(10.50 hodin)
(pokračuje Válková)
Přiznám se tady na mikrofon - protože každý si to může i dohledat a jsem ráda vždycky transparentní - že jsem původně pro ně nehlasovala, třeba na ústavně-právním výboru nebo těch předcházejících jednáních. Dnes pro ně při vědomí toho, že měním svůj názor, hlasovat budu. Jsou to pozměňovací návrhy pana Farského pod J1 a J2 a je to právě proto, že si myslím, že není možné čekat, aby prvně zastavené exekuce nastaly až v roce 2025, když pominu ty bagatelní exekuce.
Vím, že to je velká výzva pro resort spravedlnosti, pro exekutory, pro celý řekněme celek nebo množinu těch, kteří poukazují na to, že naštěstí většina občanů je těch, kteří plní řádně své závazky, a jak k tomu přijdou. Nicméně jak říkám, určitou startovací čáru bychom tady měli mít a já tady jsem teď z pozice toho, kdo se má zastat těch, kteří tady stát nemůžou a kteří chtějí, aby mohli začít po letech, která strávili tím, že nebyli třeba legálně ani zaměstnáni, rezignovali a jsou paralyzováni, tak abychom jim dali novou šanci. Koneckonců je mi to vlastní, protože vždycky jsem byla na straně těch zranitelnějších, ať už se jednalo o lidi třeba propuštěné z výkonu trestu odnětí svobody, dlužníky, bezdomovce, lidi, kteří ztratili práci, ty, kteří třeba v 55, 60 letech se ocitli v ekonomické krizi z důvodu, že jejich zaměstnavatel zkrachoval a podobně. Takže proto mi ani nezbývá nic jiného než v určitém momentu se postavit na stranu těch, kteří by tu novou šanci měli dostat.
Další věc, která mě vede k mému názoru a stanovisku a i hlasování, vyplývá z toho, že jsem stále konfrontována s klesající důvěrou ve vymahatelnost a řekněme efektivitu státní moci, kdy si myslím, že se musíme snažit o to, aby se vrátila důvěra třeba právě v exekutora a v soudní moc, v nezávislý soud, který rozhoduje někdy o právech dlužníků způsobem, který není úplně transparentní. Protože třeba závěry výzkumu z 18. března 2021 - což zase jedna nezisková, nestátní organizace mi poslala, a nemám důvod to zpochybňovat - říkají, že respondenti považují systém exekucí za férový pouze ve 3 %, 49 % ho považuje za nespravedlivý a 45 % váhá a říká, že je jenom částečně nespravedlivý. Velká většina, kolem 80 %, nesouhlasí se současným systémem.
Proč to říkám? Zřejmě jsme tady jako politici něco zanedbali a zřejmě je na nás, abychom dnes přesvědčili o tom, že ten systém bude spravedlivější, že našimi hlasy podpoříme větší možnost pro ty, kteří udělali v minulosti chybu, a v podstatě se pohybují v takovém polosvětě zákonnosti a nezákonnosti a chtěli by z něj vykročit.
Čili i když nepodpořím teritorialitu, a to ani v rozšířené verzi kompromisního řešení spotřebitelské teritoriality, a to z důvodu, že si myslím, že to není to hlavní řešení - velmi plasticky to tady popsal právě třeba pan poslanec Nacher, ale i další, kteří vystoupili - ale myslím si, že je důležitější, aby obsah, kterým se úplně změnila současná situace v oblasti exekucí nebo se může změnit, čili to, co navazuje na změny, které se nám podařilo docílit, jak pokud jde o dětské dluhy, chráněný účet a další, tak abychom v nich pokračovali, abychom v nich pokračovali co nejdříve a nečekali, až se tak zvaně systém připraví. Vím, o čem hovořím, protože než se systém připraví na rok 2025, tak tady budou jiné vlády, jiní politici a může se zase všechno změnit.
Čili bych byla ráda, aby náš krok byl co nejrychlejší. V tomto ohledu jsem si připravila i takovou informaci pro vás a veřejné prohlášení jako zmocněnkyně vlády pro lidská práva, že si myslím, že obsahy jsou důležitější než formy, a protože se nám zatím nepodařilo sjednotit na tom, jak by optimálně měla vypadat teritorialita, nezapomínejme ještě na to, že my dneska s vysokou pravděpodobností tu debatu - i když by řada z nás už si chtěla oddechnout - nekončíme, protože je zde ještě Senát, a už jako relativně zkušená politička, a obzvlášť v poslední době, vím, že je trend zvyšujícího se počtu vratek. To znamená, nedovedu si dost dobře představit, že by Senát nevyužil své možnosti a ještě nám v rámci vratky nenavrhl nějaké řešení, takže v této debatě budeme zřejmě ještě pokračovat.
Já se domnívám, že dnešní debata je natolik otevřená a natolik s poctivou snahou změnit neutěšený stav, jehož jsme svědky řadu let, že by bylo škoda ji ukončit nějakým hlasováním, o kterém bychom stoprocentně nebyli přesvědčeni. A to váhání, jaká varianta, pokud nějaká, protože tady zazněly i velmi pádné argumenty pro to, že v řadě zemí teritorialita žádným samospasitelným řešením není, tak i z tohoto důvodu jsem se nakonec rozhodla po velkých vnitřních bojích právě s ohledem na svoji pozici zmocněnkyně vlády pro lidská práva ani pro kompromisní návrh spotřebitelské teritoriality ruku dnes nezvednout.
Na druhé straně jsem se rozhodla jít tím odvážným řešením, respektive já jím nepůjdu, půjde jím většina poslanců a poslankyň, kteří budou hlasovat, a zvednout ruku pro návrhy pana poslance Farského, což je svým způsobem výjimka, protože většinou pro jeho návrhy ruku nezvedám s ohledem na to, že se rozcházíme v řadě řešení různých právních otázek. Ale tady si myslím, že on má pravdu, když upozorňuje právě na tu dlouhou proluku.
Tak a ještě na závěr jsem chtěla, samozřejmě jak už to tak bývá, když někdo podá pozměňovací návrh, a také abych prokázala, že nejsem jednostranně zaslepená v tom smyslu, což by mi mohl někdo vytknout, že hájím jenom zájmy dlužníka, tak byť nemám stanoviska pozitivní ani z ústavně-právního výboru, ani ze strany doporučujícího stanoviska Ministerstva spravedlnosti, tak jsou to pozměňovací návrhy, které jsou pod písmenkem I, je to v systému 7459. A tady chci upozornit na to, že si osobně myslím, že právě můj návrh představuje mnohem vhodnější způsob regulace počtu marných exekucí tím, že ponechává fakultativní zálohy, které zohledňují konkrétní okolnosti případu a vytváří ekonomickou bariéru na výstupu z exekuce, protože plošná povinnost k úhradě záloh je nahrazena mnohem lepší povinností k úhradě regulačních nákladů exekuce v zákonem vymezených případech, čili specifikovaných případech, kdy nelze ukončení exekuce přičítat povinnému. Ta povinnost by nezatížila oprávněné, kteří vedou exekuci, která zjevně není samozřejmě marnou exekucí. Můj návrh má regulační účinek, protože oprávněný bude nucen vždycky k úvaze, zda zahajuje řízení, které reálně může vést k naplnění účelu. Zahájení marného řízení bude zpoplatněno až na konci řízení, kdy se exekuce zastaví z důvodů, které se přičítají oprávněnému. To oprávněným umožní lépe finančně plánovat dopady exekučního řízení v závislosti na jeho průběhu. Tento návrh jsem samozřejmě podrobně diskutovala i s Exekutorskou komorou, která jej - nevím, jestli vítá, ale rozhodně jej nerozporuje. ***
