(12.50 hodin)
(pokračuje Nacher)
Dovolím si jednu citaci opět od prezidenta Světové unie soudních exekutorů, kde se ho ptaly Hospodářské noviny na situaci na Slovensku, protože toto je velký model tady. A příklad: "Změny na Slovensku jsou" - podle něho, to nejsou moje slova prosím pěkně - "jsou krokem zpátky, zejména to, že věřitel nemá svobodnou volbu exekutora. Když se podíváte, kolik případů exekutoři dostávali od věřitelů a kolik teď dostávají od soudu, vidíte obrovský pokles. Myslím, že je to tím, že věřitelé ztratili důvěru v exekutory. Někteří z nich nepracují dobře nebo nejsou příliš motivováni, a věřitelé si řeknou, proč něco dávat do exekuce, když si exekutora nemohu vybrat. Kde je motivace pro privátně pracujícího exekutora, který ví, že i když bude pracovat co nejlépe, víc případů nikdy nedostane, nedává to smysl." A tak dále. To je příklad toho - já takhle nerad cituji, ale vím, že v momentě, kdy tady byl ten slovenský prezident, který systém na Slovensku chválil, tak s ním byla spousta rozhovorů a spousta citací, tak by bylo fér, aby tady byl ocitován i další host Exekutorské komory v České republice.
Teď k tomu, co za mě ten smysl má, on už to krátce popsal Marek Výborný. Je tam podepsáno sedm zástupců z devíti klubů. Předpokládám, že pokud se schválí pozměňovák Lukáše Koláříka, snižující odměnu exekutora, respektive množství 10 exekucí ve vztahu jeden exekutor - jeden dlužník na pět, takže to podpoří i kolegové z Pirátské strany, takže by to našlo podporu napříč. Já jsem za to rád. A to je zastavování marných exekucí, bagatelních, u jistiny do výše 1 500 korun.
Tam si myslím, že to je krásný příklad toho, že se dá udělat opatření, které je vyvážené na všechny strany. To znamená, zastaví se marná exekuce pro povinného, kterému se odbřemení. Teď se mu třeba nezastaví všechny exekuce, které má. To byla výtka, že když má někdo 10 exekucí a z toho má tři do 1 500, tak mu jich sedm zbývá. No, tak já nevím, mně přijde furt lepší mít místo deseti sedm, ale je to nějaký krok dopředu, protože opakem je odpustit úplně všechno. Zároveň se ale něco pošle tomu věřiteli. To přece není možné zestátnit tu pohledávku a vzít ji. A jak už bylo řečeno, není to formou, že se někomu budou posílat peníze, ale je to formou daňového odpočtu nebo daňové slevy. 30 % z 1 500, maximálně 450 korun, a to proto, aby tam do toho nespadli ti, kteří obchodují s těmi pohledávkami a jsou někde v daňových rájích, takže pak by někdo mohl mít pocit, že se posílají peníze někam za hranice.
No a ta třetí noha, to jsou exekutoři, často tak nenávidění, někteří oprávněně, jiní ne, to je ta paušalizace, já to nemám rád, jako že všichni v politice nepracují a tak dále, taky to neplatí. Tak ti by dostali 30 % z hotových paušálních výdajů, což je 1 050 korun. Jak bylo řečeno, v "milostivém létu" máme společně s kolegou Výborným 750 korun, která vychází z nákladů - pozor - pouze na zastavení té exekuce, která je 740 + DPH. My jsme si nechali poslat s kolegou náklady vedené tříleté exekuce a ta byla, pokud si dobře vzpomínám, 5 000 nebo 6 000. Takže to tam není. Jenom abychom měli ten rozměr. Takže dlužníkovi se něco zastaví, věřiteli se pošle část jistiny a exekutor dostane část hotových nákladů, část, a i to za to jsme dostali vynadáno.
Aby se rozptýlily veškeré pochybnosti, tak tady na mikrofon říkám, že podporuji pozměňovací návrh Lukáše Koláříka, že poměr při tom zastavování není 1 : 10, protože existují typicky černé jízdy, že je tam vedena exekuce třeba dvacetkrát vůči jednomu povinnému, tak aby ta odměna byla dvacetkrát 1 050, ale maximálně 10. On v tom pozměňováku navrhuje tři a pět a my jsme se domluvili gentlemansky na kompromisu pět. To znamená, aby se rozptýlily veškeré pochybnosti, o co tady jde.
Když se podíváte - a je to citlivá věc, to odměňování exekutorů - tak tady existuje judikatura Ústavního soudu, z které plyne, že náklady zastavené exekuce z důvodu nemajetnosti dlužníka - ač to zní paradoxně - nese dlužník. V tomto případě by exekutoři zastavovali marné exekuce - kdybychom to chtěli - a rovnou by dlužníkům posílali náklady, které podle této judikatury jsou 7 865 korun. To by byl tedy paradox, tak bychom zastavili marnou exekuci a poslali bychom tam náklady té zastavené exekuce. Tohle vzbudilo velkou vášeň. Já si myslím, že to je vyvážený návrh.
Jako kontrast si tady dovolím stručně představit návrh, který zaslala tehdy - bavíme se tady už o rok staré věci, protože se to táhne hrozně dlouho - Česká asociace povinných, která tehdy přišla s návrhem, aby se zastavily marné exekuce, nikoliv tři roky marné - to zastavování tři roky marné exekuce a ještě bagatelní - tak tam aby to trvalo pět let a nebylo to ohraničeno těmi 1 500, a to v případě, že dlužník zaplatí 100 % hotových nákladů exekutorovi, to znamená 3 500, takže 3,5krát tolik, než navrhujeme my v tomto, a řekněme čtyřikrát tolik, než navrhujeme, nebo pětkrát tolik skoro, než navrhujeme v "milostivém létu".
Tam je samozřejmě otázka, kde by to ten člověk vzal. Když je něco marná exekuce, tak svoje závazky neplatí, a najednou by našel peníze a dal by je jenom exekutorovi? Najednou se z toho úplně vytrácí ten věřitel. Otázka logická, kdo to zaplatí a proč to má platit stát. já vám na to odpovím. Bavíme se tady - a paní ministryně Marie Benešová - já jsem si teď dával pozor, abych neřekl Marie Terezie jako jednou v Událostech, komentářích - tak se na to ptala na mikrofon. My jsme se o tom bavili několikrát s paní ministryní financí a máme přislíbeno v té debatě na klubu, že těch řekněme 200, 300 milionů tam je, protože to je vlastně investice svého druhu toho státu, protože lidé z toho systému, kteří jsou dneska v šedé zóně, se do systému vrátí a na sociálním, zdravotním a na daních zaplatí státu víc než těch 200, 300 milionů korun.
Ale pro mě hlavní argument je ještě jiný kromě tohoto. Chceme přece vrátit lidi do systému z té šedé zóny, nechceme, aby tam byli navždycky. To nepomůže jim, věřitelům ani státu. Ale především je to proto, že stát vybírá na DPH několik set milionů až miliardu ročně z činnosti exekutorů a insolvenčních správců. To znamená, že za dobu 20 let se tady vybralo stonásobně toho, co by se teď mělo vrátit v momentě, kdy my ten systém, který byl nastaven v roce 2000, nějakým způsobem opravujeme.
Což mi připomíná moji snahu, aby právě tato činnost, tato právní činnost, vedoucí k vymáhání pohledávek, byla zařazena do nižší sazby DPH, abychom my jako Česká republika dostali výjimku, čímž by se to zlevnilo o desetinu - buď pro dlužníka, nebo by o desetinu dostal víc věřitel, podle toho, jak se na to budeme dívat.
Zkrátka a dobře, dámy a pánové. Myslím si - a doufám, že se shodneme - že svět není černobílý. Já jsem zastáncem opatření, která budou směřovat do minulosti principem nepřímé retroaktivity, nebo budou platit okamžitě. Myslím si, že teritorialita k tomuto nevede. Nejblíž mám k principu nepravé teritoriality, kterou kolega Dominik Feri bohužel stáhl. ***
