(18.50 hodin)
(pokračuje Volný)
Ad 1 - absence vymezení skutku. Podle čl. 6 odst. 3 písm. a) Úmluvy má každý, kdo je obviněn z trestného činu, minimální právo být neprodleně a v jazyce, jemuž rozumí, podrobně seznámen s povahou a důvodem obvinění proti němu. Ač se může jevit právo výše uvedené omezeným pouze na trestní proces, jsem přesvědčena, že garantuje ochranu ve všech demokratických právních rozhodovacích procesech. Více k tomu viz Kmec, Evropská úmluva o lidských právech, komentář Praha, C. H. Beck, 2012, Velké komentáře. ISBN 978-80-7400-365-3, strana 574.
Vlastní skutek, pro který bylo proti mému klientovi zavedeno disciplinární řízení, nebyl do doby vydání napadeného usnesení vymezen jakkoliv jinak než nevýslovnými odkazy na návrhy poslanců Mgr. Radka Vondráčka a Mgr. Marka Výborného a podnět mandátového a imunitního výboru. Co je v poslední dvou podnětech, to ani netuším. Mému klientovi a mně jako jeho právní zástupkyni, ač jsem o vymezení skutku, pro který bylo disciplinární řízení zavedeno, výslovně požádala svým přípisem ze dne 29. 1. 2021, byl zpřístupněn pouze podnět poslance Mgr. Radka Vondráčka ze dne 26. 1. 2021 čj. PS2021/001489. Z této skutečnosti a ze skutečnosti, že MIV výslovně vyžádaná speciální plná moc, kterou mi můj klient udělil pro zastupování pro skutky přesně popsané v tomto podnětu, mi fakticky umožnila jeho zastupování při projednávání výše popsaných skutků před mandátovým a imunitním výborem, který by zcela jistě nepřipustil můj účast u jednání pro skutky, které nepokrývá mi udělená plná moc, si nezákonným donucením domýšlím obsah skutků, tak jak jsem výše vymezila. Tato vada prakticky vylučuje v disciplinárním řízení zahájeném usnesením MIV č. 162 z 36. schůze ze dne 26. ledna 2021 jakoukoliv argumentační obranu mého klienta a fakticky mu znemožnila se hájit bez toho, abychom na straně druhé sami domýšleli elementární předpoklady jeho disciplinární odpovědnosti, a tedy aby můj klient fakticky soudil sám sebe.
Ústavně chráněným právem každého, proti němuž je vedeno deliktní řízení, které se plně promítá do zásady nemo iudex in casa sua - nikdo soudcem ve vlastní věci, je právo člověka, proti kterému je deliktní řízení vedeno, nečinit cokoliv, čím by mohl proti sobě dotvářet podmínky a okolnosti, na základě kterých by bylo možno dovozovat jeho deliktní odpovědnost. Skutečnost, že můj klient do doby vydání napadeného usnesení neznal skutkové okolnosti, o jejichž naplnění jeho deliktní odpovědnost MIV opřel, byl touto absencí znalosti skutků fakticky nezákonně nucen se hájit pro skutky, jejichž skutkové znaky se musí domýšlet, a ani taková právní obrana mu navíc fakticky nebyla umožněna, čímž byl z - dle mne - politických důvodů nezákonně znevýhodněn proti například každému přestupci, který v obci překročil rychlost o čtyři kilometry v hodině.
Nedotýkám (?), že disciplinární řízení svým charakterem prolamuje určitá práva mého klienta - veřejnost projednání, právo na soudní přezkum rozhodnutí. To ale není tento případ, protože tady nejde o rozhodnutí. Nicméně jsem přesvědčena, že minimální, zákony garantovaná lidská práva mu upřena být nemohou jen z toho důvodu, že je poslancem. Na rozdíl od některých členů MIV jsem přesvědčena, že i vy jako poslanci máte zaručena určitá minimální základní lidská práva. Kupříkladu bývalé ministryně spravedlnosti si to nemyslí.
Uzavírám k tomu, že disciplinární řízení zahájené proti mému klientovi pro blíže nevymezený skutek či skutky je řízením nezákonným, porušujícím čl. 6 odst. 3 písm. a) Úmluvy. Jelikož disciplinární řízení proti mému klientovi nebylo mimo jiná, ještě daleko závažnější pochybení v důsledku nevymezení jeho předmětu do současnosti ani řádně zahájeno, je naprosto vyloučeno, aby mohlo proběhnout a být ukončeno.
Ad 2 - právo na obhajobu. Podle čl. 6 odst. 3 písm. b) Úmluvy má každý, kdo je obviněn z trestného činu i jakéhokoliv jiného deliktu, tato minimální práva: mít přiměřený čas a možnosti k přípravě své obhajoby. Už jen v důsledku skutečnosti, že mému klientovi nebyly vysvětleny okolnosti jeho provinění a řádně vymezen skutek, o němž bylo řízení vedeno, způsobilo, že byl nezákonně nucen domýšlet si podmínky své disciplinární odpovědnosti - čl. 6 odst. 3 písm. a) Úmluvy, a zásadním způsobem mu tak bylo zkráceno právo na obhajobu - čl. 6 odst. 3 písm. b) Úmluvy. Ani jedno z těchto práv není charakterem disciplinárního řízení podle jednacího řádu Poslanecké sněmovny jakkoliv dotčeno.
Dále jsem přesvědčena, že bránit mému klientovi v uplatňování jeho obhajovacích práv bylo úmyslným nezákonným záměrem mandátového a imunitního výboru. Jak jinak si vyložit skutečnost, že jsem byla já i můj klient vyrozuměna opakovaně o jednání pouhý den předem, ač minimálně jednání, které nezákonně proběhlo dne 16. 2. 2021, bylo nařízeno již pět dní předem? Co mělo být cílem této diskriminace mého klienta než očekávání, že se nestačíme na jednání připravit, případně nebude v našich kapacitách si za pouhých pár hodin předem zařídit volno k účasti na jednání? Jak by se líbilo komukoliv z vás, kdyby vám na vaši obhajobu dal soud nepřiměřeně krátkou dobu, která by vyloučila a priori možnost se na jednání připravit? Schválně se zamyslete, kolik z vás pochopilo rozdíl mezi jednáním jako pojmem obecným a jednáním formou projevu jako pojmem speciálním po prvním přečtení mé argumentace. Kolik z vás skutečně zvládlo celé toto odvolání dočíst do konce a pochopit, co vám sděluji, a kolik vás to stálo jenom tohle přečíst? Kolik času by kdokoliv z vás potřeboval, aby tohle podání argumentačně připravil a sepsal za souběžného řádného plnění si ostatních pracovních povinností? Pokud si odpovíte, že by vám skutečně stačilo jen pár hodin, tak uznám, že se mýlím, a jako advokátka prostě nejsem ještě takový rutinér, jak MIV předpokládal, když mi na přípravu a cestu z Olomouce do Prahy dal fakticky jen několik hodin namísto alespoň pěti dnů, které by mi na přípravu právního zastoupení přiznal, kdyby mi pozvánku na jednání odeslal v den, kdy již bylo jasno, kdy jednání proběhne, což vyplývá z data pozvánky. Datována byla dnem 10. 2. 2021, odeslána mi do Olomouce 15. 2. 2021. Jednání proběhlo dne 16. 2. 2021 v 10 hodin v Praze.
Jelikož nebyly odstraněny procesní vady, můj klient fakticky nemohl uplatňovat ani jakékoliv věcné a skutkové námitky a prakticky se tak nemohl ani začít hájit argumentačně k jednotlivým znakům skutků, pro které bylo disciplinární řízení zahájeno, a svou obranu musel zaměřit do zásadních vad disciplinárního řízení, disciplinárního procesu. Obdobně platí i ke skutku, o kterém dosud rozhodnuto nebylo, kterým se předseda Poslanecké sněmovny poslanec Mgr. Radek Vondráček urazil za poslance Tomáše Hanzela. A já jen doufám, že o druhém skutku nebylo rozhodnuto jen z toho důvodu, že by MIV musel dát mému klientovi za pravdu, kdy si jiný výrok ani nedovedu představit.
Uzavírám k tomu, že tím, že Mgr. Lubomíru Volnému nebyl ozřejmen skutek, pro který se proti němu disciplinární řízení zavedlo, a v důsledku toho byl nucen se hájit tím, že si sám domýšlel okolnosti své disciplinární odpovědnosti, došlo k porušení čl. 16 odst. 1 Úmluvy. Tím, že mému klientovi nebyl záměrně poskytnut dostatečný čas na přípravu obhajoby, došlo k porušení čl. 6 odst. 3 písm. b) Úmluvy.
Ad 3 - podjatost mandátového a imunitního výboru. Jen pro dokreslení snahy některých poslanců potrestat mého klienta i za cenu porušení zákona vyplývá z toho, že organizační výbor Poslanecké sněmovny nerozhodl o vyloučení některých členů MIV z disciplinárního řízení. Nebudu to více komentovat, neboť to považuji za nadbytečné, ale položte si otázku, kdo z vás by chtěl, aby o jeho případném provinění rozhodoval člověk, který se vyjádřil před zahájením řízení a v jeho průběhu tak jako někteří členové MIV. Myslíte si, že takto se předem vyjadřující člověk může být objektivní a uznat po provedeném dokazování, že se mýlil? Pro stručnost vybírám tři nejkřiklavější případy. ***
