(17.00 hodin)
(pokračuje Bartošek)
5. Vyzýváme vládu, aby požadovala po Ruské federaci vyvození odpovědnosti za útok na sklad ve Vrběticích a zároveň po ruské straně vyžadovala finanční náhradu a odškodnění za oběti, materiální škody a likvidační práce po útoku.
6. Poslanecká sněmovna vyzývá vládu, aby na jednání Severoatlantické rady bez zbytečného odkladu požádala spojenecké země NATO o společné veřejné vyjádření podpory České republice a vyzvala je ke koordinovaným krokům v reakci na odhalení, že za výbuchy ve Vrběticích je odpovědná Ruská federace.
(7.) Česká republika by měla spojence vyzvat zejména ke koordinovanému vypovídání ruských diplomatů a zpravodajců, podobně jako tomu bylo v roce 2018 po pokusu o vraždu Sergeje Skripala.
8. Poslanecká sněmovna vyzývá vládu, aby v rámci NATO byla vytvořena iniciativa, která se začne aktivně zabývat snížením vlivu Ruské federace v rámci členských států NATO a Evropské unie, a zintenzivnila boj s dezinformacemi."
Kolegyně a kolegové, chci vás poprosit o podporu návrhu tohoto usnesení. Věřím, že bezpečnost naší země leží na srdci nám všem. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Nyní s přednostním právem místopředseda vlády, ministr vnitra a ministr zahraničních věcí Jan Hamáček. Prosím, máte slovo.
Místopředseda vlády, ministr vnitra a ministr zahraničních věcí ČR Jan Hamáček: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, já trošku navážu na kolegu Bartoška a taky budu chvilku děkovat. Možná vás překvapím, že první poděkuji vám všem za tu velmi kultivovanou debatu. Když jsem sledoval některá vystoupení v těch posledních dnech a týdnech, spíše dnech, tak jsem se děsil toho, co tady dneska uslyším a jak to bude vypadat. Já jsem ve Sněmovně dlouho, ale to je snad poprvé, kdy jsem příjemně překvapen z toho, jak tu debatu vedeme. Doufám, že to vydrží i poté, co otevřeme rozpravu.
Ta věc je tak závažná, že si opravdu zaslouží přístup s chladnou hlavou a alespoň pokus o nějakou národní jednotu. A když už děkuji, tak děkuji samozřejmě i za tu debatu na výborech, protože jsem si původně myslel, že pouštět to na plénum bude riziko, ale doufám, že jsem se mýlil. Ale debata na výborech, kam to patří, ty odborné výbory, byla velmi věcná, byla detailní a myslím si, že umožnila vysvětlit všem těm, kteří na těch výborech byli, za použití všech argumentů, které jsou k dispozici, protože přece jenom při vší úctě, ty výbory mají jiný režim než plénum Poslanecké sněmovny, tak vysvětlit těm, kteří mají kontrolovat vládu, že si to nikdo nevymyslel, že pokud se teď rozjedou na plné obrátky ty dezinformační weby a budou vyprávět, jak vlastně žádné Vrbětice nebyly a jestli tam náhodou něco bouchlo a tak dále, teď nebudu vymýšlet ty konspirační teorie za ně - ono už to začalo tou ruskou reakcí, kdy jsme byli obviněni, že tady děláme něco v žoldu Spojených států amerických. Když jsem to poprvé viděl, tak se přiznám, že jsem na to koukal jako blázen. A to si myslím, že mám za sebou docela dost a jako ministr vnitra už jsem taky zažil hodně, ale když jsem to viděl, tak jsem říkal: Tohleto bude asi nejtěžší věc ve funkci. A znovu říkám, máme za sebou covid, máme za sebou různé věci, ale tohle mě svojí komplexností a složitostí prostě překvapilo. A přišly samozřejmě ty obavy, jak dál a co dělat. Musím říci, že musím taky poděkovat a připojit se k tomu poděkování všem těm, kteří to odpracovali, kteří to dotáhli až tak daleko. A pak musím poděkovat těm, kteří zajistili, že to pro Českou republiku dopadlo dobře, a já vám vysvětlím, co myslím. Když jsem četl některé ty reakce - a netýká se to této debaty, týká se to reakcí, co jsme slyšeli v týdnu - tak jsem měl pocit, že zase jedeme tou starou českou tradicí: všechno je špatně, hledejme viníky a já nevím co všechno a po bitvě je každý generál.
Měli bychom si říct, co se tady vlastně stalo. Máme za sebou nejúspěšnější bezpečnostní operaci našich složek v moderní historii a díky tomu, že na tu špičkovou práci našich složek, policie a dalších navázala i vláda, a nezlobte se, to není nějaké chlubení se, protože to prostě nikdo jiný udělat nemohl, a svým rozhodnutím - nebo rozhodnutím ministra zahraničí, ale samozřejmě v koordinaci i s prezidentem republiky - rozbila dvě kompletní rezidentury SWR a GRU v České republice, tak je to fenomenální úspěch. A já souhlasím s tím, že se to možná v minulosti nediskutovalo, podceňovalo, ale asi nebyla příležitost nebo nebyla vůle, a teď se to krásně spojilo a já jsem strašně rád, že se to povedlo.
Současně jsem strašně rád, že jsme za těch pár dní vybrali tolik zatáček, jako má nějaký okruh Formule 1. Ti z vás, co jste byli na výborech, tak víte, že to nebylo jednoduché, že vláda a další se nepohybovali úplně v neomezeném prostředí, že jsme prostě měli obavu, že se ten proces místo řízeného stane neřízeným, že budeme postaveni před hotovou věc, že budeme muset vysvětlovat věci, které se dají složitě vysvětlit řízeně, a v nějaké mediální bouři nějakých mediálních úniků, polopravd a teorií by to prostě nešlo. A to se nám podařilo taky, jakkoliv jsme to měli opravdu asi o hodiny. A jestli se někdo ptáte, proč byla ta tisková konference v sobotu večer - protože prostě kdyby nebyla v sobotu večer, tak už v neděli ráno bylo pozdě a už bychom vysvětlovali: Vy jste o tom nevěděli, jak jste o tom věděli, proč jste udělali tohle, proč jste udělali tamto. Takže i toto jsme zvládli a nepůjdu do dalších detailů, protože to sem asi nepatří. Ale myslím si, že to je také důležité říct.
Mám i z té debaty pocit, že bychom měli být hrdí na to, že se nám to povedlo. Je to samozřejmě i jisté varování do budoucna, protože některé aspekty, které jsou s tím spojené, prostě vznikly historicky, a pak už se to jenom vezlo. Například otázka velikosti ruské ambasády, kdo tam byl, co tam dělal, to prostě nebyla věc, která vznikla včera, ale vznikla historicky a bohužel pak už působila jako nějaký faktor v tom celém příběhu.
Takže já jsem strašně rád, že se tohleto všechno povedlo a prosím, aby ti, kteří nás teď ani ne kritizují, ale kteří chtějí něco vysvětlovat nebo chtějí říkat, co bychom měli dělat, věřte, že na těch ministerstvech sedí týmy profesionálů a oni vědí, co mají dělat. Platí to jak pro Ministerstvo vnitra, ať tedy mluvím za svoje resorty, tak i pro Ministerstvo zahraničí. Já jsem rád, že tady zaznívají doporučení, ale věřte, my jsme vždycky velmi zvažovali, co máme udělat a kdy to máme udělat. Ale s případem takovéhle komplexnosti se opravdu na světě potýkalo jenom pár zemí.
Možná je dobré se podívat na ten případ Salisbury, protože on je hodně podobný. Chápu, že jsem sklidil kritiku za svoje vystoupení na Evropské radě ministrů, ale za prvé ta kritika nebyla dost oprávněná, protože pak kolegové z Evropské komise přiznali, že to takhle úplně nemysleli, to vyjádření, že jsme nepožádali o pomoc, ale britské straně, a britská státní služba je velmi výkonná, to po Salisbury trvalo nějakých pět dní, než se obrátili na tehdejší členy Evropské unie, na spojence a tak dále, a poprosili o pomoc. My jsme to udělali vlastně dva dny poté, co jsme tu situaci vyřešili.
A ono i to samotné řešení situace, jakkoliv bylo pod časovým tlakem, bylo bleskové. Vyhodit 18 zpravodajských důstojníků to není otázka na odpoledne. Když vezmu jenom technikálie, diplomatické zvyklosti, koordinaci služeb, to prostě chvilku trvá a my jsme ten čas zoufale potřebovali, protože jsme věděli, že to musí vypadat dobře, musí to vypadat správně, musí to vypadat uvěřitelně. Možná jsme dělali věci, které tehdy nebyly srozumitelné nebo byly méně pochopitelné, ale já věřím, že když to pak zapadlo do celého komplexu na těch výborech, tak že to pochopitelné je. A já chci poděkovat výboru pro bezpečnost, protože to byl ten první výbor, který nám poděkoval a do jisté míry řekl, že to naše vysvětlení bere a že takhle, jak to je, tak že je to v pořádku. ***
