(9.30 hodin)
(pokračuje Filip)
Doufám, že vzhledem k tomu, jaká to je materie, tak že všichni vnímáme důležitost toho bodu. Opravdu ještě chviličku. Ty diskuze - nechci jmenovat jednotlivé aktéry diskuzí v sále. Tak děkuji. Paní ministryně, máte slovo.
Ministryně pro místní rozvoj ČR Klára Dostálová Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, dnes se tu setkáváme nad třetím čtením návrhu stavebního zákona a souvisejícího změnového zákona, projednávaných jako sněmovní tisky 1008 a 1009. Návrhy obou zákonů jsou projednány a doporučeny hospodářským výborem Sněmovně ke schválení. Pevně věřím, že tyto dva zcela zásadní zákony společně projednáme a co nejrychleji pošleme do Senátu.
Jsem si jista, že všichni, co tu sedíme, se do jednoho shodneme na tom, že změna stavebního práva je nezbytně nutná a je nutná rychle. Česká republika se pravidelně v hodnocení Světové banky propadá v žebříčku délky povolování nových staveb. Zatímco v roce 2018 se umístila na nelichotivé 156. pozici, v roce 2019 klesla o další místo na 157. místo ze 190 zemí světa.
Všichni se ve světle tohoto hodnocení asi shodneme na tom, že naším společným cílem musí být výrazné urychlení procesu povolování staveb v České republice. Chceme přece všichni, aby se začaly stavět bytové domy, dálnice, obchvaty, ale také třeba rodinné nebo zahradní domky. Zkrátka si všichni přejeme, aby se rozjela výstavba na všech úrovních. Proto jsem přesvědčena, že na potřebě nového stavebního zákona panuje celospolečenská shoda, což koneckonců potvrdil i průzkum veřejného mínění, kde právě po novém stavebním zákoně volá více než 75 % oslovených lidí.
Dovolím si tvrdit, že stavební zákon je nejzásadnějším zákonem, které současná Sněmovna v tomto volebním období projednává. Stavební zákon je extrémně složitý k projednání, protože musíte nastolit rovnováhu mezi zájmy všech zainteresovaných aktérů. Navíc často jdou tyto zájmy proti sobě. Sami dobře víte, že ti aktéři, o kterých mluvím, nejsou jen dva nebo tři, ale jsou jich desítky. V průběhu moderování a hledání kompromisu mezi všemi stranami jsme společně s kolegy ministry museli splnit ještě náš vlastní nelehký domácí úkol, a to zajistit ochranu veřejných zájmů z pohledu našich resortů.
Na samém začátku projednávání stavebního zákona ve Sněmovně jsem řekla, že nemám problém podpořit jakýkoliv smysluplný návrh, se kterým poslanci přijdou, a rádi jim na našem ministerstvu s přípravou takového návrhu pomůžeme, čehož mnozí z vás využili a za to jim patří obrovské díky.
Komplexní pozměňovací návrh hospodářského výboru nejenže vychází z vládního návrhu, ale zároveň reflektuje i připomínky Nejvyššího správního soudu nebo Legislativní rady vlády k vládnímu zákonu, které jsme na našem ministerstvu vyhodnotili jako opodstatněné, a proto jsme se rozhodli tento návrh podpořit. I ostatním resortům se tento komplexní pozměňovací návrh jeví jako přijatelný. I proto se také tento návrh stal základem pro pozměňovací návrh ve druhém čtení.
Jistě jste všichni zachytili vášnivé reakce kolem odděleného modelu státní stavební správy. Milí kolegové, za celou dobu, co tuto debatu sleduji a jsem velmi často její součásti, jsem si jista jednou věcí. Spor mezi zastánci odděleného a sloučeného modelu je v podstatě takovým filozofickým střetem, ale klíčovým z pohledu dodržování lhůt. Je jedno, kolik času bychom těmto debatám věnovali, protože zastánci smíšeného modelu si budou stále stát za správností svojí cesty, stejně tak jako zastánci modelu oddělené státní správy.
Řekněme si, jak to doopravdy je. Našim občanům, zástupcům profesních sdružení a mnohým dalším, je úplně jedno, jestli jim dá razítko úředník obce, nebo státní úředník. Chtějí ho mít hlavně rychle a chtějí jasné a předvídatelné lhůty. Nemohu si odpustit, že je to navíc spor absurdní, protože obcím tyto kompetence, o které bojují, nikdy nenáležely, pouze je vykonávaly pro stát za více než čtyři miliardy ročně.
Prosím proto všechny, aby si uvědomili, že nelze stavební zákon ve třetím čtení neschválit, neboť jeho neschválení by znamenalo odklad na dalších minimálně několik let, a pokud se chceme proinvestovat z této současné krize, tak dlouho na nový zákon opravdu nemůžeme čekat.
Nyní bych se ráda vyjádřila k pozměňovacím návrhům. Na úvod bych ráda řekla, že všem ještě jednou moc děkuji za pozměňovací návrhy, které jste podali. Bylo mezi nimi mnoho dobrých nápadů, část z nich jsem i s radostí podpořila. Některé bohužel nebyly dopracovány do takové podoby, aby bylo možné je podpořit, nebo to byly návrhy, které šly proti smyslu rekodifikace. Ke stavebnímu zákonu bylo ve druhém čtení podáno celkem 76 pozměňovacích návrhů. Jak už jsem řekla, některé z nich považuji za užitečné a jsem přesvědčena, že mohou předloženou právní úpravu zkvalitnit.
Za velmi vhodné pozměňovací návrhy chci zmínit například návrh pana poslance Sadovského pod číslem 7861, který provádí úpravy jednotného standardu územněplánovacích dokumentací, nebo návrh pana poslance Dolínka také považuji za velmi dobrý, je to návrh k dobíjecím stanicím elektromobilů, či návrh pana poslance Polanského pod číslem 8003 k elektronickému stavebnímu deníku, či návrh pana kolegy Zaorálka pod číslem 8046, který se věnuje nákladům stavebníka.
Naopak za problematičtější návrhy považuji návrh pana poslance Kupky pod číslem 8021, který byl uplatněn na hospodářském výboru, výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj i na ústavně-právním výboru a na všech výborech byl počátkem dubna odmítnut.
Další návrhy, které tam vnímám, jsou spíše diskutabilní. Jako jeden z těch diskutabilních lze označit návrh pana poslance Kolovratníka pod číslem 8008, který navrhuje převedení pořizování územněplánovacích dokumentací do samostatné působnosti. Přestože já i moji kolegové z ministerstva s myšlenkou posílení role samospráv v územním plánu souzníme, tak když v prosinci loňského roku přišli kolegové z velkých měst včetně Prahy, Ostravy, Brna a řekli, že samozřejmě přece jen nad rámec vytvořené pracovní skupiny pro budoucí podobu územního plánování by chtěli zkusit ještě připravit návrh do druhého čtení tak, aby se vlastně to územní plánování dostalo do samostatné působnosti. Tehdy jsem na to řekla: Dobře, pojďme to zkusit. Pokud to bude životaschopné, právně správné a pokud na tom bude panovat konsenzus všech, kterých se to týká, nemám problém takový návrh podpořit.
Jedna ze základních věci, na které jsme s kolegy od počátku autory tohoto návrhu upozorňovali, jsou rizika plynoucí z takové změny právě na obce, kterých máme v České republice více jak 6 200. Je velmi naivní domnívat se, že vyměníme v zákoně slovíčko "přenesené" za "samostatná" a nic se nezmění. Je to změna celého systému, to s sebou logicky nese spoustu dalších změn a je nutné domyslet všechny dopady. Jako ministryně pro místní rozvoj mám obavu o dopad na malé obce. Ale jak jsem už několikrát avizovala, zásadní v tomto je pro mě postoj Svazu měst a obcí, který sdružuje většinu měst a obcí v České republice. Pokud by obce s tímto novým nastavením souhlasily, i přes moje obavy bych tento návrh podpořila.
Problémem územního plánování samostatné působnosti je zejména jeho financování. Zatímco přenesenou působnost financuje stát, samostatnou působnost si financují samosprávy samy. Stát může k samostatné působnosti pomáhat pouze dotačními tituly. Na ně však není právní nárok a je to vždycky otázka vyjednávání se státním rozpočtem.
Svaz měst a obcí hlasováním svého předsednictva tento návrh nepodpořil. Brno, které patřilo společně s Ostravou a Prahou k hlavním propagátorům samostatné působnosti, tento návrh nepodpořilo a zdrželo se. Pan primátor Prahy, která byla hlavním tahounem tohoto návrhu, hlasoval dokonce proti němu. Vím, že návrh v této podobě striktně odmítají i všechny resorty. Víme, že ho odmítá Svaz měst a obcí a mnohá profesní sdružení. Například pan prezident Hanák nám napsal a vyjádřil své obavy z přijetí tohoto návrhu, který podle jeho názoru jde proti principům rekodifikace. Nyní, když už mám všechna stanoviska, na která jsem čekala, musím změnit svoje osobní stanovisko z hospodářskému výboru k tomuto pozměňovacímu návrhu z neutrálního na nesouhlasné.
Kromě tohoto pozměňovacího návrhu bych ještě ráda zmínila některé návrhy jako například návrh pana poslance Kalouse pod číslem 7936, který v zájmu ochrany nečinnosti fakticky vrací institut povolení stavby. Takže i tento návrh byl několikrát na Legislativní radě vlády odmítnut. ***
