(12.10 hodin)
(pokračuje Skopeček)
Stejně tak ty oblasti, které má Národní plán obnovy financovat, a připomeňme si, že jsou to především peníze směřované na transformaci, na ekologický New Deal, na změnu v energetice, na dalekosáhlou změnu v energetice, v automobilovém průmyslu, všechny ty environmentální projekty a ideologie, o kterých jsme se tady v souvislosti s Evropskou unií a jejími politikami v minulosti bavili, se zhmotňuje právě v tomto plánu obnovy. A znovu si nejsem jistý, jestli útlum tradičního automobilového průmyslu, jestli odchod od tradičních zdrojů energie může přinést ekonomický růst. Já jsem přesvědčen, že to spíše bude komplikovat situaci zejména průmyslovým zemím. A jestli je jedna z nejprůmyslovějších zemí v rámci EU, tak je to právě Česká republika. A všechny ty kroky ať už v té zelené agendě, nebo i v dalších míří proti zájmům průmyslových zemí. Takže já si skutečně nejsem jistý, jestli tato forma a tento způsob rozdělení peněz může přispět k něčemu jako k plánu obnovy.
Stejně tak to slůvko mate. Já jsem přesvědčen, že obnovu nebo restart ekonomiky po pandemii, mluvím teď o podmínkách České republiky, nejde zajistit prostřednictvím dotací. Obecně jsem přesvědčen, že bohatství, ekonomický růst vzniká prací, vzniká podnikavostí lidí a firem, vzniká tím, že podnikatelé a firmy jsou ochotni riskovat, jsou ochotni a schopni přinášet inovace. To je ten skutečný motor ekonomického růstu a to je to, na co bychom měli vsadit poté, co odezní pandemie a budeme potřebovat restartovat českou ekonomiku.
Nemyslím si, že českou ekonomiku po pandemii zachrání jakékoliv dotace od kohokoliv, ať už od EU, nebo od někoho jiného. Jsem přesvědčen, že Českou republiku po pandemii zachrání pouze to, že česká vláda bude plnit domácí úkoly. Mezi ty domácí úkoly bezesporu musí patřit záchrana zejména malých a středních podnikatelů, kteří jsou nejvíce ohroženou skupinou, na které dopadají koronavirové restrikce nejvíce. A já se obávám velmi toho, že stovky a tisíce živnostníků, malých a středních podnikatelů poté, až vláda zruší poslední koronavirové restrikce, prostě už své provozovny, živnosti a firmy neotevřou, protože tu dobu nepřežijí. To bude ten úhelný kámen toho, jestli se podaří po pandemii naši ekonomiku znovu nastartovat a obnovit. Nikoliv to, jestli z EU dostaneme o tolik miliard více nebo o tolik miliard méně na projekty v České republice.
Dalším domácím úkolem, který rovněž nevyřeší EU ani žádný národní plán, je uzdravení veřejných financí, které se v rámci té koronavirové krize dostaly do čísel, která musíme všichni vědět, že jsou dramatická, že jsou tragická, že jsou hrůzostrašná a že nevěští pro Českou republiku nic dobrého. Jenom připomenu to, vlastně konstatoval to i Nejvyšší kontrolní úřad, že pouze menší část nárůstu těch výdajů v posledním roce souvisí s pandemií koronaviru a že ta větší polovina jde na vrub úplně něčeho jiného, já bych nazval neschopnosti vlády hospodařit v rámci rozumných ekonomických možností a podmínek, které v České republice mají.
Obnovu české ekonomiky a restart po té pandemii zajistíme určitě tím, že zjednodušíme daňové prostředí pro občany a firmy v České republice, které patří mezi nejsložitější i v mezinárodním srovnání. To je opět domácí úkol, který nevyřeší žádná dotace, který nevyřeší EU, který musí vyřešit vláda České republiky.
Koronavirová krize ukázala rovněž celou řadu nefunkčních, zkostnatělých, pomalých institucí na straně státu. Opět obrovský úkol: když už jsme pandemii koronaviru museli prožít, tak je to příležitost tyto pomalé, ztučnělé, nefungující instituce rozhýbat. To je opět domácí úkol vlády, nikoliv úkol EU. Myslím si, že zbytnělá byrokracie, obrovský počet úředníků, které současná vláda za poslední roky do státní služby nabrala a kteří jsou hrazeni z veřejných peněz, také nepomáhají ekonomickému růstu České republiky, ale spíše otravují aktivním a podnikavým lidem život. I to by měl být úkol spíše té budoucí vlády, aby s tou přebujelou byrokracií a přebujelými regulacemi něco udělala.
Já jsem tím chtěl naznačit, že to, jestli bude česká ekonomika úspěšná po odeznění pandemie, nezáleží na nikom jiném než na nás. Nezáleží to na žádném evropské programu, nezáleží to na žádných evropských dotacích. Záleží to na tom, jestli vláda České republiky bude schopna prosadit, napsat, prosadit a vymoci skutečné reformy, které budou znamenat, že se česká ekonomika stane konkurenceschopnější, že se podnikatelské prostředí v České republice zlepší a že se veřejný sektor dá dohromady, ať už se týče veřejných financí, tedy toho, jak hospodaří, tak co se týče své velikosti, tedy odstranění zbytečných byrokratů a zbytečné byrokracie.
Nicméně já jsem pragmatický politik. A ve chvíli, kdy tu jistý balík peněz leží na stole - ačkoliv já jsem nešťastný s tím, že si na něj Evropská komise půjčuje a my za to budeme ručit - je samozřejmě úkolem nás ty peníze využít pokud možno co nejefektivnějším, racionálním způsobem a v tomto smyslu se chci určitě zastat všech tvrdých infrastrukturních projektů, které podle mého názoru by stát musel udělat stejně tak z národních zdrojů jako případně ze zdrojů z Národního plánu obnovy, ať už jsou to ty vodní zdroje, ať už je to jakákoliv infrastruktura, která koneckonců může pomoci i tomu podnikatelskému sektoru, aby mohl fungovat lépe.
Myslím, že s měkkými projekty jsme měli zkušenost i v těch předcházejících programovacích obdobích, a všichni jsme viděli, že z velké části to jsou utracené peníze za nic. Utracené peníze, které České republice, jejímu rozvoji příliš nepomohou. Takže pokud bych pro něco horoval, tak je to určitě pro to, aby co největší část těchto peněz mířila na výstavbu a do vybudování infrastruktury spíše než na nespravedlivé dotace určitým podnikatelským skupinám na úkor jiných podnikatelů nebo na jakékoliv jiné měkké projekty, které se i v minulosti ukázaly jako vyhozenými penězi.
Děkuji pěkně za pozornost.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní se tedy rozhlédnu, zdali má... Ano, tak pan poslanec Profant. Tak prosím, máte slovo.
Poslanec Ondřej Profant: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Vážení kolegové, vážená veřejnosti, já bych chtěl mluvit o oblasti digitalizace, primárně kapitole, nebo kapitole, nebo co to je, 1.1 a 1.2. Oblast digitalizace je v Národním plánu obnovy zcela neambiciózní. Zabývá se jen financováním současných de facto mandatorních projektů, ale nepřináší žádnou novou hodnotu prostřednictvím skutečné vize, která by vedla v reálnou investici. Takovou investici, která nám do budoucna k něčemu bude. Jedná se o důsledek lenosti a rezortismu. Například každý systém, který komunikuje s občanem, potřebuje integraci na NIA, na centrální identity. A každou soutěžíme zvlášť. Proč neinvestujeme drobné peníze do jednoho centrálního řešení dostupného pro všechny? A zcela stejná situace je například u napojení na základní registry, respektive eGON Service Bus.
Další ohromnou trhlinou je, že masivně investujeme do nákupu železa a technologií, ale nikde nejsou investice do obsluhy. My si tedy nakoupíme hardware a velmi drahé technologie, ale opět nebudeme mít nikoho, kdo by je uměl ovládat. Čili cíl nákupu nebude splněn. Drahý hardware nebo drahé technologie jsou úplně k ničemu. V ničem se neliší od těch levných, pokud nemáme odborníky, kteří je umějí ovládat. Bez kvalitních IT odborníků hrozí, že prostředky nebudou vynaloženy efektivně. Bude docházet k situacím, kdy si dodavatelé píší zadávací dokumentaci sami, na míru, čímž zabraňují férové hospodářské soutěži, což je efekt známý jako vendor lock-in. Čili já se obávám, že v této kapitole, tak jak je překopírovaná ze starších plánů, nikoliv napsaná, jenom směřujeme k dalším e-shopům na dálniční známky.
Úplně stejná situace nastane u části, která je na kybernetické zabezpečení nemocnic. Tam jdou ohromné peníze, ale já se velmi obávám, že to skončí v nákupu různých firewallů a podobně, a o ty pak člověk zakopne ve sklepě, aniž by byly zapojeny. To se opravdu v nějakých institucích stalo, protože prostě tam nebyl nikdo, kdo by je uměl ovládat nebo protože se do té infrastruktury nehodily a prostě se jenom nakoupily. A pokud tomuhle opravdu nezabráníme, tak bude plán obnovy k ničemu. ***
