(18.40 hodin)
(pokračuje Richterová)
Proto navrhuji jako pozitivní řešení pozměňovací návrh číslo 6501, který se týká takzvaných mopek na kauce, na složení jistoty do bytu. Je to návrh, který je napsaný k původnímu návrhu zákona a týká se toho, co je prověřené řešení. Už to u nás prověřovala i vláda a úřady práce. A ty takzvané mopky, ta mimořádná okamžitá pomoc na kauci, se může udělovat, aby lidé složili tu jistotu na byt, kauci na byt. A proč to může být méně nákladný způsob řešení bytové nouze? Pro nás všechny, pro celou společnost? Proč je to levnější? Protože jde o výdaj, který se pohybuje v rozmezí 10 až 30 000 korun. Naopak jakákoliv rekonstrukce bytu nebo řešení celého bytu jsou prostě stovky tisíc korun. A u odkupu bytu jsou to miliony.
Proč to tu tak zdůrazňuji? Můžeme si říct, že řešíme pouze ideální stav, kde nikdo nepotřebuje žádnou podporu, každý je odkázán sám na sebe, ale domnívám se, že nejsme společnost, která by se chtěla dívat na to, kam by to vedlo. A na druhou stranu investujeme značné částky do provizorního bydlení, což jsou i azylové domy a což jsou právě i v podstatě často ty klokánky. Řada dětí tam je kvůli nevhodným bytovým podmínkám.
A teď vám tady předkládám, kolegyně a kolegové, ke zvážení návrh jedné možnosti, jak rozšířit tu mozaiku alternativ a řešení, která už je prověřená právě velkým výzkumem na mnoha stech rodin prováděným úřady práce, byl to výzkum dělaný právě pro účely vládního posouzení. Tam šlo o to, že si ti lidé, kteří dostali tuto kauci na bydlení, tyto peníze na složení jistoty do bytu, to bydlení i po roce udrželi. A znamená to tedy, že tento pozměňovací návrh č. 6501 umožňuje levnější efektivní způsob řešení bytové nouze, pro nás všecky prostě výhodnější jako pro společnost a zavádí tedy, a to je vlastně ten právnický fígl, který je v tom návrhu použit, vedle pojmu hmotné nouze pojem bytové nouze. Proč o tom takto důkladně hovořím? Protože bych vás ráda přesvědčila, že tuto již vyzkoušenou a prověřenou věc zavedeme jako systémový nástroj.
To, co předkládám, není žádný experiment, to je prostě fungující řešení, které se ale doposud mnoho úřadů práce v naší zemi obává použít, protože to není dostatečně metodicky uchopeno. A právě takovým legislativní ukotvením by mohl být tento pozměňovací návrh. Kdyby se povedlo, aby naše úřady častěji využívaly tu podporu s úhradou jistoty, té kauce na bydlení formou této mimořádné okamžité pomoci, tak by reálně mohlo dojít k tomu pozitivnímu vývoji, snížení počtu domácností na ubytovnách a k omezení toho skutečného neblahého byznysu s chudobou, který nikdo nechceme. Ale došlo by k tomu poměrně přirozeně a bezbolestně přes tuto pomoc s úhradou kauce, jistoty do bytu. Tato možnost by vlastně umožňovala kombinaci, aby lidé využili ty úspory, kterých jsou schopni. Když jsem to konzultovala se sociálními pracovníky v přímé práci, v přímém kontaktu v terénu, tak říkali, že si často našetří 10, 12 000 na kauci, ale pak prostě potřebují 20. A kdyby dostali přes tuto mopku těch 8 000, tak by to bylo reálné řešení.
Já tedy k vašemu zvážení doporučuji tento pozměňovací návrh č. 6501.
A ještě upozorňuji, že co je ta jedna z nejvíce kritizovaných věcí, kterou bychom si asi všichni přáli vymýtit, jsou vysoké nájmy za nekvalitní byty. A právě tohle je to řešení. V okamžiku, kdy ta domácnost má šanci složit jistotu dvou až tří nájmů za normální byt, tak se dostane z té pasti, z toho kolotoče drahých nájmů za nekvalitní byty, kde se ale právě často ty jistoty, ty kauce neskládají, protože majitelé vědí, že na to tito lidé nemají. Když jsem přesně zažila jednání právě s jednou klientkou, která se takto snažila si ušetřit a potřebovala pouze část té jistoty doplatit, a to, jak těžké bylo tuto pomoc od úřadu práce obdržet, a nakonec, když ji obdržela, tak si to bydlení po roce normálně udržela, paní funguje s dvěma dětmi v tom bytě úplně běžném. Tak to je přece cíl, to je ten sen, aby takto s malou pomocí, s tou investicí v tomto případě 8 000 korun se ta rodina přesunula z vybydlené ubytovny do normálního bydlení.
Takže toto by podpořil návrh 6501. Současně by to byl návrh, který akceptuje realitu, ze které nejsme nikdo nadšený, ale prostě nejsou všichni natolik schopní si vydělat takové úspory. Bohužel spousta platů je tak nízkých, že v některých případech je toto racionálnější řešení, vyjde to společnost levněji než ty vysoké příspěvky a doplatky na bydlení. A protože to je racionální, tak vám to předkládám ke zvážení.
Další návrh, který chci odůvodnit, je č. 6529. Je to návrh týkající se zrušení školských přestupků. Proč? Protože to navázání poskytování dávek na školní docházku je problematické, protože rodina by byla za jedno provinění trestána dvakrát. Dneska už tam normálně ta sankce je. Je tam řízení o přestupku a ztráta nároku na dávku by k tomu přibyla. Tohle zpřísnění, které ten návrh zavádí, by prostě bylo dvojí trestání. A zase ten cíl, ať co nejvíce dětí dokončí školu a získá vzdělání, je cíl, k němuž se podle mého soudu dobereme tou mravenčí prací, doučováním, systematickou prací s rodinami a taky jistou trošku změnou přístupu v určitých typech škol, ale nedostaneme se k tomuto kýženému cíli, k lepším školním výsledkům a větším školní úspěchům dětí ze všech rodin skrze tuto sankci. Druhá věc je, a to jsem už stručně zmiňovala, ten problém záškoláctví u starších dětí, u těch dětí v pubertě. Asi máte mnozí zkušenost s výchovou puberťáků, moje děti jsou zatím malé, ale ne vždy se lze u pubertálních dětí spolehnout na to, že prostě ta rodina je může zvládnout a že ta rodina za to skutečně může, že chodí za školu. A trestat potom celou rodinu tím odebráním dávky, a to i v případě, že se o řešení snaží se sociálními pracovníky, s OSPODem a tak dále spolupracuje, nedává smysl. A v těchto situacích, kdy to nedává smysl, a tento návrh zákona by to přesto ukládal, tak by to bylo prostě podle soudu mého týmu nespravedlivé a demotivující a nakonec i poškozující zase pro celou společnost.
Dále je to opatření sporné ve vztahu k těm novým úpravám distanční výuky a ta byla kodifikována jako forma povinné školní docházky. Jenže ten návrh nijak nebere v potaz, že pro část rodin, a to zejména právě v těch vyloučených lokalitách, které bychom měli tou trpělivou a systematickou prací změnit a zbavit se jich, že právě v nich je technicky obtížné se distanční formy výuky účastnit. Co tam chybí? Internetové připojení a další technické vybavení pro realizaci výuky. I když jsme se jistě mnozí, nejenom my, snažili o sehnání co nejvíce počítačů do těchto rodin, tak prostě jde právě i o ta data, ten internet. A tady je zase něco, kde vzniká taková nejasnost: návrh na odebírání za nesplnění povinnosti, k jejímuž plnění, plnění té povinnosti, ale stát neposkytl dostatečnou podporu. Ty problémy špatné docházky do školy ani jiných přestupků se tedy nejenom neřeší, ale navíc se zhoršují podle návrhu tou exekucí udělených pokut z dávek na jídlo a na bydlení. A zase, jde mi o to ty věci řešit dlouhodobě systémově a trvale. A to prostě tento návrh nepřinese. ***
