Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2017 – 2021

 

(pokračuje Radek Vondráček)

530.
Informace vlády k událostem ve Vrběticích v roce 2014

Tento bod jsme zařadili před chvílí. Jedná se o informaci vlády, měl by jako první vystoupit pan premiér... Takže pan premiér je v tuto chvíli na tiskové konferenci, mám tady avizovanou krátkou přestávku, ale prosím pana předsedu klubu Faltýnka, aby vše uvedl na mikrofon.

 

Poslanec Jaroslav Faltýnek: Děkuji za slovo, pane předsedo. Mám informaci od pana premiéra a od pana vicepremiéra Hamáčka, že jsou na cestě, jsou dole. Poprosím o přestávku v délce trvání maximálně 10 minut. Omlouvám se. Děkuji.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Takže tedy 10 minut a budeme pokračovat 14.54.

 

(Jednání přerušeno ve 14.44 hodin.)

(Jednání pokračovalo v 14.54 hodin.)

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, je 14.54, s přednostním právem se hlásí pan předseda Chvojka. Má slovo.

 

Poslanec Jan Chvojka: Děkuji za slovo, pane předsedo. Hezké odpoledne, kolegyně, kolegové. Já se moc omlouvám, ale poprosil bych ještě o přestávku v délce 10 minut pro poslanecký klub ČSSD. Děkuji.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Žádosti vyhovím. Budeme pokračovat v 15.05 hodin.

 

(Jednání přerušeno v 14.55 hodin.)

(Jednání pokračovalo v 15.05 hodin.)

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, je 15.05, budeme pokračovat v přerušeném jednání. Už jsem otevřel bod 530, Informace vlády k událostem ve Vrběticích v roce 2014, a já poprosím, aby se slova ujal předseda vlády Andrej Babiš.

 

Předseda vlády ČR Andrej Babiš: Dobrý den, děkuji za slovo. Vážené poslankyně, vážení poslanci, rád bych informoval Poslaneckou sněmovnu o všech krocích, které naše vláda udělala v případě kauzy Vrbětice, kterou tady dnes projednáváme.

Dne 6. dubna 2021 brzo ráno jsem byl ředitelem Bezpečnostní informační služby požádán o svolání Výboru pro zpravodajskou činnost, což jsem neprodleně učinil, a tento výbor dne 7. dubna 2021 v 7 hodin ráno zasedl. Na tomto výboru jsme poprvé obdrželi ústní informaci a byla nám promítnuta prezentace vztahující se k dnes projednávané věci. Neobdrželi jsme žádné písemné dokumenty. Písemnou ucelenou finální zprávu, která nás informovala o důvodném podezření na zapojení ruské tajné služby GRU do teroristického útoku ve Vrběticích, jsem osobně od Bezpečnostní informační služby obdržel v pátek 16. dubna 2021 v 16.54, to jsem i označil na tom dokumentu, přičemž bezprostředně po obdržení a přečtení toho materiálu jsem svolal všechny odpovědné členy vlády, šéfy zpravodajských služeb, zástupce Policie a Státního zastupitelství a spolu jsme tuto záležitost neprodleně projednali. Zároveň jsem okamžitě kontaktoval okolí pana prezidenta a požádali jsme o schůzku, který nám taky neprodleně vyhověl. V sobotu v 16.00 jsem s panem vicepremiérem Hamáčkem pana prezidenta o situaci a o krocích, které chceme nebo jsme chtěli učinit, informovali. Pan prezident nám vyjádřil plnou podporu. Plně podpořil námi navrhovaný postup.

Hned v sobotu jsme po jednání s prezidentem republiky okamžitě přistoupili - nejdřív pan vicepremiér pozval ruského velvyslance - a přistoupili jsme k vyhoštění 18 zaměstnanců ruské ambasády, kteří byli zpravodajskými službami prokazatelně označeni za agenty ruských tajných služeb GRU nebo SVR. Je potřeba si uvědomit, že je to naprosto bezprecedentní krok z naší strany, v poslední době Polsko vyhostilo čtyři diplomaty, Itálie dva, Německo i Švédsko po jednom a Spojené státy deset. My jsme těchto agentů vyhostili nejvíc. V neděli jsme jasně řekli, že Rosatom se nebude podílet na stavbě Dukovan a včera to jednomyslně schválila vláda.

Vzhledem k tomu, že výbuch ve Vrběticích byl v roce 2014 a teď jsme v roce 2021, tak jsem požádal ředitele Bezpečnostní informační služby pana Koudelku, aby informace, které my jsme dostali, byly odtajněny. Bezpečnostní služba a orgány činné v trestním řízení konstatovaly, že v současné době není možné informace odtajnit, a proto nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman a ředitel NCOZ pan Mazánek včera veřejně na základě naší žádosti po jednání na vládě veřejně sdělili všechny informace, které lze nyní publikovat. Takže to bylo výsledkem našeho jednání a bylo zveřejněno maximum možného ze strany orgánů v trestním řízení.

Na tom samém jednání vlády nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman konstatoval, že z právního hlediska to nebyl akt státního terorismu proti České republice, a je to konstatování nejvýše postaveného orgánu činného v trestním řízení. Proto jsem ho i následně na tiskové konferenci citoval, i když samozřejmě my politici mluvíme - a já jsem taky mluvil - o teroristickém útoku. Hlavně udělal jsem to proto, protože mně píšou občané a bojí se. My skutečně nechceme žádnou válku a my jsme chtěli uklidnit české občany, kteří se báli, kam nás a naší zemi může tento incident zavést. Takže já jenom opakuji, že cílem útoku, a opakoval jsem to, co řekl nejvyšší státní zástupce, že to byl materiál určený k převozu do Bulharska. Totéž potvrdila Národní centrála proti organizovanému zločinu a BIS, a jak NCOZ, tak BIS jsou samozřejmě profesionálové, kteří jsou uznávaní na celém světě.

Včera jsem na tiskovce použil výrok, že šlo o útok na zboží. Já se samozřejmě velice omlouvám, a před chvílí jsem se omlouval na tiskové konferenci, že to vyznělo strašně. Mě to mrzí. A šlo samozřejmě o výrok, který hned média vytrhla, a hned to byla hlavní zpráva. Mě to samozřejmě mrzí, protože jsem to tak nemyslel. Omlouvám se za to. Samozřejmě že šlo o životy, především o životy. A byl to samozřejmě odporný a zcela nepřijatelný teroristický akt, při němž zemřeli dva naši lidé, takže je jasné, že tento akt je nepřijatelný.

My jsme reagovali, určitě pan vicepremiér vás bude informovat o dalším jednání s ruským velvyslancem zítra odpoledne. A je jasné, že výroky ruských médií, které překrucují situaci, vůbec nemluví o tom útoku. Je to podobné jak atentát v Salisbury, kde trávili novičokem, ale potom pozvali ty stejné agenty do ruské televize a ti předstírali, že jsou turisté a že se tam šli podívat na katedrálu.

Takže zemřeli dva čeští občané, je mi to hluboce líto. Vznikla obrovská škoda. My samozřejmě, Ministerstvo financí, připravujeme žalobu na vymáhání této škody. Takže samozřejmě děkuju všem, kteří to chápou, kteří podporují Českou republiku.

Teď jsme jednali s panem vicepremiérem o dalším postupu vůči Ruské federaci, protože vyhoštění 20 našich diplomatů je nepřijatelné. Česká republika nic neudělala, naopak agenti, ruští agenti operovali na našem území. Absolutně nepřijatelné, bezprecedentní, a proto jsme tak reagovali. Bezprecedentní útok, který se stal na území našeho suverénního státu.

Takže my samozřejmě informujeme naše spojence, přikračujeme k dalším krokům a je potřeba, aby si celý svět uvědomil, že nepřipustíme, aby kdokoli takovým způsobem narušoval naši suverenitu a ohrožoval bezpečí a život našich občanů. Děkuju.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji vám. Poprosím, aby se slova ujal pan místopředseda Petr Fiala. Vzhledem k tomu, že se jednalo o bod, který navrhlo zařadit grémium, tak se vás ptám, zda byste se ujal i pozice zpravodaje. (Ne.) Aha. Tak prosím, máte slovo. V každém případě budeme muset najít vhodného zpravodaje.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Vážený pane předsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, my jsme navrhovali už od neděle, aby se prvním bodem dnešního jednání Poslanecké sněmovny stala právě tato informace a toto závažné téma. Jsem rád, a chtěl bych za to poděkovat, že si to osvojily všechny politické strany, že jsme v tomto našli shodu a že to je návrh z grémia, že se dnes skutečně zabýváme touto zásadní věcí. Je to zásadní věc, je to věc naprosto neobvyklá a je to věc, která si zaslouží naši maximální pozornost.

Na území České republiky došlo k teroristickému útoku, který provedli příslušníci bezpečnostních složek jiného státu, tedy Ruské federace. Tento útok měl za následek dva lidské životy a škody za miliardy korun. Něco takového se nestalo v moderní historii České republiky. Něco takového se nestalo desítky let a těžko bychom hledali podobný případ v Evropě.

Je to chvíle, kdy bychom, nebo kdy já bych byl rád, abychom všichni postupovali společně, abychom bez ohledu na vnitropolitické postoje hájili společně bezpečnost, suverenitu a mezinárodní postavení České republiky. Ano, dámy a pánové, o to všechno tady jde, o to všechno se v těchto dnech a hodinách také hraje. Jenom si nejsem jist, když vidím ty první reakce vlády, vidím to, co se tady od soboty odehrává, zda je tento důsledný společný postoj skutečně možný.

Byli jsme tady v těch prvních hodinách a dnech, co tu informaci všichni máme, co byla zveřejněna, svědky takové zvláštní frašky, kdy pan premiér a místopředseda vlády nejprve svolali uprostřed víkendu tiskovou konferenci, aby se potom v dalších hodinách nedokázali shodnout ani na tom, co veřejnosti řeknou, od kdy měli tu informaci, kdy se tu informaci dozvěděli poprvé, jestli to bylo v pátek, nebo to bylo minulý měsíc, jak teď vychází najevo. Já jsem rád, že pan předseda vlády tady jedno datum řekl, pokud jsem to dobře poslouchal, řekl, že tu informaci má od 6. dubna, k tomu se ještě vrátím.

Naše země se tady vyrovnává s šokujícími informacemi, které víme od soboty, a já bych tady chtěl říct k tomu tři poznámky.

Za prvé je potřeba, a opravdu prosím o to vládu, vyzývám vládu, aby přestalo jakékoli zlehčování, bagatelizace nebo hledání různých náhradních pojmů toho, co se tady odehrávalo. Považoval jsem za naprosto nevhodný a nepřijatelný výrok premiéra Babiše, že se jednalo o útok na zboží nebo cokoli podobného, a jsem rád, že jsem to slyšel, a jsem rád, že pan premiér tady ta slova vzal zpátky a omluvil se za ně.

Je potřeba jasně říct, a myslím, že to máme říkat všichni, že se jednalo o akt státního terorismu. To je označení naprosto případné a je potřeba takto tu věc pojmenovávat. To není, dámy a pánové, právní pojem. To je pojem politický a je to pojem případný. Cizí země provedla ozbrojený, násilný čin na území jiného státu. Teroristický akt podle všech definicí terorismu, které máme k dispozici nejenom v odborné literatuře, ale třeba i na stránkách Ministerstva vnitra. Každý si to tam může najít.

A proč státní terorismus? Ne proto, že to bylo provedeno vůči státu nebo nějaké společnosti, každý teroristický akt míří primárně na stát a na jeho oslabení, ale státní terorismus proto, že to provedl stát, a to je něco unikátního, to je něco nepřijatelného, to je něco v současné Evropě donedávna vlastně i těžko představitelného. A je potřeba, abychom to takto pojmenovávali, abychom si to uvědomili, abychom si uvědomili to, že když je nějaký stát připraven dělat tímto způsobem násilné akce na území jiného státu, ať už ty cíle jsou jakékoliv, tak že je to extrémní nebezpečí. Je to extrémní nebezpečí pro Českou republiku, je to extrémní nebezpečí pro celou Evropu a je potřeba, aby Česká republika podle toho se vší vážností jednala, a to se zatím podle mě v plné míře rozhodně neděje.

Tím se dostávám ke druhé poznámce. Je potřeba, aby byly vyjasněny okolnosti, které jsou zatím zamlžené, ale to je chyba představitelů vlády, informace o tom, jak se tedy členové vlády a kdy tu informaci dozvěděli. My tady slyšíme různá data, dozvěděli jsme se to v pátek, věděli jsme to od 7. dubna, teď pan premiér řekl jasně, že on se to dozvěděl 6. dubna, ale zatím tedy každý říkal něco jiného.

Ono to není jedno, to vlastně není banální informace, protože ona souvisí s tím, co se tu mezitím odehrávalo. Vzpomeňme si na to, jak bylo Rusko nebo ruské firmy přizvány k předběžnému tendru na Dukovany. Ano, to se stalo na konci března, ale vicepremiér Havlíček to tady vehementně hájil ještě v době, když už minimálně premiér Babiš, jak nám teď řekl, měl informaci o tom, co se odehrávalo a jaká je role Ruska ve výbuších ve Vrběticích.

Vzpomeňme si na náhlé odvolání ministra Petříčka, který při všech výhradách, které k němu mám, se otevřeně a veřejně stavěl proti ruskému vlivu v České republice, ať už připuštění Ruska k dostavbě Dukovan, nebo používání necertifikovaných ruských vakcín. Jenom připomínám, že ministr Petříček byl odvolán 12. dubna, tedy šest dní poté, co už klíčoví představitelé vlády měli informaci o té závažné skutečnosti, že Rusko tady provedlo násilný čin - státní terorismus - a že muselo být členům vlády jasné, že to bude mít mezinárodněpolitické důsledky a že zahraniční politika toto bude muset řešit. A přesto byl odvolán ministr zahraničí a ten resort je vlastně obsazen jenom provizorně. Je to odpovědná politika? Věděli jste to? Nevím.

A vzpomeňte také na směšný výklad plánované cesty ministra vnitra a provizorního ministra zahraničních věcí Jana Hamáčka do Moskvy. To je taky potřeba vysvětlit, ta v uvozovkách vysvětlení, která zaznívají ve veřejném prostoru, jsou naprosto nedůvěryhodná a to si za této vážné bezpečnostní situace prostě nemůžeme dovolit. Ministr Hamáček je vrcholný politik, vicepremiér vlády, ministr vnitra, ministr zahraničních věcí, tak nepředpokládám, že by tady hrál nějaké zpravodajské hry jako agent z nějakého románu z období studené války.

To jsou otázky, které se tady objevují. Jsou to vážné otázky, bylo by dobré, aby je vláda vyjasnila a přestala střílet do veřejného prostoru různá data a různé interpretace toho, jak to bylo. V souvislosti s těmi událostmi, které se tu v posledních třech týdnech odehrávaly a které jsem tu popsal, to opravdu vrhá zvláštní světlo na vládní politiku.

Za třetí je potřeba důslednou informační a diplomatickou ofenzivou vyvolat solidární akci spojenců. Odpovědná vláda by udělala všechno pro to, aby kroky našich spojenců z Evropské unie a Severoatlantické aliance přišly co nejrychleji a byly důsledné, a k tomu je potřeba začít diplomatickou ofenzivu, mnohem důsledněji a intenzivněji žádat naše spojence, aby se za nás postavili. Pan ministr Hamáček říkal, že požádal představitele zemí Evropské unie o kroky diplomatické, tedy vypovězení diplomatů, solidární akci, kroky, které by vlastně odpovídaly tomu, jak reagovala Evropská unie na žádost Velké Británie v případě útoku na pana Skripala. Náš současný ministr zahraničí Jan Hamáček to prý udělal, oni mu nerozuměli nebo to nepochopili. Samozřejmě by to mohlo vyvolávat úsměv na rtech, ale je to příliš vážná věc. Takhle nemůže naše diplomacie postupovat, taková nemůže být naše zahraniční politika. Ty kroky musí být jasné, srozumitelné, česká vláda musí udělat všechno pro to, aby se mezinárodní solidarita projevovala nejenom v nějakých výrocích, ale projevovala se konkrétními činy. Máme právo to žádat. Je to běžné, ale musíme to dělat odpovídajícím způsobem všemi kanály, které máme jako země k dispozici, diplomatickými i jinými a požádat o solidární akci včetně takových kroků, jako je třeba žádost o svolání mimořádného summitu Evropské rady, což také není neobvyklé. Je potřeba jenom jednat, jednat kompetentně, jednat srozumitelně a jednat tak, aby naši spojenci měli šanci a měli možnost tu solidární akci provést.

Jak jsem říkal, vyvstává tu řada otázek, na které by naši občané měli dostat odpověď. Jednu z nich, kterou jsem měl tady připravenu, pan premiér zodpověděl a za to jsem rád, a to je otázka, kdy se ve skutečnosti tuto informaci dozvěděl. Další otázka je, proč ta informace nebyla dříve zveřejněna, protože mezitím probíhaly ty akce, které jsem tu popsal. Nebo to mělo nějaký jiný důvod? Nebo v tom byly ještě nějaké další zájmy? Tohle si opravdu vyžaduje vysvětlení. Je to extrémně vážná věc, která se dotýká bezpečnostních zájmů České republiky a bezpečnosti našich občanů.

Chtěl bych také říct, že varování před tím, že tu Rusko působí způsobem, který není obvyklý a není přijatelný, jsme tu měli už delší dobu. Ruské aktivity na našem území nejsou novinkou pro nikoho, kdo sleduje veřejné informace, které nám poskytují naše zpravodajské služby, a to nemluvím o těch informacích, které má bezpochyby k dispozici vláda. O to jsou nepochopitelnější některé věci, jako je právě to zmíněné přizvání ruských firem do předběžného tendru na Dukovany, celá ta dezinformační hra kolem neschválené ruské vakcíny Sputnik a všechny podobné věci, kterých jsme tu byli v poslední době svědky. Že jsme byli varováni a že víme dlouhodobě, že Rusko jedná na našem území způsobem, který je nepřijatelný, o tom svědčí i výroční zprávy Bezpečnostní informační služby, i ty části, které máme k dispozici veřejně. Já tady budu citovat jenom dvě: 2015, cituji: "Značná část ruských zpravodajských důstojníků působila pod diplomatickým krytím ruské diplomatické mise, která zůstávala početně stále velmi disproporční vůči ostatním diplomatickým zastoupením včetně velmocí jako USA nebo Čínská lidová republika." Konec citátu. Citát ze zprávy BIS z roku 2017: "Velikost ruské diplomatické mise a její vysoká promořenost osobami s afiliací na ruské zpravodajské služby dlouhodobě způsobuje nárůst rizik spojených s lehkovážným přístupem českých občanů, zejména politiků a státních zaměstnanců, k neutajovaným, ale interním neveřejným informacím. Ruská činnost se kontinuálně orientovala zejména na vlivové operace a vědomé i nevědomé vytěžování českých zdrojů." Konec citátu. To jsou informace veřejné a varování, které nám poskytovaly naše zpravodajské služby v minulých letech. Ty informace se stupňovaly, intenzita toho varování se stupňovala a bylo jasné, že zde Rusko provádí činnost, která není v souladu s dobrými a přátelskými vztahy mezi dvěma zeměmi. Proto jsme také my opakovaně varovali před posilováním ruského vlivu a před těmi kroky Babišovy vlády, které sloužily k tomu, aby se Rusko dostalo k našim strategickým bezpečnostním infrastrukturám a mohlo ovlivňovat bezpečnost České republiky ještě mnohem výrazněji, než to dělalo dosud.

Ale, dámy a pánové, a to je moje poslední poznámka, kybernetické útoky, vlivové působení, informační válka, hybridní válka, to všechno, co tady prožíváme, a já se nebojím říct, že jsme v první linii takovéto války, to je pořád ještě něco jiného než státní terorismus, násilná akce, působení ozbrojených složek jiného státu na našem území, akce, která vedla k miliardovým škodám, ke ztrátám na lidských životech, k ohrožení řady našich obyvatel. Tohle je věc, která nemá obdoby. Proto také nesouhlasím s vyjádřením pana premiéra, které tady zaznělo v jeho projevu, že jsme postupovali velmi razantně a že jiné státy vyhošťovaly deset, dva, pět diplomatů a my rovnou osmnáct. Jenomže, pane premiére, Bulharsko vyhošťovalo v březnu dva ruské diplomaty kvůli špionáži, Itálie vyhostila dva ruské diplomaty s podezřením ze špionáže a ruští diplomaté z Washingtonu byli vyhoštěni jako odpověď americké vlády na vměšování Ruska do prezidentských voleb a na kybernetické útoky proti vládním agenturám. To je něco úplně jiného než násilný teroristický čin, jehož obětí byla Česká republika, a tomu musí odpovídat naše reakce. A nemůže to skončit tím, že my řekneme. Vyloučili jsme vám 18 agentů - agentů, kteří měli diplomatický pas, vy jste nám teď vyhostili 20 českých diplomatů a hotovo, konec. Tak to prostě skončit nemůže, to není možné a přijatelné. Je potřeba udělat rázné kroky, je potřeba vedle té intenzivní ofenzivy a diplomatické a spojenecké solidarity, aby Česká republika rázně jednala, srovnala počet diplomatů v obou zemích a postupovala v této věci rozhodně a jasně.

Dámy a pánové, jsme suverénní země. Musíme chránit svoji bezpečnost, musíme chránit svoji svobodu, ale musíme chránit také svoje mezinárodní postavení a musíme chránit také svoji sebeúctu. To je důležité a podle toho se musíme chovat. Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců koalice SPOLU.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Hezké odpoledne, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, členové vlády, budeme pokračovat. S přednostním právem nyní vystoupí paní poslankyně Pekarová Adamová a připraví se paní poslankyně Černochová. Prosím, máte slovo, paní poslankyně.

 

Poslankyně Markéta Pekarová Adamová: Děkuji za slovo. Vážená vládo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, úvodem si dovolím jedno poděkování, poděkování všem těm, kteří se podíleli na vyšetřování tohoto činu, ať už jsou to bezpečnostní služby, BIS nebo NCOZ, kdokoliv další. Patří jim velké poděkování za to, že přinesli přesvědčivé důkazy, protože bez nich nepředpokládám, že by vláda přistoupila k nějakým krokům. Tudíž poděkování je namístě a měli bychom být pyšní na to, že takovéto služby máme.

Na druhou stranu ale není možné úplně pochválit to, jakým způsobem se vláda k dané situaci dnes staví. V ten první okamžik v sobotu večer velmi roztřeseným hlasem pan premiér oznámil, co se stalo, a pan ministr vnitra, vicepremiér a dočasný ministr zahraničních věcí, oznámil vyhoštění 18 agentů a říkal, že se jedná opravdu o velmi razantní krok. Když se ale díváme, jak zareagovala ruská strana, což se dalo očekávat - to všichni tušíme, že z jejich strany nemůže přijít jenom reciprocita, že vždycky nadsadí, zkušenosti s tím mají všechny evropské státy, které už se kdy dostaly do jakéhokoliv podobného, většinou spíše menšího konfliktu s ruskou stranou - tak pak už to vnímám jako jakési přešlapování na místě a ta sobotní razance se dost vytratila.

Chtěla bych se věnovat právě tomu, jak máme dle mého názoru, dle názoru TOP 09, reagovat, a zároveň bych chtěla neopomenout i další linku, a totiž právě té dlouhé prodlevy mezi tím, kdy se dozvěděli členové vlády o útoku, teroristickém činu, projevu státního terorismu ve Vrběticích a kdy finálně teprve oznámili kroky veřejnosti. Myslím si, že reakce vlády, a všichni se shodneme na tom, že ruská ambasáda dlouhodobě desítky let v České republice je naddimenzovaná, tak by měly pokračovat a mělo by se pokračovat právě tím, že budeme vyhošťovat další diplomaty, abychom se konečně dostali k rovnocenném zastoupení na ambasádách našich zemí. Jedině tak můžeme fungovat opravdu férově, spravedlivě. Je to velká příležitost právě k tomuto kroku přistoupit, pokud k němu nebyla doposud odvaha i na základě všech těch zásadních informací, které jsme měli už dříve, ať už od našich tajných služeb, či dalších, protože i naše partnerské země, naši spojenci už dlouhodobě vnímají ten narůstající ruský vliv, který v České republice můžeme pozorovat. Teď je ten správný okamžik k těmto krokům přistoupit a zcela razantně zeštíhlit ruskou ambasádu v České republice. Česká ambasáda v Moskvě už totiž razantně zeštíhlena byla a je de facto paralyzována. Nenechme si to líbit a pokračujme i my.

Dále je naprosto nezbytně nutné, a mě mrzí, že tady pan ministr vnitra a zahraničních věcí v jednom v současné chvíli není, protože tohle je úlohou ministra zahraničních věcí, aby došlo k efektivnějšímu využití spolupráce v rámci Evropské unie i NATO. Včera Rada ministrů zahraničních věcí Evropské unie už o této věci jednala. Pan ministr Hamáček tvrdí, že požádal dostatečně jasně o podporu, ale evidentně neuspěl. Je to jeho selhání a měl by pokračovat zcela jasně v tom, aby společná reakce proběhla. Připomeňme ten tolik často zmiňovaný jiný útok, který ti stejní dva agenti GRU provedli v Salisbury, kde se jednalo o pokus o vraždu, který byl sice ne dokonán, nebyl úspěšný, tak jako byl v případě Vrbětic nakonec ten účet lidských obětí dvou konkrétních lidí, ale tehdy britská vláda, britská premiérka Theresa May, jednoznačně požádala o společný postoj a došlo k němu. Došlo ke konkrétním krokům vyhoštění, a to i z České republiky, tehdy tří zaměstnanců nebo pracovníků ambasády, a přesně tohohle my máme docílit. Máme docílit takovéhle reakce, ke které by mělo koordinovaně společně dojít.

A když už srovnávám ten čin, který byl zde ve Vrběticích před sedmi lety a který byl v Salisbury, tak si myslím, že snad je úplně evidentní, že v případě státního terorismu, činu, který tady měl na svědomí dva lidské životy a ohrožení tisíců dalších, protože jinak by ti lidé nebyli evakuováni ze svých domovů opakovaně, tak je velmi jasně v uvozovkách v neprospěch toho, co se stalo u nás ve Zlínském kraji, stejně tak materiální škody. A stejně tak představme si a řekněme si zcela otevřeně - byť pan premiér včera říkal: Jednalo se o zpackanou akci, nejsou to úplně asi schopní agenti, jak to vyznívá - tak si vezměme, co se mohlo stát dalšího. Mohlo jít opravdu o to, že ve chvíli, kdy by ta munice, kdy by ten výbuch nenastal ještě ve Vrběticích ve skladu, ale kdyby ta munice, která byla určena tedy do jiných zemí, putovala dál, a měla putovat cestou pozemní, cestou po železnici, tak kdyby k tomu výbuchu došlo až třeba v tom transportu. To je myslím si dneska velmi i děsivé si představit, že ten dopad mohl být ještě horší, ve vší úctě k těm dvěma životům, které padly na oběť.

Miliony, stovky milionů, dokonce až k miliardě následků, co se týče škod a také odškodnění obětí, které padly, a jejich rodin, bychom měli přistoupit také. Žádejme po ruské straně, byť může se jednat o pokus marný, tak je nutný, je zcela nutný tento pokus, aby došlo k jednoznačnému odškodnění jak pozůstalých, tak těch, kteří mají materiální škody včetně českého státu.

Na úrovni Evropské unie bychom také měli otevřít jednání o dalším zesilování sankcí vůči Ruské federaci, protože ty současné evidentně nepostačují. Rusko je schopno dalších agresivních kroků. Nejsme toho svědky jenom v České republice. Jsou toho svědci i jiní naši spojenci v rámci Evropské unie. Proto k těm sankcím přistupme zcela jednoznačně. Parita v našich diplomatických vztazích, která může být díky tomuto dosažena, je jednoznačně zeslabením vlivu, který tady Ruská federace má. Zřejmě se jedná jenom o špičku ledovce, špičku ledovce, kterou jsme díky tomu, že máme teď tyto informace, mohli odhalit. Ale co dalšího tady ruští agenti páchají? Na to se teď určitě ptá nejeden český občan, protože si uvědomuje, že Vrbětice mohly být, respektive ty sklady mohly být, v blízkosti jeho domova. Mohlo se jednat o ohrožení jeho rodiny, jeho konkrétního života.

Ukončení oslovování Rosatomu bezpečnostním dotazníkem a podobnými dalšími triky bychom snad už ani nemuseli jmenovat. Naše strana stejně jako celá řada dalších opozičních stran dlouhodobě naslouchá na rozdíl od představitelů vlády našim bezpečnostním složkám a nebere je na lehkou váhu, a proto jsme jednoznačně chtěli po vládě, aby došlo k vyloučení Rosatomu už dávno. Pokud k tomu dochází, tak ať k tomu dojde zcela prokazatelně a zcela nezpochybnitelně, protože jedině tak si můžeme být jisti toho, že se nám nedostane skrze různé triky zadními vrátky do zakázky, ať už jako člen konsorcia, předáním licence či podobnými možnostmi.

Stejně tak bychom podle mého názoru měli ukončit diskuzi o Sputniku V. Podívejme se na Slovensko, jak to tam probíhá. Jedná se o další způsob, jakým si Rusko značkuje svůj vliv, a nemyslím si, že je namístě, abychom mu napomáhali v tomto ohledu, a máme dostatek možností jiných, ověřených, bezpečných, schválených, zdraví neškodlivých vakcín, které můžeme využívat. Takže nehrajme tuhletu geopolitickou hru, kterou Rusko hraje.

Neberme na lehkou váhu ani dezinformační válku, kterou tady Rusko vede. Vy víte, že v TOP 09 jsou odborníci, kteří se tomu dlouhodobě věnují, a je to narůstající problém a my na tuto velmi mocnou zbraň jdeme s takovou vodní pistolkou jako děti někde na hřišti. Prostě nevnímejme to jako věc, která je bagatelní. To, co se teď rojí, všechno za různé účty, trollí farmy, které jsou v pohotovosti, jedou na plné obrátky 24/7, tak to je součástí hybridní války. Jsme před tím varováni dlouhodobě a teď sklízíme opět plody, kdy se tady zpochybňuje práce našich bezpečnostních služeb, kdy se tady poukazuje na celou řadu různých rádoby věrohodných faktorů, které jako že nemají hrát nějak do karet. Takže tohleto všechno je jenom dlouhodobý, letitý cíl, ke kterému tady dochází, destabilizovat nás, destabilizovat nejenom stát, ale i naše spojence, spojenectví v rámci Evropské unie, NATO. Jsou to zbraně, které jsou využívány zcela evidentně, a my na to musíme být schopni reagovat, nikoliv tomu pasivně přihlížet. A myslím si, že ty pokusy, které byly učiněny na Ministerstvu vnitra, byly zcela nedostatečné a mělo by se jasně, ale zcela rozhodně postupovat dál.

Takže shrnu-li to, tak razantnější reakce ze strany vlády, přestat bagatelizovat - a myslím si, že může člověku čas od času něco ulétnout, zvlášť ve stresu na tiskové konferenci nebo takto v nějakém rozhovoru, ale aby pan premiér, když přišla zpráva OLAFu, měl jasno, že tam se jedná o útok na Českou republiku, ale ve chvíli, kdy tady jsme svědky státního terorismu, máme to potvrzené, takto bagatelizoval, tak to by se skutečně odpovědnému politikovi stát nemělo. Až po debatě, která nato nastala, až po vlně nevole, kterou to vyvolalo, vzal svá slova zpátky. Ještě že aspoň tak, ale myslím si, že si to mohl odpustit už na samém začátku.

No a teď tu máme druhou linku celé té záležitosti, a totiž tu podivuhodnou shodu různých událostí, které se staly od 7. dubna, kdy se měli pan premiér a další ministři seznámit s touto skutečností. To, že následně probíhal sjezd sociálních demokratů, kde víme, jaký byl jeho výsledek, kde neuspěl Tomáš Petříček, a že hned poté byl z funkce ministra zahraničních věcí odstraněn, aby pan Hamáček měl velký prostor pro to, být tím zastupujícím, a tedy tím, který bude zcela, dá se říci, věrohodně moci říct: Jako ministr zahraničních věcí pojedu do Moskvy něco vyjednávat. Já se domnívám, že tady jsme stále neslyšeli věrohodné vysvětlení toho, proč bylo nutné oznámit celou tuto skutečnost sobotní večer a proč do té doby probíhaly veškeré přípravy cesty pana Hamáčka, doprovázeného třeba panem Dankem ze Slovenska, do Moskvy, a ještě navíc pod zástěrkou toho, že jede řešit Sputnik. Považuji to za velmi dlouhou dobu, těch 11 dní. Určitě se dá pochopit, že je potřeba připravit třeba přesun některých klíčových lidí z ambasády k nám zpět, ale aby to trvalo takhle dlouhou dobu, než je možné oznámit veřejnosti, co se tady dělo? To mi přijde skutečně velmi podivné a zajímalo by mě, jestli jsou pravdivé ty spekulace, které se objevují, že k tomu došlo právě proto, že si oba pánové byli vědomi, že by brzy mohly vyplout informace na povrch skrze média, že už existovaly redakce, které měly ty informace a které by je ještě o tom dotyčném víkendu tedy pustily ven.

Myslím si, že tady v tomto případě je těžko omluvitelné ve chvíli, kdy máme jasná varování od bezpečnostních složek, dlouhodobá, že Rusko nás vnímá jako svého nepřítele, koná tady celou řadu nepřátelských kroků včetně kybernetických útoků, třeba i na naše nemocnice, což rozhodně není jednoduché, je to hazard s lidskými životy, a když se k tomu ještě navíc dozví, že je Rusko schopno činit takovýto akt, při kterém umírají lidé, jsou ohroženy životy dalších, a kdy opravdu jsme napadeni zcela bezprecedentně, tak v takovém okamžiku plánovat něco, jako je cesta do Moskvy... To mně přijde naprosto, ale naprosto nutné jasně říci, a i od pana premiéra, jak je možné, že ve světle všech těch věcí, které znal, tu cestu v uvozovkách nezatrhl už v samém počátku, mnohem dřív, a ne až poté, co z toho byla docela velká mediální mela. Tyto věci, pokud nebudou jasně, věrohodně, nezpochybnitelně vysvětlené, tak vzbuzují mnohem víc pochybností než nějaké jistoty a odpovědi.

Pokud skutečně nebude pan ministr vnitra a zahraničních věcí v jednom schopen tuto věc vysvětlit, tak si myslím, že by měl z toho vyvodit jasné důsledky, a těmi jasnými důsledky mám na mysli jeho rezignaci. Děkuji za pozornost. (Potlesk z pravé strany sálu.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Pekarové Adamové. Nyní vystoupí paní poslankyně Jana Černochová, připraví se pan poslanec Vít Rakušan. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Černochová: Děkuji, pane místopředsedo. Vážený pane premiére, pane ministře, dámy a pánové. Dovolte mi takové kratičké retrookénko do celé té kauzy výbuchu muničních skladů ve Vrběticích. Jak už opakovaně zaznívá, k výbuchům dvou muničních skladů ve Vrběticích došlo v říjnu a prosinci 2014.

16. 10. 2014 byl první výbuch. Zničen byl sklad číslo 16, ve kterém bylo 58 tun munice. Poté následovalo 355 neřízených výbuchů. Zemřeli při něm dva zaměstnanci společnosti Imex Group, která si sklad pronajímala od státního podniku Vojenské lesy, případně Vojenského technického ústavu. Tam se trošku překrývají některá data.

Z areálu muničního skladu bylo evakuováno 100 lidí. Evakuovaní byli též obyvatelé přilehlé obce Vlachovice, stejně jako žáci ze základních škol a učni ze Středního odborného učiliště ve Slavičíně. 23. 10. 2014 byla zahájena evakuace. Evakuovalo se 375 obyvatel z obcí Lipová, Vlachovice a průmyslového areálu u města Slavičín. Evakuace trvající dva dny byla vyhlášena z preventivních důvodů, pyrotechnici zahájili průzkum části areálu blíže k obcím.

3. 12. 2014 následoval druhý výbuch. Sklad číslo 12, který obsahoval 13 tun, ale někde se zmiňuje až 98 tun výbušnin. Byl vzdálen 1 200 metrů od epicentra prvního výbuchu. Podle vyjádření právního zástupce Imex Group byla v objektu uskladněna dělostřelecká munice a samopaly. Sklad podle jeho názoru nemohl samovolně explodovat. Sousední obce musely být krátkodobě evakuovány, evakuováno bylo 430 obyvatel z okolních obcí.

22. prosince 2014 se vrátili pyrotechnici do Vrbětic. Areál byl ohrazen, střežen a poté následovalo několikaleté odklízení následků a vyšetřování příčin výbuchu.

13. 10. 2020 bylo ukončení zásahu bezpečnostních složek ve Vrběticích. Areál bývalých muničních skladů se vrátil do běžného právního stavu. V budoucnu měly získat všechny pozemky a objekty v areálu do svého majetku Vojenské lesy a statky České republiky, které na nich plánují hospodařit. Současně není ani po letech uzavřené vyšetřování Národní centrály proti organizovanému zločinu, která případ řeší jako trestný čin úmyslného obecného ohrožení.

Náklady a odškodnění, dámy a pánové: náklady na likvidaci následků katastrofy se do konce roku 2015 přiblížily částce 350 milionů korun. Částka potřebná na následné vyčištění areálu od nevybuchlé munice byla odhadována až na 1 miliardu korun. Vláda rozhodla o plošném odškodnění obyvatel Vrbětic jednorázovou částkou 3 000 korun. Dále si obyvatelé mohli standardním způsobem podat žádost o odškodnění škod na majetku či ušlý zisk. Ze 136 žádostí však bohužel k srpnu 2017 byly krajským úřadem či Ministerstvem vnitra uznány pouze dvě žádosti.

Zbrojařská firma Imex Group požádala od státu odškodnění za výroky tehdejšího vicepremiéra, současného premiéra pana Babiše, který pronesl krátce po druhém výbuchu v prosinci 2014 větu, že firma je velmi kontroverzní, že problémům jako ve Vrběticích čelila i v Bulharsku a že vyvážela zbraně do embargovaného Konga. Obvodní soud pro Prahu 2 a později i pražský městský soud na něj vznesly požadavek na kompenzaci. Kompenzace měla být ve prospěch Imex Group na 15 milionů korun. Soud to zamítl a v prosinci 2018 se Imex obrátil na Nejvyšší soud, který v červenci 2020 vrátil kauzu pražskému soudu.

Tolik tedy takové malé okénko do historie, abychom se znova naladili na tehdejší atmosféru. Dokonce i v této Poslanecké sněmovně vystupovali starostové, zástupci těch inkriminovaných obcí - můžete si to najít ve stenozáznamech. Skutečně naše země byla tohoto incidentu, této tragédie plná a není se čemu divit.

Když jsem přemýšlela o tom, kam jsme se jako Česká republika za několik málo let posunuli, tak jsem si uvědomila jednu věc. Uvědomila jsem si to, že řada našich čelných představitelů, jakkoliv rozostřují svou rétoriku a fakticky zlehčují to, co se stalo, tak pak ve finále, když k nějaké takové tragédii dojde, se umí před ty kamery postavit a nějakou formou obyvatele České republiky ubezpečit, že tyto věci mají pod kontrolou, mají je pevně v rukách.

Co ale asi chybí nejenom vám, mně, panu premiérovi, občanům České republiky, je vyjádření vrchního velitele ozbrojených sil, pana prezidenta. V rámci svého okénka do terminologie - a nechci se tady pouštět do nějakých debat o názvosloví - ale několikrát se tady zmiňovalo sousloví státní terorismus. Já myslím, že to je přesně ten výraz, který bychom měli používat, protože v mezinárodních vztazích se tento termín jako termín politický užívá ve chvílích, kdy tady je nějaký incident vůči státu a od státu.

Teď nehraje roli to, jestli ti dva pánové, byť si to můžeme myslet a označovat je tak, byli teroristé, nebo záškodníci. Ale tito dva pánové byli prosím pěkně aktivními agenty ruské vojenské rozvědky, která je součástí ruských ozbrojených sil a přímo podléhá prezidentu Putinovi. Takže to byla akce Ruské federace, státu, ne tedy tady žádných - ani ty teroristické organizace nechci všechny zmiňovat, které známe z těch mezinárodních vztahů - byla to akce Ruské federace, státu, proti České republice.

Jestli ještě můžete věnovat pozornost tomu zamyšlení, proč vlastně se naše země dostává do nějakého epicentra útoků ruských zpravodajských služeb, nebo jak tady říkali i moji předřečníci, různých aktivistů, proruských trollů. Pokud vycítí, že v té zemi mají úrodnou půdu pro takové kroky, tak vždycky ty kroky budou páchat, vždycky ten prostor zaplní. Určitě si řada z nás také uvědomuje, že jestli něčemu Rusko rozumí, tak je to - rozumí síle. Proto jakékoli projevy své slabosti a ústupky si musíme odpustit, nesmíme si je dovolit a nesmí si je dovolit ani naši vrcholní představitelé. Je to ještě zřejmější po tvrdé odplatě ze strany Ruska, které fakticky paralyzovalo naše diplomatické zastoupení a konzulární činnost.

Chtěla bych tady vznést jednoznačný požadavek, abychom i my redukovali počet zaměstnanců ruské ambasády na stejný počet, kolik činí nově naše zastoupení v Moskvě. Dnes jsem se účastnila jako členka a předsedkyně dvou výborů Poslanecké sněmovny Parlamentu, v podobném duchu přijal usnesení výbor pro obranu i zahraniční výbor. Víte, já nevěřím, že zdaleka všichni agenti GRU z České republiky odletěli včerejším Iljušinem a že jejich operace na našem území tímto končí. Naopak, je namístě se obávat zintenzivnění jejich aktivit, odvetných akcí, hybridních útoků a kybernetických operací. Na to se musíme připravit a osekání počtu je ten nejlepší a nejefektivnější preventivní krok.

Dámy a pánové, dovolte mi připomenout jednu věc, která není z tak dávné doby. 25. prosince 2020 na iRozhlase jsme si mohli přečíst, že pan prezident Zeman požadoval jména ruských špionů i detaily živých operací. Konkrétně to bylo na konci prosince 2020, kdy pan prezident Zeman požadoval po řediteli Bezpečnostní informační služby seznamy těchto agentů a informace a detaily z živých operací. Tyto úkoly pana prezidenta nadzvedly nejenom nás tady v této Poslanecké sněmovně, i Bezpečnostní informační službu bránil pan premiér a jiní představitelé vlády, za což jim děkuji, stejně tak i příslušné parlamentní komise. Tyto informace tedy pan prezident dostal v nějaké nutné, omezené míře. Ale položím vám tady jednu otázku. Nezdá se vám to zvláštní náhoda?

Závěrem: Musíme začít systematicky a ve spolupráci s našimi partnery pracovat na tom, abychom i jako Česká republika byli stále více energeticky nezávislými a nebyli jakkoliv vydíratelní v této oblasti. Není to jenom o Dukovanech, ale je to i o dalších zdrojích a prvcích kritické infrastruktury.

Chtěla bych také požádat vládu, aby se důrazněji obrátila na naše partnery a spojence. Jsem přesvědčená, že stejně jako my jsme v souvislosti s kauzou Skripal vyjádřili svou solidaritu činy, mělo by se jí nyní dostat nám. Žádám tedy vládu, aby v tomto ohledu byla aktivní. Nejde tu o to, že bychom chtěli vést válku, ale je třeba právě mírovými a diplomatickými prostředky ukázat Ruské federaci, že západní země nejsou ustrašené a že jakékoli provokace, diverzní aktivity a útoky do vzájemného dialogu nepatří.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Černochové. Nyní pan poslanec Vít Rakušan a potom jsem přihlášen já. Požádám místopředsedu, aby mi potom umožnil vystoupit. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Vít Rakušan: Děkuji vám, pane předsedající. Dobrý den, kolegyně, kolegové, pane ministře. Myslím si, že na začátek musí padnout jedno jasné poděkování, a to české bezpečnostní komunitě. Výkon, který předvedla, výborná součinnost mezi službami a orgány Policie ČR, byla zcela příkladná. Myslím si, že jsme se mohli na nejrůznějších platformách v Poslanecké sněmovně, na výborech a komisích, přesvědčit o tom, že naši zástupci bezpečnostních složek předvedli maximálně profesionální a skvělý výkon, a myslím si, že si zaslouží, abychom jim důvěřovali, abychom důvěřovali jejich informacím a jejich práci, protože důvěra v jednotlivé instituce státu je základním atributem zdravého a sebevědomého státu.

V této souvislosti musím ovšem zmínit, proč členové vlády ČR - pan premiér, pan vicepremiér Havlíček a ostatní - nevěřili našim službám ty měsíce předtím, kdy celá naše bezpečnostní komunita jedním hlasem říkala, že Rosatom je strategickým nebezpečím pro Českou republiku, že by Rusko nemělo být poptáváno v rámci tendru na výstavbu nového bloku jaderné elektrárny v Dukovanech. Ty hlasy bezpečnostní komunity mluvily do prázdna. Já jsem se účasnil i schůze, kde byli zástupci bezpečnostní komunity i členové vlády, a neměl jsem pocit, že to varování dostatečně slyší. I slova pana vicepremiéra Havlíčka z tohoto víkendu, že účast Rosatomu je téměř vyloučená, mně přišly drobně komická. Po tomto víkendu je snad to slovíčko "téměř" zcela, ale zcela nadbytečné.

Já bych chtěl do budoucna vyzvat naši vládu, aby nezpochybňovala práci naší bezpečnostní komunity, aby důvěřovala organizacím, které sama zřizuje, které financuje, jejichž organizační i personální strukturu z velké části ovlivňuje. Bezpečnostní komunita si zaslouží poděkování. A já plně doufám, že i současná vláda, byť si myslím, že už tady příliš dlouho nebude, změní názor v to, zda si bezpečnostní komunita v České republice zaslouží nebo nezaslouží jejich důvěru.

Zároveň musím jasně odmítnout slova premiéra Babiše, že se jednalo o útok na zboží. Řeknu dvě jména: Vratislav Havránek a Luděk Petřík. Dva pánové s rodinami, s dětmi, kteří přišli při teroristickém útoku organizovaném z ruské strany o život. V této chvíli, v této souvislosti, při myšlence na ztracené životy, na zničené rodinné životy, na obrovitánské materiální, finanční, psychické ztráty, které zaznamenali lidé v tomto regionu, hovořit o útok na zboží, tak v té chvíli se jedná o cynismus nebo absolutní nepochopení a nedocenění vážnosti celé situace, která se okolo nás odehrává. A ta situace je vážná, ta situace je bezprecedentně vážná. Nejenom na úrovni České republiky, ale na úrovni celé EU. Na úrovni všech členských států Severoatlantické aliance. Jedná se o útok na jeden z členských států skrze činy agentů jiné mocnosti. Reakce vlády v první fázi byla jistě adekvátní. Vyhoštění 18 definovaných agentů ruských služeb z České republiky je jistě vážnou reakcí, ale ta reakce nesmí být konečná.

Ve chvíli, kdy Ruská federace doslova a do písmene paralyzuje svojí protireakcí fungování české ambasády v Moskvě, kdy tam zůstal pan velvyslanec, jeho asistentka, možná konzulární oddělení, které potřebují sami Rusové pro vydávání víz, tak v té situaci my prostě a jednoduše musíme reagovat stejně. My musíme přejít k tak silným krokům, aby počet českých diplomatů v Moskvě odpovídal počtu ruských diplomatů v Praze. Jiná cesta není, pokud chceme ukázat, že jsme sebevědomým státem, že jsme státem, který má sebevědomí i v těžkých chvílích a který se nebojí v kritických a krizových chvílích i silných řešení, protože ze znalosti historie víme, že Rusko na nic jiného než na silné odpovědi neslyší.

Nemůžeme se stát jako Česká republika vstupní branou pro ruské agenty do zemí Evropy. Tak tomu dlouho bylo, dlouho jsme tu situaci pouze korigovali, dlouho jsme se s tím stavem spokojili a možná naše reakce doposud nebyly příliš pádné. V této chvíli máme příležitost nastavit vztahy s Ruskou federací, a to i vztahy na diplomatické úrovni, tak jak mají být, to znamená na stejné úrovni, to znamená recipročně, to znamená se stejným počtem diplomatického zastoupení v Moskvě i v Praze.

Naši spojenci si určitě zaslouží velké poděkování. Jejich reakce byla příjemná, milá, bylo dobré a hezké číst, že někam patříme a že naši spojenci jsou ochotni vyjádřit v první chvíli, kdy se o té krizové situaci veřejnost dozvěděla, s Českou republikou solidaritu. V jaké kontrapozici to je s mlčením z Pražského hradu! V jaké kontrapozici je to s tím, že hlava našeho státu se v tak těžké chvíli nevyjádří! Ne že neosloví nás, politiky, politickou reprezentaci, ale že hlava státu v této chvíli nesměřuje žádné poselství k občanům, kteří prezidenta do jeho úřadu zvolili. To je věc, která je nepochopitelná, nevídaná a stejně bezprecedentní jako samotný útok ve Vrběticích.

Zároveň si ale myslím, že vyjádření primární solidarity je hezké, ale naše vláda by měla všemi diplomatickými prostředky usilovat o to, aby to u toho neskončilo. Česká republika na kauzu Skripal reagovala rovněž diplomatickými kroky, rovněž vyhoštěním diplomatů z Prahy, a naše reakce byla doslova spojenecká a solidární. Proto my v našem usnesení vyzýváme vládu, aby koordinovala akci států Evropské unie a Severoatlantické aliance tak, aby reakce nebyla pouze česká, ale byla skutečně mezinárodní, aby se tím jasně podtrhlo a prokázalo, kam Česká republika patří, že je členskou zemí Severoatlantické aliance, že je členskou zemí Evropské unie.

Za další je potřeba si uvědomit i lokální rozměr celé kauzy. Možná jste zaregistrovali, že pan starosta Hověžák a lokální starostové už včera přišli s něčím, co definovali jako vrbětická výzva, kde jasně poukazují na to, že doposud nedošlo k odškodnění všech typů škod, které byly způsobeny výbuchem ve Vrběticích. Argument byl do této doby jednoduchý, byl to argument právní povahy, že do této chvíle není znám viník té tragédie. Pokud jsme se posunuli dále, pokud viníka dokážeme označit a identifikovat, tak je namístě, aby naše vláda byla velmi důsledná a pomohla fyzickým i právnickým osobám v tomto regionu, aby se jim konečně dostalo odškodnění za majetkovou i nemajetkovou újmu, kterou zde zaznamenali.

Mimochodem, podle informace, která není tajná, pana ministra Metnara, už v této chvíli výdaje do sanace celého prostoru stály Českou republiku více jak 250 milionů korun, nemluvě o všech dalších výdajích, které musely obce a města v tomto regionu poskytnout z vlastních prostředků. Byl bych velmi rád, kdyby vláda byla schopna vidět i tento aspekt celé kauzy a velmi rychle vstoupila do jednání se Zlínským krajem i s obcemi v teritoriu Vrbětic a podařilo se formulovat jasné stanovisko k zodpovědnosti Ruské federace a připravenosti nebo tlaku na Ruskou federaci nést důsledky veškerých majetkových škod zde způsobených.

Dovolte mi, prosím, nakonec přečíst návrh usnesení, ke kterému se samozřejmě přihlásím ještě v podrobné rozpravě, které starostové formulovali spolu s Piráty: "Poslanecká sněmovna vyzývá vládu České republiky, aby požádala o solidaritu a koordinovanou akci státy Evropské unie a Severoatlantické aliance, aby požádala o svolání summitu Evropské unie, aby snížila počet ruských diplomatů na úroveň diplomatů České republiky v Rusku. Zároveň Poslanecká sněmovna konstatuje, že poskytnuté odškodnění pozůstalým, vlastníkům dotčených obcí a jejich občanům, ať náhrada škody skutečné, ušlého zisku či zadostiučinění za výbuchy, bylo dosud zcela nedostačující zejména z důvodu nezjištěného viníka. Žádá vládu České republiky, aby poskytla součinnost při vymožení adekvátního odškodnění vůči zodpovědným osobám a případně zodpovědnému státu. Vyzývá vládu České republiky, aby zabezpečila plnohodnotný pyrotechnický průzkum a zabezpečení zasaženého území. Vyzývá vládu České republiky, aby vzhledem k úmrtí dvou občanů České republiky postupovala Česká republika podle článku 33 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod, to je po vyšetření věci oznámila Evropskému soudu pro lidská práva skutečnosti o případném porušení úmluvy vysokou smluvní stranou, Ruskou federací. Požaduje po vládě České republiky písemné vysvětlení, jak je možné, že ve skladech v těsné blízkosti několika obcí byla skladována nebezpečná munice, která ohrozila životy občanů přilehlých obcí."

Já vám dopředu děkuji za podporu tohoto usnesení při našem hlasování a zároveň bych nás všechny požádal, abychom se nebáli, abychom ukázali, že jsme i jako Poslanecká sněmovna sebevědomým tělesem a že jsme schopni ve chvíli, kdy se prokáže bezprecedentní útok na Českou republiku, jasně vyslovit a deklarovat naši politickou vůli, náš politický názor, a že nejsme žádným bojácným státem uprostřed Evropy, ale plnohodnotnou členskou zemí Severoatlantické aliance a Evropské unie s vlastní silnou zahraniční i obrannou politikou. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji, pane předsedo. To byly přihlášky písemné s přednostním právem. Nyní s přednostním právem pan místopředseda Filip, poté další v pořadí, jako první pan poslanec Jurečka.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, paní a pánové, já se pokusím být stručný. Svým způsobem navážu na svého předřečníka, protože pro mě je tato věc, jak jsem už uvedl, když se mě na to poprvé tázali, spíše více k otázkám než k tomu, abych uměl odpovědět.

První otázka je, proč za šest a půl roku orgány činné v trestním řízení nedospěly k výsledku a proč některé odpovědné osoby, které pracovaly v tomto muničním skladu, byly zproštěny obžaloby, a jak je možné, že dodnes tedy nevíme příčinu těch výbuchů? To je opravdu na pováženou.

A co je pro mě ještě důležité, a to si myslím, že se týká právě toho, co v sobotu pan předseda vlády a pan místopředseda vlády vyhlásili. Jejich vyhlášení bylo, že mají zjištěné skutečnosti, které dostatečně odůvodňují závěr, že byl spáchán trestný čin. No, my tady - nebo moji předřečníci - mluvili o tom, že jsou tady důkazy, ale žádný důkaz nebyl předložen. Žádný důkaz nebyl předložen, protože pro mě jako pro právníka je zásadní rozdíl mezi důvodným podezřením - a to předseda vlády uvedl - a důkazy. Důkazy hodnotí soud a žádný soud zatím o žádném důkazu, který by vedl k potrestání viníků, neřekl. Takže to je pro mě to nejpodstatnější.

No, my tady - nebo moji předřečníci - mluvili o tom, že jsou tady důkazy, ale žádný důkaz nebyl předložen. Žádný důkaz nebyl předložen, protože pro mě jako pro právníka je zásadní rozdíl mezi důvodným podezřením - a to předseda vlády uvedl - a důkazy. Důkazy hodnotí soud a žádný soud zatím o žádném důkazu, který by vedl k potrestání viníků, neřekl. Takže to je pro mě to nejpodstatnější.

Potom tady byla řeč o tom, jak jsou všichni naši spojenci zajedno v tom, co děláme. No, já to tak nevnímám. Musím říct, že jsem se vrátil k tomu, co se odehrálo 15. a 16. dubna letošního roku v Paříži, a to bylo jednání ukrajinského prezidenta Zelenského s francouzským prezidentem Macronem a německou kancléřkou Angelou Mergelovou. Závěr tohoto jednání byl jednoznačný: Francie, Německo sdělily ukrajinskému prezidentovi, aby dodržoval minské dohody a že další jednání bude pokračovat 19. 4. Logické, protože Francie, Německo sledují zájmy svých zemí, potažmo zájem Evropy, a spor o Ukrajinu, spor, jakým způsobem se to bude vyvíjet na Ukrajině, není v zájmu dalšího ekonomického fungování Evropy. A to si myslím, že je velmi důležitá záležitost, protože prezident Macron ve výročním prohlášení předminulého roku řekl, že je potřeba hledat emancipaci Evropy tak, aby Evropa uměla formulovat svůj vlastní evropský zájem. Také nemůžete nikdo říct, že by byl nějaký potlesk pro naše takzvaně razantní kroky, které jsme učinili.

A to mě vede k dalším otázkám: na kolik je to naše řešení, to znamená na základě důvodného podezření, vůbec podloženo, abychom ty takzvané razantní kroky dělali? My jsme si vlastně vyhoštěním 18 diplomatů zlikvidovali naši ambasádu, protože podle Vídeňské úmluvy o diplomatických stycích, kde platí princip reciprocity, jsme museli počítat s tím, že stejný počet našich pracovníků bude vyhoštěn z Ruské federace. Takže tato úvaha vlády mi připadá minimálně nevhodná. Všimněte si, že mnohem větší země s mnohem většími ambasádami v Moskvě tu naši reakci - pokud vůbec reagovaly vyhoštěním nějakých ruských diplomatů ze své země - reagovaly mnohem střídměji, než jsme to učinili my.

Já tedy musím říct, že je důležité, abychom se touto otázkou zabývali, aby součástí případného usnesení Poslanecké sněmovny bylo to, že trváme na došetření výbuchu ve Vrběticích. Nechci připomínat výroky, které tady měl bývalý ministr vnitra Chovanec v roce 2014, 2015 při mnoha schůzích Poslanecké sněmovny, která se tímto problémem zabývala, jak v říjnu, tak v prosinci roku 2014, tak následně na jednání výborů nebo komisí Poslanecké sněmovny. Myslím si, že ti, kteří tady byli v minulém volebním období, si dobře pamatují, jakou důležitost, jaké otázky tady padaly a co nám tenkrát ministr vnitra říkal. Jsem nucen říct, že jsem hrubě nespokojen s tím, že všechna vyšetřování, která tady zatím byla vedena, nedospěla k žádnému výsledku, a to ani v situaci, kdy byly dány důkazy pro šetření, ať už šlo o ten rozpor mezi tím, že nejdřív byli povoláni hasiči, a pak teprve nastaly výbuchy... To přece nikdo ještě neodpověděl, přestože jsme už tenkrát v roce 2014 požadovali, aby tento nesoulad tady vůbec byl vysvětlen.

Takže pro mě ono důvodné podezření není důkazem a nezlobte se na mě, že jako právník, ale i jako politik chci, aby to šetření dál pokračovalo, abychom neskončili nějakým politickým razantním gestem, které povede ke zrušení vztahů nejen mezi Českou republikou a Ruskou federací, ale mezi Evropou a Ruskou federací. Protože můžeme samozřejmě nějakým způsobem extendovat naše kroky, tak jak tady bylo několikrát ve vystoupeních vyzýváno, ale v tom případě těch 100 miliard korun, obchodní výměna, bude nahrazeno obchodem buď mezi Ruskou federací a Spojenými státy americkými, nebo Ruskou federací a jinými evropskými státy, které rády naše výrobky nahradí na ruském trhu.

Takže já bych spíše vyzval ke střídmosti, k tomu, abychom dali průchod spravedlnosti, abychom požádali orgány činné v trestním řízení, aby postupovaly systematicky, aby se vrátily k vyšetřování, a to, co jim vyčítal soud, když osvobozoval jednotlivé účastníky, ty, kteří byli obžalováni, aby byly schopny došetřit.

Nezbývá mi tedy na závěr - říkal jsem, že budu velmi úsporný ve svém vystoupení - než opakovat to, co jsem řekl v roce 2014. Skutečným objektivním viníkem viníků je proces privatizace, který umožnil, aby vojenský materiál byl nejen skladován, ale i obhospodařován soukromou firmou, která svým způsobem nebyla schopna až do toho nasazení Policie a Armády České republiky uhlídat ten areál, respektive fungovat tam tak, aby k žádnému výbuchu nedošlo. A to je důležité z pohledu, který tady máme před sebou, řešit, jestli vůbec můžeme dál připustit, aby státní podnik, který zřizuje Armáda České republiky, pronajal areál tohoto typu, materiál tohoto typu soukromé firmě a ta ho spravovala a hlídala.

Myslím si, že to je to největší poučení, které tady máme. Ona ta liberalizace někde končí a státní moc, ať už je to moc zákonodárná, výkonná, soudní, má své hranice, povinnosti a své řekl bych nejpodstatnější vyjádření právě v tom, že je uplatňována tam, kde uplatňována býti má. A nezlobte se na mě, policie a armáda si nezaslouží privatizaci, ta si zaslouží opravdu péči státu, o tom jsem opravdu hluboce přesvědčen. Takže znovu říkám, prosím, odpovězte na ty otázky, které od roku 2014 zodpovězeny nebyly a důvodné podezření není důkaz.

A prosím, ve svých vystoupeních bych požádal pana předsedu vlády a místopředsedu vlády, aby vystupovali alespoň tak, jako pan předseda vlády dnes, že ve veřejném vystoupení prohlásí, že se o tom dozvěděli v pátek nebo těsně před sobotním vystoupením, a přitom bylo evidentní, že od 6. dubna, jak dnes řekl pan předseda vlády, o tom věděli minimálně z ústního jednání před výborem pro zpravodajskou činnost. To znevažuje totiž jakékoliv vyjádření kohokoliv z vás a nevím, jestli byste to tady řekli, nebýt selhání exministra Petříčka, který to v podstatě vyzradil. Mě to mrzí, protože to znevěrohodňuje pozici České republiky.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Nyní je zde s faktickou poznámkou přihlášen pan poslanec Čižinský, pak zde mám prodloužený seznam přednostních práv a vidím, že se mi také hlásí pan premiér, nicméně jako první pan poslanec Čižinský. (Předsedající hovoří s místopředsedou Filipem mimo mikrofon.) Ještě není rozprava, pane poslanče, takže v tom případě budeme pokračovat v přednostních právech a pan poslanec Jurečka je nyní na řadě. Pana premiéra si tedy dám do pořadí. Prosím.

 

Poslanec Marian Jurečka: Já teď udělám... jestli bude pan předsedající souhlasit, tak já tedy pana premiéra pustím.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já tomu rád vyhovím, jenom se budu muset zeptat i ostatních, kteří jsou s přednostním právem v tuto chvíli, jestli nebude nikdo nic namítat. Nevidím, že by někdo chtěl něco namítat, takže slovo má pan premiér a pak se vrátíme k původnímu pořadí. Prosím, pane premiére.

 

Předseda vlády ČR Andrej Babiš: Já se omlouvám. Já to ještě jednou vysvětlím. 6. 4. v 6.30 hodin ráno mě ředitel BIS požádal, abych svolal výbor pro zpravodajskou činnost. Tak jsem ho svolal na 7. 4. v 7.00 hodin ráno. Tam jsme dostali ústní informaci, byla prezentace, nedostali jsme žádný papír. A 16. 4., to byl pátek, v 15.54 hodin jsem poprvé dostal zprávu BIS v písemné formě. Předtím jsem neměl nikdy žádný papír. Takže já jen vysvětluji, jak to bylo. Tak snad už je to jasné. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu předsedovi vlády. Nyní s přednostním právem pan předseda Jurečka. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Marian Jurečka: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážený pane premiére, paní ministryně, dva ministři vlády, chci ocenit pana premiéra, že se tady vrátil k té debatě, protože já se budu snažit být stručný a mám tam některé apely i přímo na vás a na vaši vládu. Já se možná vrátím do roku 2014 a trošku i navážu na to, co tady říkal můj předřečník pan předseda Filip.

Já jsem tehdy byl - tak jako někteří i současní členové vlády - členem vlády, tehdy ministrem obrany byl pan ministr Stropnický, ministrem vnitra byl pan ministr Chovanec, a když se tehdy ta událost ve Vrběticích stala, když došlo k tomu prvnímu útoku, tak si pamatujeme, že na vládě ty informace i potom na Bezpečnostní radě státu byly opakovaně probírány po dobu několik měsíců. Řešila se základní operativa, evakuce osob ve Vrběticích, Vlachovicích a v dalších obcích v okolí, včetně průmyslové zóny. Řešila se spousta věcí, vynakládaly se velké náklady na zabezpečení toho areálu, převoz munice a další věci, které souvisely s vyčištěním toho území.

A tady chci reagovat na pana Vojtěcha Filipa. Pane předsedající, tady je potřeba si uvědomit, že už tehdy po tom prvním výbuchu policie to sice tehdy ještě šetřila jako nedbalost, ale po druhém výbuchu to bylo překvalifikováno na úmyslný trestný čin, a tehdy i veřejně, to tady mohu říci, se pan ministr vnitra Chovanec obrátil na policii s tím, že má alarmující informace v souvislosti s výbuchy ve Vrběticích, že nešlo o nedbalost těch lidí. To zaznělo už tehdy. Tehdy to bylo probíráno, veřejně samozřejmě, interně, takže už tehdy bylo velmi silné podezření, že dva zkušení zbrojaři neudělají takovou chybu, aby došlo k této záležitosti.

Takže já - protože pěkně, nespouštět takovou tu klasickou komunistickou doktrínu zpochybňování těch věcí, relativizování těch věcí, protože v ten okamžik zpochybňujete celý systém - státního zastupitelství, práce policie, práce bezpečnostních složek v této republice. Já bych vás chtěl poprosit, aby zástupce vaší strany chodil na jednání bezpečnostního výboru, protože tam včera nebyl. Kdyby tam byl, tak by ty informace slyšel z první ruky, měl možnost se zeptat, ale váš pan kolega tam bohužel nepřišel. Takže tolik k této věci na úvod.

Nicméně k těm událostem, které sledujeme teď aktuálně, já bych velmi ocenil, kdyby vy, pane premiére, ideálně s panem ministrem vnitra, vicepremiérem Janem Hamáčkem, kdybyste ty informace, které jste tady řekl a které, předpokládám, případně můžete drobně doplnit ještě po konzultaci se zástupci vyšetřovatelů a služeb, kdybyste mohli vystoupit v nějakém opravdu hlavním vysílacím čase a s mimořádným projevem udělat shrnutí této události, protože je opravdu velmi nešťastné, když ty informace se tak různě kouskují, něco řeknete vy tady, něco pan vicepremiér Hamáček řekne v pořadu Události, komentáře a podobně, ale kdyby to zaznělo z vašich úst v jedné relaci, bylo by to velmi užitečné pro to, vymezit prostor pro dezinformace, protože ten je dneska velmi velký. Aby bylo jasně pojmenováno, jakým způsobem, na základě jakých základních věcí se k tomu došlo, proč to trvalo ten dlouhý časový úsek, protože na to se mnoho lidí odkazuje. Bylo by velmi dobré, kdybyste toto uměli pojmenovat.

Samozřejmě, úplně ideálně by bylo, kdyby toto uměl pojmenovat náš pan prezident, který, kdyby vystoupil a jako představitel našich ozbrojených sil tyto věci udělal, bylo by to úplně nejideálnější, ale to asi očekával bohužel nemůžeme.

Já se vrátím k tomu, jak člověk vnímá závažnost této situace. Byl to čin, který byl spáchán představiteli jiných služeb jiného státu, který do té doby se tvářil jako stát, který s námi chce mít přátelské vztahy. Bylo to na území České republiky, bylo to v prostoru, který patří Armádě České republiky, zemřeli při tom dva občané, je velkým zázrakem, že těch obětí nebyly desítky, ne-li stovky. V perimetru několika set metrů lidi nacházeli úlomky té munice na svých zahradách, na svých střechách. A nevím, jak bychom vysvětlovali našim partnerům na Slovensku, v Maďarsku, v Bulharsku, kdyby ta munice explodovala někde cestou, jak je možné, že takováto zásilka původem z České republiky udělala takovouto věc.

Já bych tady chtěl poděkovat všem, nejenom zástupcům bezpečnostních složek, ale i policie, Státnímu zastupitelství a všem spolupracujícím orgánům v zahraničí, za práci, kterou odvedli. Musím smeknout před tím, že - nepočítám poslední dva týdny - ale že vlastně celou dobu vyšetřování ty informace neutekly nikam ven na veřejnost. To svědčí o opravdu velmi dobré, koordinované práci našich složek.

Chtěl bych vás, pane premiére, požádat o daleko větší razanci, pokud jde o spolupráci na mezinárodním poli a komunikaci s našimi spojenci, aby ta razance se rovnala tomu, co dělala tehdejší britská premiérka Theresa May, která jednoznačně, naprosto jasně oslovila své spojence prostřednictvím diplomatických kontaktů, předala závažnost těch informací a požádala o to, aby došlo nejenom k podpoře rétorické, ale ke konkrétní podpoře z hlediska vyhoštění takzvaných diplomatů z ruských ambasád ve spojeneckých zemích.

Jenom připomenu, ty počty byly velmi velké. Spojené státy americké jich vyhostily 60, Ukrajina 13 a Česká republika, tady patří poděkování vaší vládě, že jste ten krok tenkrát udělali. Takže prosím pěkně, buďte v tomto daleko aktivnější. Přiznám se, že vůbec nechápu, když jste tyto informace jako vláda měli, a vy jako premiér, proč jste v této situaci měnili ministra zahraničních věcí. V takové situaci! (zvýšeným hlasem) Zodpovědná vláda, když ví, co se může stát, co bude potřebovat na tom diplomatickém kolbišti, bych očekával, že tady bude kvalifikovaný ministr, který tu práci dělá naplno, ministr zahraničních věcí, který má už vybudované kontakty, a díky jeho kontaktům budeme schopni mít plnou diplomatickou podporu našich spojenců.

Je evidentní, že vláda to věděla, závažnost té situace, přesto jste ten krok, to odvolání, udělali. Tomu nerozumím. Prosil bych toto vysvětlit, jak jste jako premiér s tím mohl souhlasit. Pochopil bych, kdybyste předsedovi strany koaličního partnera řekl: Respektuji to, ale máme před sebou těžkou situaci, počkejme třeba měsíc a pak konejme - pokud je to tedy nezbytně nutné. A tento krok je v neprospěch České republiky, teď se to ukazuje naprosto v plné nahotě. Já bych totiž očekával, že včera, když už je tedy ministrem zahraničí v tento okamžik Jan Hamáček, že sedne do letadla večer a navštíví minimálně své partnery v Berlíně, v Paříži a v Londýně. To by podle mě měl udělat zodpovědný ministr zahraničních věcí, aby těm nejklíčovějším partnerům tady v Evropě byl schopen říct tyto věci mezi čtyřma očima a požádat je o plnou podporu. To mně tady obrovským způsobem teď chybí.

Já bych chtěl, pane premiére, požádat a tady říct, že máte jednoznačnou podporu - předpokládám, i zástupců opozičních demokratických stran: srovnejte poměry sil na našich ambasádách, je to tomu teď výjimečná příležitost, i když z ní nikdo nemáme radost, a vyčistěte tu ambasádu ruskou v Praze.

Opravdu je potřeba po těch letech, kdy jsme se k tomu bohužel, byť jsme tady byli upozorňováni všichni bezpečnostními složkami, tak k tomu nedošlo. Teď je velká šance to udělat. Ty vztahy jsou dneska na bodu mrazu, ale my máme dnes šanci si říct: Ano, bude to bolet, bude to bolet obě strany, ale je šance to restrukturalizovat, nastavit to do budoucna nově. Tady tu podporu máte, konejte opravdu s plnou hrdostí, s razancí a s rychlostí, aby bylo evidentní, že hájíte české zájmy. Nikdo tady nechce vyvolávat nějaký válečný konflikt, toho jsme daleci. Ale není možné strpět na našem území osoby, které tady provádějí diverzní zpravodajskou činnost, jsou podporovány personálním zázemím té ambasády. To prostě není možné.

Byl bych také rád, kdyby se vláda byla schopna plně postavit za šéfa Bezpečnostní informační služby, protože dokázal touto operací, že naše Bezpečnostní informační služba i ty ostatní služby fungují velmi dobře. Já si troufnu říct, že Poslanecká sněmovna by měla udělat i ten krok a navrhnout v mých očích generála, byť ho pan prezident ještě nejmenoval, na státní vyznamenání. Myslím, že tento člověk si to zaslouží. Zaslouží si to samozřejmě i lidé, kteří pracují pod ním.

Byl bych také velmi rád, aby ze strany vlády s podporou prezidenta republiky šla jasná žádost na ruského prezidenta s žádostí o vysvětlení, omluvu, odškodnění, odškodnění pozůstalým a odškodnění materiálních újem, které se staly. Staly se vůči státu, staly se vůči obcím, staly se vůči občanům a jejich majetkům, které někteří z nich do dnešních dnů nemohou plně využívat. To by také mělo jednoznačně následovat a žádat o náhradu této škody.

A poslední, a tím budu končit: Vážený pane premiére, byl bych rád, kdybyste představil vy, případně vaši kolegové - mně tady dneska velmi chybí i ministr obrany pan Metnar, aby také se vyjádřil k tomu, jaké kroky on dělá na půdě NATO - tak kdybyste se vyjádřili, prosím pěkně, jaké budou další kroky zabezpečení naší bezpečnosti, České republiky nejenom v té oblasti, teď se tady mluví o diplomatických vztazích, ale i v oblasti například energetické bezpečnosti a soběstačnosti, v oblasti kybernetických hrozeb, hybridních hrozeb a tak dále, protože se to týká třeba i praktických věcí jako jsou rizika napadení kyberútoky do našich nemocnic. Může to ohrožovat konkrétní životy běžných občanů na operačních sálech a podobně. Tady bych byl velmi rád, kdyby byla představena - nemusí to zaznít dnes - ale jasná vize, koncepce, jak se dokážeme poučit z toho, co se stalo v roce 2014 a čím procházíme i tady v těchto posledních týdnech.

Takže tolik několik mých poznámek k těmto záležitostem a budu velmi rád, pane premiére, když budete i potom dál třeba v závěru diskuze na to reagovat. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Jurečkovi. Než vystoupí pan poslanec Válek s přednostním právem konstatuji došlou omluvu pana poslance Martina Kupky z dnešního jednacího dne do 18 hodin. Pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Vlastimil Válek: Děkuji, pane předsedající. Vážený pane premiére, vážení páni ministři, dámy a pánové, já si dovolím přečíst takový krátký úryvek, co jsem si našel: "Zároveň prohlásil všechny státy spolupracující s USA za nepřátele. Také obvinil Spojené státy z manipulace ve Francii, Belgii a Itálii, kde komunisté ztratili mnoho hlasů. Tvrdil, že tento plán musí být zlikvidován, zabráněno mu jakýmkoli způsobem, a že francouzské a italské komunistické strany by měly vyvinout maximální úsilí a sabotovat realizaci plánu. Kromě toho západní velvyslanectví v Moskvě byla izolována a zabráněn jim kontakt s okolím." To cituji rok 1948, ministra zahraničí Sovětského svazu Molotova a kritiku Marshallova plánu. Marshall pak dostal Nobelovu cenu. Jak dopadl Molotov se Stalinem, všichni víme.

Ono se zas toho tolik nezměnilo. Dneska se jmenuje ministr zahraničí tuším Lavrov, už to není Sovětský svaz, už je to Rusko, Kreml zůstal Kremlem a opět jsou vyzýváni ti stejní, aby podporovali plány této země. Plány této země jsou teroristické útoky na území jiných zemí. My jsme se, pánbůh zaplať, dostali z Varšavské smlouvy a z vlivu budování socialismu se světlými zítřky a následování země, kde včera znamená již zítra, tak jsme se dostali do západní Evropy, do Evropské unie, a tím pádem můžeme rozvíjet demokracii. Nicméně pořád jsme vystavováni těmto útokům. Jsem zděšen z toho, že pan premiér ví, že tento útok podnikli méně zkušení agenti, termín matlalové nebo něco podobného - to znamená pravděpodobně, kdyby sem přišli ti zkušení agenti, a věřím tomu a jsem si jistý, že ti zkušení agenti operují mimo území Ruska, tak by ta situace byla daleko tragičtější. I mě zajímá, co ty jiné události, ke kterým v uplynulých letech docházelo. Vzpomenu jednu z nich: téměř likvidaci informačního systému Fakultní nemocnice Brno, napadení a útok na tuto fakultní nemocnici, který se stále vyšetřuje. A pokud se ukáže, že za to mohly stejné síly, tak to bude další krůček k popisu celé situace.

Když to shrnu: Nemám rád svět, ve kterém jsou bílí a černí. Mám spoustu přátel v Rusku. V dobách, kdy jsem zpíval ve sborech, tak jsem měl spoustu kolegů, a musím říct, daleko víc kolegyň v Rusku mezi zpěváky ve sborech. Mám tam spoustu přátel mezi lékaři a mám je v řadě dalších zemí. Mám je ale i v Číně. A to ale neznamená, že dovolím a připustím - pokud do toho jakkoli budu moct zasahovat - aby jakákoliv země se chovala velkopansky, aby se jakákoliv země vůči mému národu, vůči mé vlasti chovala tak, že tady zabíjí, že tady dělá teroristické útoky, že tady ničí majetek našich spoluobčanů a vysílá sem svoje agenty s tímto účelem vyškolené, aby tady prováděli nejodpornější a nejhnusnější diverzní akce, o kterých jsem četl jenom v knihách! A teď se o nich dozvídám a teď je zažívám a teď o nich slyším z první dobré prostě proto, že jsem poslanec.

Je samozřejmě špatně a není určitě dobře, když vláda toto věděla. Já chápu, že se stává, že sem tam nepřijdou ti, co měli přijít, a sem tam nedojdou dopisy, které měly dojít, ale i tak vláda o tom věděla dostatečně včas, a přesto během týdne prakticky čtyřikrát se změnil ministr zahraničí - nebo čtrnácti dnů. Pan ministr kultury asi dobře věděl, proč do toho nešel, jestli to správně chápu. Já se mu nedivím. A teď budeme mít zítra nového pana ministra, tak doufám, že bude chodit do Sněmovny a že nám řekne, jak plánuje další kroky. Zatím se zdá, že prakticky nemluví, ale on se tady jistě doufám rozmluví. Nicméně ta situace je opravdu velmi vážná. Opravdu to není žádná jen tak nějaká akce, která se možná stala, možná nestala a musíme počkat na nějaké právní rozbory.

My tady máme vynikající bezpečnostní služby, my tady máme vynikající práci bezpečnostních služeb, která odhalila, co se stalo, informovala vládu a já teď prosím tuto vládu: Zapomeňme na spory! Zapomeňme na politiku a mysleme na to, že jsme Češi! Mysleme na to, že chráníme naše spoluobčany, mysleme na to, že chráníme naši vlast! Pojďme se chovat sebevědomě, pojďme se chovat, jak někteří Češi v historii našeho národa dokázali. Pojďme na tyto tradice navázat a pojďme ukázat, že se nebojíme, že se umíme postavit, když se objeví zlo. A teď se tady zlo objevilo. To zlo přišlo z Kremlu, vraždilo, zabíjelo a dělalo výbuchy. Pojďme se tomu zlu postavit. Nejsme v tom sami.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Nyní s přednostním právem místopředseda Pikal, připraví se pan předseda Bartošek. Máte slovo, pane místopředsedo.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji za slovo, pane předsedající. Myslím, že věcně k nepřátelskému aktu na našem území, sabotáži a útoku na naši suverenitu vystoupili jiní a ještě vystoupí. Já jsem se nicméně procedurálně přihlásil proto, že zde je stále volný stolek zpravodaje, a myslím si, že bychom tuto pozici měli obsadit. Ostatně, nějaké návrhy tady už padly, a to i návrhy na státní vyznamenání, já se případně na tuto pozici hlásím. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Myslím, že to rádi učiníme, že pana kolegu místopředsedu Pikala uděláme podle nepsané části jednacího řádu zpravodajem pro tento bod. Má někdo výhradu? Protože to se nehlasuje, to je ten, který je první v diskuzi. Diskuze ještě nebyla otevřena, zatímco jsou stále přednostní práva, ale jestli se k tomu pan místopředseda Pikal přihlásil, tak to můžeme učinit.

Pokud nemá nikdo výhradu, děkuji, pane místopředsedo, jste zpravodajem tohoto bodu.

Nyní kolega Bartošek, připraví se pan místopředseda vlády Hamáček. Máte slovo.

 

Poslanec Jan Bartošek: Děkuji za slovo. Dámy a pánové, to, co se odehrálo v České republice, je zcela zásadní zásah do bezpečnosti naší země. Jakékoli výmluvy, že případný výbuch se měl odehrát na území jiného státu, to jsou liché argumenty. A vždy je na to potřeba nahlížet tak, že každý, kdo se bude tímto způsobem chovat k nám nebo k našim blízkým, musí dostat jasnou a tvrdou odpověď. Bezpečnost nás všech, našich rodin, našich dětí a také našich seniorů, celé země je naprosto klíčová věc. Není stranická, nikomu nepatří. Bezpečnost naší země patří nám všem a jsme za ni společně zodpovědní.

Znáte mě, že já, co se týká kritiky, tak vůči vládě vystupuji dost často kriticky. V tomto případě bych chtěl vládu za některé její kroky současně i pochválit. (Reakce z pléna.) Kolegové, můžeme si o tom promluvit venku. Nepokřikujte po mně.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Prosím o klid. Mluví ten, komu je uděleno slovo.

 

Poslanec Jan Bartošek: To, co bych chtěl ocenit, je, že po mnoha voláních, po mnoha letech, kdy BIS upozorňovala na to, že Rusko a Čína skutečně vyvíjejí nepřátelské aktivity a zvyšují svůj vliv v České republice, BIS byla vyslyšena. Skončily urážky na její adresu. A najednou po tom výbuchu a po smrti dvou lidí v České republice jsme všichni zpozorněli. Výroční zpráva BIS už najednou není jenom kus papíru, který se přečte a položí někam do kouta. Najednou to varování dostalo jasný rozměr a obrys v miliardové škodě a ve smrti dvou občanů České republiky.

Vím, že to nebyla úplně svobodná volba pro pana ministra průmyslu a obchodu, ale nakonec přece jenom tento apel na bezpečnost České republiky vyústil v to, že Rusko bylo vyřazeno z dostavby Jaderné elektrárny Dukovany. Pane ministře, jsem za to rád a pevně věřím, že toto stanovisko bude platit nejenom před volbami, ale současně i po podzimních volbách a budeme pokračovat v tomto směru, protože podzimními volbami se riziko Ruské federace nemění. Podzimní volby na tom nic nemění. A je důležité, aby toto stanovisko bylo trvalé a aby tendr na dostavbu Dukovan byl vypsán bez jakékoli účasti Ruské federace včetně subdodávek.

Zvažoval jsem, zda to dám do usnesení, nakonec jsem se rozhodl, že vás o to, vážení páni ministři, pane premiére, požádám ústně. To, co je zcela zásadní kromě usnesení, které potom přečtu, je, abyste postupovali razantně, tvrdě a nekompromisně vůči všem, a to nejenom vůči Ruské federaci, kteří se tímto způsobem budou chovat k naší zemi, budou nás ohrožovat anebo jakýmkoli způsobem tlačit do kouta. Odpověď na to, co se stalo ze strany Ruské federace, musí být na straně těch lidí jasná a srozumitelná. Proto chci, abyste zvážili a uložili ekonomické sankce na lidi a organizace, které stojí za tímto útokem, abyste uvalili ekonomické sankce na lidi a organizace, které cíleně působí proti České republice, a to včetně dezinformací, protože řada dnešních bojů se odehrává v rámci dezinformací na sociálních sítích, a je potřeba, abyste jako vláda v této oblasti byli aktivní.

Chtěl bych zde poděkovat kolegyním a kolegům jak z výboru pro bezpečnost, tak z výboru pro obranu, kolegyni Janě Černochové a ostatním, za věcné a velice dobré projednávání této záležitosti na obou výborech. Děkuji vám, kolegyně a kolegové, za to, že jsme společně jednali věcně, že nám šlo o bezpečnost naší země a absolutní většinou jsme byli schopni přijmout usnesení, které skutečně podporuje naši zem.

Vytvořil jsem a připravil jsem s kolegy v rámci koalice SPOLU, to znamená ODS, TOP 09 a KDU-ČSL, průnikové usnesení a doplnil jsem ho, rozdal jsem vám ho, takže jste měli možnost se s ním seznámit. Nyní ho přečtu a požádám vás o jeho podporu. Návrh usnesení je předvídatelný, žádným způsobem nepřekvapuje, a ti, co jste byli na výboru pro obranu a bezpečnost, jste se měli možnost s tím textem seznámit. Nyní přečtu usnesení, ke kterému se následně v podrobné rozpravě přihlásím:

"Usnesení Poslanecké sněmovny z 98. schůze ze dne 20. dubna 2021.

K otázce vztahů mezi Českou republikou a Ruskou federací v souvislosti s útoky ve Vrběticích a v souvislosti s rozhodnutím vlády vyhostit 18 diplomatů Ruské federace Poslanecká sněmovna

I. 1. odsuzuje teroristické útoky speciálních jednotek ruské vojenské zpravodajské služby, organizované na území České republiky, vedoucí k násilné smrti českých občanů, k rozsáhlému zničení soukromého majetku a veřejných hodnot včetně devastace okolí muničních skladů, které považuje za nepřijatelné porušení svrchovanosti České republiky, mezinárodního práva a akt nepřátelství a agrese;

2. vyslovuje poděkování Ministerstvu vnitra, Ministerstvu zahraničních věcí, Bezpečnostní informační službě, Úřadu pro zahraniční styky a informace, Vojenskému zpravodajství, Policii České republiky a Nejvyššímu státnímu zastupitelství a všem, kteří se podíleli na ztotožňování činnosti příslušníků GRU na území České republiky;

3. souhlasí s vyhoštěním 18 diplomatů Ruské federace.

II. Poslanecká sněmovna vyzývá vládu, aby

1. zásadně odmítla toto nepřijatelné vměšování Ruské federace do suverenity České republiky vyjádřením tohoto protestu příslušným ruským vládním orgánům a přijetím veškerých opatření ke snížení rizika k provedení dalších operací ruských speciálních jednotek a zajištěním ochrany národní bezpečnosti naší země;

2. vyzývá vládu, aby adekvátně reagovala na kroky Ruské federace, nově nastavila vztahy s Ruskou federací a zásadně omezila početní zastoupení na ambasádě Ruské federace podle principu reciprocity;

3. vyzývá vládu, aby neumožnila vstup žádným aktérům z Ruské federace, a to ani případným konsorciím nebo strukturálním obchodním spojencům, do připravované stavby jaderné elektrárny nebo jiných prvků kritické infrastruktury České republiky;

4. ve spolupráci se spojenci v Evropské unii a NATO nastavila koordinované ekonomické sankce vůči Ruské federaci a dalším navázaným nestátním aktérům, kteří působí proti zájmům a svrchovanosti České republiky. Jedná se o jasný signál toho, že Česká republika bude aktivně postupovat proti nepřátelským snahám o destabilizaci či podkopávání demokratických hodnot, na kterých naše republika stojí. Tyto sankce budou vedeny proti všem právnickým i fyzickým osobám podporujícím aktivity ruských zpravodajských služeb na našem území, a to včetně kybernetického prostoru.

5. Vyzýváme vládu, aby požadovala po Ruské federaci vyvození odpovědnosti za útok na sklad ve Vrběticích a zároveň po ruské straně vyžadovala finanční náhradu a odškodnění za oběti, materiální škody a likvidační práce po útoku.

6. Poslanecká sněmovna vyzývá vládu, aby na jednání Severoatlantické rady bez zbytečného odkladu požádala spojenecké země NATO o společné veřejné vyjádření podpory České republice a vyzvala je ke koordinovaným krokům v reakci na odhalení, že za výbuchy ve Vrběticích je odpovědná Ruská federace.

(7.) Česká republika by měla spojence vyzvat zejména ke koordinovanému vypovídání ruských diplomatů a zpravodajců, podobně jako tomu bylo v roce 2018 po pokusu o vraždu Sergeje Skripala.

8. Poslanecká sněmovna vyzývá vládu, aby v rámci NATO byla vytvořena iniciativa, která se začne aktivně zabývat snížením vlivu Ruské federace v rámci členských států NATO a Evropské unie, a zintenzivnila boj s dezinformacemi."

Kolegyně a kolegové, chci vás poprosit o podporu návrhu tohoto usnesení. Věřím, že bezpečnost naší země leží na srdci nám všem. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Nyní s přednostním právem místopředseda vlády, ministr vnitra a ministr zahraničních věcí Jan Hamáček. Prosím, máte slovo.

 

Místopředseda vlády, ministr vnitra a ministr zahraničních věcí ČR Jan Hamáček: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, já trošku navážu na kolegu Bartoška a taky budu chvilku děkovat. Možná vás překvapím, že první poděkuji vám všem za tu velmi kultivovanou debatu. Když jsem sledoval některá vystoupení v těch posledních dnech a týdnech, spíše dnech, tak jsem se děsil toho, co tady dneska uslyším a jak to bude vypadat. Já jsem ve Sněmovně dlouho, ale to je snad poprvé, kdy jsem příjemně překvapen z toho, jak tu debatu vedeme. Doufám, že to vydrží i poté, co otevřeme rozpravu.

Ta věc je tak závažná, že si opravdu zaslouží přístup s chladnou hlavou a alespoň pokus o nějakou národní jednotu. A když už děkuji, tak děkuji samozřejmě i za tu debatu na výborech, protože jsem si původně myslel, že pouštět to na plénum bude riziko, ale doufám, že jsem se mýlil. Ale debata na výborech, kam to patří, ty odborné výbory, byla velmi věcná, byla detailní a myslím si, že umožnila vysvětlit všem těm, kteří na těch výborech byli, za použití všech argumentů, které jsou k dispozici, protože přece jenom při vší úctě, ty výbory mají jiný režim než plénum Poslanecké sněmovny, tak vysvětlit těm, kteří mají kontrolovat vládu, že si to nikdo nevymyslel, že pokud se teď rozjedou na plné obrátky ty dezinformační weby a budou vyprávět, jak vlastně žádné Vrbětice nebyly a jestli tam náhodou něco bouchlo a tak dále, teď nebudu vymýšlet ty konspirační teorie za ně - ono už to začalo tou ruskou reakcí, kdy jsme byli obviněni, že tady děláme něco v žoldu Spojených států amerických. Když jsem to poprvé viděl, tak se přiznám, že jsem na to koukal jako blázen. A to si myslím, že mám za sebou docela dost a jako ministr vnitra už jsem taky zažil hodně, ale když jsem to viděl, tak jsem říkal: Tohleto bude asi nejtěžší věc ve funkci. A znovu říkám, máme za sebou covid, máme za sebou různé věci, ale tohle mě svojí komplexností a složitostí prostě překvapilo. A přišly samozřejmě ty obavy, jak dál a co dělat. Musím říci, že musím taky poděkovat a připojit se k tomu poděkování všem těm, kteří to odpracovali, kteří to dotáhli až tak daleko. A pak musím poděkovat těm, kteří zajistili, že to pro Českou republiku dopadlo dobře, a já vám vysvětlím, co myslím. Když jsem četl některé ty reakce - a netýká se to této debaty, týká se to reakcí, co jsme slyšeli v týdnu - tak jsem měl pocit, že zase jedeme tou starou českou tradicí: všechno je špatně, hledejme viníky a já nevím co všechno a po bitvě je každý generál.

Měli bychom si říct, co se tady vlastně stalo. Máme za sebou nejúspěšnější bezpečnostní operaci našich složek v moderní historii a díky tomu, že na tu špičkovou práci našich složek, policie a dalších navázala i vláda, a nezlobte se, to není nějaké chlubení se, protože to prostě nikdo jiný udělat nemohl, a svým rozhodnutím - nebo rozhodnutím ministra zahraničí, ale samozřejmě v koordinaci i s prezidentem republiky - rozbila dvě kompletní rezidentury SWR a GRU v České republice, tak je to fenomenální úspěch. A já souhlasím s tím, že se to možná v minulosti nediskutovalo, podceňovalo, ale asi nebyla příležitost nebo nebyla vůle, a teď se to krásně spojilo a já jsem strašně rád, že se to povedlo.

Současně jsem strašně rád, že jsme za těch pár dní vybrali tolik zatáček, jako má nějaký okruh Formule 1. Ti z vás, co jste byli na výborech, tak víte, že to nebylo jednoduché, že vláda a další se nepohybovali úplně v neomezeném prostředí, že jsme prostě měli obavu, že se ten proces místo řízeného stane neřízeným, že budeme postaveni před hotovou věc, že budeme muset vysvětlovat věci, které se dají složitě vysvětlit řízeně, a v nějaké mediální bouři nějakých mediálních úniků, polopravd a teorií by to prostě nešlo. A to se nám podařilo taky, jakkoliv jsme to měli opravdu asi o hodiny. A jestli se někdo ptáte, proč byla ta tisková konference v sobotu večer - protože prostě kdyby nebyla v sobotu večer, tak už v neděli ráno bylo pozdě a už bychom vysvětlovali: Vy jste o tom nevěděli, jak jste o tom věděli, proč jste udělali tohle, proč jste udělali tamto. Takže i toto jsme zvládli a nepůjdu do dalších detailů, protože to sem asi nepatří. Ale myslím si, že to je také důležité říct.

Mám i z té debaty pocit, že bychom měli být hrdí na to, že se nám to povedlo. Je to samozřejmě i jisté varování do budoucna, protože některé aspekty, které jsou s tím spojené, prostě vznikly historicky, a pak už se to jenom vezlo. Například otázka velikosti ruské ambasády, kdo tam byl, co tam dělal, to prostě nebyla věc, která vznikla včera, ale vznikla historicky a bohužel pak už působila jako nějaký faktor v tom celém příběhu.

Takže já jsem strašně rád, že se tohleto všechno povedlo a prosím, aby ti, kteří nás teď ani ne kritizují, ale kteří chtějí něco vysvětlovat nebo chtějí říkat, co bychom měli dělat, věřte, že na těch ministerstvech sedí týmy profesionálů a oni vědí, co mají dělat. Platí to jak pro Ministerstvo vnitra, ať tedy mluvím za svoje resorty, tak i pro Ministerstvo zahraničí. Já jsem rád, že tady zaznívají doporučení, ale věřte, my jsme vždycky velmi zvažovali, co máme udělat a kdy to máme udělat. Ale s případem takovéhle komplexnosti se opravdu na světě potýkalo jenom pár zemí.

Možná je dobré se podívat na ten případ Salisbury, protože on je hodně podobný. Chápu, že jsem sklidil kritiku za svoje vystoupení na Evropské radě ministrů, ale za prvé ta kritika nebyla dost oprávněná, protože pak kolegové z Evropské komise přiznali, že to takhle úplně nemysleli, to vyjádření, že jsme nepožádali o pomoc, ale britské straně, a britská státní služba je velmi výkonná, to po Salisbury trvalo nějakých pět dní, než se obrátili na tehdejší členy Evropské unie, na spojence a tak dále, a poprosili o pomoc. My jsme to udělali vlastně dva dny poté, co jsme tu situaci vyřešili.

A ono i to samotné řešení situace, jakkoliv bylo pod časovým tlakem, bylo bleskové. Vyhodit 18 zpravodajských důstojníků to není otázka na odpoledne. Když vezmu jenom technikálie, diplomatické zvyklosti, koordinaci služeb, to prostě chvilku trvá a my jsme ten čas zoufale potřebovali, protože jsme věděli, že to musí vypadat dobře, musí to vypadat správně, musí to vypadat uvěřitelně. Možná jsme dělali věci, které tehdy nebyly srozumitelné nebo byly méně pochopitelné, ale já věřím, že když to pak zapadlo do celého komplexu na těch výborech, tak že to pochopitelné je. A já chci poděkovat výboru pro bezpečnost, protože to byl ten první výbor, který nám poděkoval a do jisté míry řekl, že to naše vysvětlení bere a že takhle, jak to je, tak že je to v pořádku.

Já už asi nebudu mluvit déle, protože možná tady v té debatě zazní nějaké nové argumenty, na které bude potřeba reagovat, ale znovu říkám, já si stojím za každým jedním rozhodnutím za těch posledních 14 dnů, stojím si za každým rozhodnutím té party, která seděla do noci na Ministerstvu vnitra a přemýšlela, co s tím, a věřím, že to dotáhneme do konce, že až tato vláda bude končit, a to možná může být rychle, protože tady se chystají nějaká hlasování, tak že budeme končit s vědomím, že jsme vykonali kus dobré práce pro Českou republiku a pro její bezpečnost. A nejen pro bezpečnost České republiky, ale já věřím celé Evropy, protože ono to možná z toho, co je v médiích, vypadá, že je tady nějaká parta šílenců, která běhá po Evropě, snaží se někoho zabít a moc jí to nejde. Ale věřte, že většinou to je tak, že se přijde jenom na ty případy, které se nepovedly. Musím říct otevřeně, že mě děsí, že tady musí být případy, které se povedly. Prostě pokud tady existuje stát, který má takovouhle jednotku zabijáků, tak za to prostě musí nést konsekvence. A to, že jsme jim vyhodili 18 špionů, to je to nejmenší, co můžeme udělat, a byla to správná reakce v prvním momentu. Samozřejmě pokud to chtějí eskalovat, tak se správně a logicky obrátíme na spojence a budeme doufat, že nám pomohou, stejně jako my jsme pomohli Britům tehdy v Salisbury, a také jsme nemuseli, ale pomohli jsme.

Mimochodem, když jsem vystupoval na Sky News, tak jsem řekl přesně tohle. Já jsem řekl: My jsme byli požádáni Brity o to, abychom vyhodili tři ruské diplomaty, tak jsme to udělali, protože jsme to cítili jako solidaritu. A když se mě redaktorka zeptala, jestli by to Britové měli udělat, říkám: Samozřejmě, protože nás by to potěšilo. To je princip nějakého spojenectví a princip nějaké spolupráce. Takže my se máme na koho obrátit, my tady nejsme nějaký ostrov uprostřed, abychom se děsili, odkud to přiletí.

Prostě jestli nám dneska někdo vyhrožuje a mě to mrzí - a já si stojím dokonce i za tou větou, za kterou mi byla umyta hlava, že mě mrzí, že tím utrpí česko-ruské vztahy, protože já bych si samozřejmě přál, aby ty vztahy byly dobré, aby ty firmy, které vyvážejí do Ruska svoje výrobky, tak aby tam mohly působit, aby tam mohly vydělávat, zaměstnávat ruské občany - no jo, ale když tady létá jednotka s nějakým číslem a zabíjí nám lidi, tak to prostě nepůjde. A já věřím, že i spojenci, na které jsme se obrátili, tak vezmou i v potaz to, že některé firmy ztratily zakázky a přijdou o peníze.

Takže ono je to celé komplexní a já věřím v to, že až nás jednou bude historie soudit, tak řekne, že tahle vláda si prošla něčím, co se nedá popsat jinak než nějaká šílená jízda na toboganu, protože to byl covid, který nikdo neřešil, teď jsou to Vrbětice a já jenom doufám, že už nic dalšího nepřijde do konce volebního období, tohle docela stačí, a že prostě jsme v té zkoušce obstáli.

Takže já vám děkuji za tu kultivovanou debatu, doufám, že v tom vydržíme. A znova říkám, děkuji všem těm, kteří umožnili, že to dneska je úspěch České republiky a českých bezpečnostních složek. Děkuji. (Potlesk.)

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Nyní vystoupí s přednostním právem ministr kultury Lubomír Zaorálek, zatím poslední z těch, kteří se přihlásili před rozpravou s přednostním právem. Prosím, máte slovo, pane ministře.

 

Ministr kultury ČR Lubomír Zaorálek Děkuji. Dobré odpoledne, dámy a pánové. My dneska tady vlastně se v rozpravě vracíme k roku 2014. Dovolte, abych vám připomněl, což si už možná nevzpomenete, co se stalo v roce 2014, vlastně krátce před tím, než došlo k výbuchu ve Vrběticích. 17. července v roce 2014 bylo sestřeleno letadlo malajských aerolinií MH17 nad Ukrajinou a možná si vzpomenete, že tehdy bylo 298 mrtvých a že většina z nich byli Holanďané. Já samozřejmě tehdy, protože jsem byl ministrem zahraničí, si velmi dobře pamatuji na to, co se tehdy odehrávalo. A vzhledem k tomu, že jsme se dost přátelili s Fransem Timmermansem, tak si dobře pamatuji, jaký byl postup holandské strany a co se dělo.

Já bych rád řekl Vojtěchu Filipovi, že když holandský ministr tehdy předstoupil před holandský parlament v této kauze, tak také neměl v ruce důkazy, průkazné důkazy toho, co se vlastně tehdy nad Ukrajinou stalo, a přesto holandský parlament k tomu zaujal naprosto jednoznačné stanovisko. A rád bych tady něco řekl o strategii, kterou tehdy Holanďané k celé té věci měli a která měla podle mě výsledek. Ten výsledek možná nebylo to, že by stanuli před soudem ti, kteří to způsobili, ale tím výsledkem tehdy, který začal právě tím sjednoceným postojem holandského parlamentu, byl úspěch Holandska v tom, že se jim dostalo jednak morálního zadostiučinění a jasného mezinárodního odsouzení toho, co se stalo. To znamená, ta strategie vedla k výsledku, i když nebyl žádný soud, ale měla výsledek.

A já si myslím, že v tomhle my dnes jsme v něčem v podobné pozici jako tehdy Holandsko. Dokonce si myslím, že to, co se odehrálo od nás, nebylo o moc méně nebezpečné jako to, co se stalo tehdy s tím malajským letadlem, které letělo tuším z Amsterodamu do Kuala Lumpur, protože kdyby ty nálože vybuchly někde jinde na nějakém nádraží, tak mohly být stovky, a možná dokonce tisíce mrtvých. V tom jsme měli štěstí. A tehdy také vlastně můj osobní názor je, že Rusové zřejmě nechtěli sestřelit civilní letadlo, ale výsledkem bylo 298 mrtvých. A to neznamená, že ta tragédie je menší anebo že ta vina je menší. Dneska, jakkoliv nebyl soud a nebyly důkazy, tak celý svět ví, že to byla raketa Buk z odpalovacího zařízení 53. bojové ruské protivzdušné obrany s posádkou v Kursku. Víme to prakticky všichni, bez soudu a bez toho, že by proběhlo to všechno, co tady bylo řečeno, že by bylo podmínkou toho, abychom se dokázali sjednotit.

Takže já upozorňuji: to, že dneska potřebujeme jednotné stanovisko Sněmovny, jednotné stanovisko vlády a ústavních činitelů, to prostě můžeme požadovat i ve chvíli, kdy není dokončeno vyšetřování a nevíme, kdo všechno ještě se na tom podílel, a nemůžeme Sněmovně předložit důkazy, filmové záznamy a podobně. Já vám říkám sám za sebe osobně s tím, co jsem měl možnost vidět a seznámit se, nemám žádné pochyby o tom, že u nás v těch dnech operovala speciální ruská jednotka, ve které bylo ještě více lidí než jenom ti dva, rozestavení také ve Vídni a jinde, to znamená, byla to středoevropská operace. Je evidentní, že se tu něco velice zásadního muselo odehrát. Shodou okolností to byla stejná skupina, která v roce 2016 - omlouvám se, pokud to všichni znáte - se pokusila o vojenský násilný puč v Černé Hoře a o zabití tehdejšího premiéra Djukanoviče. Byla to stejná parta doplněná ještě jinými. Ten puč byl zaplať pánbůh neúspěšný a tam to byl skutečně státní převrat se všemi znaky útoku na ústavní systém země, protože Černá Hora má tuším jenom 600 000 obyvatel. Tady máme možná štěstí, řečeno cynicky.

Takže nedělejme si iluze. Ten způsob, kterým se Rusko pohybuje tady po Evropě, ten je v tomto naprosto brutální a Rusko tím bohužel opravdu dokazuje, že nedbá na suverenitu zemí, a dokonce ani nebere váhu lidských životů. To si myslím, že není něco úplně nového, prostě to patří k historii Ruska. Vzpomínám si na Sevastopolské povídky Lva Nikolajeviče Tolstého, když tam je taková scéna, kdy tam dopadne granát a ti důstojníci, co si lehnou, pak zase vstanou, oprašují ten prach. Jeden z nich vezme pušku od mrtvého vojáka a řekne: Nic se nestalo, puška je celá. Chápete, to je něco, co víme, že je součástí toho, s čím se v Rusku setkáváme. Psal o tom Masaryk a další. Víme, že tady máme mocnost, která takto naprosto brutálně je schopná nerespektovat suverenitu země, nerespektovat ztráty na životech, a popřít dokonce nos mezi očima, když jde o to, vydat odpovědnost z toho, co se stalo, ať to bylo to malajské letadlo, ať to byly ty další události, u kterých skutečně bylo daleko víc mrtvých, než byli ti, kteří byli v České republice. Tohle je přece také důležitá souvislost pro to, abychom si uvědomili skutečně, co se stalo.

Zvláštnost toho českého případu je v tom, že to trvalo řekněme sedm let. Ale já sám jsem si přečetl, že pyrotechnické odstraňování důsledků toho výbuchu, který měl třistametrový kráter, trvalo až do roku 2020, a pokud se nepletu, tak k stoprocentnímu ztotožnění těch osob Kriminalistickým ústavem došlo až v březnu roku 2021. Takže to mi osobně vysvětluje to, proč to tak dlouho trvalo, a tomu rozumím, protože zkoumat něco v prostoru tak zničeném je nesmírně obtížné. A já také si myslím, že je to úspěch, že ten výsledek máme.

Takže tady bych podepsal slova Jana Hamáčka, která tady zazněla, že to, že tahle věc má pokračování a že tu dneska máme souhrn toho, na co se přišlo. To má podle mě velkou cenu, protože ten výbuch byl pro celou řadu lidí tehdy záhadou. Také jsem tam tehdy byl v těch Vrběticích. Pamatuji si experty, kteří říkali: Tohle nedává smysl. Oni tehdy říkali - chápete: Ta munice, která tam byla, ta nebyla schopna sama vybuchnout, dokonce ani pádem. To si pamatuji, to bylo nevysvětlitelné. To je nepříjemné tyhle nevysvětlitelné věci. Já jsem rád, když se dobíráme toho, co se vlastně tehdy stalo, je to pro nás strašně důležité.

A kdybych tady chtěl říci, v čem byla podstata tehdy toho holandského postupu, který si myslím, že byl správný, tak to byly tyto principy: jasná pozice Holandska, jednotná, jasná pozice vlády a parlamentu, tím druhým bodem bylo neztratit iniciativu a sledovat danou strategii. A ty situace se nesmí vymknout kontrole z hlediska toho, kam se chceme dostat. V tom si myslím, že mě v něčem také docela potěšila ta dnešní debata, protože v ní zazněly výroky, které mně připadaly slibné, i výrok Petra Fialy, který řekl, že se potřebujeme dobrat něčeho společného, na čem se shodneme, ale i výrok paní poslankyně Černochové, která také řekla, že tady nejde o to, dneska bojovat, prostě jde o to, abychom měli strategii, abychom ji sledovali, abychom se na ní sjednotili. Pokládám za velmi důležité i to, že tady řada vystupujících mluvila o mezinárodní koordinaci a spolupráci. A dovolte, abych k tomu řekl za sebe, protože to pokládám za zásadní: my opravdu strašně potřebujeme, aby to, co se stalo, s námi naši spojenci sdíleli v této chvíli. Oni musí vědět, o co jde v tom smyslu, že v tomhle nesmíme zůstat sami, abychom si to prožívali sami. Oni musí se zúčastnit toho, co se tady odehrálo, protože se jich to týká.

Ujišťuji vás, že řada zpravodajských služeb kolem nás si to velmi dobře uvědomuje. Naše zjištění jsou zjištění, se kterými oni dneska pracují a budou pracovat. Je možné, že ty poznatky, které tady byly získány, nakonec ve spolupráci s nimi povedou k dalšímu odhalení v jejich zemích. To znamená, to sdílení je důležité na všech úrovních, jak zpravodajské, tak diplomatické. Pro nás je strašně důležité, aby všichni věděli, co sledujeme, aby věděli, že v rusko-českých vztazích řešíme něco, co se jich všech týká, a aby rozuměli našim krokům a v tomto smyslu je s námi sdíleli.

To je také obsah toho, že sledujeme danou strategii a nejdeme ní sami. My si nemůžeme dovolit, abychom s tímto příběhem zůstali tady sami, aby to byla jenom rusko-česká relace. Tohle prostě musí být víc a všichni, kdo tady dneska mluvili o tom, že to je teď veliký diplomatický úkol, tak měli absolutní pravdu. Tohle je, přátelé, dlouhodobá věc, to není věc na týden. Tady je podle mě nutná - a vím, že se rozjíždí - diplomatická práce, která bude znamenat oslovení našich velvyslanectví, a musí se rozjet celý ten mechanismus, který je nutný pro to, abychom vytvořili sdílení toho, co se odehrálo. A jsme teprve na začátku.

Zároveň si myslím, to mi dovolte tady také říct, že kromě toho, že je důležité držet vazby s našimi partnery, velice těsné, aby nám rozuměli v této chvíli, tak si myslím, že je důležité také neztratit komunikační kanál s Ruskem. Protože jestli chceme něco s Rusy řešit, tak si myslím, že bychom to měli být schopni řešit sami. Rozumíte, je to můj osobní názor, ale nemyslím si, že by bylo dobré, abychom měli ve vztahu k Rusku nějakého prostředníka. Nevím, kdo by tím prostředníkem mohl být. Kdybyste mi navrhli nějakou jinou zemi, tak vám řeknu: Ale ona nemá totožné zájmy s Českou republikou. Proto jsem přesvědčen, že komunikační kanál mezi Českou republikou a Ruskem je důležité držet, protože on je předpokladem také toho, abychom se dobrali i v tomto nějakého řešení s plným vědomím toho, jak se Rusko pohybuje, co dělá, s naprostým realismem k tomu, s kým máme co dělat a s kým máme co do činění, zároveň se snažit komunikovat tu věc i s nimi - z řady důvodů. V této zemi žije tuším 40 000 ruských občanů.

Ne každý teď možná sdílí tuto pozici, která tady má v Parlamentu většinu. To znamená, důvodů, proč potřebujeme držet ten kanál a tu komunikaci, je podle mě hodně. Já to tady zmiňuji proto, protože i to mi připadá, že bychom měli mít na paměti. Prostě my tady žijeme s Ruskem už staletí a to, co se odehrálo, jak jsem ukazoval na ukázce z ruské literatury, není vlastně nové. Způsob soužití s Rusy je složitý, a dokonce v tom, co se odehrálo dnes, to vypadá, jako by Rusko se také snadno mohlo stát opravdu naším nepřítelem. Já nechci říkat, že jím dnes je, ale může se jím takto snadno stát. A my musíme podle toho se chovat, a proto potřebujeme dneska tu maximální komunikaci s Evropskou unií a s Aliancí.

Takže já bych si přál, abychom dnes v této Sněmovně skutečně společně odhlasovali pozici, tu jasnou pozici, o které jsem mluvil, že je základem toho postupu, který bude dlouhodobý a na který potřebujeme dosáhnout výsledek, který bude v něčem smysluplný a který nějakým způsobem bude odpovědí na to, co se stalo, a bude životaschopným řešením. Takže jsme tady na začátku práce. Toto jednání Sněmovny a její usnesení bude první bod.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji, pane ministře, a protože se nikdo s přednostním právem nehlásí před otevřením rozpravy, tak v tuto chvíli otevírám všeobecnou rozpravu a do ní je s přednostním právem se stanoviskem klubu Pirátů připraven vystoupit pan poslanec Jan Lipavský. Připraví se pan poslanec Lubomír Volný. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jan Lipavský: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, děkuji za slovo. Dovolte mi vystoupit se stanoviskem klubu Pirátů k projednávané otázce a vlastně na to, co zde říkal pan ministr Zaorálek, a já vnímám, že on to říkal hodně v kapacitě zkušeného politika, který předsedal Sněmovně a čtyři roky dělal ministra zahraničních věcí, tak se na jeho projev dobře navazuje v tom smyslu, že my jsme připraveni se podílet a dlouhodobě to deklarujeme, že chceme, aby byla pevná pozice České republiky v rámci Evropské unie a Severoatlantické aliance. Stejně tak dlouhodobě poukazujeme na to, že bezpečnost České republiky je důležitým parametrem, opakovaně to zvedáme při různých příležitostech zde ve Sněmovně. Dám pár příkladů, konkrétně aktivit ze zahraničního výboru, kde proběhlo jednání k zabezpečení zastupitelských úřadů, konkrétně po incidentech v Moskvě. Pětkrát jsme neúspěšně navrhli, aby zahraniční výbor projednával otázku dostavby jaderné elektrárny v Dukovanech. Kupodivu to bylo vládní většinou vždy zamítnuto a tak dále. Bezpečnostní výbor si otázku zařadil na jednání, ale pak už se k tomu z procedurálních důvodů nikdy nedostalo.

Takže jedna věc je deklarovat vůli společné pozice a druhá věc je na ní dále pracovat. My jsme připraveni podpořit návrh usnesení, který zde představil kolega Bartošek. Vít Rakušan představil vlastní návrh usnesení. Doufám, že nebude pro vás problém jej též podpořit. Stejně tak naši poslanci podpořili při jednání bezpečnostního výboru, zahraničního výboru, výboru pro obranu dalších komisí, usnesení, která zde zazněla.

Ta usnesení jednoznačně odsoudila akty teroru na území České republiky rukou ruské vojenské zpravodajské služby. Jednoznačně se vymezila za obhajobu českých zájmů a české suverenity - pokud to mám takto formulovat - a apelovala na vládu, aby v rámci počtu diplomatických pracovníků, diplomatů a dalších zaměstnanců byl nastaven paritní poměr, ale v tom smyslu, aby byl počet diplomatů stejný. Platí to i pro vozy a další kategorie zaměstnanců.

V té souvislosti musím zmínit jeden aspekt, který je velmi důležitý, a to je počet místních sil na českém zastupitelském úřadě v Moskvě, kde Česká republika, pravděpodobně aby se ušetřilo, zaměstnává velký počet místních sil. A pokud se máme bavit o poměrném zastoupení, tak se nevyhneme tomu, aby tito lidé byli propuštěni a do budoucna aby tam pracovali především čeští diplomaté, zaměstnanci Černínského paláce.

Celá kauza má dvě roviny. První rovina je bezpečnostní a zpravodajská. Zde patří opravdu velký dík, velký dík a hluboké uznání zpravodajské komunitě a policii, které danou kauzu vyšetřili, dokázali ji vyšetřit a seznámit politickou úroveň s jejími výsledky.

Upřímně řečeno, tam, kde jsme daleko více skeptičtí, je ten příběh, který se začal odvíjet - a dnes to již víme - od 7. 4. Pan vicepremiér Hamáček ve svém projevu - já jsem si to poznamenal - napsal, že koukal jako blázen, že to pro něj bylo těžké a že to je těžké skoro jako koronakrize nebo něco v těch slovech. Nechci to přesně parafrázovat. To bylo 7. 4. A při vědomí toho, jak těžká situace pro Českou republiku to je a při vědomí toho, že budeme potřebovat mezinárodní spolupráci - a my apelujeme, aby Česká republika sdílela tyto informace se světem, se spojenci v NATO, v Evropské unii, ono se to děje a vystoupení na úrovni Severoatlantické aliance proběhlo, jestli se nepletu, a ještě proběhne - tak věděl, že v této situaci bude potřebovat funkční zahraniční službu, přesto neváhal a za pět dní vyhodil ministra Petříčka.

Já v tom jeho příběhu cítím určité díry. Nezdá se mi důvěryhodná ani jeho informace o tom, že fingoval cestu do Moskvy. Upřímně řečeno, vyvolat velkou politickou kauzu na domácí české politické scéně, tahat za nos ruského ministra průmyslu, tahat za nos bývalého předsedu parlamentu na Slovensku, dostat se do konfliktu s premiérem, který pravděpodobně o tom fingování nevěděl a do dneška k tomu mlží, používá slova, která nejsou jasně interpretovatelná, stejně tak se dostal do konfliktu s demokratickou opozicí. V pátek ráno jsme zde k tomu měli určitá vystoupení, pak to v ten pátek 16. stáhli. To prostě nesedí, řekněme si to na rovinu.

Věřím tomu, že čas ukáže, jaký byl skutečný motiv. Dnes to nevíme a podle mého názoru - teď hovořím za sebe, s dovolením - podle mého názoru pan vicepremiér chtěl to zveřejnění nějakým způsobem ještě odkládat, nechtěl s tím jít ven během těch 14 dnů. Každopádně stalo se, jak se stalo. V sobotu se Česká republika tuto informaci dozvěděla. Rozumím tomu, že jsou z toho všichni naprosto vyděšeni, každý byl vyděšený. Je namístě se ptát, co můžeme udělat pro to, aby se takové události neopakovaly.

Odpověď je poměrně jednoduchá, už to zde také zaznělo, ale já to musím říct i za náš klub, aby to bylo jednoznačně zde zaznamenáno. Odpověď je taková, že musíme naslouchat varování bezpečnostní komunity. Když se jedná o stavbě jaderné elektrárny a bezpečnostní komunita řekne, že Rusko nemá být přizváno do toho procesu, tak Karel Havlíček udělal co? Ignoroval to. A mohl být tendr vypsaný někdy 17. nebo 16. prosince. Místo toho vymysleli nějaké pseudobezpečnostní řízení, aby tam ten Rosatom udrželi. Ještě v neděli pan ministr Havlíček tak jako v uvozovkách pofňukával, že to bude škoda, že tam ten Rosatom není. To je prostě špatně, bezpečnostní varování je potřeba brát vážně.

Úplně stejně je potřeba brát bezpečnostní varování vážně, když se bavíme o kybernetických technologiích, o IT. To byla kauza Huawei + ZTE. Národní kybernetický úřad se opět dostával pod tvrdý politický tlak určitých zájmových skupin, které chtěly ty čínské technologie udržet ve hře.

A takových případů bude vícero. Budou to různé příklady investic do zbrojního průmyslu, armádních zakázek, budou to případy budování klíčové infrastruktury, budou to další energetické projekty. A tam je vždy na místě brát v potaz i parametr bezpečnostní. Byl bych rád, kdyby zjištění o kauze ve Vrběticích přispěla k tomu, že společnost varování bezpečnostní komunity bude brát více vážně, že se nebude zesměšňovat: A co tady ti agenti dělají, ha, ha, ha, tak mi to ukažte. No, tak tady máme černé na bílém, co to může také znamenat. Věřím, že to bude impulz k tomu, abychom si uvědomili, že jako společnost, jako Česká republika, náležíme do Evropské unie a do NATO, že to jsou naši přátelé a spojenci, protože ti u nás takovéhle aktivity nevyvíjejí a naopak nám pomáhají s tím jim zabránit.

Děkuji za pozornost. Stanovisko Pirátů spočívá v tom, že podpoříme ty návrhy, které zde byly předneseny. Děkuji za slovo.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Nyní vystoupí v rozpravě pan poslanec Lubomír Volný, připraví se pan poslanec Jan Čižinský. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Lubomír Volný: Dobrý den, dámy a pánové. Ahoj, kamarádi a přátelé, vítám vás u dnešního živého vstupu.

Teď si konečně řekneme, co se tady vlastně stalo. Nejdřív si řekneme, co se stalo v roce 2014, když jsme potřebovali zamaskovat, že dodáváme zbraně a střelivo muslimským teroristům Islámského státu a že dodáváme zbraně a střelivo neonacistům z Pravého sektoru na Ukrajině. Potřebovali jsme výbuch. Potřebovali jsme výbuch, který by zahladil stopy po tom, že v našich skladištích chybí tisíce zbraní, které se objevily v rukou muslimů z Islámského státu, tisíce zbraní, které se objevily v rukou ukrajinských neonacistů. Potřebovali jsme výbuch, a ten výbuch přišel. A jak tady bylo řečeno panem Zaorálkem, jen tak to samo v těch Vrběticích vybouchnout opravdu nemohlo.

A řekněme si, co se děje dnes. Dnes se tady zkorumpovaní lidé, kteří jsou zkorumpovaní Westinghousem a dalšími lidmi, kteří jsou do tohoto byznysu zapojeni vpravo i vlevo, snaží o jediné: o vyřazení jediné země, která je schopna splnit požadavky České republiky na dostavbu Temelína a Dukovan. Nic jiného se tady neděje.

Jedná se tady o jednu jedinou věc, kterou tady tato pseudoopozice a pseudovládní ČSSD, o agendu, kterou prosazují prakticky celé volební období. Jedná se o to, co ve své podstatě zapříčinilo konec Nečasovy vlády - doufám, že teď zrovna nějaká policejní složka neprohledává můj byt a nenajde tam nějaké kabelky, bylo by to takový smutný. A víte, co je nejhezčí? Že na to, že ten sklad ve Vrběticích byl vyhozen do vzduchu, aby zahladil zločin České republiky, kdy jsme porušovali všechny mezinárodní normy a zákony a dodávali jsme zbraně muslimským teroristům a dodávali jsme zbraně ukrajinských neonacistům, a to, že tady jde jenom o to, aby Temelín a Dukovany nemohli dostavět Rusové, tak já na to nepotřebuji vůbec žádné důkazy, protože to řekl pan Zaorálek. My tady nepotřebujeme žádné důkazy. Tady jde jenom o to, co si my myslíme. Protože v roce 2021 v takzvané parlamentní demokracii, ať už je to Holandsko, nebo Česká republika, zákonodárci nepotřebují důkazy. My nepotřebujeme důkazy. My se rozhodneme na základě jenom toho, co si ideologicky myslíme. My se rozhodneme jenom na základě toho, co nám přikáže šéf partaje, popřípadě co nám přikážou z nějakého bruselského centra, popřípadě co nám přikáže nějaký sponzor. My nemusíme mít důkazy. Hlavně nemusíme mít důkazy, když tím cílem je všeobecně nenáviděné Rusko.

Pojďme to Rusko, které nenávidíme, můžeme ho obvinit úplně ze všeho. Máme tady agenty, špičkové agenty GRU, kteří nejsou novičokem schopni otrávit jednoho dvojitého agenta. Teď se dozvím dokonce, že nejsou schopni svrhnout ani vládu v Černé Hoře, a nakonec nejsou schopni ani načasovat výbušniny, tak aby vybuchly tam, kde mají. Já jsem něco málo o ruských tajných službách četl a vím, že tam se neodpouští první chyba. Tam se prostě neodpouští první chyba. A kdo udělá první chybu, tak se z něho stává slon a už nikdy nejde do dalších operací. Doporučuji knížku Akvárium od prvního agenta GRU, který přeběhl k Angličanům.

Nyní vám přečtu stanovisko předsednictva Volného bloku, které tvoří předsedové všech krajských klubů: "Nevěříme informacím českých tajných služeb, které pokládáme za pouhý apendix zpravodajských služeb NATO, jenž nyní sehrávají roli užitečných idiotů při vyvolávání agresivních rusofobních nálad ve společnosti. Vytažení ruské karty v předvečer možného ozbrojeného konfliktu mezi bývalou Ukrajinou a Ruskou federací a pár hodin po oznámení Ruska, že zadrželo agenty" - zadrželo, fyzicky je zadržuje - "agenty plánující s podporou USA zavraždit běloruského prezidenta i s jeho rodinou, jsou jasnou mediální manipulací, kterou páchá Babišova a Hamáčkova vláda na občanech České republiky na přímý pokyn velení NATO. Vyvineme maximální úsilí k zahájení debaty na uvedené téma a budeme požadovat zveřejnění všech informací o činnosti tajných služeb v kauze Vrbětice za posledních šest let.

Nedovolíme Babišovi, Hamáčkovi ani dalším primitivním rusofobním rasistům a zahraničními koncerny zkorumpovaným nepřátelům této země, aby vtáhli Českou republiku do obchodní nebo jiné války proti Rusku. České firmy mohou ztratit zakázky za 100 miliard korun a my svou energetickou bezpečnost, která je po dekády, ať se to Pirátům líbí, nebo ne, ale která je po dekády zajišťována Ruskem, které nás nikdy nevydíralo, ať už jsme vstupovali do EU, anebo přibližovali bez referenda NATO k jeho hranicím. Země EU si s Ruskem čile obchodují, nepodpořily nás v této kauze, a Německo chce zoufale dostavět Nord Stream II.

V případě vládní zodpovědnosti otevřeme tendr i pro Rosatom a zařadíme i plynové elektrárny do našeho energetického mixu, přesně podle vzoru Německa, a na úrovni EU neprodloužíme protiruské sankce. Jsem velice rád, že pan Zaorálek ze mě sejmul povinnost poskytovat důkazy, přesto mohu uvést, že z anonymních zdrojů z prostřednictví zpravodajských služeb máme spolehlivé informace, které vyvolávají odůvodněné podezření, že za výbuchem muničního skladu ve Vrběticích v roce 2014 stojí americké tajné služby, které ve spolupráci s BIS tímto aktem státního terorismu maskovaly stopy po dodávkách zbraní muslimským teroristům z Islámského státu a ukrajinským neonacistům z Pravého sektoru.

Žádáme proto odvolání 20 pracovníků ambasády USA a ukončení činnosti jejich nelegální rezidentury, která u nás operuje maskovaná jako kulturní centrum. Zapojení českých tajných služeb do celé akce nasvědčuje skutečnost, že podle právního zástupce objektu muničního skladu společnosti Imex Group, pana Radka Ondruše, měla být tato firma informována státním Vojenským technickým ústavem o každé plánované a uskutečněné návštěvě skladu. Po těchto informacích musela zůstat nezpochybnitelná elektronická stopa a podle vyjádření firmy Imex Group, žádná takováto stopa neexistuje. V souvislosti s tímto aktem státního terorismu USA navrhujeme přijetí následujícího usnesení:

Parlament České republiky schvaluje toto usnesení:

1. Odsuzuje teroristické útoky CIA, organizované na území ČR, vedoucí k násilné smrti českých občanů, rozsáhlému zničení soukromého majetku a veřejných hodnot, včetně devastace okolí muničního skladu, které považuje za nepřijatelné porušení svrchovanosti ČR, mezinárodního práva a akt nepřátelství a agrese.

2. Vyzývá vládu ČR k zásadnímu odmítnutí tohoto nepřijatelného vměšování USA do suverenity ČR, vyjádření tohoto protestu příslušným vládním orgánům USA a přijetí veškerých opatření ke snížení rizika pro vedení dalších operací speciálních jednotek USA a zajištění ochrany národní bezpečnosti naší země.

3. Vyzývá vládu ČR, aby neprodleně vyčíslila škody způsobené výbuchem muničního skladu ve Vrběticích a vymohla jejich úhradu ze strany vlády USA.

4. Důrazně považuje omluvu vlády USA za zapojení státních orgánů USA do zničení muničních skladů ve Vrběticích, finanční náhradu pro rodiny usmrcených českých občanů a náhradu za ztráty na majetku a veřejných hodnotách.

5. Vyzývá vládu ČR, aby snížila počty diplomatů USA na území ČR o 20 a ukončila činnost nelegálnímu rezidentovi USA krytému jako kulturní centrum.

6. Doporučuje informovat v plném rozsahu u výsledcích vyšetřování a odhalení účasti speciálních jednotek USA příslušné partnery v EU na NATO.

7. Uděluje napomenutí řediteli Bezpečnostní informační služby plukovníku Ing. Michalu Koudelkovi, řediteli Národní centrály boje proti organizovanému zločinu, plukovníku JUDr. Jiřímu Mazánkovi, jejich podřízeným a dalším zpravodajským službám ČR a jejich zahraničním partnerům a dalším orgánům činným v trestním řízení zapojeným do této rusofobní kampaně."

Znovu opakuji, že podle člena vlády, pana Zaorálka, nepotřebuji ani pro jedno z těchto tvrzení vůbec žádný důkaz, protože důkazy nejsou v politických kauzách v roce 2021 nutné. Kdyby se mě tady chtěl někdo zastat a chtěl by panu ministrovi oponovat, že důkazy jsou důležité, tak to je v pořádku, protože já mám v rukou úplně stejné důkazy jako BIS. Podle - už víme, co se stalo v roce 2014, prostě obchodovali jsme, dodávali jsme zbraně každému muslimskému teroristovi, který chtěl svrhnout Asada. Dělali jsme to stejně jako Američani, dělali jsme to stejně jako Turecko, dodávali jsme zbraně úplně každému, kdo chtěl svrhnout sekulárního prezidenta Asada. Já osobně bych nechtěl asi žít v jeho režimu, nicméně byl to člověk, který chránil křesťany, chránil jezídy a za jeho vlády nedocházelo k únosům, vraždění a znásilňování ani jezídů, ani křesťanů. V boji proti tomuto člověku, který řídil sekulární Sýrii, jsme aktivně podporovali muslimské teroristy z Islámského státu. To, že oni měli tyto zbraně v rukou, si může každý člověk teď zjistit on-line. Stačí, když si zadá do vyhledávače: české zbraně v rukou ISIS a vyjede mu tam deset článků. Deset článků o tom, že byly nalezeny mezinárodními společnostmi hodnověrné důkazy o používání českých zbraní v rukou islámských teroristů. Dodnes nikdo nevysvětlil, jak se tam ty zbraně dostaly, přestože každá ta zbraň má pochopitelně svoje přesně vystopovatelné číslo.

O co jde dnes? Dnes jde o to, aby se prostě Rusko nepodílelo na dostavbě jaderných elektráren. O nic jiného nejde. Jde jen o pouhou energetickou bezpečnost České republiky, která byla za posledních 30 let stoprocentní díky profesionálnímu přístupu Ruské federace, která nám, když my jsme zaplatili, vždycky dodala to, co my jsme po nich chtěli. Neměli jsme žádné problémy ani s plynem, ani s ropou, ani s jaderným palivem, ani s údržbou našich jaderných elektráren. A tohle někomu evidentně strašně vadí, protože laciný plyn, laciná ropa a laciná elektřina z našich vlastních zdrojů se nehodí nadnárodním korporacím, které korumpují tady představitele demokratického bloku a evidentně i ČSSD, protože tito lidé jednají proti zájmům České republiky a chtějí, abychom tady kupovali buď alespoň německý plyn vedoucí z Ruska, s nějakou přirážkou, anebo americký zkapalněný zemní plyn, americkou břidličnou ropu, a ještě aby nám tady firma, která zbankrotovala v roce 2017 - hovořím o Westinghousu - i kvůli dvěma stavbám na domácí půdě, šlo o stejnou cenu, za kterou nabízeli i v roce 2013 dostavbu Temelína, a ukázala se jako nereálná, a této firmě tito agenti zahraničního vlivu chtějí přihrát projekt Temelína a Dukovan, a ten projekt v Americe, v jižní Karolíně, zkrachoval poté, co se prostavělo 9 miliard dolarů. Těch 9 miliard dolarů se prostavělo a pak se ukázalo, že místo dvanácti, se kterými byli ještě ochotni se smířit, bude stát 26 miliard dolarů. A za tuto firmu tady lobbuje takzvaná demokratická opozice a ČSSD, protože nikdo jiný nemůže nic v České republice postavit, protože my chceme reaktor o výkonu 1 200 MW. Ani Francouzi, ani Korejci jej v tuto chvíli nemají. Říkají, že ho mohou ze stávajících odvodit, což je hezké, ale takový reaktor nemá licenci, natož referenční stavbu. Šlo by o prototyp a o riskování bezpečí, zdraví a životů občanů České republiky.

Toto není zase - jak to tak obvykle bývá - názor Lubomíra Volného, protože ten se v tom tak úplně nevyzná, ale je to názor pana Michala Šnobra, odborníka, experta na energetiku a menšinového akcionáře společnosti ČEZ, který dává miliardové rady českým investorům, a já se s tímto jeho odborným názorem naprosto ztotožňuji.

Nikoliv ve vámi oblíbených dezinformačních médiích, ale třeba v Deníku.cz vyšla právě ta informace od právníka společnosti IMEX Group pana Radka Ondruše, který popřel, že jeho firma by měla jakýkoliv elektronický záznam o tom, že by jim ti, kteří mají na starosti vstup do Vrbětic, což je Vojenský technický ústav, cokoliv potvrdil. Tady si zopakujme, co víme stoprocentně a co už je ve veřejném prostoru. Firma IMEX Group nebyla nikdy informována o tom, že by do objektu vstoupili hlavní branou nějací lidé, kteří byli potom identifikováni jako ruští agenti.

Takže jestli BIS má záznam dvou ruských agentů, jak vstupují do Vrbětic hlavním vchodem jako delegace, tak je ten záznam buďto podvržený, anebo BIS bez vědomí majitele munice tyto lidi do objektu vpustila ve spolupráci s Vojenským technickým ústavem. A toto je stoprocentní ověřitelný fakt, pokud nebude veřejně prokázáno elektronickou stopou, která bude nalezena i u zmíněné firmy, prokázáno jinak. Je to jediná informace, která prozatím unikla na veřejnost, a mě by zajímalo vyjádření všech dotčených, kteří tady bez jakýchkoliv důkazů haraší zbraněmi, prozatím pouze politickými a prozatím pouze ekonomickými, ale nejraději by zřejmě tuto zemi viděli ve válce s Ruskem, a to ve válce minimálně obchodní, sebezničující, která by zvýšila cenu energií o 200, o 300, o 400 % pro koncové zákazníky.

Takže si to řekněme ještě jednou. Agenti Pat a Mat, kteří nedokázali otrávit Skripala jednou z nejúčinnějších bojových látek - ona je tak účinná, že když se teď otrávíte Novičokem, tak vás odvezou na týden do německých lázní a tam se z toho vyležíte a můžete jet zpátky domů - nedokázali načasovat nálož a nedokázali ani provést převrat v Černé Hoře, tak tito ruští superagenti Pat a Mat operují pochopitelně neustále po celé Evropě a zřejmě minimálně jeden z nich bude i oním pověstným ricinovým agentem, který vlastně ve finále vůbec nebyl.

Víte, jestli v BIS nosí respirátory v souladu s vládním nařízením, tak já se vůbec nedivím, že mají halucinace. Všechny spojence, jak jsme tady slyšeli, musíme pořád vyzývat, protože je evidentní, že na nás kašlou. Tahle situace byla nějakým způsobem vystřelena do mediálního prostoru a prakticky nikdo na ni zásadním způsobem nezareagoval, žádný z našich takzvaných spojenců. Tak si to teď pojďme trošičku zanalyzovat, co to může znamenat. Co to může znamenat, když nikdo neskočil automaticky po rusofobní vábničce. Jak to, že okamžitě nezareagovala celá Evropská unie, když nám tady ti zlí Rusové zavraždili dva lidi, obrovská lidská tragédie, i když jeden z těch zbrojařů, který zahynul na místě výbuchu, byl bývalý agent StB. Mě by opravdu zajímalo, jakým způsobem tito lidé zahynuli, protože jak víme, ta munice opravdu nemůže vybuchnout sama od sebe. Byli to zbrojaři, byli na místě, jeden z nich byl agentem komunistické StB. Mě by opravdu zajímalo, jestli se můžeme dozvědět, kde se nalezla jejich těla nebo kde se nalezly zbytky jejich těl, jestli to bylo v epicentru výbuchu, nebo jestli to bylo 100 metrů od něj, jak to, že zahynuli oba dva, když nebyli v epicentru toho výbuchu, pokud to bylo v epicentru toho výbuchu, tak co tam dělali, zbrojaři, z nichž jeden byl agentem StB. Za mě osobně pří vší té tragédii, které byly vystaveny jejich rodiny, je toto legitimní vyšetřovatelská otázka a my musíme mít odvahu tuto otázku položit.

Takže jak je to s tou elektronickou stopou, kterýkoliv nepřítomný ministře nebo premiére? Jak je to s tou elektronickou stopou ve firmě IMEX? Existuje? A pan právní zástupce lže? Nebo neexistuje? A víme, kde byla nalezena těla těch dvou nebohých zbrojířů? Bylo to v epicentru výbuchu, 100 metrů od něj, 200 metrů od něj? Když to bylo daleko od toho výbuchu, proč zahynuli oba dva?

Tohle všechno by mě zajímalo. Možná to zajímá i ty spojence, a proto nereagují, anebo je to prostě tak, že to je trapná vnitrostátní hra o to, kdo dostaví Temelín, a tady pánové a dámy z demokratického bloku, kteří tuto špínu připravili, se špatně domluvili se svými kolegy v Evropské unii a v NATO, protože na to prostě nikdo nereaguje. Nikdo. Jestli se vypovědělo někde v Polsku - Polsko při každé příležitosti vypoví nějaké ruské agenty nebo nějaké ruské diplomaty, protože rusko-polské vztahy jsou prostě napjaté. Ale kdo nás podpořil jinak? Nějaké zásadní prohlášení, komise, někoho z Evropské unie, někoho z NATO?

No a další - už to tady zaznělo z úst pana křesťana Bartoška, který by chtěl okamžitě tuto situaci využít k tomu, že se zavede tvrdá cenzura informací z Ruska a každý, kdo bude referovat o něčem z Ruska a bude informace z Ruska chtít, bude automaticky označován za dezinformátora. Z toho jeho projevu to jasně zaznělo: Připravme se na cenzuru, veškeré informace z Ruska budou špatně, všechny budou označeny za dezinformace a musíme prostě bojovat proti tomu, aby nám Rusové vůbec poskytovali nějaké informace.

Když k tomu přidám čistě rusofobní poznámky ministra kultury, který tady mluví o typických ruských vlastnostech, a ještě to dokládá nějakými citacemi z Tolstého, tak pokuste se takhle promluvit o typických cikánských vlastnostech, pane ministře kultury, nebo o typických černošských vlastnostech, pane ministře kultury, nebo o typických židovských vlastnostech, nepřítomný pane ministře kultury. Tady ta strana Sněmovny i tahle strana Sněmovny (ukazuje vpravo a vlevo) by vás sežrali zaživa. Ale protože vy se tady drze postavíte jako správný nekulturní primitiv, začnete vykládat něco o typických ruských vlastnostech, tak vám ještě pomatenci z vaší strany zatleskají.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: (Vstupuje do řeči.) Já se omlouvám, pane poslanče, musím vás přerušit. Na základě rozhodnutí Poslanecké sněmovny se nyní budeme věnovat volebním bodům, takže musím přerušit nejenom vás, ale i projednávání tohoto bodu.

 

Poslanec Lubomír Volný: Bude druhé kolo.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji a poprosím, abychom provedli obvyklou dezinfekci řečniště. (Probíhá dezinfekce.)

Mezitím vás seznámím s omluvou pana premiéra Andreje Babiše, který se omlouvá ze zbytku dnešního jednání z pracovních důvodů.

Jenom upozorňuji předsedy poslaneckých klubů, že nemáme žádnou dohodu, jak budeme pokračovat v projednávání tohoto bodu. Předsedové poslaneckých klubů se během voleb domluví, jak budeme dnes pokračovat a v jaké fázi se budeme věnovat dokončení projednávání tohoto bodu.

 

Nyní v souladu s rozhodnutím Poslanecké sněmovny otevírám bod

 

Následující část projednávání bodu pořadu schůze

Aktualizováno 16. 6. 2021 v 15:27.