(11.00 hodin)
(pokračuje Kobza)
Nicméně fakt je ten, že prostředky, které budou na tento fond obnovy použity, vzniknou z evropských dluhopisů, za které bude mj. ručit i naše země. Nicméně bude ručit i za peníze, které půjdou do jiných zemí. Takže opět není řešeno nikde, jakým způsobem za prvé s těmito dluhopisy bude nakládáno, jak budou obchodovány, ale také jak budou vypořádány nakonec. To bych moc rád věděl. A je fakt, že celý tento plán mně připomíná v podstatě reklamu z České televize na nutnou půjčku na novou kuchyň, která sice zní hrozně krásně, ale není řešeno, jak a kdo tu půjčku splatí. Protože dluhy se platit musí, to víme všichni.
Mně osobně ten plán připomíná Marshallův plán, který v podstatě pod líbivými hesly obnovy zničených zemí v podstatě měl dlouhodobé dluhové plány a dlouhodobé finanční závazky, které naštěstí naše tehdejší vláda odmítla. A myslím si, že bychom měli přistupovat i k tomuto plánu velmi, velmi rezervovaně. Je tady fakt, jak řekl pan ministr, že se ten plán neustále vyvíjí, neustále se mění. Co nevíme, co nebylo ani v tom plánu, protože na 488. stránce dole je napsáno, že část 4 o celkových dopadech tohoto plánu bude teprve doplněna, až skončí meziresortní řízení, ale potom opět musí být vyhodnocována. Vypadá to skoro tak, jako kdyby vláda, která tak ochotně naskakuje na tento plán, počítala s tím, že její starostí bude ty peníze utratit, zatímco splácením tohoto dluhu se bude zabývat úplně jiná vláda, takže není nutné se tím zabývat už teď. Jenomže naše děti tady budou, budou tady naši vnuci. A je jasné, že už jsou zmiňovány plány na zvyšování daní, jakým způsobem vlastně se bude přenášet břemeno splácení těchto dluhů na občany, a to je pro nás nepřijatelné.
Takže my s tímto plánem nesouhlasíme, nemůžeme ho podpořit, protože rozhodně neodpovídá plánům, jak by měl dobrý hospodář přistupovat k hospodaření státu a jakým způsobem by měl zabezpečit nejenom momentální prosperitu korporací, které se budou účastnit vyplňování tohoto plánu, ale především by měl pomýšlet na to, jak snížit dluhové zatížení země a snížit riziko, že naše děti a naši vnukové budou mít velké, velké problémy, aby se z těchto dluhů nějakým způsobem byli schopni vyplatit. Protože uvědomme si, že systém našeho hospodářství, který vychází z toho, že většina přidané hodnoty, která je zde vytvořena, je odsávána do zahraničí, tak nevytváří rezervy, naopak vytváří neustále nové a nové dluhy, které narůstají skutečně tragickou měrou. A fond obnovy v podstatě tyto dluhy - sice jim říká trochu jinak, ale jsou to pořád jenom dluhy. Protože i peníze, které dostaneme z toho fondu formou dotací, tak jsou peníze, které si půjčujeme na základě těch dluhopisů, za které budeme ručit.
Takže toto je naše stanovisko, toto je výzva a apel na vládu a na ostatní politické strany, abychom zastavili zadlužování země. Abychom byli velmi opatrní k dalšímu zadlužování a abychom si uvědomili, že prostě ty dluhy opravdu budou muset splácet naši občané, jejich děti, jejich vnukové, protože těch dluhů už začíná být příliš mnoho. A skutečně je nutné uvažovat velmi racionálně, šlápnout na brzdu a začít přemýšlet, co z toho skutečně potřebujeme a co z toho nemusíme mít, protože abych řekl citátem feldkuráta Katze: To se nám to debužíruje, když nám lidi půjčujou. Jenomže my to taky budeme muset splatit zpátky.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Martin Baxa, připraví se paní poslankyně Balcarová. Prosím, máte slovo.
Poslanec Martin Baxa: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Pane vicepremiére, milé kolegyně, milí kolegové, dovolte mi, abych vás seznámil s několika svými názory a komentáři, které se týkají Národního plánu obnovy a které jsou spojeny zejména s tím, jak by se měl Národní plán obnovy promítnout takzvaně do území, na územní dimenzi, a co je důležité podle našeho názoru z pohledu zejména samospráv.
Určitě by zasloužilo diskusi to, co tady zmínil ve svém úvodním slově pan vicepremiér, to, co zmínil pan zpravodaj i někteří další kolegové, jak poctivě byl tento program projednáván, jak se hodnotily priority, které by do něj měly být zařazeny, jakým způsobem uvažovaly jednotlivé resorty, jednotlivá ministerstva o tom, co do tohoto programu zařadit, a jaký je celkový plán České republiky s tím, jak tyto bezprecedentně velké finanční prostředky využít.
Já bych možná jenom na úvod zmínil to, že se opravdu nejedná o peníze, které tak nějak k nám jakoby přistanou a které budeme moci libovolně utratit v tom smyslu, že se jedná o úvěr. Ne ve smyslu toho, že my budeme s velkou částí těch peněz jako s úvěrem zacházet, ale v tom smyslu, že nakonec v nějakém výhledu bude muset Česká republika prostřednictvím Evropské unie tyto peníze splatit. Není to výhrada taková, jakou tady zmiňoval můj předřečník, je to spíš apel na to, abychom zacházeli s těmi finančními prostředky velmi obezřetně. Abychom je směřovali opravdu do oblastí, které vnímáme jako naprosto prioritní, prostě proto, že ty peníze, které tady teď využijeme, budeme muset v horizontu snad do roku 2050 myslím, že je tam uvedeno, nakonec splatit. A že se jedná o poměrně velký závazek, který si Česká republika bere. A to se bavím nejenom o těch 170 miliardách přibližně, ale i o těch dalších desítkách miliard, které tady pan ministr zmiňoval pro variantu toho, že by se financovaly prostřednictvím... nebo že by se využily prostřednictvím úvěrů nebo půjček.
Nemyslím si, že ta debata probíhala úplně tak, jak měla. Já vím, že pan vicepremiér to tady pak zdůraznil, že to bylo tolik různých projednávání. Myslím si, že v tom výsledku to úplně tak patrné není zejména v tom čase. Nicméně já se teď nechci vracet k tomu, co se tady v minulých měsících odehrálo, protože ten návrh je v meziresortním připomínkovém řízení a není mnoho času na to, aby Česká republika odeslala Evropské unii, Evropské komisi tu závěrečnou podobu a obhájila jednotlivé priority, které máme mít.
Chtěl bych zmínit v této souvislosti dvě základní věci. Tou první je to, že v těch vyjednáváních s Evropskou unií je samozřejmé dosáhnout nějakých kompromisů. Myslím si, že v některých oblastech se to podařilo. Vítám to, že se nakonec podařilo zajistit finanční prostředky pro oblast vzdělávání v opravdu velmi vysoké výši a zaměřené na to, co je reálně důležité, tzn. transformace obsahu vzdělávání, školních vzdělávacích programů, rozvoj kompetencí. A stejně tak vítám to, jakým způsobem v tuto chvíli jsou pokryty požadavky v oblasti kultury, která je pandemií COVID-19 zasažena velmi silně. Mimo jiné, pane vicepremiére, myslím, že jste ne úplně přesně zdůraznil v tom svém úvodním vystoupení skutečnost, že primární cíl RRF má sloužit k tomu, aby se oživila země v důsledku dopadů pandemie COVID-19, a že by peníze měly primárně směřovat na tento účel. Takže jsou tam věci, které jsou rozhodně pozitivní.
Já bych chtěl teď zmínit to, co si myslím, že je stále rezervou tohoto programu, co se nedostatečně v něm promítlo, a to, co je důležité pro rozvoj naší země. Jsem přesvědčen o tom, že málo je v tom programu zohledněna územní soudržnost, územní dimenze, potřeby samospráv, a ne ve smyslu toho, co by sama měla spotřebovat města, samy měly spotřebovat obce a kraje, ale to, co slouží v souladu s těmito cíli k tomu, aby se obnovovala Česká republika v důsledku dopadů pandemie COVID-19. ***
