(11.10 hodin)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Ještě než budeme pokračovat faktickou poznámkou pana poslance Dominika Feriho, konstatuji omluvu došlou předsedovi Poslanecké sněmovny, a to od ministra zemědělství Miroslava Tomana, a to na středu 14. dubna na dopolední jednání schůze z pracovních důvodů. Nyní Dominik Feri s faktickou poznámkou. Máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Dominik Feri: Pane místopředsedo, vaším prostřednictvím, vy jste nás teď dostal do procesně velmi složité situace, protože já jsem chtěl využít svého tvrzeného přednostního práva nikoliv z důvodu, že bych chtěl předbíhat, ale z důvodu, abych dostál jednacímu řádu a stáhl svůj pozměňovací návrh před otevřením rozpravy, aby o tom pak Sněmovna nemusela hlasovat. To je celé, to je celé. Já nevím, kde se ve vás vzal takový ajfr a taková snaha mi za každou cenu odebrat slovo. Jestli jsou to nějaké osobní animozity? Ale chci před tím velmi varovat. Jednoho dne nemusíte řídit schůzi vy a může být odepřeno slovo vašemu místopředsedovi. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Vážený pane poslanče, já nemohu jinak než konstatovat, že podle jednacího řádu má přednostní právo prezident republiky, předseda vlády, ministři, předsedové poslaneckých klubů, předseda a místopředsedové Sněmovny a místopředsedové klubu mají přednostní právo pouze ve chvíli, kdy jsou předsedové omluveni ze schůze. V době, kdy ještě nebyli předsedové politických stran vybaveni přednostním právem, tak se to tady široce diskutovalo. A skutečně to, že se to teď nevyžaduje, je benevolence předsedajícího, aby předsedové poslaneckých klubů oznámili, že třeba na určitou část - to všichni respektují - schůze se omlouvají, a potom nastupují práva místopředsedů. Jinak bychom to nemohli udržet, ten jednací řád. Já to vysvětluji, nezneužívám funkce předsedajícího, protože tohle je opravdu věc, která je respektována. A nezlobte se na mě, já ještě dobře vidím a kolega Válek tady byl, hovořil dokonce s našimi kolegy. Takže takhle to bylo a já si myslím, že to je normální postup. Nikdy jsem nezpochybnil právo místopředsedy, ať to byl kdokoliv, z kteréhokoliv poslaneckého klubu, když jsem měl jasnou omluvu předsedy poslaneckého klubu a věděl jsem, kdo ho zastupuje. Takže tolik. Předseda klubu KSČM Pavel Kováčik, máte slovo.
Poslanec Pavel Kováčik: Děkuji za slovo, pane předsedající. Kolegyně a kolegové, já si myslím, že tyhle procedurální spory jsou naprosto zbytečné. Abychom si uvědomili, že po začátku tohoto volebního období jsme takovou úpravu přijali právě proto, abychom jednací řád zpružnili a zprůchodnili. Takže já jenom říkám, že já jako předseda poslaneckého klubu buď jsem omluven z jednání Sněmovny, a nejsem-li a odcházím například na kameru dolů do Atria, tak zajdu za předsedajícím a říkám: Teď tady nebudu tu a tu dobu přítomen a moje přednostní právo přechází na místopředsedu nebo místopředsedkyni klubu. Je to naprosto jednoduché, snadné a předcházíme tím těmto sporům, byť i tento způsob je kapánek obejití jednacího řádu. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, můžeme pokračovat. Nyní tedy vystoupení pana kolegy Výborného, nikoliv jako zpravodaje, pokud má zájem dodržet to pořadí, jak je přihlášen, ano? Prosím. Potom se připraví paní kolegyně Kateřina Valachová. Máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Marek Výborný: Vážený pane místopředsedo, vážené paní ministryně, milé kolegyně, vážení kolegové, ještě jednou. Já bych nyní vystoupil už tedy k samotnému věcnému obsahu této velké novely exekučního řádu a občanského soudního řádu. Je to z mého pohledu jeden z nejdůležitějších tisků, kterými se v tomto volebním období zabýváme. Také s obrovským společenským, ekonomickým i právním, dopadem na realitu současné České republiky.
Možná že ta covidová současnost ještě zdůrazňuje a znásobuje ty dopady, které v případě, že dokážeme řešit na straně jedné tu minulost, kterou si vlečeme s sebou jako kouli u nohy - mám na mysli a budu o tom za chvíli hovořit - to množství exekucí, s kterými se dnes aktuálně v České republice potýkáme, a pokud zároveň se nám podaří nastavit taková pravidla, která vytvoří v České republice spíše trampolínu než nějakou síť.
To znamená, dokážeme účinnými opatřeními připravit ten systém tak, abychom dokázali lidi, kteří se dostanou do problémů s plněním svých závazků, dostat je zpátky do systému, tak to bude mít pozitivní efekt na všechny účastníky toho procesu. Musíme na straně jedné šetřit práva věřitelů, a pokud je to možné, tak zajistit to, aby v maximální možné míře byly jejich pohledávky uspokojeny. Na straně druhé je potřeba, aby ten celý systém fungoval, aby byla nastavena pravidla jak pro exekutory, tak pro exekuční soudy, aby skutečně ten systém byl funkční a pomáhal. Bude to mít obrovské beneficium i pro stát, protože stát samozřejmě nebude přicházet o ušlý příjem daňový a další a lidé, pokud možno, se dostanou z šedé zóny do reálných ekonomických vztahů i směrem ke státu.
Je důležité také připomenout to, že exekuce tady nevisí úplně ve vzduchu, že je tady přímá souvislost i s novelou insolvenčního práva, která byla projednána touto Sněmovnou před rokem a půl, která je také velmi důležitá. V tuto chvíli zde leží další novela insolvenčního zákona, částečně i implementační, i té se věnujeme, a samozřejmě jsou to spojité nádoby. Protože ideální situace je, aby lidé nesetrvávali v rámci exekučního řízení, ale aby byli motivováni k tomu, aby prošli procesem oddlužení a měli skutečně zcela čistý stůl a možný nový životní restart.
Dovolte mi krátce jenom připomenout, abychom věděli, v jakém prostředí se v tuto chvíli pohybujeme. V tuto chvíli čelí alespoň jedné exekuci v České republice cirka 720 000 občanů. Je vedeno celkem bezmála 4,5 milionu exekučních řízení. Je potřeba spravedlivě říci, že ten počet klesá - neroste, ale naopak klesá. To znamená, jsou tady nějaké pozitivní efekty, to je bezesporu, ale pořád je to obrovské číslo. Skoro v průměru to vychází šest exekucí na jednu osobu a více jak 150 lidí má 10 a více exekucí. To znamená, jsou to dramaticky vícečetné exekuce. Bezmála polovina z těch 720 000 čelí více jak třem exekucím čili je to samozřejmě obrovský společenský, ekonomický i ve finále politický problém.
Ten problém tady samozřejmě vznikl historicky. Nesou na tom svůj díl viny samozřejmě i politické reprezentace, které tady umožnily vznik tohoto prostředí. Ale řada věci se v minulosti už podařila úspěšně změnit. Připomněl bych to, že došlo k omezení nepřiměřených odměn jak v rámci advokacie, tak v rámci exekuční praxe, došlo k zamezení praxe exekucí na základě rozhodčích nálezů. To všechno jsou pozitivní věci.
Stejně tak bych rád připomenul i to, k čemu přispěl kolega Jaroslav Klaška, poslanec v minulém volebním období, kdy se mu podařilo prosadit novelu zákona o spotřebitelském úvěru a zásadním způsobem omezit ten naprosto nekontrolovaný byznys v rámci nebankovních půjček, který zde existoval. Tudíž mnoho z těch věcí, které dnes ještě jako reziduum z minulosti budeme řešit, tak dnes už fakticky možné nejsou, sektor nebankovních půjček je regulován ze strany České národní banky a jejich počet se pohybuje někde kolem 90 institucí.
To všechno je pořádku, stejně tak jako už mnou zmiňovaná novela insolvenčního zákona. Ale my tady nyní stojíme před důležitým a řekněme možná posledním čtvrtým krokem, a to je to, abychom upravili celý exekuční systém v České republice, a to je ta dnešní novela, kterou zde projednáváme.
Jak jsem říkal, má dvě roviny. Jednu rovinu - řešení problémů z minulosti. Tady krátce připomenu některé pozměňovací návrhy, pod kterými jsem podepsán, a požádám vás o jejich podporu. Na straně druhé potom budu hovořit o vytvoření toho systému do budoucna. ***
