(10.10 hodin)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Hezké dopoledne, vážené paní poslankyně, páni poslanci, členové vlády. Budeme pokračovat stále ještě pořád přednostními právy. A nyní vystoupí ministr kultury Lubomír Zaorálek. Máte slovo, pane ministře.
Ministr kultury ČR Lubomír Zaorálek Děkuji vám. Dámy a pánové, přeji dobré ráno.
Nikdo z nás asi nepochybuje o tom, že důsledky situace vyvolané epidemií budeme i v ekonomice odstraňovat déle než třeba do konce tohoto roku. A také dá se říct, že reakce ve světě na tuhle krizi má podobu něčeho, co se vlastně v takovém rozměru ještě nikdy neodehrálo. Rád bych jenom upozornil na kontext toho, o čem tady mluvíme. Ve Spojených státech amerických nová administrativa uvolnila biliony dolarů rozsahu takového, že to skoro bylo ještě nedávno nepředstavitelné, který dokonce několikanásobně překračuje ten balík, který při minulé finanční krizi schválil Barack Obama. A ten důvod je ten, že se vlastně tehdy ukázalo, že ty prostředky, které tehdy Američané využili na úvěrování americké ekonomiky, se jim bohatě vrátily.
Dneska se vlastně nediskutuje už o tom, že právě tento způsob je ten, kterým se z krize dá dostat nejrychleji a nejsnáze, a proto i Evropa se rozhodla ke kroku, který v historii naprosto nemá obdoby. Nikdy v minulosti se nestalo, že by Evropská unie uvolnila takovéto množství prostředků pro své státy, a to dokonce část těch prostředků formou přímých dotací a část formou půjček. Tak jak jste slyšeli tady už z úst více řečníků včetně pana ministra Havlíčka, tak se jedná o 171 miliard dotací a 400 miliard v půjčkách. A tady vlastně ta debata se odehrává de facto tím směrem, kterým potřebujeme, abychom se bavili. Jde o to, jestliže tady máme takovýto balík peněz, který nemá v historii země obdoby, který máme na to, abychom ekonomiku oživili, tak jde o to, abychom s ním zacházeli podle určitých pravidel, která jsou důležitá pro to, aby to investování mělo smysl.
Ta první věc je, a o to jsme se také snažili, abychom se nespokojili pouze s těmi dotacemi, protože dotace, jak je známo, v sobě obsahují rizika, dokonce i když jsou třeba na tři roky. Zlí jazykové říkají, že jsou návykové a vyvolávají závislost, a my se musíme naučit zacházet také s finančními nástroji. Proto jsem rád, že se prosadilo, že kolem těch takzvaných řekněme grantových peněz budeme používat také finančních nástrojů, pro začátek v rozsahu 19 miliard, ale upozorňuji, že ještě stále zůstává k dispozici těch 390, a to si myslím, že by také mělo být předmětem veřejné debaty, protože jak jsem řekl, krize neskončí do konce roku, nebo následky té situace neskončí do konce roku, a tady je pořád otevřený prostor, jak se učit s těmito finančními nástroji zacházet.
Já jsem velice rád třeba, že jsme se dohodli ve vládě na tom, že 4 miliardy prostředků z těch grantů půjdou do Českomoravské záruční a rozvojové banky a že tam budou dále potom poskytovány malým a středním podnikům ve formě půjček, což je takový revolvingový mechanismus, který je schopen potom fungovat dlouho, to znamená, je to udržitelná věc, kterou když jednou spustíte, tak ji můžete dlouhodobě uplatňovat, to není jenom jednorázová dotace. A je to obrovská šance pro to, abychom v této zemi začali podporovat ty typy hospodaření, ty typy podnikání, které jsou udržitelné, přinášejí vysokou míru přidané hodnoty a budou nám zítra garantovat živobytí.
Tady je strašně důležité právě to, aby ty peníze byly určovány adresně, to, co si myslím, že je důležitý požadavek, aby nebyly rozdělovány plošně, aby se poskytovaly adresně především těm, kteří byli postiženi, a aby se dávaly tam, kde skutečně to slibuje, že to je strategicky významné pro Českou republiku a že to pro ni znamená vysokou míru přidané hodnoty a samozřejmě vyšší mzdy do budoucna, protože tímto balíkem se rozhoduje také o našem živobytí zítra. My všichni víme, jaká je dynamika světa kolem nás, a tady je příležitost na ni reagovat. Tady je příležitost, abychom zacházeli s touto nabídkou tak, aby zítra to dávalo budoucnost České republice. Proto si myslím, že to je strašně důležitá debata.
Proto je důležité - a ještě jedno kritérium bych rád zmínil, o kterém se tady už dneska také kdosi zmínil. On to byl Thomas Piketty, který napsal, a není zdaleka jediný, že když berete svoje bohatství země, tak je to především lidský kapitál. Říká se: ze dvou třetin je to lidský kapitál a jenom jedna třetina je ten kapitál fyzický. Dokonce kdesi píše, že když se obnovovalo Německo po druhé světové válce, tak rychlost té obnovy byla dána tím, že právě byl silný lidský kapitál, že tam byli inženýři, lidi, kteří byli schopni zacházet s těmi assety, které měli k dispozici, že nejde jenom o to, že máte peníze, nejde jenom o to, že máte nějaké fyzické assety nebo nějaká aktiva, ale jde o to, že nacházíte způsob, jak správně rozvíjet schopnosti lidí. A ten rozvoj schopnosti lidí, tomu se říká rozvoj pracovního trhu. To, že ty peníze dáváme taky do rozvoje pracovního trhu, do té aktivní politiky zaměstnanosti, to je podle mě to, co je poměrně opodstatněným požadavkem, jak se má s těmi penězi zacházet. O tom byly ty debaty, které jsme ve vládě vedli, a já jsem rád, že se nám postupně podařilo zvyšovat právě tento poměr, že skutečně jsme posilovali tyto investice do rozvoje lidského kapitálu a že se nám podařilo zvyšovat prostředky právě do těch oblastí, které jsou dlouhodobě udržitelné a které mají šanci se stát zdrojem živobytí lidí v této zemi a přitom i zdrojem vyšší míry přidané hodnoty. To je to, co ty peníze, čemu dávají šanci. A byl bych rád, kdyby takto se s těmi i dalšími půjčkami zacházelo do budoucna.
Já vám k tomu mohu říci na jediném příkladu třeba, já si pamatuji, že když jsem vstoupil do těch debat s prosazováním kulturně kreativního sektoru, tak si pamatuji, že na první debatě NERVu to vypadalo, že říkali tak sotva jednu miliardu, to nám musí být dost. Dneska jsme prokázali, že jsme schopni v téhle oblasti kulturně kreativní mít obrovskou absorpční schopnost, že to je nesmírně perspektivní obor všude na světě a že dneska mluvíme o osmi miliardách. Pro mě to vůbec není málo, rozumíte, protože právě rozvoj tohoto sektoru umožňuje vytvořit audiovizuální fond, kterým budeme podporovat české producenty, celu řadu těch lidí, kteří se pohybují kolem audiovizuální tvorby, která jinde ve světě je už státy často velmi zásadně podporována a stává se obrovským přínosem ekonomiky. Pro některé země je to už dokonce druhý, třetí nejvýznamnější sektor rozvoje těch zemí. U nás vlastně teprve začínáme s tím, že se v tom stát angažuje. To je jeden příklad.
A samozřejmě máme tam celou řadu... je třeba rozvoj kulturních kreativních center v regionech, to je podle mě... víte, že v Brně mají takový příklad kulturně kreativního centra, kde se ty kreativní schopnosti spojují s průmyslem, protože ony by se jinak nepotkaly a nenašly. To znamená, tento typ spojování různých schopností, kvalifikací lidí, to je to, co v naší zemi ještě zdaleka není tak rozvinuté jako v celé řadě zemí, které můžete vidět i v Evropě i ve světě. Takže tohle dohnat. Tohle zpoždění dohnat, tyhle věci tady začít vytvářet, abychom nacházeli živobytí lidí, které bude mít i šanci na to, že bude dobře zaplaceno.
To jsou podle mě možnosti, které nám tento fond, nebo tento fond renovace, jak byl nazvaný v Evropě, nabízí. A já bych si přál, aby to byla dohoda nejenom v této koalici, ale aby to byla věc širší veřejné debaty, abychom se i do budoucna bavili o tom, jak třeba zacházet s těmi dalšími půjčkami, které jsou stále k dispozici. To není prostě skončená věc. Upozorňuji, tady stále zůstává 390 miliard ve finančních nástrojích, se kterými se musíme naučit zacházet, protože to je to, co je udržitelné, to je to, co vlastně bude vytvářet, podporovat určitý rozvoj strategických směrů této země na další dobu.
Takže teď opakuji, tady nejde o nějakou jednu dotaci. Tady jde o to s těmi penězi zacházet tak, aby se zúročily, aby se zúročily dlouhodobě a aby se postaraly o kvalifikovanou práci, která maximálně využije schopnosti lidí v této zemi. To je ta podpora lidského kapitálu, to je ta podpora potenciálu, který by měl být i v Česku rozhodující pro naši budoucnost. ***
