozně diví, že tam ty částky jsou dramaticky nižší. Všechny ty programy dohromady, jak jsem je přečetl, včetně národní záruky, EXPANZE - záruky, bez COVID II, COVID - Sport a EXPANZE úvěry do kupy dělají 64 miliard místo 1 bilionu. A vláda říká: To je nějaké divné, my tady nabízíme bilion, a ti zaměstnavatelé, podnikatelé vyčerpají 64 miliard. Víte, v čem je problém? To jsou půjčky a ti podnikatelé je musí splatit. Mnozí ručí svým osobním majetkem. To není jako stát, který zatím ještě nesplatil ani korunu svého dluhu a posílá desítky miliard jenom na úroky. Takže je to racionální chování těch, kteří podnikají, kteří vědí, že například přijetí dalšího úvěru by mohlo znamenat buď v blízké, nebo střednědobé perspektivě ukončení podnikání. Takže kdybychom vyškrtali položky, které tam nepatří, tak se dostáváme k číslu dramaticky nižšímu, než je 328 miliard, což samo o sobě je pouhých 25 % toho, co ministryně financí slibovala.
A teď si pojďme porovnat situaci v České republice, v Rakousku a v Německu. Budu čerpat z analýzy, kterou pro potřeby Poslanecké sněmovny zpracoval náš Parlamentní institut. Studie byla zaměřena zejména na plošnou podporu podnikatelů bez ohledu na sektor podnikání a na podporu, která byla určená na pokrytí provozních výdajů nebo živobytí. My tady opět měsíce máme návrh kompenzačního zákona nebo odškodňovacího zákona. Ano, zatím byl propuštěn do druhého čtení, ještě jsme o něm nehlasovali. Ten program je jednoduchý a vychází ze zkušeností v Německu a v Rakousku, já vám pak poskytnu podrobnější informaci. Tam nepovažují podnikatele za sprosté podezřelé, kteří musí dnes a denně dokazovat, že to vlastně myslí dobře a že stát nechtějí doběhnout. Tam ta pomoc je podle mě logicky rozdělena podle propadu tržeb, což je objektivní kritérium. Měsíční plátci DPH poskytují přehled o svých příjmech každý měsíc, kvartální plátci poskytují jednou za čtvrt roku přehled o svých příjmech a pak tady máme neplátce, ti mají příjmy do jednoho milionu korun za kalendářní rok, tyto informace dostává stát jednou za rok v daňovém přiznání daně z příjmů fyzických osob.
Tak nejdřív začneme doma. Kompenzační bonus, už jsem o něm mluvil, 500 korun za den. V okamžiku, kdy jsme to schválili, tak to nejdřív platilo pro OSVČ, posléze jsme k tomu přidali společníky malých s. r. o., posléze k tomu byli přiřazeni ti, kteří pracují na dohodu o provedení práce. V loňském roce k tomu šlo taky dobré opatření, to znamená odpuštění minimálních záloh sociálního a zdravotního pojištění, což bylo necelých 5 000 korun, za těch šest měsíců to dělalo necelých 30 000 korun a to opět byly ušetřené náklady. Od února je kompenzační bonus 1 000 korun na den, ale současně se platí minimální zálohy na sociální a zdravotní pojištění, takže už je to přísnější, není to tak plošné, je to při poklesu tržeb o 50 %. Vypadá to na první pohled rozumně. Řekněme si, jaký je rozdíl, když vám poklesnou tržby o 49 % - nedostanete nic, a když vám poklesnou tržby o 50,1 % - a dostanete 31 000 za měsíc. Myslím si, že to mělo být zvoleno stupňovitě, jak to dělají v Rakousku a Německu, začít třeba u propadu 30 % a tu výši podpory mít podle toho, jak vysoký byl propad tržeb.
Pak jsme měli program COVID - Nájemné, který hradil až 50 % nájemného. Původní podmínka ovšem byla, že majitel objektu či provozovny poskytne slevu 30 %, pak by stát přidal 50, nájemce 20. Tato podmínka byla později zrušena - a já bych řekl, že správně.
Na těchto příkladech vám ukazuji, že vláda, ale bohužel i Sněmovna, velmi často postupovala metodou pokus a omyl. Ne, je to ještě horší. Velmi často ty oprávněné výhrady, připomínky, doplňky zazněly v debatě zejména z opozičních lavic. Vládní většina je odmítla, aby se ukázalo - tu za tři týdny, tu za šest týdnů, tu za osm týdnů - že je to potřeba opravit, takže jsme ztratili čas a ty podmínky jsme velmi často měnili. ***
