(16.20 hodin)
(pokračuje Filip)
No, my tady - nebo moji předřečníci - mluvili o tom, že jsou tady důkazy, ale žádný důkaz nebyl předložen. Žádný důkaz nebyl předložen, protože pro mě jako pro právníka je zásadní rozdíl mezi důvodným podezřením - a to předseda vlády uvedl - a důkazy. Důkazy hodnotí soud a žádný soud zatím o žádném důkazu, který by vedl k potrestání viníků, neřekl. Takže to je pro mě to nejpodstatnější.
Potom tady byla řeč o tom, jak jsou všichni naši spojenci zajedno v tom, co děláme. No, já to tak nevnímám. Musím říct, že jsem se vrátil k tomu, co se odehrálo 15. a 16. dubna letošního roku v Paříži, a to bylo jednání ukrajinského prezidenta Zelenského s francouzským prezidentem Macronem a německou kancléřkou Angelou Mergelovou. Závěr tohoto jednání byl jednoznačný: Francie, Německo sdělily ukrajinskému prezidentovi, aby dodržoval minské dohody a že další jednání bude pokračovat 19. 4. Logické, protože Francie, Německo sledují zájmy svých zemí, potažmo zájem Evropy, a spor o Ukrajinu, spor, jakým způsobem se to bude vyvíjet na Ukrajině, není v zájmu dalšího ekonomického fungování Evropy. A to si myslím, že je velmi důležitá záležitost, protože prezident Macron ve výročním prohlášení předminulého roku řekl, že je potřeba hledat emancipaci Evropy tak, aby Evropa uměla formulovat svůj vlastní evropský zájem. Také nemůžete nikdo říct, že by byl nějaký potlesk pro naše takzvaně razantní kroky, které jsme učinili.
A to mě vede k dalším otázkám: na kolik je to naše řešení, to znamená na základě důvodného podezření, vůbec podloženo, abychom ty takzvané razantní kroky dělali? My jsme si vlastně vyhoštěním 18 diplomatů zlikvidovali naši ambasádu, protože podle Vídeňské úmluvy o diplomatických stycích, kde platí princip reciprocity, jsme museli počítat s tím, že stejný počet našich pracovníků bude vyhoštěn z Ruské federace. Takže tato úvaha vlády mi připadá minimálně nevhodná. Všimněte si, že mnohem větší země s mnohem většími ambasádami v Moskvě tu naši reakci - pokud vůbec reagovaly vyhoštěním nějakých ruských diplomatů ze své země - reagovaly mnohem střídměji, než jsme to učinili my.
Já tedy musím říct, že je důležité, abychom se touto otázkou zabývali, aby součástí případného usnesení Poslanecké sněmovny bylo to, že trváme na došetření výbuchu ve Vrběticích. Nechci připomínat výroky, které tady měl bývalý ministr vnitra Chovanec v roce 2014, 2015 při mnoha schůzích Poslanecké sněmovny, která se tímto problémem zabývala, jak v říjnu, tak v prosinci roku 2014, tak následně na jednání výborů nebo komisí Poslanecké sněmovny. Myslím si, že ti, kteří tady byli v minulém volebním období, si dobře pamatují, jakou důležitost, jaké otázky tady padaly a co nám tenkrát ministr vnitra říkal. Jsem nucen říct, že jsem hrubě nespokojen s tím, že všechna vyšetřování, která tady zatím byla vedena, nedospěla k žádnému výsledku, a to ani v situaci, kdy byly dány důkazy pro šetření, ať už šlo o ten rozpor mezi tím, že nejdřív byli povoláni hasiči, a pak teprve nastaly výbuchy... To přece nikdo ještě neodpověděl, přestože jsme už tenkrát v roce 2014 požadovali, aby tento nesoulad tady vůbec byl vysvětlen.
Takže pro mě ono důvodné podezření není důkazem a nezlobte se na mě, že jako právník, ale i jako politik chci, aby to šetření dál pokračovalo, abychom neskončili nějakým politickým razantním gestem, které povede ke zrušení vztahů nejen mezi Českou republikou a Ruskou federací, ale mezi Evropou a Ruskou federací. Protože můžeme samozřejmě nějakým způsobem extendovat naše kroky, tak jak tady bylo několikrát ve vystoupeních vyzýváno, ale v tom případě těch 100 miliard korun, obchodní výměna, bude nahrazeno obchodem buď mezi Ruskou federací a Spojenými státy americkými, nebo Ruskou federací a jinými evropskými státy, které rády naše výrobky nahradí na ruském trhu.
Takže já bych spíše vyzval ke střídmosti, k tomu, abychom dali průchod spravedlnosti, abychom požádali orgány činné v trestním řízení, aby postupovaly systematicky, aby se vrátily k vyšetřování, a to, co jim vyčítal soud, když osvobozoval jednotlivé účastníky, ty, kteří byli obžalováni, aby byly schopny došetřit.
Nezbývá mi tedy na závěr - říkal jsem, že budu velmi úsporný ve svém vystoupení - než opakovat to, co jsem řekl v roce 2014. Skutečným objektivním viníkem viníků je proces privatizace, který umožnil, aby vojenský materiál byl nejen skladován, ale i obhospodařován soukromou firmou, která svým způsobem nebyla schopna až do toho nasazení Policie a Armády České republiky uhlídat ten areál, respektive fungovat tam tak, aby k žádnému výbuchu nedošlo. A to je důležité z pohledu, který tady máme před sebou, řešit, jestli vůbec můžeme dál připustit, aby státní podnik, který zřizuje Armáda České republiky, pronajal areál tohoto typu, materiál tohoto typu soukromé firmě a ta ho spravovala a hlídala.
Myslím si, že to je to největší poučení, které tady máme. Ona ta liberalizace někde končí a státní moc, ať už je to moc zákonodárná, výkonná, soudní, má své hranice, povinnosti a své řekl bych nejpodstatnější vyjádření právě v tom, že je uplatňována tam, kde uplatňována býti má. A nezlobte se na mě, policie a armáda si nezaslouží privatizaci, ta si zaslouží opravdu péči státu, o tom jsem opravdu hluboce přesvědčen. Takže znovu říkám, prosím, odpovězte na ty otázky, které od roku 2014 zodpovězeny nebyly a důvodné podezření není důkaz. ***
