(10.00 hodin)
(pokračuje Benešík)
Já bych chtěl říct, že bych oponoval panu vicepremiérovi v tom, že to slovo konkurenceschopnost je pouze klišé. My ho tam samozřejmě vidíme, protože pokud zvýšíme odolnost našich podniků v krizích, jako je tato, tak logicky zvyšujeme jejich konkurenceschopnost. A pokud to neuděláme a udělají to vlády v Německu, v Rakousku nebo ve Španělsku, tak tím pádem my pasivně snižujeme konkurenceschopnost našich podniků, které nebudou připraveny tak jak jejich konkurenti z jiných zemí. Poměrně velká část prostředků bude alokována na vzdělávání. A vzdělávání je jednoznačně zvyšování konkurenceschopnosti. Nejenom odolnosti, ale i konkurenceschopnosti. Takže jsem uvedl dva příklady, proč si myslím, že uvádět slovo konkurenceschopnost v souvislosti s Národním plánem obnovy je v pořádku.
Myslím si, že ten problém právě začal už při tvorbě prvotní verze, kdy vláda sesbírala požadavky a náměty jednotlivých resortů, ze kterých sestavila ten prvotní plán, a teprve potom začala intenzivně komunikovat se sociálními partnery a dalšími entitami, protože tím pádem směr té diskuse byl poměrně jasně daný, a do dneška jsme ztratili poměrně dost času na to, abychom zapracovali, reflektovali právě připomínky a rady, podněty sociálních partnerů. A to nám sebralo čas. Musím ale objektivně přiznat, že v poslední době došlo k velkému posunu a vláda na poměrně velkou část těchto dobře míněných rad - a nejenom z opozice, ale i právě od zástupců zaměstnavatelů, zaměstnanců a sociální sféry - začala slyšet. Musíme si uvědomit zásadní věc, že se jedná o investici. Nejedná se o sanaci škod, ale o investici do budoucna, investici do naší společnosti, do našeho hospodářství a investici, která má přinést nějaké ovoce. A to ovoce je zvýšení odolnosti v krizích, jako je tato, a tím pádem i zvýšení konkurenceschopnosti.
Mají-li peníze plynoucí k nám z unijního postkrizového plánu něco změnit, musí nás posunout kupředu, a proto dovolte, abych zde přednesl několik konkrétních bodů jako doporučení naší vládě.
Kapitola věnovaná digitalizaci by měla obsahovat jednoznačně cíle a časový rámec. Cílem by např. mělo být úplné propojení finančních úřadů se správami sociálního zabezpečení, zdravotními pojišťovnami a úřady práce. Cílem má být propojení resortních databází. Prostě tak, aby bylo možné živnost nebo firmu založit z domova. Doporučení Evropské komise vůči České republice, které bylo při definování využití evropského fondu obnovy publikováno, jako priority uvádí podporu digitalizace malých a středních podniků, podporu digitální vzdělanosti a aktivity v oblasti digitálního zdravotnictví. Právě na tyto oblasti by mělo být v Národním plánu obnovy pamatováno více než doposud.
V oblasti výzkumu, vývoje a inovací je potřeba alokovat finanční zdroje nejenom na excelentní výzkum ve výzkumných centrech, ale také primární a aplikovaný výzkum na univerzitách a ve firmách.
V době, kdy sítí rychlovlaků disponuje Francie, Španělsko, Itálie, Německo, Rakousko, nás nesmí evropská osobní železniční doprava objíždět. Proto je třeba podstatně větší částku alokovat na vytvoření sítě rychlovlaků. Cílem musí být také zvýšení mobility obyvatel při cestě za prací, a to např. zrychlením příměstské železniční dopravy. Naše silniční síť je přetížená kamionovou dopravou. Proto naším cílem musí být, abychom část této dopravy dokázali přenést na železnici.
V oblasti průmyslu musí vláda přidat peníze na prorůstové investice, zejména do digitalizace. Digitalizace zvyšuje produktivitu práce, vytváří pracovní místa, která jsou lépe placena, přitom to nemá negativní vliv na trh práce. A taková místa nejenom že jsou lépe placena, ale jsou také odolnější vůči krizím, takže je to jednoznačná investice do zvýšení konkurenceschopnosti našeho průmyslu.
Inovace ve vzdělávání neznamenají jen aktuální zajištění vzdělávání na dálku, což je samozřejmě velmi nutné, ale taktéž to musí znamenat, abychom snížili nerovnosti v přístupu ke kvalitnímu vzdělávání a umožnili maximální rozvoj potenciálu žáků a studentů. Takovou cestou je např. budování interaktivních a snadno dostupných informačně-vzdělávacích databází. Jinými slovy, nejde jenom o to, aby naši žáci, učitelé, ale taktéž lidé, kteří se rekvalifikují, uměli zacházet s informačními technologiemi, měli digitální gramotnost a měli přístup k technologiím, které jim toto umožní, ale abychom také vytvořili obsah. Dneska to vidíme jako jasnou prioritu. Takže jedna věc je naučit ty lidi s tím zacházet a umožnit jim přístup k těmto technologiím, které použijí, ale druhá věc je vytvořit i ten obsah. A v dnešní době, kdy se děti a studenti vzdělávají na dálku, je to o to akutnější. Ale i v dobách podstatně klidnějších toto umíme využít a můžeme využít, protože jsou nejrůznější důvody, kdy poměrně velká část dětí a studentů se prostě delší dobu musí vzdělávat na dálku. Takže není to jenom otázka momentální situace, ale je to záležitost, která by nás měla zajímat permanentně. V tomto ohledu si dovolím poznámku o 10 tisících dětí a studentů, kteří v současné době nemají přístup ke vzdělání. Deset tisíc dětí v České republice podle České školní inspekce nemá přístup ke vzdělání z nejrůznějších důvodů. A to si myslím, že musíme akutně řešit. Protože opět se dostávám na začátek: 10 tisíc dětí a mladých lidí, kteří mají tak obrovský výpadek ze vzdělávání, bude mít negativní dopady na naši konkurenceschopnost do budoucna. Čili opět jsme u konkurenceschopnosti.
Jak jsem uvedl už v úvodu, vláda sice konzultuje široký okruh institucí, ale z diskusí s těmito institucemi máme dojem, že ta diskuse probíhala víceméně formálně, a poměrně často si stěžují, že jejich podněty nejsou dostatečně slyšeny. Já věřím, že i tady vláda zvýší svoji aktivitu a bude jim více naslouchat. My jsme na evropském výboru přijali několik usnesení a ta usnesení se právě týkala toho, aby vláda poskytla dostatek prostoru a času na vypořádání připomínek. Ale také pro to, aby do toho procesu tvorby tohoto Národního plánu obnovy byla zapojena Poslanecká sněmovna, což se tedy z vůle Poslanecké sněmovny shodou okolností konečně děje dnes.
A já bych řekl ještě jednu věc, a sice po čem volají všichni potenciální žadatelé, a to je vytvoření jakési platformy, deštníku, zastřešení všech finančních možností, dotačních titulů, finančních nástrojů, grantů a půjček jednak evropských, ale jednak i národních tak, aby jednotlivé projekty nebyly kanibalizovány a aby nevznikala hluchá místa. Já teď mluvím i ze zkušenosti bývalého starosty. Prostě někdy rozklíčovat to, kde můžete získat prostředky, a rozklíčovat to, kam se nemáte ani dívat a plýtvat energií, protože na to nikdy nedosáhnete, je skutečně alchymie. Myslím si, že takováto koordinace, kdy bude jasné, nebo jasnější a zřejmější, na co se má konkrétní žadatel zaměřit, jak ten projekt nachystat, ušetří spoustu prostředků a času a má to samozřejmě obrovský vliv na to, jak ty peníze využijeme a kolik jich využijeme. Za to bych se moc přimlouval a doufám, že vláda v tomto podnikne kroky a že se poučí z toho končícího období i z těch minulých období, kdy absence takovéto sofistikované platformy působí žadatelům velké problémy, ale i časové a finanční nároky.
Závěrem bych chtěl říct, že je potřeba odpovědně přistupovat nejenom ke zvládání aktuálních následků pandemické krize, ale i k budoucnosti naší země v dlouhodobějším horizontu. A proto napněme všechny síly, opozice, koalice, vláda, abychom ty mimořádné prostředky, které se nám teď nabízejí, využili skutečně jako investici, skutečně je využili k tomu, abychom zvýšili odolnost a konkurenceschopnost naší země do budoucna a abychom ty peníze neprohospodařili. Děkuji. ***
