(10.00 hodin)
(pokračuje Richterová)
A jinak to potvrzuji, co tady zaznělo. Byly odstraněny řady různých procesních problémů, opravdu ten dlouhý čas diskutování samozřejmě přinesl některá zlepšení. Ale zůstává tam ta klíčová věc, o tom už mluvili předřečníci v těch faktických poznámkách, to, že to zapíná vláda na šest měsíců s možností prodloužení o dvakrát tři měsíce, ale to bez předvídatelných pravidel.
Ano, musí to být nějakým způsobem projednáno, ale není tam ten jasný spouštěč. Takže při přiznání výhody toho administrativního dotažení, že už tam není fixní datum, peníze přijdou do osmi dnů po obdržení výkazu zaměstnavatele a tak dále, tak to vnímáme jako zlepšení na technické stránce toho návrhu. Ale ptáme se na to, jak má vláda odůvodněno, že v Německu kurzarbeit funguje na principu srovnatelnosti s podporou v nezaměstnanosti. Takže se vracím k té základní myšlence - ano, chceme kurzarbeit jako v Německu.
Nebudu přehnaně dlouhá, ale je to opravdu důležitý zákon a jde o desítky a desítky miliard korun. Takže chci zdůraznit: v Německu je kurzarbeit jako podpora v nezaměstnanosti na výši buď 60 % průměrného výdělku, anebo 67 % v případě, že příjemce vyživuje nezaopatřené dítě. A zase, my máme tu možnost v Česku být na podpoře na 65 %, ale zastropované, maximálně člověk stejně dostává okolo 20 000 korun, po dvou měsících to klesá a ještě řada lidí na tuto výši podpory ani nemá nárok. K tomu se dostanu možná později v debatě, ale co chci zdůraznit, je, že německý kurzarbeit je srovnatelný, zcela srovnatelný s podporou v nezaměstnanosti, protože jinak vznikají veliká rizika. Zatímco tady návrh předložený pro český buřtguláš právě zcela rozevírá nůžky podmínek pro zaměstnance, kteří měli smůlu, jejich firma třeba zkrachovala nebo byli propuštěni, a pro ty, kteří mají štěstí, jejich zaměstnavatel je v programu kurzarbeit.
Když to zdůrazním, tak ještě jedna věc je v Německu úplně klíčová, a to jsou opravdu ty předvídatelné podmínky pro spuštění kurzarbeitu pro firmu v potížích, s nimiž ta firma může počítat. To je další obrovsky důležitá věc, která zvyšuje jistotu podnikatelského prostředí.
A ještě k té jedné věci: když to shrnu, tak při nezaměstnanosti tedy u nás postupně klesá podpora z těch 65 %, které zdaleka nemají všichni, na 45 %. Naopak kurzarbeit, jak je navržen, zaručuje těch 80 % po celou dobu. Podpora v nezaměstnanosti u nás trvá pět měsíců, delší podpora platí pouze pro lidi starší 50 let, a to je stejně při podpoře ve výši 45 %. A potom - a to je opět velice důležitý moment - maximální výše podpory, když je člověk nezaměstnaný, činí 58 % průměrné mzdy, což je zhruba těch 20 000 korun. A zase, u kurzarbeitu je to navrženo úplně jinak - na 150 % průměrné mzdy.
A ještě jeden bod zdůrazním. Při kurzarbeitu, jak je to navrženo pro Česko, si může částečně nezaměstnaný přivydělat, aniž by ztratil nárok na podporu v nezaměstnanosti, ale tento částečný přivýdělek není možný, když jste na podpoře v nezaměstnanosti na úřadě práce. Takže jsou tady obrovské rozdíly, od míry finanční podpory přes míru toho, co můžete, až po délku trvání. A co tím chci celkově říci - že německá cesta laděná desítky a desítky let se přidržela toho, že lidé, kteří z nejrůznějších důvodů přišli o práci, mají mít obdobnou, opravdu velice srovnatelnou podporu v té nezaměstnanosti jako lidé, jejichž firma je na tom tak tak, ale zdá se, že by to mohla překonat, a potom jasným způsobem dostanou nárok na tu podporu.
Já bych nyní přešla k tomu, že alespoň část těchto výhrad můžeme napravit přijetím tří pozměňovacích návrhů, které předkládáme za Piráty. Je to pozměňovací návrh J3, který se věnuje prvním dvěma měsícům kurzarbeitu, ponechává je v té maximální výši, jak je to navržené, a pak navrhuje to postupně snižovat tak, jako je to u podpory v nezaměstnanosti, na jednonásobek hrubé mzdy. (Ruch v sále.) Tento návrh je podaný k různým verzím těch komplexních pozměňovacích návrhů, je tam pak i pod písmenem J4 k hlasování.
A potom jsme podali návrh pro narovnání podmínek lidí, kteří jsou na té podpoře v nezaměstnanosti, a to tak, abychom se dostali na dobu zhruba před 10 lety před panem ministrem Drábkem, protože nyní je velice složité, když se se svým zaměstnavatelem... (Poslankyně se odmlčí.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Já vám rozumím. Hezké dopoledne, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci. Já myslím, že každý, kdo chce využít svého práva hovořit k této věci, tak může učinit přihláškou do rozpravy. Nyní má slovo uděleno paní poslankyně Richterová. Ostatní, kteří diskutujete jiná témata, prosím, přesuňte tu diskuzi do předsálí a nechte kolegyni Richterovou, aby své vystoupení dokončila. (Hluk v sále pokračuje.) Ještě chviličku počkejte. Zaujměte svá místa, a pokud chcete diskutovat něco jiného, prosím mimo sál. Prosím mimo sál! (Zvýšeným hlasem.) Vážené kolegyně, ať nemusím nikoho jmenovat. Máte slovo.
Poslankyně Olga Richterová: Děkuji. Ještě jednou: narovnání podmínek pro lidi v nezaměstnanosti je možné přes pozměňovací návrh, který bude pak v hlasování pod písmenem J2 a právě navrací tu možnost, aby i když se zaměstnanec se zaměstnavatelem dohodnou a rozvážou pracovní poměr způsobem, který dneska ne vždycky založí nárok na 65% podporu, tak aby to do budoucna možné bylo. Chtěli bychom, aby opravdu bylo prostě jiné zacházení tam, kde byl pracovní poměr rozvázán z důvodu hrubého porušení pracovní kázně, tam je namístě naprosto odlišný přístup, ale jinak ty první dva měsíce navrhujeme opravdu se vrátit k praxi, aby všichni měli nárok, kteří si platili ten příspěvek, odváděli si stejně povinným odvodem, tak aby měli nárok na 65% podporu v nezaměstnanosti.
Ještě jednou shrnu. V Německu máte předvídatelnost pro firmy, máte srovnané podmínky pro lidi na podpoře v nezaměstnanosti a na kurzarbeitu a v Německu také máte vlastně srovnané podmínky právě na přivýdělky. Ten hazard, že na úřadu práce není možné si přivydělat, zatímco při kurzarbeitu to je navrženo tak, že to možné bude, je pro mě prostě překvapivý. Stejně tak je překvapivé, že se nezohledňuje, že vlastně ten povinný odvod, kterým v Česku je politika zaměstnanosti pro zaměstnance, že se nediskutuje, že třeba v roce 2020 znamená 20 miliard korun, které se pak do politiky zaměstnanosti ale nevracejí.
Takže ještě jednou. My máme ve výši 1,2 % vyměřovacího základu u nás povinné odvody jako součást sociálního pojištění na politiku zaměstnanosti. To v loňském roce tvořilo téměř 20 miliard korun v součtu, ale na takzvané aktivní politice zaměstnanosti a na pasivní politice zaměstnanosti, na podpoře v nezaměstnanosti stát vrátil něco okolo 12 miliard korun. Nepočítám v to Antivirus, to v to nepočítám. Ale standardně je to tak, že více státní rozpočet vybere na tomto povinném odvodu, než vrátí na té vlastně zasloužené podpoře, kterou si lidé předtím předpláceli v době, kdy zaměstnání měli. Proto tedy předkládáme návrh pod písmenem J2, je to číslo 7238. ***
