(18.30 hodin)
(pokračuje Richterová)
Ještě ocituji, zase abyste si to mohli, vážení předkladatelé a předkladatelky, najít, je to 40. bod části 1. V § 77 se tam navrhuje doplnit odstavec 3, který zní: "Proti rozhodnutí podle § 54 odst. 1 se nelze odvolat ani je nelze přezkoumat v přezkumném řízení." A abyste si to uměli srovnat, o co jde, tak v § 54 odst. 1 zákona o pomoci v hmotné nouzi nyní stojí toto: "Krajské pobočky Úřadu práce vybírají neprávem poskytnuté dávky a dávky poskytnuté v nesprávné výši a v individuálních případech rozhodují o prominutí povinnosti vrátit tyto dávky. Rozhodnout o prominutí povinnosti vrátit částky vyšší než 10 000 Kč však mohou jen s předchozím souhlasem ministerstva." Takže to je dnešní pojistka. To je dnešní úprava. A ta se tímto ruší a ochrana lidí se snižuje.
Takže znovu, máme tady pozměňovací návrh. Já jsem ocitovala u všech uváděných protiargumentů ta místa. Ty návrhy bohužel jsou reálné. Mě to velmi překvapilo, že takovéto věci jsou předloženy v zákoně o takzvané pomoci v hmotné nouzi. Domnívám se, že to je proto, že ten návrh je skutečně velmi složitý, velmi dlouhý, a domnívám se, že nedošlo k tomu, že by si někdo další tento návrh nastudoval do tohoto detailu. A opět si myslím, že zkrátka nebyly posouzeny všechny dopady na lidi, kterých se to týká. A znovu zdůrazňuji, že prostě musí být úplně jiný přístup k řešení práceschopných osob, tam naprosto souhlasím s tím, co je potřeba dělat, co se týče přísnosti. Tam jsem i sama uváděla, že by naopak ty výzvy k dokládání a k dostavení se na úřad práce mohly být využívány častěji. Akorát vy tady, vážené kolegyně a kolegové, vyléváte s vaničkou i dítě, a to zejména lidi s různým druhem zdravotního znevýhodnění nižšího stupně, na které to velmi silně dopadne, pokud to bude přijato, a seniory ve velkých městech. Znovu zdůrazním, že znemožnění kombinace příspěvku a doplatku na bydlení tím zrušením fikce životního minima dopadne právě na chudé seniory z velkých měst. Myslím, že to jenom nikdo nedomyslel. Zrovna u tohoto si nemyslím, že by to byl záměr. Aby o tom nebylo pochyb, tak jenom připomenu, bylo to to zrušení § 27 odst. 3.
A nyní co s tím? Předestřela jsem vám, vážené kolegyně a kolegové, co vše činí problém na předloženém návrhu novely. A já samozřejmě se širokým týmem, se kterým jsme na tom pracovali, bych ráda, abychom měli konkrétní řešení těch potíží. Proto si nyní dovolím odůvodnit pozměňovací návrhy, které mám zatím načtené v systému, budu se k nim pak v podrobné rozpravě hlásit. Jsou to návrhy, které, věřím, že by právě řadu věcí usnadnily a zpřesnily.
Jak už tu bylo vysvětleno, není z pohledu soudržné společnosti, společnosti, která má nějak fungovat pospolu dlouhodobě, řešením pouze říci: ty nebydlíš, protože máš smůlu, tvoje bydlení je nekvalitní. Namísto toho je potřeba přijmout nějaký návrh cesty, jak se dostat k lepší situaci. Ještě si jenom dovolím vám přiblížit, v jakých situacích k tomu nekvalitnímu bydlení může dojít, protože to zase nejsou skutečně jenom vyloučené lokality. To jsou i třeba staré byty. Já vám to ještě popíšu ze zkušenosti sociálních pracovníků, co jsem si k tomu poznamenala, a potom řeknu ten návrh řešení. Řešení totiž existuje a už je i v Česku prověřené.
Pokud si vezmeme paní s několika dětmi, samoživitelku, která bydlí v nájmu v Praze, tedy ve velkém městě, tak je poměrně časté, že to je paní, které kvůli několika dětem pronajali pouze byt v horším stavu. Typicky majitel do toho bytu odmítá investovat. Klientka aspoň maluje na své náklady a podobně. Ale v bytě nefunguje většina zásuvek. Představte si tu situaci tak, že prostě přes ten byt je natahaná spousta prodlužek. A pokud se někteří smějete, tak to je proto, že jste nekonzultovali se sociálními pracovníky, se kterými jsem ten návrh zákona konzultovala já. I přes opakovanou snahu jednat s majitelem takovýchto starých bytů v Praze často dojde k tomu, že prostě ty prodlužky si má paní vyřešit sama a že to má všecko opravit ze svého. A teď tam jde o to, že to je přesně ta hraniční situace. Bude takovýto byt zaplácaný natahanými prodlužkami, protože jsou prostě funkční dvě nebo tři zásuvky, vyhodnocen jako nevhodný? Vám se to zdá jako teoretická otázka, jenže problém je, že přesně v takovýchto bytech ti chudí lidé bydlí a budou ve strašné nejistotě, jestli to bude uznáno úřadem práce, nebo ne. Jenom chci upozornit, opravdu si myslím, že tímto způsobem návrh zákona nikdo nedomýšlel, co je ta praxe toho, jaké jsou různé odstíny nekvalitního bydlení. A za mě nekvalitní elektrické vedení v bytě je problém. To je i bezpečnostní problém. Ale ti lidé aspoň bydlí.
Ten návrh by prostě mohl vést k tomu, že kvůli - a teď je opravdu důležité si uvědomit ten stres, ve kterém takováto žena s několika dětmi žije, to prostě vede k permanentnímu stresu: kdy mi odeberou děti, protože ten byt neuznají za kvalitní. Přijde nová, čerstvá, typicky paní na místní šetření třeba těsně po škole a bude tak zděšená z toho, že tenhle druh nekvalitního elektrického vedení nikdy neviděla, že řekne: v tom děti nemůžou být - a jdou do klokánku. A já vám opravdu říkám obavu, kterou ti lidé řeší a kterou řeší sociální pracovníci, co je podporují, co jim pomáhají s doučováním pro děti. A to je ta cesta vpřed. To, aby děti z tohohle bytu vystudovaly, dokončily školu a už samy mohly bydlet v něčem mnohem lepším. A právě to, aby alespoň dokončily školu a věděly, že mají šanci si sehnat lepší práci, tuhle víru jim dává to, že bydlí v běžném, nesegregovaném bytě, i když nekvalitním. A tohle hrozí, že ten návrh ohrozí. ***
