(12.00 hodin)
(pokračuje Luzar)
Bavíme-li se o energetice, tak jak již mí předřečníci zde hovořili, je to docela výrazný problém provázanosti jednotlivých typů investic, které z tohoto plánu budou realizovány, do nějakého uceleného celku. Jestliže hovoříme o útlumu, a asi se na něj budeme muset připravit, to znamená útlumu fosilních paliv v rámci energetického využití, musíme se orientovat i na nové zdroje. Já jsem tam nenašel žádné projekty typu budování nových plynovodů, které budou zcela jistě potřebné aspoň v aktuální náhradě spalování uhlí. Nejsou tam. A to jsou investice v řádu miliard, když si přepočteme, že to jsou liniové stavby, které se budou realizovat možná pět deset let. Nejsou tam.
Hledal jsem, jak už tady zaznělo, i jadernou energetiku jako nedílnou součást českého energetického mixu. Chápu, Evropská unie se na to nedívá zrovna zelenýma očima, ale pan premiér nás ubezpečoval, že se mu podařil husarský kousek v rámci vyjednávání s Evropskou komisí, a ta jaderná energetika k nám, k České republice, z pohledu Evropy byla přijatelná pro tu Evropu. Ptám se tedy, proč v tomto projektu se s tím nepočítá? Chápal jsem to ještě do doby, než vláda rozhodla, že převezme financování dostavby Dukovan jako investici vlády, a ne ČEZu. Proto jsem považoval za určité odchýlení se, a očekával jsem tedy, že vláda využije tyto prostředky právě k tomuto směru, když už tedy je to plně vládní investice. Nestalo se to a nenašel jsem tam tyto projekty a považuji to za chybu. A teď vůbec nehovořím o tom, kdo by ty Dukovany realizovat měl, ale bavme se o jaderné energetice a nezapomínejme, že před námi je i Temelín. Ten rozdíl roků dožití mezi těmito dvěma zdroji není zase tak velký, aby nás opravňoval k tomu říci, že Temelín, to bude někdy v budoucnu, v dalekém budoucnu. Ta potřeba energetických bloků a výstavby bude zcela jistě nutná.
Další věc, která se týká a kterou momentálně probíráme, je investice do restrukturalizace problému brownfieldů, které máme v republice historicky, a dotýkají se bohužel zrovna mého kraje, Moravskoslezského kraje, ale jistě i povrchových těžeb v Ústeckém kraji a Karlovarském kraji, které také jsou málo řešeny, byť v životním prostředí nebo v té kapitole týkající se životního prostředí ty alokace jsou docela výrazné, ale ta realizace, technická realizace tam prostě chybí.
Co považuji zase naopak za určitý klad, je vysokorychlostní železnice, dopravní spojení. Ale toto zase vyplývá z toho, že již dlouhodobě na tom pracujeme a Ministerstvo dopravy pod vaším vedením předložilo projekty, které jsou schopny v brzké realizační fázi tyto prostředky vyčerpat. A z toho já usuzuji, a bohužel z toho projektu, jak jsem si ho četl, ten Národní plán obnovy, vyplývá, že jsou to hlavně projekty, které jsou již v nějaké fázi a v nějakém stupni rozpracovanosti, aby se rychle, rychle mohlo plnit. Ale to zase odporuje té koncepci, která byla dána, to znamená Národní plán obnovy jako budoucnost investičního rozvoje.
Čili nekritizuji ani dopravní stavby, nekritizuji železniční stavby, to je jistě potřeba, ale zkusme se znovu na to podívat z nějakého výhledu v budoucnosti, z výhledu toho, kde tyto jedinečné prostředky, které nás, byť to přímo takhle necítíme, ale zadluží nás v rámci Evropy, kam budou směřovány, protože to by měl být cíl a měli bychom určit ty směry. A možná, a teď použiji kacířskou myšlenku, ale možná by stálo za to nejít až do těch detailů, ale spíše nastavit rámce a umožnit těm, kteří budou muset realizovat tyto projekty, aby oni sami dávali projekty, a my bychom jim jenom stanovili rámce. My žádáme, aby tam bylo třeba 30 %, já nevím, nízkouhlíkové energie, žádáme, aby tam bylo zohledněno - a další a další podmínky, které bych si teď mohl vymýšlet, ale nechci do toho detailu jít, ale nastavit jenom ty mantinely a parametry a zbytek nechat na realizačních krocích. Ono z té tabulky, kterou jsme obdrželi, tohle až příliš nevyplývá a asi nastal tzv. velký výprodej ministerstev, kdy vám každý všechno nasypal a řekl si: my za to nezodpovídáme, ale my to tady máme, pane ministře, starejte se. Chápu jejich politiku, ale tady byste vy jako ministr průmyslu a obchodu a ministr dopravy měl jasně říci: kolegyně, kolegové, ministři, takhle to nepůjde a bude třeba se k tomu vrátit a znovu to probrat a podívat se opravdu na ten výhled. Jsou to jedinečné prostředky a byla by obrovská škoda, kdybychom to využili na historické projekty, které možná již dneska ani nejsou aktuální, popř. již jsou v nějakém historickém kontextu za zenitem, a soustředili (nesoustředili?) se na tu budoucnost.
A znovu se zaměřuji na ty základní, které tam čerpají nejvíc pod velkým pojmem digitalizace. Je to velké heslo, ale to rozpracování, omlouvám se za ten výraz, je - no, nebudu to komentovat. Každý má možnost si to přečíst a podívat se, kam ty prostředky směřují. A když se bavíme, že tady bylo 14 miliard z Evropské unie na pokrytí bílých míst internetu v České republice, které jsme nevyužili, protože nebyl zájem, najednou se ten projekt znovu tam objevuje, znovu se tam dává. Už v trošku jiné podobě, ale je to vlastně úplně totéž - rozšíření internetu po České republice a další projekty. Prostě zkusme se k tomu znovu vrátit bez nějakých politických averzí, bez nějakých politických pří hledat cestu, jak tyto prostředky správně utratit ve prospěch České republiky.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Přeji hezké poledne. Omlouvá se ministryně spravedlnosti Marie Benešová od 14.30 do konce jednacího dne. A nyní má slovo pan poslanec Jan Skopeček. Prosím, máte slovo.
Poslanec Jan Skopeček: Děkuji za slovo. Já tu debatu nemám chuť prodlužovat příliš, nicméně dovolte i mně se vyjádřit k Národnímu plánu obnovy trošku jiným způsobem než... (Odmlka pro diskuzi u stolku zpravodajů.) Děkuji, ono to trošku ruší tady u řečnického pultíku. Děkuji pěkně.
Čili já se chci podívat na ten plán obnovy trošku jiným způsobem než moji předřečníci, kteří se ve většině případů zabývali tím, jak je ten očekávaný balík peněz rozdělen, a někomu se to líbí více, někomu méně, protože to někomu vyhovuje z hlediska jeho profesí, zájmových skupin a já nevím čeho, tak mu vyhovuje to rozdělení peněz méně, někomu více.
Podle mého názoru se tady ale ke škodě nikdo nezabýval otázkou, zda tato forma rozdělování peněz, zda tato forma plánu přerozdělování peněz, které si ještě navíc bude muset Evropská unie půjčit, skutečně může vést k něčemu, co nazveme obnova evropské ekonomiky a obnova ekonomik členských států po koronavirové krizi. Já o tom nejsem přesvědčen, a to z mnoha důvodů. Jedním z těch hlavních důvodů je to, že prostředky, které se v rámci Národního plánu obnovy budou přerozdělovat, jsou prostředky, které si nejdříve bude muset Evropská komise půjčit. Bavíme se tedy o penězích a o projektech, které budeme financovat na dluh. Jestli něco v posledních letech Evropskou unii ekonomicky brzdilo, jestli jí něco dělalo potíže, tak to byla předluženost členských národních států, v některých případech vedoucí až k bankrotu a k nutnosti ostatních členských států, resp. jejich daňových poplatníků, se podílet na dluzích jiných.
Já jsem skutečně přesvědčen, že dluhy se k prosperitě dopracovat nelze, a myslím si, že to historie ukázala několikrát, a Národní plán obnovy má ambici stejnou. Mění se pouze forma. Místo dluhů národních států, kterým už často investoři nejsou ochotni za normální úroky půjčovat, si nyní bere dluh nebo půjčku Evropská komise, půjčku, za kterou budou ručit jednotlivé národní státy. Opravdu tento princip, kdy chceme prosperitu zajistit na dluh, nikdy nefungoval a podle mého názoru nebude fungovat ani dnes. ***
