(10.00 hodin)
(pokračuje Bartoš)
Proto bychom chtěli, abyste ještě jednou vy zde na plénu zvážili, zda v době, kdy Česká republika má zásadní problémy s financováním čehokoli, kdy máme vysoce deficitní rozpočet, se chceme pouštět do takové divočiny. A já stále tvrdím, že podklady, na kterých ten zákon vznikl, nejsou správně spočítány a nedoložily efektivitu tohoto řešení v budoucnu, zda se Česká republika chce pouštět do projektu vzniku Nejvyššího stavebního úřadu, investovat peníze do transformace - dle mého názoru s výsledkem nejistým, dle názoru řady odborníků naopak destruktivním na celý proces. Já vám děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Ivanu Bartošovi za jeho vystoupení. Teď s přednostním právem vystoupí ministr zdravotnictví vlády České republiky Arenberger. Prosím, pane ministře, máte slovo. Připraví se Leo Luzar.
Ministr zdravotnictví ČR Petr Arenberger Dobrý den, pane předsedající, vážené poslankyně, vážení páni poslanci. Dovolte mi, abych se vyjádřil k pozměňovacím návrhům pana poslance Kalouse číslo B6 a B7, které se přímo dotýkají působnosti Ministerstva zdravotnictví, konkrétně oblasti ochrany obyvatel před hlukem.
Na úvod je třeba uvést, proč je třeba se chránit proti hlučným činnostem a provozům. Hluk snižuje obecnou odolnost organismu vůči zátěži, zasahuje do běžných regulačních pochodů, ovlivňuje psychiku a pracovní výkon a zhoršuje komunikaci mezi lidmi. Jako jeden z mnoha faktorů se může hluk podílet při dlouhodobém působení na vzniku hypertenze, tedy vysokého krevního tlaku, může poškodit funkci srdce včetně zvýšení rizika infarktu, snížení imunity organismu, může vyvolávat chronickou únavu a nespavost. Výzkumy prokázaly, že výskyt civilizačních chorob přímo závisí a vzrůstá se zvyšující se hlučností.
Jelikož pozměňovací návrhy B6 a B7 omezují možnost ochrany před hlukem, musíme s nimi zásadně nesouhlasit. V případě návrhu B6 se jedná o změnu, která činí z dosud právně závazných hygienických limitů hluku pouze doporučující hodnoty, což není možné z hlediska ochrany veřejného zdraví akceptovat. Jedná se o neúčelové opuštění politiky řízení a snižování hluku v životním prostředí, a to v době, kdy Evropská komise představila další prohlubování ve snižování emisí včetně hluku, a to až o 50 %. V případě pozměňovacího návrhu B7 pak jde o úpravu, která povyšuje institut rozumně dosažitelné míry hluku z nástroje ojediněle používaného, a to výhradně v řízení o výjimce podle § 31 zákona o ochraně veřejného zdraví, na jediný a rozhodující institut pro posouzení míry hluku. Touto změnou návrh v podstatě nechává na provozovatelích hluku, jakou hladinu hluku ve venkovním prostoru považují za rozumně dosažitelnou a kterou si sami navrhnou a zdůvodní. Orgánům státní správy přitom není ponechán žádný exaktní nástroj k posouzení takto navržené hladiny hluku. Pozměňovacím návrhem tak dochází k úplné rezignaci na ochranu veřejného zdraví obyvatel v oblasti emisí hluku.
Navržená změna je zcela v protikladu k dlouhodobé protihlukové politice Evropské unie a Světové zdravotnické organizace, a tedy i České republiky. K návrhu bylo garančním výborem přijato pozitivní stanovisko. Za resort zdravotnictví ale musíme tento návrh zásadně odmítnout.
Závěrem mi dovolte shrnout, vážené poslankyně, vážení poslanci, že oba pozměňovací návrhy nejsou změnou zákona o ochraně veřejného zdraví, která má přispět ke zlepšení oblasti stavebního práva, nýbrž se jedná o účelovou změnu jdoucí nad rámec rekodifikace stavebního práva, která reálně ohrožuje veřejné zdraví. A proto si vás dovoluji požádat, abyste tyto návrhy nepodpořili. Děkuji za pozornost a vaši podporu.
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Podle mých poznámek by měl mít teď přednostní právo pan místopředseda Luzar.
Poslanec Leo Luzar: Vážený pane předsedo, vážená vládo, dámy a pánové, dovolte mi také pronést pár slov k návrhu stavebního zákona a předpisů s ním souvisejících.
Zazněla tady z úst mých předřečníků určitá anabáze tohoto zákona. Já si dovolím připomenout, že Komunistická strana Čech a Moravy již od začátku upozorňuje na to, že ve státní správě jako takové nastaly určité nevratné kroky... nebo nevratné... kroky, které by stálo za to zanalyzovat. A ty začaly tím, že se začaly rušit okresní výbory, okresní systém řízení, zavedly se kraje rozdílných velikostí a dneska jsme svědky toho špatného působení vůči státu. Ukázalo se to aktuálně u volebního zákona, ukázalo se to právě například ve fungování úřadů jako takových, které převzaly část státní správy a nyní jsou v určitém konfliktu nebo střetu zájmů, ať to nazveme správně, vůči svému vlastnímu posuzování a rozvoji svého vlastního katastru. To se ukazuje jako docela velký problém, protože samozřejmě ve vnímání občanů je pan starosta ten, který rozhoduje o daném území. Toto je vžité a takhle to občané vnímají, byť zákon hovoří zcela jasně, státní správa má být nezávislá, samostatná.
A to se týká i stavebního řízení. Tady si můžeme položit ruku na srdce každý z nás, kdo se někdy nějakou stavbou zabýval, a zcela jasně si říct, jestli tomu tak všude opravdu je. Já jsem pevně přesvědčen, že vliv samosprávy na stavby v mnoha lokalitách je obrovský, ať tak, který zákon povoluje, to znamená účastníkem řízení, ale také mnohdy i tak, že se ohýbá zákon a ten pan starosta, popřípadě pan tajemník hledají cesty, jak vyhovět. Jestli je to správné, nebo ne, to si každý zhodnoťte sám. Pokud jste měli úspěch a podařilo se v rámci stavebního řízení něco tímto stylem dosáhnout, tak samozřejmě to považujete za úspěch, ale já to považuji za škodlivé zasahování samosprávy do výkonu státní správy, minimálně v rovině přístupu všech jako rovných k rovnému, k stavebnímu řízení.
Druhá věc, která tady musí zaznít, je ta koncepce. Již na začátku tady bylo řečeno, že je tady návrh, který by měl zachovat stávající strukturu a jít cestou modernizace, jít cestou ulehčení, ale v stávajících kolejích rozdělení samosprávy spojené se státní správou. Druhá koncepce, která byla připravená ministerstvem úplně na začátku, bylo oddělení státní správy od samosprávy, a to jsme jako KSČM podporovali, protože jsme v tom viděli určitý pokus nastavit zrcadlo okresním úřadům, které byly zrušeny, a hledat cestu komunikace státní správy mezi sebou a její výstupy podrobovat kritice samosprávy a kontrole samosprávy. Postupem doby v přípravě toho zákona se ukázalo, že ty zájmy jsou různorodé, a docházelo k úpravám, které z původního vládního návrhu udělaly, jak se říká, dort kočičky a psa, kdy tam byly všechny zájmy dány dohromady a ten zákon jako takový opravdu dle mého názoru postrádal smysl. Tak se ten původní vládní návrh vrátil komplexním pozměňovacím návrhem, který byl připraven, i pomocí ministerstva, napříč politiky a je předkládán jako nosný, který dneska projednáváme.
Bohužel se objevil i třetí návrh, který já považuji za určitý tlak velkých stavitelů, developerů a dalších, i velkých měst, musím zdůraznit, který se snažil do tohoto návrhu zpátky vrátit liberální přístup k stavbám, k území a k hledání co nejrychlejší a nejlepší cesty právě pro tyto podnikatelské účely. Dalo se o některých věcech debatovat, diskutovat, ale ukázalo se, že většina směřuje spíše k ulehčení si práce na úkor stávajících kontrolních a bezpečnostních mechanismů, které máme, a proto jsme tento návrh odmítli. To vedlo i k určité roztržce, kterou jsem prezentoval na tiskové konferenci, že některé návrhy, které prošly hospodářským výborem, byly úplně v rozporu s původními dohodami a postupy a byly hledány cesty, jak tam ty developery zpátky vrátit. ***
