(12.00 hodin)
(pokračuje Kupka)
Vydáme se k dalšímu důležitému aspektu, já už jsem o tom hovořil. Samozřejmě že ten náš návrh z hlediska vstupních nákladů nepřináší vlastně žádnou nezbytnou korunu navíc. I když by se podařilo minimalizovat problémy s nedostatkem prostor, s nedostatkem lidí, s počítači, s auty a podobně, tak ale stejně to nutně znamená nějaké pořizovací vstupní náklady navíc. Jenomže to nejvážnější, kromě toho, že tedy v tu chvíli asi bude muset paní ministryně pořídit tiskárnu na peníze, bude muset taky pořídit tiskárnu na úředníky, jak jsem o tom mluvil, protože prostě vznik takového stavebního úřadu vyvolá větší nedostatek kvalifikovaných lidí v tom systému, protože ti, kteří tam v tuhle chvíli jsou a jsou nepostradatelní, nejsou dobře nahraditelní.
V mnoha případech, kdybychom se podívali na věkovou strukturu úředníků stavebních úřadů, tak dojdeme k tomu, že jsme vlastně blízko stavu praktických lékařů v České republice, protože jsou to lidé zkušení, ve vyšších věkových kategoriích a i jejich náhrada je komplikovaná. A bez toho, aniž bychom realizovali změnu ve stavebním řízení a nesledovali tuhle důležitou věc, tak děláme opravdu vážnou chybu.
Tohle já pokládám za další důležitý argument, proč máme postupovat ne bázlivěji, ne nutně obezřetněji, ale se zhodnocením reálných rizik a se zhodnocením toho, jak situace v životě vypadá, jak vypadá praxe na jednotlivých úřadech a co s tím dělat. Výhoda našeho modelu znamená, jak jsem zmiňoval, zachování odborných týmů. Zachování odborných týmů má samozřejmě významný dopad na kvalitu stavebních řízení a budoucí komplikace. Každý stavebník vám řekne, že vedle hrozby prodlužování lhůt ho ještě víc děsí, že narazí na nekvalitní, nekompetentní rozhodnutí. Protože to když se stane, tak to má vážný dopad na možné, i významné finanční dopady, protože může jít pak reálně například o promarněnou investici.
Tohle jsou podstatné argumenty, proč se snažíme těm rizikům zabránit. Tohle skutečně znamená, že by mohlo dojít ke kolapsu celého procesu, protože v okamžiku, kdy omezíte, ochromíte systém vydávání stavebních povolení, naředíte současnou sestavu úředníků, tak vás ve výsledku nečeká jenom ohrožení samotného výkonu a času, ale i kvality výsledných rozhodnutí. A to je ještě větší hrozba i pro samotné investory.
Další velmi důležitá věc a poznámka k těm modelům. Sjednocení procesů znamená zároveň konsenzuální model nebo model, který prostě spoléhá na to, že se lidé budou spolu schopni o té věci bavit. Bez toho, aniž by se bavili, to stejně nemůže fungovat, a vidíme to všude. Samozřejmě že stavební řízení je nutně konfliktní, protože se tu střetávají zájmy. Tím spíš je ale nebezpečné sázet na to, že je v té hierarchické struktuře zválcujete. To totiž přesně generuje další návazné problémy, a dokonce provokuje možné soudní spory. Daleko správnější je se pokusit ty konflikty vypořádat, vyřešit tím, že se najdou podmínky k jejich řešení.
A koneckonců tak je postavena velká řada současných procesů včetně EIA. Smyslem EIA přece není zamezit všemu. Smyslem EIA je najít řešení a najít podmínky, za kterých projekt má vzniknout. Přesně proto náš pozměňovací návrh směřující právě ke sjednocení procesů místo institucionální reformy míří k tomu, aby se snáz nacházely podmínky a lidé i díky digitalizaci, úředníci byli s to spolu s investorem hledat to nejvhodnější možné řešení a projít tím ve výsledku do úspěšného konce.
Já si dovolím na závěr, dostávám se do poslední části vystoupení - tady se raduje paní ministryně... ale neradujte se, protože já jsem se snažil, a myslím, že to vidíte dobře, že to nebylo prodlužování toho jednání, že tady zaznívaly jasné, věcné argumenty, naprosto pádné názory aktérů v území. Na závěr se sluší rekapitulovat, říct, co vlastně požadujeme, o co si říkáme. A tady chci jasně deklarovat, že naše pozměňovací návrhy opravdu nemíří k destrukci, ale míří k tomu, abychom zrychlili a zjednodušili stavební řízení způsobem, který nebude znamenat riziko vážného zpomalení vydávání stavebních povolení a ve výsledku ohrožení státních investic, že jsme schopni připravit a prosadit, tedy pořád pevně doufám, model, který by Českou republiku neochromil, využil to, na čem panuje shoda, a ty konkrétní principy jsem zmínil, ale nevystavil nás nebezpečným experimentům.
Jasně jsem také ukázal, že chceme posílit roli samosprávy v ochraně zájmů obcí a měst v územních studiích, plánovacích smlouvách, v tom, že bude možné dosáhnout funkčních správních řízení, kdy obce i města jsou samozřejmě i důležitými investory. Zákaz ping-pongu ve stavebním řízení, další důležitý princip. Dodržování lhůt, jak jsem to zmínil, stejně jako v případě vládní verze i pozměňovacího návrhu pana kolegy Kolovratníka. Co je důležité - zmiňoval jsem to v tom předchozím bloku - vypořádání kolizí při společných jednáních. Ne válcování zájmů, ale hledání východisek. Vznik specializovaného stavebního úřadu pro liniové a velké stavby jako další bod shody. Digitalizace celého procesu stavebního řízení, tak jak jsme se tady v Poslanecké sněmovně na ní shodli, tak jak se na tom významně podílelo ministerstvo a tak jak to při jednáních speciální pracovní skupiny dávali dohromady kolegové napříč politickým spektrem.
Další důležitá věc, zachování stavebních úřadů i v menších místech blízko lidem. Tohle není zanedbatelná věc. Můj pohled na digitalizaci státní správy, na digitalizaci veřejné správy nesmí mířit proti těm a nesmí omezovat ty, kteří potřebují nezbytný fyzický kontakt s úředníkem, kteří se potřebují poradit a pro které třeba digitální forma nikdy nebude šálek jejich čaje. A tohle musí i ten pohled na stavební zákon zahrnovat. Proto je nežádoucí, aby došlo k významnému omezení malých stavebních úřadů. A jsem rád v tomto případě, jak zaznělo, že i sdružení místních samospráv nelpí a netrvá na jednohlavých stavebních úřadech.
Naše řešení vychází vlastně z pravidel, které nastavilo Ministerstvo pro místní rozvoj, a podle mě je nastavilo správně, určilo tři kritéria - kritérium velikosti správního, to znamená vlastně i fyzické dostupnosti místa, počtu jednotlivých úkonů a počtu pracovníků toho úřadu, řeklo, podle mě správně, rozumně a velkoryse: Není třeba splnit všechny tři podmínky, stačí, když se splní jedna. Důležitý princip, stojíme za ním a prosazujeme ho v našem návrhu řešení. Je potřeba, aby digitalizace veřejné správy zachovávala lidský prvek, a především vždycky počítala s tím, že budou dveře otevřené k přímé návštěvě úřadů, k přímému setkání s úředníkem tváří v tvář pro možnou konzultaci, pro nápovědu, pro metodické vedení celým procesem, který je často komplikovaný. Tenhle lidský prvek se nesmí ztratit a naše verze, která zachovává velkou část úřadů, na to pamatuje mnohem víc než centralizovaný stavební úřad, kde navíc v návrhu není nikde pevně stanoveno, kde ve výsledku ty pobočky budou. Nikde to není jmenovitě ukotveno v samotném zákoně. ***
