(11.50 hodin)
(pokračuje Kupka)
Tím uzavírám čtvrtou část a dovolím se vydat do části páté, která je důležitá, abych popsal, co vlastně znamená opoziční návrh, který řeší alternativu vzniku megastavebního úřadu. Upozorním na výhody, na princip a upozorním také na to, kde tenhle návrh vychází opravdu výrazně efektivněji než budování nového megastavebního úřadu. Ten princip vychází především z praxe ve světě v mnoha státech, kde stavební řízení trvá mnohem kratší čas, a vycházíme také ze zkušeností a praxe ve funkčních stavebních úřadech. Vycházíme tedy z existujících modelů z konkrétní praxe, která je funkční. A proti tomu v podobě megastavebního úřadu stojí něco, co nikdo neprověřil, neexistuje žádná věrohodná analýza, jak by to hned vzniklo a dobře fungovalo. Proti tomu náš návrh - znovu to zdůrazňuji - respektuje osvědčené a vyzkoušené principy. Vycházeli jsme z praxe například Městského úřadu - Magistrátu přesněji - v Plzni, vycházeli jsme ze zkušeností z Karviné a z dalších mnoha míst, kde stavební úřady fungují a vydávají povolení v zákonných lhůtách. Udělaly to tak, že se pokusily - nepotřebovaly k tomu dokonce ani speciální ustanovení zákona, ale na základě rozhodnutí tajemníka toho úřadu procesy sjednotily. Řekly svým úředníkům: Heleďte, podílíte se na jedné věci, sloužíte občanům, to je váš hlavní smysl práce. Přestaňte hledět na svůj resortismus, a je-li tady potřeba dát dohromady společné rozhodnutí, společné řešení, například pro novou stavbu bytového domu, tak pojďte se na tom podílet, pojďte se vyslovit, spolupracujte už na té úrovni současných různých odborů. A funguje to, funguje to přesvědčivě.
Náš návrh právě z tohohle principu vychází. Říká: Nepotřebujete, zejména v okamžiku, kdy máte digitalizaci, vytvářet novou byrokratickou strukturu, stavět tady nové stavební úřady - třeba ne všude, ale někde určitě to nezbytné bude, nepotřebujete další složité směrnice. Stačí, když k tomu vytvoříte legislativní prostor a když to, co funguje jinde jako příklad dobré praxe, rozšíříte na celou republiku. To je princip našeho pozměňovacího návrhu. A říká jednoduše: V okamžiku, kdy přichází stavebník, podá žádost, rozbíhá se řízení a už v něm, už v rámci toho jednoho celku, dochází k oslovení i správců sítí, dochází i k oslovení jednotlivých orgánů, takzvaných dotčených orgánů státní správy. Dál působí na svém odboru dopravy nebo na svém odboru životního prostředí, i proto, aby mohli udržovat svoje odborné vazby. A to, že to je důležité, o tom není debata. Vznikají na funkčních úřadech skutečně kvalitní týmy, které posilují svoji odbornost vzděláváním v jejich specifických segmentech - životního prostředí, památkové péče a dopravy. To má smysl zachovat a má smysl stejně tak je při přípravě toho rozhodnutí přivést ke společnému stolu a spolupracovat s nimi.
V ten okamžik, kdy tohle stavebník udělá, rozešle se informace všem, kterých se týká, že mají začít s kontrolou příslušného projektu. Už v ten okamžik se může rozeběhnout a má rozeběhnout ona spolupráce. A jakmile narazí, a ne nutně ve lhůtě po 30 dnech, ale klidně dříve, narazí na konflikt, kolizi veřejných zájmů, tak má nastat krok, který znovu vychází z dobré praxe v mnoha státech světa a bez které se u složitých případů prostě neobejdeme, a to je jednání. Společné jednání, kdy u stolu může sedět a má sedět investor, projektant a ti, kteří se ocitli při projednávání toho projektu ve střetu veřejných zájmů.
Těch případů bych mohl zmiňovat tisíc. Obvyklým a poměrně známým případem jsou střety památkářů a hasičů, památkářů a hygieny. Konkrétní příklad: Potřebujete zajistit kvůli požární bezpečnosti únikové schodiště v památkově chráněném objektu. Úkol jako hrom pro to, aby to bylo průchozí pro ty, kteří sledují historický zájem, kulturní hodnotu toho objektu, a zároveň aby se naplnil požadavek na aktuální požární bezpečnost. To se nedá vyřešit jenom tak, že jeden odškrtne nezájem, nepřichází v úvahu, a druhý udělá totéž. Tím zabijeme stavební aktivity v České republice. Jediná možná cesta je spolu s těmi projektanty hledat řešení. My k tomu máme konkrétní nástroj v podobě koordinovaného jednání, které nastává právě v okamžiku, kdy se ty zájmy ocitnou v kolizi, v konfliktu. A je to jediné dobré řešení, tak, aby opravdu hledali památkáři spolu s hasiči způsob, jak vyhovět oběma nárokům. Řešení? V konkrétním případě nebylo průchozí z hlediska památkové péče ocelové schodiště, ale díky invenci projektantů bylo možné přijít s návrhem na dřevěné únikové schodiště, což současné normy připouštějí po přepočtech z 11. září, a podařilo se najít reálné řešení. Ale nepodařilo by se to udělat, kdyby existovali jednotliví úředníci pevně zamčeni v zákopech. Důležitá věc v tomhle případě je tedy opravdu vytvořit i v rámci celého procesu prostor pro uspokojení veřejných zájmů a nalezení podmínek, za kterých by ten projekt mohl vzniknout a mohl fungovat.
Zaznívala kritika, že ty lhůty v tomto případě nejsou tak striktní jako v případě vládního návrhu. Tomu musím oponovat, protože ty lhůty jsou úplně identické. Úplně identické. A v okamžiku, kdy dojde k jejich překročení, tak to podání putuje na druhoinstanční orgán. V našem případě by to byly stávající krajské úřady. Zaznívalo, že to může zahltit příslušné krajské úřady, které na to nebudou připraveny. Podotýkám ale, že problémy s prodlužováním lhůt, a všichni to taky dobře víme, kdo se tomu věnují, nastávají častěji než na samotných úřadech u dotčených orgánů, kde se právě řeší ony kolize. Dáváme navíc prostor i stavebníkovi, aby v okamžiku, kdy třeba ta lhůta uplyne, tak aby mohl sám o své vůli rozhodnout, že chce doběhnout v režimu správního řízení na té první instanci, protože třeba je schopen dohlédnout už konce té lhůty a toho řešení. Taky významná pomoc směřující k tomu, aby to fungovalo lépe.
Jaké jsou jednoznačné výhody takové reformy, která mění věci, zrychluje věci, ale nevytváří novou byrokratickou strukturu? Odpověď je jednoduchá: Necentralizujete, nevytváříte novou byrokratickou strukturu, která je navíc striktně hierarchizovaná, kde těžko dohledáte a opřete se o opravdu nezávislé, bezpečné, nestranné odvolací řízení. V modelu megastavebního úřadu institucionálního sjednocení to pak bude ležet na bedrech jedné instituce. Jedné instituce, byť bude rozdělena do různých úrovní. Ale tak si já spravedlivé odvolání nepředstavuji a bude to nepochybně narážet - a na to chci upozornit - na možnost nových a vážných sporů. Jedněch se zbavíme a další přibudou. Jak se bude cítit stavebník v okamžiku, kdy přijde s reálnými námitkami proti postupu první instance, a odvolávat se bude vlastně k šéfovi toho, kdo rozhodl? Současná praxe, kdy se stavebník odvolává k druhé instanci nejčastěji na krajský úřad, to znamená opravdu nezávislou instituci, která může přinést do toho jiný pohled. To je důležitý princip dvouinstančního řízení a ten je zakotven hluboko v systému veřejné správy České republiky. I proto je důležité zachovat současnou logiku a sjednocení těch forem. ***
