(10.10 hodin)
(pokračuje Richterová)
Dovolím si jenom velice stručně tady dát příklad, o co jde. Jde o to, aby třeba mladí dospělí po ukončení svého pobytu v dětském domově anebo po využití pobytové sociální služby Dům na půl cesty nemuseli o nějakou podporu, což je v tomto případě zejména příspěvek na bydlení, žádat tam, kde mají hlášený trvalý pobyt, ale tam, kde se skutečně zdržují. Domy na půli cesty jsou takové napůl azylové domy pro mladé lidi opouštějící třeba dětské domovy. Většinou potom přicházejí do bytu právě s pomocí příspěvku na bydlení. Aby to neměli komplikované, tak tady toto upraví, aby nemuseli jezdit tam, kde mají hlášen trvalý pobyt, což často bývá velice daleko.
Druhý příklad, komu pomůže tato administrativní změna, například týrané ženy s dětmi po odchodu z domova, nebo po ukončení pobytové služby v azylovém domě pro matky s dětmi, když chtějí změnit - zcela logicky, protože prostě nechtějí mít svůj pobyt v kraji, kde docházelo bohužel k domácímu násilí - tak si chtějí změnit pobyt a najít si v jiném kraji zaměstnání, tak by s tím zase měly komplikace. Musely by jezdit dál do místa, kde mají hlášen trvalý pobyt, zatímco takto, pokud projde tato změna, tak se budou moci na úřadě práce zaevidovat kdekoli po České republice pro dávky státní sociální podpory - tedy rodičovský příspěvek, přídavek na dítě, příspěvek na bydlení.
To jenom takto velice stručně, co zjednoduší lidem život a vlastně ničemu to neublíží. A jak už jsem zmínila, u naprosté většiny pozměňovacích návrhů budeme pro. A zdůrazňuji potřebnost odborného dialogu takto i nad dalšími návrhy zákonů. Děkuji za pozornost a za případnou podporu.
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Jako další je do rozpravy přihlášena paní poslankyně Šafránková.
Poslankyně Lucie Šafránková: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi vás požádat o podporu pozměňovacích návrhů, které předkládám za hnutí SPD. Jednak chceme tento přídavek navýšit o 200 Kč měsíčně těm rodičům, kteří pracují, podnikají, starají se o děti do čtyř let věku v rámci rodičovské péče, anebo se rekvalifikují v době hledání nového zaměstnání. Je to jedna z cest, jak v dnešní krizové době podpořit naše slušné a pracující občany. Za druhé navrhujeme zkrátit období, za které se posuzuje příjem žadatele o přídavek na dítě, ze tří měsíců na jeden měsíc. Toto opatření by pomohlo zejména rodinám, které se ocitly ve složité existenční situaci z důvodu náhlého propadu příjmů a v důsledku neschopnosti splácet své povinné závazky a nedostatku finančních rezerv na delší časové období jim reálně hrozí pád do dluhových a exekučních pastí. Zároveň bych chtěla říct, že náš poslanecký klub SPD prosazuje a podporuje navýšení hranice příjmů, které zakládá nárok na tento přídavek. Děkuji.
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Jako další vystoupí pan poslanec Jan Bauer, připraví se paní poslankyně Gajdůšková.
Poslanec Jan Bauer: Vážený pane předsedo Poslanecké sněmovny, vážené kolegyně, vážení kolegové, rád bych před finálním hlasováním zopakoval názor Občanské demokratické strany a požádal vás o podporu návrhu, který na jedné straně zachovává vládní předlohu, když akceptuje navržené zvýšení přídavků na děti, ale současně vypouští tu část návrhu, která rozšiřuje tu cílovou skupinu. Konkrétně se vypouští návrh zvýšit hranici rozhodného příjmu ze současného 2,7násobku na 3,4násobek životního minima rodiny.
Dlouhodobě vnímáme úpravu přídavků na děti jako nekoncepční, s tím už jsem vystoupil několikrát, a přál bych si, abychom měli více času na hlubší diskuzi o jeho nastavení, a to i v souvislosti s dalšími opatřeními na podporu rodin s dětmi, o kterých tady tak velmi často hovoříme. Nakonec tuto nekoncepčnost připouští i samotná vláda, pokud se začtete do důvodové zprávy, protože v důvodové zprávě k předloženému návrhu zákona konstatuje, že přídavek na děti získal charakter chudinské dávky. Sporný charakter této dávky předložený vládní návrh pochopitelně vůbec neřeší. Pokud by měl být přídavek na děti skutečným vyjádřením solidarity společnosti vůči rodinám s dětmi, museli bychom zvážit mnohem důkladnější změny v jeho nastavení. Tady chci říci, že inspirací mohou být právní úpravy ohledně dávek třeba v okolních zemích, například v Německu je přídavek na dítě plošnou dávkou bez rozdílu, jaké příjmy dostáváte.
Za obzvlášť nepřesvědčivou považuji argumentaci vlády v důvodové zprávě, podle které se navýšení části přídavků na děti a rozšíření cílové skupiny, a tady mohu konstatovat z té důvodové zprávy, "sníží kritizované přesvědčení laické veřejnosti o tom, že stát pracující rodiny s dětmi nepodporuje, protože podpora rodin s dětmi v rámci daňových předpisů není veřejností příliš vnímána". Takto je to tam napsáno. Myslím si, že vláda by měla především zohledňovat faktickou prospěšnost přijímaných opatření místo toho, aby spekulovala, zda jsou, či nejsou veřejností dostatečně vnímána a jestli přinášejí dostatečné politické body.
Nicméně navzdory tomu všemu moc dobře vím, do jak obtížné situace se dostávají nízkopříjmové rodiny v důsledku probíhající pandemie COVID-19, a proto návrh vlády zvýšit část přídavků na děti akceptujeme a podpoříme, to už jsem řekl na začátku. Nahodilé rozšíření cílové skupiny ale navrhujeme vypustit. Podle nás je tento návrh nadbytečný a není ani dostatečně odůvodnění vzhledem k tomu, že současná hranice příjmů ve výši 2,7násobku životního minima rodiny platí teprve, a tady zdůrazňuji ten termín, od 1. ledna 2018. Děkuji vám za pozornost.
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji vám, pane poslanče. Slovo předávám paní poslankyni Gajdůškové, připraví se paní poslankyně Aulická.
Poslankyně Alena Gajdůšková: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedo, paní ministryně, paní poslankyně, páni poslanci, začnu trošku obecně. Stát nemá mluvit do každodenního života občanů, ale stát má povinnost, a proto si ho lidé z obecních daní platí, aby vytvořil podmínky pro to, aby lidé mohli žít tak, jak chtějí. Hlídat plnění tohoto principu je podle mě jako sociální demokratky i prvořadou úlohou parlamentu. To platí pro vše, co schvalujeme a co projednáváme, a za mě to platí dvojnásob u všeho, co se týká dětí a rodinné politiky, co se týká osob se zdravotním pojištěním, co se týká seniorů.
Když se vrátím k dětem, tak lidé mají mít tolik dětí, kolik si jich přejí. A co jim v tom brání? Existují na to analýzy. Existují na to vědecké studie, a to v České republice i jinde. Rodiny a ženy zvláště, zvláště středo- a vysokoškolačky, velmi citlivě reagují při rozhodování o tom, kolik budou mít dětí, na podmínky, které společnost pro rodiny s dětmi vytváří. Je to v prvé řadě možnost sladění pracovního a rodinného života, péče o dítě a kariéry. O tom dneska ještě bude řeč, až přijde na pořad jednání, návrh o dětských skupinách, respektive jeslích. Za druhé reagují velmi citlivě na to, jak stát podporuje rodinu s dětmi, tedy i na tu materiální podporu. Tam paní profesorka Rychtaříková z Univerzity Karlovy dělala dlouhodobou studii a vědecky prokázala, že právě středo- a vysokoškolačky velmi citlivě reagují i na to, jak třeba jsou vysoké přídavky na děti. ***
