(10.50 hodin)
(pokračuje Zaorálek)
Já ale v tom vidím dneska veliký rozpor. V tom, že tady je návrh, který znovu vstupuje a celou tuhle věc, takto vstupuje, vrací do hry. A je to tedy, přečteno tedy poslancem, který je zrovna členem hnutí ANO, to znamená, je členem stejného hnutí jako paní ministryně, což nevypadá, že by to bylo úplně bez koordinace.
Současně musím konstatovat, že proti hledání řešení této otázky se jakoby nestavím a priori, to já nevidím černobíle, ostatně pro hodnocení možných dopadů přesunů pořizování územně plánovací dokumentace obcí a krajů z přenesené do samostatné působnosti, zřídila ministryně pro místní rozvoj pracovní skupinu Územní plánování 2030, která se dosud sešla pouze jednou a již z úvodní diskuse bylo zřejmé, že ani základní otázky této problematiky nejsou ještě vyjasněny. Toto uvažované řešení rozhodně není vnímáno jako bezkonfliktní.
A výstupem této pracovní skupiny má být koncepční řešení této otázky a v tomto směru je Ministerstvo kultury připraveno poskytnout součinnost na činnosti této pracovní skupiny. To je platforma, kdy a nebo kde může vzniknout základ celkové koncepce přenosu působnosti a kde by mělo být i diskutováno, jaké jsou záruky pro nesnížení nebo dokonce nevyloučení možností uplatnění veřejného zájmu v rámci územního plánování. A já jenom říkám - nechtějme prosadit tuto koncepci bez toho, že bereme v úvahu důsledky, kdy jedním z nich dokonce může být až zásah do Ústavy České republiky.
Ostatně i z toho hlediska zřejmě v sousední Spolkové republice Německo vedlo například k tomu, že prioritní stav, kdy veřejné infrastruktury jsou zaneseny přímo v zákonech, a nikoliv v podzákonných aktech, jak to předkládá s vědomím odlišné koncepce pořizování územněplánovací dokumentace vládní návrh zákona stavebního a ostatně logicky i návrh v podobě navržené hospodářským výborem Poslanecké sněmovny, který je východiskem pro formulování jednotlivých pozměňovacích návrhů. Řešení zvolené ve Spolkové republice Německo ve vztahu k prioritním stavbám však není řešením, které z hlediska památkové péče je a může být funkční, a proto i ve vztahu k německému modelu jsme z hlediska zájmů státní památkové péče teprve na začátku hledání východisek, a nikoli na konci, jak by se z pozměňovacího návrhu, předpokládajícího přesun pořizování územně plánovací dokumentace do samostatné působnosti s ohledem na minimalistickou podobu tohoto návrhu mohlo zdát.
A to jde pouze o střípek z mozaiky mnoha změn, kterými vládní předloha stavebního zákona prošla či prochází v Poslanecké sněmovně, a nejsou to změny kosmetické, nejsou to změny dílčí, jsou to změny opravdu revoluční, úplně zásadně koncepční, které se odchylují od toho, co schválila vláda, jíž jsem členem, a pokud si myslíte, že naše kulturní dědictví lze hájit pod sloganem: Pojďme to zkusit, a když to nebude fungovat, tak to změníme, tak to mi připadá trochu riskantní metoda. Hrozí totiž, že v momentě, kdy budeme chtít změnu prosadit, už nebude existovat část toho, co jsme chtěli nebo měli chránit.
Nehovoří se o dědictví jen proto, že nám bylo předáno po předcích, ale také proto, že je někdy těžko nahraditelné nebo vůbec nenahraditelné ve chvíli, kdy ho na nějakou dobu pomineme nebo zanedbáme. A právě pro tu nenahraditelnost nebo kvůli této nenahraditelnosti, tak to mě odrazuje od toho, abych respektoval výzvu k odvaze činit tady revoluční kroky, ve kterých nevíme, kam nás dovedou a co bude jejich důsledkem a dopadem. Velká míra změn v rámci tohoto projednávání se negativně podepisuje na přehlednosti a srozumitelnosti toho, co vlastně aktuálně leží na stole.
Uvedu jeden ilustrativní příklad. S paní ministryní Dostálovou máme dohodu, že její ministerstvo bude kulturu informovat o změnách, které se mohou dotknout naší gesce. Toho já si vážím, té komunikace, a konstatuji, že v řadě případů skutečně jsme jednali, jednání proběhla. Nicméně ta úporná snaha zvrátit vládní návrh do podoby, která se míjí jak s vládní předlohou, tak i s věcným záměrem stavebního zákona, tedy dosažení stavu, který nebyl předmětem předchozího odborného posouzení, připomínkování nebo posouzení Legislativní radou vlády, do stavu nerespektujícího uzavřené kompromisy, které umožnily posunutí věci do Sněmovny, vede k nepřehlednosti. Vnější pozornosti sebepečlivějších úředníků Ministerstva pro místní rozvoj zřejmě unikla například téměř zdánlivě drobná úprava kompetencí v oblasti ochrany archeologických nálezů, učiněných v souvislosti s postupy podle stavebního zákona.
O tomto posunu jsme informováni nebyli, proto jsem nucen alespoň v tomto směru načíst pozměňovací návrh, který věc vrací opět do podoby, která odpovídá dohodám uzavřeným v rámci základních připomínek Ministerstva kultury. K tomuto pozměňovacímu návrhu se přihlásím v rámci podrobné rozpravy, a to prostě proto, protože dopad tady toho by byl pro kulturu naprosto nepřijatelný, kdybychom museli mít, hradit vlastně všechny náklady spojené s takovýmito novými... na což nemáme ani prostředky, ani sílu. Takže říkám, takovéto věci vznikají a tady jenom jako kdyby reagují na něco, což už nelze prostě takto nechat, protože ty dopady by byly pro nás devastující.
Ale musím se ptát, kolik takových na první pohled drobných změn, již bylo do toho vládního návrhu možná v dobrém úmyslu, ale bez hlubších znalostí, souvislostí vloženo. Já mám podezření, že vidím sám jenom příslovečnou špičku ledovce a ta masa ledu pod hladinou je skryta leckomu z nás. A navzdory tomu mám dojem, že si ani nechceme připustit, že množství zde prosazovaných změn - tak to možná spíš přispěje k havárii celého stavebního práva než k jeho renesanci. A to je něco, co bychom neměli připustit, že ve jménu dobrých úmyslů uděláme něco, co dopadne jako vždycky. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu ministrovi kultury. Mám dvě faktické poznámky, Marka Výborného a Jana Čižinského, hlásí se zpravodaj. Pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.
Poslanec Marek Výborný: Děkuji. Vážený pane ministře, já bych vám chtěl poděkovat. Tady teď jsme byli svědky toho, co znamená - mluv pravdu a nic než pravdu. A nejsme svědky často tady ve Sněmovně, že ministr dokáže tímto způsobem hájit svůj resort. Vy jste v tuto chvíli v zásadě strážce kulturního bohatství a kulturního dědictví této země. A to, co jste tady teď říkal, tak si myslím, že je přesně to, co si zaslouží reflexe toho návrhu, který tady dnes máme.
A paní ministryně, když jste nám tady oponovala, že není pravdou, že nebyly věci vypořádány, a že byly dodrženy dohody a že celá vláda za vaším návrhem, poslance Kolovratníka, tedy za tou dnešní verzí, stojí jako jeden muž, tak se chci zeptat. Máte ten samý pocit po vystoupení pana ministra kultury? Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce, nyní faktická poznámka pana poslance Čižinského, paní ministryně poté. Máte slovo k faktické poznámce.
Poslanec Jan Čižinský: Děkuji. Já bych taky rád panu ministrovi kultury poděkoval, protože vlastně řekl tady: Spěchá se, nevíme, jaký to bude mít vliv, a jako ministr kultury varuji, protože to může ohrozit naše kulturní dědictví. Měl by tady být určitě ministr životního prostředí, předpokládám, že by měl říct totéž.
Pokud se podíváme do minulosti, tak právě ochrana životního prostředí a ochrana kulturního dědictví byla třeba - když se podíváme před listopad 1989 - tak to bylo motorem nebo jedním z motorů kritiky režimu a stateční lidé hájili přírodu, hájili památky proti tehdejší moci. A pokud se koukneme na příběhy těch statečných lidí, tak hájení právě těchto hodnot nakonec přivádělo stále víc a víc lidí do opozice vůči tehdejšímu komunistickému režimu. A teď je potřeba neudělat chybu, abychom tyhlety hodnoty opět ohrozili (neohrozili?). Protože není to tak, že každý stavební nápad je dobrým nápadem, stavební řízení je ze své povahy konfliktní a je potřeba také dát čas všem stranám, aby se na nejlepším řešení domluvily. A to se tím to návrhem bohužel neděje.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Skončil čas k faktické poznámce. Paní ministryně Dostálová s faktickou poznámkou a zpravodaj se hlásí. Máte slovo, paní ministryně. ***
