(9.50 hodin)
(pokračuje Bartoš)
Teď jsme v době covidové. Já jsem včera zrovna viděl, jak hospodaří český stát. Na začátku května jsme, myslím, ve 190miliardovém deficitu. Již teď ty peníze chybí. Ministerstvo vnitra na počátku tohoto návrhu přišlo s takovou analýzou, co to znamená dělat Nejvyšší stavební úřad. Kromě toho, že hovořili o tom, že probíhající stavební řízení a jednotlivé procesy by se mohly zaseknout klidně na půl roku, že by se v České republice nestavělo, nebo na déle, vyčíslili i ty transakční náklady, které v té první fázi hodnotili na zhruba 20 miliard korun. Ta analýza je stále, myslím si, někde k dohledání na webu, nevím, jestli ministerstva, nebo už jenom někde zkopírovaná od lidí, kteří ji reflektovali. Nicméně to byly ty výhrady.
Takže my máme nějaký problém, který dokážeme řešit moderními metodami, a my ten problém ve vládním návrhu vezmeme a přesuneme ho na Nejvyšší stavební úřad, na nově vzniklý úřad, který možná zdědí nebo dostane od někoho nějaký objekt, tudíž nepředpokládáme, že se bude stavět nějaká Babišova čtvrť v Letňanech nebo někde, ale znamená to stěhování. My jsme se bavili v danou chvíli i s panem premiérem a on v tu chvíli byl zděšen. On tady není, takže v něm to zděšení nevyvolám, ale tu informaci už má, že to zároveň znamená stěhování úředníků, ale ne jen třeba fyzicky do orgánů Nejvyššího stavebního úřadu z toho místa, kde oni normálně fungují, ale také pod služební zákon. To byl pan premiér poměrně chvilku zděšen, tak nevím, jestli tuto informaci už nějakým způsobem vytěsnil, nebo to byl jeden z argumentů, proč to také nedělat, což je nějaké formální, já bych s tím asi neměl problém, že lidé fungují v režimu pod služebním zákonem. Nicméně reakce lidí, kterých se to týká, zda, když teď děláte na nějakém městském stavebním úřadu, byste chtěli najednou být součástí Nejvyššího stavebního úřadu, a já to číslo možná v průběhu mého krátkého výstupu dohledám, byla veskrze negativní. Takže ti lidé, odborníci, co třeba řeší ochranu vody, ochranu přírody, s tím nesouhlasí a ta vůle tam samozřejmě není. Oni mají svoji odbornost, tu uplatňují tam, kde fungují, kde sedí v těch svých stávajících agendách.
A je tam celá řada věcí, s kterými jsme nesouhlasili, a proto jsme ve spolupráci s kolegy ze Sněmovny, řekněme té demokratické části opozice, připravovali po celou dobu komplexní pozměňovací návrhy, tedy vlastní návrh, který by tento centralistický způsob uvažování, přesouvání problémů na centrálu, kde se všechno vyřeší, který šel proti tomu a zavádí takzvanou procesní integraci. My jsme představili moderní návrh zákona jako alternativu, která nabízí digitální řešení. Digitální řešení ve smyslu, že na jednom místě občan nebo stavebník svůj projekt podá, vše ostatní se děje na takzvaném backendu. Ti úředníci, kteří jsou za to zodpovědní, přistupují k digitální verzi, materiálu toho stavebního řízení, kdy ta verze je jedna, nikde se neválí různé varianty v různém stadiu, viděl tento, viděl jiný. Dokumentace je zpracována postupně všemi, kteří se připojí k této dokumentaci, k tomu projektu stavebního řízení digitálně na Portálu stavebníka, který předjímá už předchozí legislativa, a na závěr tento proces bude uzavřen a občan nebo stavebník si na konci v podstatě vyzvedne svůj projekt schválený nebo schválený s nějakými úpravami.
To je to, o čem se tady asi 20 let, možná více, ještě před tím, než Piráti vůbec šli do politiky, hovoří. To je to, že úřady musí obíhat data, a ne lidé. Ono se těmi lidmi vždycky myslí občany nebo stavebníky, ale ti lidé jsou i úředníci a odborníci, kteří do tohoto procesu zasahují. Ti se skutečně nemusí stěhovat. Doba covidu nás naučila, že spoustu věcí - a mě trošku mrzí, že u hlasování Sněmovny to není, na výborech to třeba funguje, v Evropském parlamentu to funguje - můžete udělat z domova nebo pouze od počítače. Tímto směrem šel náš návrh v oblasti digitalizace. Procesní integrace a digitalizace je lepší než nákladný vznik Nejvyššího stavebního úřadu a jakési šibování s úředníky. To, že ty odhady byly na desítky miliard, o tom se můžeme přít. Já si myslím, že Česká republika není v kondici na to, abychom tento proces zahajovali. To je tedy otázka digitalizace. Já si myslím, že i v tom vládním návrhu ty jisté prvky jsou, ale pro nás je to digitální řešení daleko lepší.
Možná teď řeknu ještě jednu věc - paní ministryně se taktéž jako my, i když v jinou časovou dobu, byla podívat, jak probíhá stavební řízení v severských zemích. Tam sedí pán, aspoň v tom ukázkovém úřadě - kde nebyl jediný papír, což mě trošku překvapilo - u velikého monitoru. Má sluchátka na uších, nevím, co tam poslouchal, plnovous a stěžoval si: Dneska budu mít těžký den, dneska musím vyřešit 34 stavebních řízení - uzavřít. A my jsme se na něj dívali, jak to všechno zvládne. Ten úředník si otevřel na monitoru takové workflow rozfázované na jednotlivé kroky stavebního řízení, kde mu to ukazovalo, který z těch dotčených orgánů, které nijak nebyly kráceny na svých právech se k věci vyjadřovat, má přístup k řízení v danou chvíli a kolik času mu zbývá, než naplní zákonem daný limit na vyjádření. A ten systém takto postupuje. Když vám tam svítí červená kontrolka "pouze čtyři dny", tak tam klikne na tlačítko, on se odešle e-mail nebo nějaká notifikace dotčenému orgánu nebo odborníkovi nebo účastníkovi řízení, pokud je potřeba něco doplnit, a tímto způsobem jeden člověk komunikuje se všemi účastníky a na konec to stavební řízení - a teď se můžeme bavit, jestli bylo příliš komplexní, nebo třeba jednoduché, to je také třeba rozlišovat, ale to ten člověk neřeší - uzavírá. Ten člověk měl ten den v plánu udělat s elektronickou dokumentací od svého stolu, na stole, kde neležel jediný papír, 34 stavebních řízení ke spokojenosti všech, jak těch, kteří jsou zodpovědní za dílčí části povolování jednotlivých prvků toho řízení, až po konečného konzumenta výsledku, což byl stavebník nebo občan, který se rozhodl něco stavět. Já si myslím, že tahle cesta je hodna 21. století.
Řeknu ještě jednu věc, kam bychom měli směřovat. Často hovoříme, a možná to bude druhá část i mého projevu, k tomu, že 21. století je století digitální, a ono to také v sobě přináší druhou věc, a je to decentralizace, decentralizované století. Je to moment, kdy vy nemusíte ani dnes v covidu pořádat nějaké konference, kam svážíte vědce letadly, kde jim bookujete hotely, ale prostě se ti lidé připojí do digitální platformy a vy tam vidíte přednášejícího, můžete se hlásit, pokládat mu otázky a podobně. Zároveň je zde důležitý prvek subsidiarity. To je autonomie těch místních samospráv, které umí ty věci řešit. Nechápu proč, když i covid ukázal, že centrální řízení je naprosto špatné a my nedokážeme centrálně řídit hygieny, vláda nedokáže centrálně distribuovat řádně pomůcky ani vakcíny, a to jsou čtyři typy vakcín, proč jdeme přesně opačnou cestou, než je světový trend, proč investujeme peníze do něčeho, co se ukázalo jako neefektivní a v takové věci, jako je stavební řízení, podle mě i nesmyslné. Úředníci, kteří žijí někde v tom místě, kde ta stavba probíhá, mají daleko lepší možnost komunikace a vyhodnocení.
Druhá část, a o tom budou mluvit moji kolegové: my bychom chtěli výrazně posílit roli samospráv. Uvidíme, které ty návrhy nakonec uspějí, protože předkládáme náš návrh jako pozměňovací návrh k tomu vládnímu, ale zároveň se soustředíme na dílčí oblasti, které bychom chtěli případně alespoň vylepšit pozměňovacími návrhy. A to je role samospráv v získávání územně plánovací dokumentace, která by měla být naprostým základem pro budoucí proces. Tedy říkáme, že pokud je dobrá územněplánovací dokumentace, většinu věcí jde vyřešit v této rovině, a pokud jsou naplněny všechny předpoklady, tak pak ta stavba probíhá v transparentním předvídatelném systému, který sám hlídá termíny. V danou chvíli tedy nemusím řešit žádnou fikci nebo to, že nestíhají jednotliví účastníci, ale často to je i ten stavebník, který to tam nechá ležet, který neví, že je tam nějaký požadavek, třeba na doplnění. ***
