(12.20 hodin)
(pokračuje Pikal)
Neshodnu se trochu na té metodě. Já jsem si v dané věci vyžádal stanovisko legislativního odboru, které říká, že podle § 77 odst. 5 zákona o jednacím řádu jsou k ustavení poslaneckého klubu od počátku volebního období oprávněni poslanci zvolení do Poslanecké sněmovny za samostatně kandidující politickou stranu nebo hnutí. K ustavení je potřeba nejméně tří poslanců. Tato úprava byla vložena do zákona v roce 2006 jako reakce na zájem utvořit poslanecký klub Strany zelených. Zelení se sem tehdy dostali, tehdy platilo pravidlo, že je potřeba minimálně deseti poslanců. Nicméně protože jsme měli ten nerovný volební systém, který byl rozhodnutím Ústavního soudu zrušen, tak prostě i když získáte 5 %, tak nemáte záruku, že máte těch deset poslanců, co by tomu odpovídalo, takže bylo nutné ten zákon upravit a našel se tam nějaký konsenzus na tom, jak jsem pochopil od těch, kteří mají tu historickou zkušenost, že aspoň tři jsou kolektiv a že to je to minimum. Nevím, jaké je reálné minimum volebního zákona.
Ten návrh, který teď vypadá, že bude konsenzuální, tak také umožňuje to, aby nějaká politická strana, která překoná 5 %, nedostala těch deset poslanců, aby dostala méně, může to být devět, pravděpodobně tam je i možnost, aby to bylo jen osm. Je to nerovné, my to říkáme, ale jak tady zaznělo, my jsme také ustoupili v rámci toho konsenzu z nějakých svých úplně radikálně demokratických představ - jak zaznělo, což mě velice těší, že jsem tedy radikální demokrat. Takže v rámci klubu, abych ještě pokračoval v tomto odbočení, my podpoříme ten konsenzuální návrh, pokud projde tou většinou, samozřejmě je tam. V případě, že by neprošel, tak se můžeme dostat k tomu vládnímu návrhu absolutní poměrnosti, takže někteří z nás možná jako radikální demokraté se zdrží, ale věřím, že ve většině konsenzus podpoříme, a samozřejmě pokud se dostaneme k tomu finálnímu hlasování a tam ten konsenzus, který bude splňovat veškeré ty základní požadavky na tu přiměřenou poměrnost, na těch 14 krajů a na to, aby tedy po volbách nerozhodovala vedení politických stran, tak to samozřejmě podpoříme.
Ale abych pokračoval v tom problému těch klubů. Existovaly dva možné výklady. Že buď tedy strany, které kandidují v koalici, nemohou vytvořit politický klub jako koalice, protože nejsou samostatně kandidující politickou stranu, resp. na to by potřebovaly deset mandátů a nepovažovalo by se to za klub vytvořený hned po volbách. To je absurdní výklad. Druhý možný výklad by byl, že strany, které kandidují v koalici, tak prostě nemají žádný limit na to, jak malý klub mohou mít, takže pokud by se sem v rámci nějaké společné kandidatury stran dostala nějaká koalice a v rámci ní by byl jeden poslanec za jeden klub nebo za jednu stranu, tak by se mohl odlepit a samostatně si založit poslanecký klub, což je také absurdní výklad.
Takže já budu pokračovat v tom výkladu legislativního odboru, který říká, že formulace za samostatně kandidující politickou stranu je v kontextu § 77 nepřesná a nejasná. Proto předkládám ten pozměňovací návrh. Doslovná interpretace by totiž neumožňovala ustavit klub poslanců zvolených do Sněmovny za strany kandidující v koalici, nebylo by tedy možné ustavit dílčí kluby ani koaliční klub. Takovou doslovnou interpretaci je třeba odmítnout jako nesprávnou až absurdní. V uvedeném ustanovení je tedy podle našeho názoru mezera, neboť tato úprava nepamatuje na koalice. S použitím analogie proto dovozujeme, že je možné ustavit klub za každou stranu sdruženou ve volbách v koalici, pokud bude mít klub aspoň tři členy. Ustavení jednoho klubu ze stran kandidujících ve volbách v koalici je přitom rovněž možné. Neztotožňujeme se proto s výkladem, že k ustavení klubů politických stran nebo hnutí kandidujících v koalici je potřeba nejméně deseti poslanců podle § 77 odst. 2 zákona o jednacím řádu. Čili tento výklad by umožňoval, aby po vstupu koalic do Poslanecké sněmovny byly ustaveny kluby po třech poslancích. To je myslím přiměřené řešení, které nám umožňuje jakžtakž fungovat a jakžtakž pracovat.
Nicméně podle mého názoru, pokud se sdruží nějaké strany v koalici a jenom těsně přesáhnou tu zvýšenou klauzuli, tak bychom zde měli vyvinout nějaký tlak na to, aby přece jenom nezatěžovaly ten procesní a funkční čas Sněmovny, ty náklady Sněmovny apod., a proto předkládám tuhle změnu jednacího řádu. Neshodnu se s paní poslankyní Jarošovou, že ve volebním zákoně chybí definice toho, co je to strana kandidující v koalici, protože tam je jasně řečeno, že za stranu kandidující v koalici se považuje, pokud ta strana podá koaliční kandidátku. Tím jsou ty koalice podle mě dostatečně jasně definovány. A pokud bychom přistoupili k tomu jejímu návrhu, tak by to znamenalo, že pokud se na vaší kandidátní listině vyskytne libovolný člen jiné politické strany včetně toho, že na kandidátní listině v nějakém kraji prostě bude zástupce nějakého místního volebního hnutí za lepší Kbely nebo za harmonický rozvoj Východočeska nebo něco takového, pokud by tam byl jeden člověk třeba i na nevolitelné pozici, tak by se vaše kandidátka považovala za koalici a vlastně byste i v jiných krajích, třeba v Olomouckém kraji, měli uvedeno, že součástí koalice je hnutí za lepší Kbely, což prostě nepovažuji za vhodné řešení. Myslím si, že ten zákon dostatečně jasně definuje koalici. Pokud bychom se chtěli vydat tím stylem, že všechny účasti libovolného člena jiné politické strany na kandidátce se považují za koalice, tak spíš říkám, zrušme koalice, budou kandidovat jenom samostatné politické strany. A pokud někdo chce uzavřít nějaké předvolební spojenectví, tak si buď účelově založí speciální volební stranu, což se vlastně již v našem systému stejně občas děje, anebo prostě bude jedna strana hlavní a ty ostatní se jenom účastní a budeme mít pro všechny tu klauzuli 5 % a bude to pro všechny jednoduché a nikdo nebude mít po volbách nárok na poslanecký klub, kromě té jedné politické strany, která byla tou hlavní. Ale nemyslím si, že to je cesta, kterou se vydat, ostatně takový návrh nyní není na stole.
Takže já předkládám pozměňovací návrh k jednacímu řádu a celý tento svůj dlouhý výstup má jenom zdůvodnit to, že reaguji na rozhodnutí Ústavního soudu, že se nejedná o nějakou materii zcela mimo, ale že se snažím řešit zejména ten původní návrh, kdy to vypadalo, že budeme mít 5procentní klauzule pro koalice, které by skutečně mohly vést k tomu roztříštění a vytvoření velice malých klubů. Nicméně myslím si, že má smysl a účel i nyní, pokud přijmeme ten konsenzus, a ten za prvé vyjasňuje ten jazyk, tj. v případě, že bychom přijali variantu jenom s těmi třemi poslanci, nechali bychom tam toto. Nicméně v jiných případech nabízí i nějaký integrační tlak, kdy říká, že poslanecké kluby po volbách je potřeba zakládat se sedmi resp. osmi poslanci. Protože mám za to, že skutečně není vhodné pro fungování Poslanecké sněmovny, aby se sem dostala nějaká koaliční strana, dvoukoalice, kdy jedna strana tam představuje valnou většinu a k ní projde přílepek nějakých tří poslanců a ti si tady založí samostatný poslanecký klub. Proto navrhuji, pokud sem vstupují nějaké koalice, tak aby to bylo vytvořené z vyrovnaných partnerů, nebo aspoň aby ti juniorní partneři byli schopni sem dosáhnout dostatek samostatných poslanců, tak aby si mohli založit ten poslanecký klub, pokud by se měly zakládat samostatné kluby, nebo ať si založí klub koaliční po volbách, nebo se bude muset sáhnout k tomu, co se stalo v roce 2002, kdy se sem dostala dvoukoalice Unie svobody a Demokratické unie a KDU-ČSL a poslanci KDU-ČSL museli být zapůjčeni Unii svobody, tak aby mohly vzniknout dva samostatné kluby, aby naplnili tu desetimandátovou klauzuli. Jak jsem říkal, vzhledem k tomu, že není jistota vstupu těch deseti poslanců při tom nepoměrném systému, který zde vzniká, tak navrhujeme tedy ta nižší čísla - sedm nebo osm poslanců.
Tolik tedy ke zdůvodnění tohoto návrhu. Jak říkám, je to motivováno zejména tím, abychom tady neměli kvůli nějakým koalicím zcela roztříštěné fungování Sněmovny, v rámci paláců Poslanecké sněmovny již není kam zařazovat pomalu nové kluby a přece jenom z hlediska nějakých procedurálních procesů a těch procedurálních (nesrozumitelné) např. malých klubů, tak skutečně pokud by dva tříčlenné poslanecké kluby tady mohly vetovat nějaké procedurální postupy, tak by mi přišlo, že jsme přece jenom pod příliš velkou diktaturou menšin. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Nyní vystoupí v rozpravě paní poslankyně Karla Šlechtová, připraví se paní poslankyně Mračková Vildumetzová. Prosím, máte slovo. ***
