(17.20 hodin)
(pokračuje Zaorálek)
Takže nedělejme si iluze. Ten způsob, kterým se Rusko pohybuje tady po Evropě, ten je v tomto naprosto brutální a Rusko tím bohužel opravdu dokazuje, že nedbá na suverenitu zemí, a dokonce ani nebere váhu lidských životů. To si myslím, že není něco úplně nového, prostě to patří k historii Ruska. Vzpomínám si na Sevastopolské povídky Lva Nikolajeviče Tolstého, když tam je taková scéna, kdy tam dopadne granát a ti důstojníci, co si lehnou, pak zase vstanou, oprašují ten prach. Jeden z nich vezme pušku od mrtvého vojáka a řekne: Nic se nestalo, puška je celá. Chápete, to je něco, co víme, že je součástí toho, s čím se v Rusku setkáváme. Psal o tom Masaryk a další. Víme, že tady máme mocnost, která takto naprosto brutálně je schopná nerespektovat suverenitu země, nerespektovat ztráty na životech, a popřít dokonce nos mezi očima, když jde o to, vydat odpovědnost z toho, co se stalo, ať to bylo to malajské letadlo, ať to byly ty další události, u kterých skutečně bylo daleko víc mrtvých, než byli ti, kteří byli v České republice. Tohle je přece také důležitá souvislost pro to, abychom si uvědomili skutečně, co se stalo.
Zvláštnost toho českého případu je v tom, že to trvalo řekněme sedm let. Ale já sám jsem si přečetl, že pyrotechnické odstraňování důsledků toho výbuchu, který měl třistametrový kráter, trvalo až do roku 2020, a pokud se nepletu, tak k stoprocentnímu ztotožnění těch osob Kriminalistickým ústavem došlo až v březnu roku 2021. Takže to mi osobně vysvětluje to, proč to tak dlouho trvalo, a tomu rozumím, protože zkoumat něco v prostoru tak zničeném je nesmírně obtížné. A já také si myslím, že je to úspěch, že ten výsledek máme.
Takže tady bych podepsal slova Jana Hamáčka, která tady zazněla, že to, že tahle věc má pokračování a že tu dneska máme souhrn toho, na co se přišlo. To má podle mě velkou cenu, protože ten výbuch byl pro celou řadu lidí tehdy záhadou. Také jsem tam tehdy byl v těch Vrběticích. Pamatuji si experty, kteří říkali: Tohle nedává smysl. Oni tehdy říkali - chápete: Ta munice, která tam byla, ta nebyla schopna sama vybuchnout, dokonce ani pádem. To si pamatuji, to bylo nevysvětlitelné. To je nepříjemné tyhle nevysvětlitelné věci. Já jsem rád, když se dobíráme toho, co se vlastně tehdy stalo, je to pro nás strašně důležité.
A kdybych tady chtěl říci, v čem byla podstata tehdy toho holandského postupu, který si myslím, že byl správný, tak to byly tyto principy: jasná pozice Holandska, jednotná, jasná pozice vlády a parlamentu, tím druhým bodem bylo neztratit iniciativu a sledovat danou strategii. A ty situace se nesmí vymknout kontrole z hlediska toho, kam se chceme dostat. V tom si myslím, že mě v něčem také docela potěšila ta dnešní debata, protože v ní zazněly výroky, které mně připadaly slibné, i výrok Petra Fialy, který řekl, že se potřebujeme dobrat něčeho společného, na čem se shodneme, ale i výrok paní poslankyně Černochové, která také řekla, že tady nejde o to, dneska bojovat, prostě jde o to, abychom měli strategii, abychom ji sledovali, abychom se na ní sjednotili. Pokládám za velmi důležité i to, že tady řada vystupujících mluvila o mezinárodní koordinaci a spolupráci. A dovolte, abych k tomu řekl za sebe, protože to pokládám za zásadní: my opravdu strašně potřebujeme, aby to, co se stalo, s námi naši spojenci sdíleli v této chvíli. Oni musí vědět, o co jde v tom smyslu, že v tomhle nesmíme zůstat sami, abychom si to prožívali sami. Oni musí se zúčastnit toho, co se tady odehrálo, protože se jich to týká.
Ujišťuji vás, že řada zpravodajských služeb kolem nás si to velmi dobře uvědomuje. Naše zjištění jsou zjištění, se kterými oni dneska pracují a budou pracovat. Je možné, že ty poznatky, které tady byly získány, nakonec ve spolupráci s nimi povedou k dalšímu odhalení v jejich zemích. To znamená, to sdílení je důležité na všech úrovních, jak zpravodajské, tak diplomatické. Pro nás je strašně důležité, aby všichni věděli, co sledujeme, aby věděli, že v rusko-českých vztazích řešíme něco, co se jich všech týká, a aby rozuměli našim krokům a v tomto smyslu je s námi sdíleli.
To je také obsah toho, že sledujeme danou strategii a nejdeme ní sami. My si nemůžeme dovolit, abychom s tímto příběhem zůstali tady sami, aby to byla jenom rusko-česká relace. Tohle prostě musí být víc a všichni, kdo tady dneska mluvili o tom, že to je teď veliký diplomatický úkol, tak měli absolutní pravdu. Tohle je, přátelé, dlouhodobá věc, to není věc na týden. Tady je podle mě nutná - a vím, že se rozjíždí - diplomatická práce, která bude znamenat oslovení našich velvyslanectví, a musí se rozjet celý ten mechanismus, který je nutný pro to, abychom vytvořili sdílení toho, co se odehrálo. A jsme teprve na začátku.
Zároveň si myslím, to mi dovolte tady také říct, že kromě toho, že je důležité držet vazby s našimi partnery, velice těsné, aby nám rozuměli v této chvíli, tak si myslím, že je důležité také neztratit komunikační kanál s Ruskem. Protože jestli chceme něco s Rusy řešit, tak si myslím, že bychom to měli být schopni řešit sami. Rozumíte, je to můj osobní názor, ale nemyslím si, že by bylo dobré, abychom měli ve vztahu k Rusku nějakého prostředníka. Nevím, kdo by tím prostředníkem mohl být. Kdybyste mi navrhli nějakou jinou zemi, tak vám řeknu: Ale ona nemá totožné zájmy s Českou republikou. Proto jsem přesvědčen, že komunikační kanál mezi Českou republikou a Ruskem je důležité držet, protože on je předpokladem také toho, abychom se dobrali i v tomto nějakého řešení s plným vědomím toho, jak se Rusko pohybuje, co dělá, s naprostým realismem k tomu, s kým máme co dělat a s kým máme co do činění, zároveň se snažit komunikovat tu věc i s nimi - z řady důvodů. V této zemi žije tuším 40 000 ruských občanů.
Ne každý teď možná sdílí tuto pozici, která tady má v Parlamentu většinu. To znamená, důvodů, proč potřebujeme držet ten kanál a tu komunikaci, je podle mě hodně. Já to tady zmiňuji proto, protože i to mi připadá, že bychom měli mít na paměti. Prostě my tady žijeme s Ruskem už staletí a to, co se odehrálo, jak jsem ukazoval na ukázce z ruské literatury, není vlastně nové. Způsob soužití s Rusy je složitý, a dokonce v tom, co se odehrálo dnes, to vypadá, jako by Rusko se také snadno mohlo stát opravdu naším nepřítelem. Já nechci říkat, že jím dnes je, ale může se jím takto snadno stát. A my musíme podle toho se chovat, a proto potřebujeme dneska tu maximální komunikaci s Evropskou unií a s Aliancí.
Takže já bych si přál, abychom dnes v této Sněmovně skutečně společně odhlasovali pozici, tu jasnou pozici, o které jsem mluvil, že je základem toho postupu, který bude dlouhodobý a na který potřebujeme dosáhnout výsledek, který bude v něčem smysluplný a který nějakým způsobem bude odpovědí na to, co se stalo, a bude životaschopným řešením. Takže jsme tady na začátku práce. Toto jednání Sněmovny a její usnesení bude první bod.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji, pane ministře, a protože se nikdo s přednostním právem nehlásí před otevřením rozpravy, tak v tuto chvíli otevírám všeobecnou rozpravu a do ní je s přednostním právem se stanoviskem klubu Pirátů připraven vystoupit pan poslanec Jan Lipavský. Připraví se pan poslanec Lubomír Volný. Prosím, máte slovo.
Poslanec Jan Lipavský: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, děkuji za slovo. Dovolte mi vystoupit se stanoviskem klubu Pirátů k projednávané otázce a vlastně na to, co zde říkal pan ministr Zaorálek, a já vnímám, že on to říkal hodně v kapacitě zkušeného politika, který předsedal Sněmovně a čtyři roky dělal ministra zahraničních věcí, tak se na jeho projev dobře navazuje v tom smyslu, že my jsme připraveni se podílet a dlouhodobě to deklarujeme, že chceme, aby byla pevná pozice České republiky v rámci Evropské unie a Severoatlantické aliance. Stejně tak dlouhodobě poukazujeme na to, že bezpečnost České republiky je důležitým parametrem, opakovaně to zvedáme při různých příležitostech zde ve Sněmovně. Dám pár příkladů, konkrétně aktivit ze zahraničního výboru, kde proběhlo jednání k zabezpečení zastupitelských úřadů, konkrétně po incidentech v Moskvě. Pětkrát jsme neúspěšně navrhli, aby zahraniční výbor projednával otázku dostavby jaderné elektrárny v Dukovanech. Kupodivu to bylo vládní většinou vždy zamítnuto a tak dále. Bezpečnostní výbor si otázku zařadil na jednání, ale pak už se k tomu z procedurálních důvodů nikdy nedostalo. ***
