(12.00 hodin)
Poslankyně Helena Válková: Děkuji, pane místopředsedo. Milé kolegyně, milí kolegové, u mě to budou víceméně glosy, protože nějaké systematičtější přednesení něčeho, s čím se velmi dobře vypořádali napříč politickými stranami moji předřečníci, by postrádalo smysl a brala bych váš drahocenný čas. Ale pár glos přece jenom.
Bylo tady opakovaně citováno, jenom zpřesním to památné a významné rozhodnutí, památné určitě, to se zapíše do historie Ústavního soudu, tento nález, a svým způsobem i významné, byť ne v tom pozitivním podle mého názoru smyslu slova, rozhodnutí Ústavního soudu. Ten nález byl z 2. 2., - ne z 3. 2., z 2. 2. 2021. 10. února byl ve Sbírce zákonů publikován derogační nález pod číslem 49/2021. Správně zde bylo řečeno, že vyhověl návrhu skupiny senátorů, který byl podán již dávno k tomu. Čili to, co já si myslím, že bychom neměli ztratit z paměti, je, že jsme se dostali poblíž ústavní krize díky tomuto nálezu.
A já osobně i jako právník stále jsem překvapená tím postupem a jsem tady kritická, navážu na svého předřečníka pana poslance Chvojku vaším prostřednictvím, pane místopředsedo. Já si osobně nemyslím, že by Ústavní soud, ať už v osobě předsedy Ústavního soudu, nebo ústavních soudců, měl komentovat, jestli někdo se politicky dobře z exekutivy vyjadřuje, rozhoduje, postupuje, obzvlášť ne v situaci, kterou bych nazvala naprosto výjimečnou, mimořádnou, kdy bychom měli spíš naše síly stmelovat a společnost nerozdělovat. Já jsem vždycky vnímala Ústavní soud právě jako velmi prestižní pracoviště, kam každý právník by rád směřoval, protože je to to nejlepší místo, jak ovlivňovat základní lidská práva a svobody v České republice tím nejspravedlivějším, a tady si dovolím použít ten trochu zpochybněný výraz exministra spravedlnosti, ale já jsem taky exministryně spravedlnosti, kolegy Blažka, o spravedlnost musíme vždycky usilovat, není to jenom prázdná kategorie, to neřekl, ale tak trošičku ji zpochybnil, tak aspoň o ni musíme usilovat, a to u nás určitě svým rozhodováním Ústavní soud v minulosti vždycky dělal, nebo vždycky je také příliš tvrdý termín, ale určitě jsme nebyli tolik na pochybnostech nebo neměli jsme tolik pochybností jako nyní. Nyní já ty pochybnosti mám. Já to beru, jako že je to jeho pravomoc. Jinak to ani nelze interpretovat. Je třeba jej respektovat. Řekla jsem to okamžitě po tom nálezu, naprostý respekt. Zdržela jsem se, říkám osobně teď, komentářů.
Nicméně když už tady bilancujeme před tím třetím hlasováním, tak si neodpustím poznámku, že jak nás pandemická krize dovedla na pokraj našich sil, a určitě tady, jak říkal pan poslanec Nacher, vaším prostřednictvím pane místopředsedo, jsme, a říkalo to tady více poslanců, jistě jsme dělali nějaké chyby a děláme chyby, a občas jsem také nešťastná u televizní obrazovky, nebo když poslouchám naše média, jak oprávněně kritizují některé chaotické kroky, ale pořád ten směr je správný, i když se nám vůbec nelíbí a ruinuje to naše psychické, somatické, ekonomické zdraví. Prostě izolace, ochrana slabších, zranitelnějších, starších, chcete-li, princip solidarity, ten nás může zachránit. A do toho vstupuje nález Ústavního soudu z 2. února v době vrcholící krize a říká, tak a teď několik měsíců před volbami ještě, pokud se nedohodnete, tak jsme na prahu ústavní krize a vy budete ti, kteří budou zodpovědní, třeba i v té vládě, třeba i v té Sněmovně, možná i v Senátu, čili vlastně ústavní činitelé, nejvyšší, vrcholoví, za to, že tato země bude nejenom v pandemické krizi, ale i v ústavní krizi.
A já bych si také dovolila využít této příležitosti a poděkovat vám všem. Byla jsem v té malé pracovní skupince, úplně na začátku, potom v průběhu trošku a teď na konci, podílelo se na výsledku, jak už tady řekl pan místopředseda Pikal, napříč politickým spektrem hodně poslankyň a poslanců, a jejich práce není vidět, ale byla. A bez toho bychom tady ve třetím čtení určitě dneska nebyli.
Čili dá se říci, pokud se nám podaří prohlasovat kompromisní návrh, který tady byl již představený a kde možná, že se to zdá jako jednoduchá věc, ale já jsem byla na samotném začátku, a ani u těch aditivních uzavíracích klauzulí nebyla shoda. Nebyla shoda. A tady bych řekla, že SPD couvlo hodně od svých původních předpokladů. A já jsem za to velmi ráda. Šlo na kompromis. My jsme couvli od své představy, a já jsem ji také sdílela, že nejspravedlivější by byl jeden volební obvod. Teď abych někomu neuškodila tím, že ho nezmíním, ale třeba Piráti couvli také od svých, jestli to dovolíte, občas odvážně dobrodružných představ, které tady nemusím ani specifikovat, ale v zájmu shody a v zájmu třeba hledání kompromisu, i pokud jde o to druhé skrutinium, které nám zůstalo vlastně otevřené až do poslední chvilky, a jsem zvědavá, jak dopadne hlasování, tak šli na kompromis.
A pan místopředseda Pikal mi opakovaně vysvětloval, nebo spíš bych řekla, že se snažil mi vysvětlit ty matematické modely, abych v určitém okamžiku rezignovala a řekla jsem si, já jsem právník, snad ne špatný, ale matematik budu vždycky špatný a budu důvěřovat tedy těm, kteří jsou lepší, a přikloním se k návrhu, který tady získá v tomto směru většinu. Je to návrh pana předsedy Poslanecké sněmovny Radka Vondráčka, což beru také symbolicky, také už to tady zaznělo, že pokud tento návrh získá většinu, tak je to i signál Senátu, že Poslanecká sněmovna nakonec se přiklonila k návrhu, který podal jeho předseda. To je myslím také určitá symbolika.
Chtěla jsem se ale vyjádřit k něčemu velmi citlivému a pro mě osobně i trošku nepříjemnému, protože jsem v takové schizofrenní situaci. Na druhé straně bych strašně ráda zvedla ruku pro pozměňovací návrh od paní poslankyně Šlechtové, k tomu se přiznávám, i proto, že si dovedu velice dobře představit situaci našich krajanů, kteří teď doufají, a tady to podpořil i pan ministr zahraničních věcí Petříček argumentací, že toto ministerstvo je na to připraveno, on tady teď není, čili korespondenční hlasování. Sama jsem se k tomu vždycky kladně stavěla a sama jsem byla pro to, aby to bylo v programovém prohlášení, a jsem ráda, že to tam je, i když nejsem ráda, pokud je to nesplněný úkol, samozřejmě. Na druhé straně když budu zase mluvit v těch termínech spravedlnosti, tak nějaká spravedlnost by měla být. A my jsme si tu diskusi tady na plénu, a to by tady mělo zaznít, opravdu neodehráli. My jsme neměli prostor. A to říkal zase pan poslanec Nacher. Proto říkám, že moje vystoupení jsou spíš takové glosy. Tak oprávněně. My máme potřebu o tom jednat. Máme potřebu se vypořádat i s argumenty, které Ministerstvo vnitra uplatnilo a které upozornilo na rozdíl od Ministerstva zahraničních věcí, že by tak jednoduché nebylo v rámci korespondenčního hlasování zajistit teď průběh voleb tak, aby byly nezpochybnitelné.
Čili za sebe, a myslím, že za řadu poslankyň a poslanců z hnutí ANO, my bychom rádi hlasovali pro korespondenční volbu, nicméně přinuceni Ústavním soudem k tomuto nepřiměřenému, zrychlenému kvapíku na to nemáme prostor. A samozřejmě oprávněně nám může být vytýkáno, že jsme si ten prostor měli udělat předtím. Ale říkám, a to není výmluva, nikdo z nás nepočítal s pandemií a ještě méně z nás počítalo s tím, že do pandemie přijde nález Ústavního soudu, nebudu jmenovat teď ty soudce, kteří i když hlasovali nakonec, tak si velice dobře uvědomují, že nás uvedli do velmi nebezpečné situace právě s ohledem na ten čas. Čili jsme si tu problematiku korespondenční volby, toho korespondenčního hlasování, dostatečně tady ve Sněmovně nevydiskutovali. ***
