(10.40 hodin)
(pokračuje Pikal)
Místo toho, abychom rozdělovali mandáty do krajů těm jednotlivým stranám z druhého skrutinia podle zisku v daných krajích, tak se navrhuje, abychom je rozdělovali podle zisku kandidátů, co se týče počtu preferenčních hlasů, a to nikoliv s ohledem na tu pětiprocentní klauzuli, která způsobuje posun na kandidátní listině, jak jsme na ni zvyklí, ale zcela volně, což je velice zajímavý vstup do toho systému. A vlastně já ani nikdo z politologů neumíme odhadnout, jak by se přesně choval, protože je to nějaké dání silné pravomoci voliči a silné možnosti ovlivnit skutečně ten hlasovací lístek. Nicméně vzhledem k tomu, že již v tom prvním skrutiniu máme velice nejisté, kolik mandátů se bude rozdělovat v tom druhém skrutiniu, může se to pohybovat prakticky od třiceti do dvou, tak je vlastně velice nejisté, jak se taky tento systém bude chovat, kolik mandátů se takto kandidátům bude přidělovat, a taky proto, že se může stát, že v prvním skrutiniu bude buď hodně lidí pro danou stranu odměněno v tom prvním skrutiniu již podle toho, že postoupili dopředu, tak se může stát, že v tom druhém skrutiniu budou dostávat mandáty kandidáti, kteří získali velké množství preferenčních hlasů, protože se prostě na ně nedostalo v prvním skrutiniu, anebo naopak hrozí, že ve druhém skrutiniu budou dostávat mandáty kandidáti, kteří nezískali tak moc preferenčních hlasů, získali třeba menší počet, respektive menší procento, protože všichni kandidáti, kteří získali velké procento, již uvnitř dané strany byli tím mandátem odměněni. Takže to sem může přitáhnout významné osobnosti, ale může to vést k tomu, že ten rozdíl v tom, kdo získá mandát, prostě bude v jednotkách preferenčních hlasů, a nikoliv pro nějaké lidi, kteří získali hodně preferenčních hlasů, ale pro lidi, kteří získali málo.
A navíc je potřeba zmínit ještě jednu věc. Tento systém samozřejmě povede k tomu, že nijak nezaručí větší poměrnost v zastoupení jednotlivých krajů, protože prostě preferuje osobnosti, a nikoliv se orientuje na tu poměrnou zastupitelnost krajů, takže se může stát, že skutečně v nějakém kraji bude hodně preferenčních hlasů, respektive vysoké poměry preferenčních hlasů, a z toho kraje sem přijde hodně poslanců oproti jinému kraji. A reálně, protože máme ne stejně velké kraje a ne stejně velké kandidátní listiny, tak samozřejmě v kraji, kde jsou kandidátní listiny krátké, anebo pokud by nějaká politická strana zvolila tu metodu, že udělá své kandidátní listiny krátké, protože nemáme žádnou povinnost naplnit tu kandidátní listinu na 23 nebo kolik mandátů, nebo až 30, protože reálně z dané strany vzhledem k roztříštěnosti politického systému vzhledem k tomu, že se nepředpokládá, že by nastávala extrémní situace, kdy v nějakém kraji prostě nikdo nepřijde k volbám a podobně, tak význam má prvních 10 mandátů maximálně v těch velkých krajích, zbytek prostě není na těch primárně volitelných místech a v zásadě se neuplatní, tak strany se v reakci na tento volební systém mohly rozhodnout, že třeba budou zkracovat kandidátní listiny, buď aby předešly tomu, že se bude velice zvláštně chovat to posouvání dopředu ve druhém skrutiniu, nebo naopak aby upřednostnily ten systém, že tedy ať si volič vybere... Takhle: když zkrátíte svoji kandidátní listinu v nějakém kraji, tak to znamená, že kandidáti na té listině budou mít vysoký poměr preferenčních hlasů, pokud budou udělovány preferenční hlasy, tudíž mají větší šanci, že do daného kraje přijdou ty mandáty. To znamená, nějaké krajské sdružení nebo krajská organizace se může takticky rozhodnut, že si prostě zkrátí kandidátní listinu, tím zvýší počet preferenčních hlasů pro dané kandidáty na dané kandidátní listině a přitáhne vlastně mandáty své strany do svého kraje. A protože ten systém vyvolává tolik zvláštních otázek, tak přestože jsem pro dání síly voliči, tak protože nemůžeme úplně předpokládat, jak se přesně bude chovat, tak jsem tedy navrhl svému klubu, abychom se v rámci tohoto hlasování, pokud na něj dojde, zdrželi. Samozřejmě to není závazné, můžou se k tomu někteří vyjádřit.
Takže to by byl asi ten základní pohled. Nevím, jestli bude ještě někdo chtít vytahovat celou historii toho, jak se díváme na to, že to musíme rozhodovat teď během volební kampaně. Já osobně jsem za to rozhodnutí Ústavního soud rád, že jsme se dostali k nějakému poměrnějšímu systému. Bude skutečně výrazně poměrnější a výrazně férovější než ty systémy předchozí. Byl jsem upozorněn, že jsou nějaké spory ohledně toho, jestli je ten systém třeba monotónní, ke kterému se nakonec blížíme, nicméně si myslím, že ta dohoda je rozhodně lepší než ta, co jsme měli. Pokud by ta dohoda nepadla, tak je tam potom na řadě jednak návrh pana předsedy Vondráčka, abychom zavedli dvě volební země, druhak vládní varianta jedna, tedy absolutně poměrný systém, který bychom samozřejmě podpořili, pokud by na něj došlo, nicméně pokud bude výsledek finálního hlasování odpovídat té dohodě, která byla udělána, to znamená ten poměrnější systém podle návrhu ústavně-právního výboru - 14 volebních krajů a po volbách nerozdělí mandáty vedení politických stran, ale děje se tak na základě vůle voliče a volebního zákona - tak tento návrh v každém případě podpoříme.
Děkuji. Tolik asi mé úvodní vystoupení, kde jsem tedy přednesl jednu technickou opravu, a pak se ještě přihlásím k jednotlivým drobnějším pozměňovacím návrhům, které považuji za vhodné zdůvodnit zvlášť, protože se týkají prostě jiné materie. Děkuji.
Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. Pan místopředseda si na začátku posteskl, že nikdo není přihlášen do rozpravy, tak aby mu udělali radost, tak se přihlásilo už šest. Nicméně s přednostním právem, respektive se stanoviskem klubu nejprve pan poslanec Výborný za klub KDU-ČSL, poté se přednostním právem a stanoviskem klubu připraví pan předseda Rakušan. Prosím, máte slovo.
Poslanec Marek Výborný: Vážený pane předsedo, vážený pane vicepremiére, pane ministře, kolegyně, kolegové, dovolte mi, abych vás velmi krátce seznámil se stanoviskem poslaneckého klubu KDU-ČSL k volebnímu zákonu.
Já bych chtěl na začátku říci, že u tohoto tisku jsme možná něčeho dosáhli. Třetího února, když Ústavní soud vydal svůj nález a zrušil části volebního zákona, si nikdo netroufl říci, že bychom na začátku dubna byli schopni ve třetím čtení schválit novelu volebního zákona, která ten volební zákon zacelí a dá voličům tak jasné mantinely a jasná pravidla, jak by se mělo volit do Poslanecké sněmovny. Chtěl bych tady velmi ocenit konstruktivní přístup u těch politických jednání jak z pozice předsedy ústavně-právního výboru - kolega Marek Benda, tak ale i předseda Sněmovny Radek Vondráček. Myslím si, že na tomto zákonu se ukázalo, jak důležité je umět komunikovat, a to nejenom v rámci politických subjektů zde ve Sněmovně, ale také s horní komorou Parlamentu, Senátem. Máme tu volební zákon. A já jsem od začátku varoval před tím, abychom se tady dostali do toho modelu člunku, to znamená, že bychom si ten volební zákona tady posílali z jedné komory do druhé a vzájemně se přehlasovávali, protože to by bylo velmi špatným signálem hlavně směrem k veřejnosti.
Ta jednání nebyla jednoduchá, ale přesto musím ocenit to, že se tady podařilo nalézat většinový konsenzus. Dokladem nakonec bylo už hlasování minulý týden i na ústavně-právním výboru. Za KDU-ČSL mohu říci jednoznačně to, že jsme od začátku preferovali tu minimalistickou verzi zásahu do volebního zákona. V situaci, v jaké se nacházíme cca půl roku před volbami, jsme nepovažovali za šťastné otevírat diskusi o velikosti a počtu volebních krajů, ač samozřejmě tam je ten zásadní důvod té disproporce. Samotný d'Hondtův systém - v té úpravě, která byla v únoru zrušena, problém nebyl. Problémem byla návaznost tohoto systému na těch 14 různě velkých volebních krajů a to jsme nakonec kritizovali. A jenom připomenu to, že KDU-ČSL už v roce 2019, aniž by to tušila, tak vlastně svým návrhem, který zde ležel a leží, předjímala ten nález Ústavního soudu samotný. My jsme jaksi politicky nepovažovali za nutné, abychom tvrdě stáli za tím naším návrhem v tom smyslu, že musí být ta novela projednána na jeho půdorysu, na tomto podvozku. Nakonec ale musím říci, že to, co předložil pan vicepremiér Hamáček ve vládě v podobě těch dvou variant, jedné té čtrnáctikrajové, tak v zásadě byla okopírovaná ta lidovecká verze z roku 2019, protože vycházela z té Hagenbach-Bischoffovy metody, která je čistě poměrná a rozděluje mandáty nejprve celostátně a potom dolů do těch 14 krajů. ***
