(15.00 hodin)
Poslanec Lukáš Černohorský: Děkuji za slovo. Já tady budu představovat několik pozměňovacích návrhů s tím, že si osobně nemyslím, že by se tento zákon dal úplně nějak extra opravit, leč pokud se tady najde většina, která si to prohlasuje, bude to na ní. Za sebe dávám návrh na zamítnutí jak tohoto sněmovního tisku 1008, tak i 1009. V případě, že by to neprošlo při hlasování ve třetím čtení, tak představím pozměňovací návrhy, které jsem připravil a část pozměňovacích návrhů připravovala kolegyně Dana Balcarová, která tady dnes nemohla být.
První z nich je tedy pozměňovací návrh, který najdete pod číslem 7945. Je to návrh, který přináší institut, který známe z § 135 stavebního zákona. Ten dává stavebnímu úřadu pravomoc nařídit vlastníkovi stavby neodkladné odstranění stavby a zabezpečit její odstranění, pokud jsou ohroženy životy osob nebo zvířat tím, že předmětná stavba hrozí zřícením. Tento pozměňovací návrh směřuje do oblasti památkové péče, v tomto případě orgány památkové péče chrání veřejný zájem na jiném úseku veřejné správy a v případě tohoto institutu není cílem orgánu památkové péče zničení věci, ale naopak zachování předmětu ochrany. To znamená, tam je upravována pouze ta část, která se dotýká případně nařizování oprav, ať už v případě, že s tím vlastník nesouhlasí, případně se o památku nestará, tak se tam ošetřuje, jakým způsobem by mělo dojít k nápravě a záchraně této památky.
Vzhledem k tomu, že památková péče, orgány vedou řízení v oblasti nejenom památkově chráněných domů, ale jedná se například o sochy, obrazy, gotické madony a další, v rámci kterých může případně taky provádět nějaké zabezpečovací práce, tak tento pozměňovací návrh dále přináší zapojení dotčených orgánů do řízení o uložení nápravného opatření, a to formou závazného stanoviska dle § 149 správního řádu při stanovení zásad koncentrace běžné ve stavebním zákoně.
Ministerstvo kultury by mělo finanční prostředky na zajišťovací práce poskytovat ve shodě s průřezovou dohodou ústředních orgánů státní správy a Kanceláře veřejného ochránce práva, která reaguje na obdobný výše citovaný institut ve stavebním zákoně. Poskytování prostředků k tomuto účelu by mělo být prováděnou formou vratné dotace, to jest Ministerstvo kultury by rozhodnutím o poskytnutí dotace určilo příslušnou obec nebo kraj podle toho, který orgán památkové péče vydal toto rozhodnutí o uložení povinnosti v první instanci jako příjemce prostředků a odeslal je příslušné obci. Obec by tyto prostředky přijímala jako prostředky státního rozpočtu a nakládala adekvátně s nimi.
Dalším bodem toho pozměňovacího návrhu je úprava v již existujícím institutu vyvlastnění kulturní památky. Vyvlastnění kulturní památky je nejzazším a mimořádným nástrojem památkové ochrany. Jde-li o legitimitu vyvlastňování kulturních památek, lze poukázat na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, podle níž je vyvlastnění opatřením, které lze ospravedlnit ochranou kulturního dědictví, a to zejména potřebou jeho zachování a udržitelného využívání. V situaci, kdy není sporu o tom, že určitý statek má kulturní historickou hodnotu, což platí zejména v případě, kdy je statku poskytnuta ochrana jako kulturní památce na národní úrovni, nebo dokonce ochrana na mezinárodní úrovni, a především není možné zajistit zachování statku jinak než vyvlastněním, neodporuje institut vyvlastnění ustanovením Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Konstrukce institutu vyvlastnění umožňuje jeho využití až v případě, že byly orgány památkové péče bezvýsledně podniknuty zákonem předpokládané kroky k ochraně předmětné památky. Vlastníkem vyvlastňované kulturní památky by se tedy následně stal stát.
Zákon o ochraně památkového fondu musí respektovat úpravu nového občanského zákoníku, a proto nesmí nově rozdělovat vlastnictví stavby a pozemku, na které je stavba umístěna. Z toho důvodu bude možné postupem dle ustanovení vyvlastnit i pozemek, který není prohlášen za kulturní památku, pokud bude vyvlastňovaná stavba, která za kulturní památku prohlášena je a která je součástí tohoto pozemku. Pokud bude postačovat vyvlastnění jen určité části pozemku, která organizační složka nebo státem založený subjekt bude za stát iniciovat vyvlastnění a která zároveň naplní veřejný zájem na ochraně kulturních památek a vyvlastněnou kulturní památku opraví.
S ohledem na různorodost kulturních památek a jejich specifické vlastnosti nelze obecně konstatovat, že by veřejný zájem za stát nutně mohl hájit pouze jediný předem stanovený subjekt, a proto úprava ukládá ministerstvu určit subjekt, který s ohledem na nové úkoly a vlastnosti konkrétní kulturní památky naplní nejlépe zákonem předpokládané účely, které je zachování takové kulturní památky.
Další pozměňovací návrh je pod číslem 8048. Opět se to týká památkové péče s tím, že stávající zákon účast veřejnosti na ochraně architektonického dědictví nepředpokládá, nicméně dle závazku České republiky z Úmluvy o ochraně architektonického dědictví musí Česká republika zřídit na různých stupních rozhodovacího procesu náležité mechanismy pro poskytování informací, konzultace a spolupráci mezi státem, regionálními a místními úřady, kulturními institucemi a spolky, veřejností a tak dále. Tento pozměňovací návrh by tedy měl zakotvit případnou účast odborné veřejnosti v ochraně architektonického dědictví.
Další pozměňovací návrh najdeme pod číslem 7948. Tady jsou změny v části páté, které se provádějí z důvodu sjednocení přestupků právnických podnikajících i nepodnikajících fyzických osob. Dále jsou tam různé úpravy, odstranění formulací nepotřebných v právním prostředí 21. století, například se ruší termín kulturně-politické a mění se na slovo kulturní a tak dále, s tím, že správní tresty jsou v tomto případě podle pozměňovacího návrhu odstupňovány podle závažnosti porušení povinnosti a povahy škodlivého následku, ke kterému může v důsledku porušení povinnosti dojít.
Další pozměňovací návrh najdeme pod číslem 8026. V tomto případě se jedná o pozměňovací návrh, který ošetřuje případné přednostní právo státu na koupi kulturní památky. Aby bylo možné uplatnit případně přednostní právo podle tohoto pozměňovacího návrhu na koupi kulturních památek, musí být toto právo vztaženo k věci tak, jak ji pojímají předpisy soukromého práva. V tomto případě dochází k podrobnějšímu ošetření, jakým způsobem může ministerstvo získat přednostně do svého majetku kulturní památku.
Další pozměňovací návrh najdeme pod čísly 8022 a 8023. V tomto případě už opouštím oblast kulturních památek. Tyto návrhy jsou vůči sobě variantní. Hlavním tématem je samozřejmě rekultivace a úpravy oblastí po případné těžbě, které s budoucí stavbou souvisí, protože po ukončení těžební činnosti lze k rekultivaci území dotčeného těžbou přistoupit několika způsoby. Nejčastěji jsou používané ať už zemědělské, lesnické nebo hydrické rekultivace, což znamená zatopení, které legislativa jasně zvýhodňuje a v určitých případech vyžaduje. Jedná se zpravidla o velmi nákladná opatření, která mohou být ale často v rozporu se zájmy s ochranou životního prostředí. Naproti tomu přírodě blízká obnova je paletou opatření, která kladou důraz na ponechání dotčeného území přirozenému vývoji, popřípadě jeho vhodné usměrňování. Jde tedy o přístup s minimálními náklady na úpravu území nad rámec základního zajištění bezpečnosti a estetických úprav.
Další pozměňovací návrh už je potom výrazně rozsáhlejší. Ten se týká opět oblasti památkové péče. Konkrétně se jedná o pozměňovací návrh, který najdeme pod číslem 8045. V tomto případě se jedná o výrazně větší novelizaci zákona o státní památkové péči, protože tento zákon nabyl účinnosti dne 1. 1. 1988. A to i přesto, že procházel několika novelizacemi, tak v tomto případě už neodpovídá požadavkům 21. století. Lze konstatovat, že základní principy zákona zajišťující ochranu kulturních památek, památkových rezervací a památkových zón se v praxi osvědčily, ovšem zvýšené nároky dnešní doby na výkon státní správy vedou i k potřebě zvýšit efektivitu a odbornost orgánů státní památkové péče. Předložený pozměňovací návrh přijímá a uplatňuje části z návrhu zákona o ochraně památkového fondu, který již v minulosti tady byl případně Sněmovně předložen, ale nikdy se nedočkal svého finálního projednání. Navazuje zčásti na již předložené návrhy zákona, které zde předkládalo Ministerstvo kultury. Dotýká se i oblasti archeologického výzkumu, které byly předloženy v roce 2019 do připomínkového řízení k návrhu zákona o ochraně památkového fondu s tím, že vedle památkového zákona pozměňovací návrh upravuje i některé dílčí oblasti i prováděcí předpisy, které se dotýkají vyhlášek Ministerstva kultury, a to stěžejně z toho důvodu, že některé tyto věci přecházejí přímo do návrhu zákonu tak, aby bylo zajištěno... ony vlastně ty instituty svým charakterem spadají spíš do zákonné úpravy, a proto je tedy převádíme radši, zahrnujeme je do té právní úpravy. ***
