(17.40 hodin)
(pokračuje Richterová)
A nyní je tam jasně popsáno, co se stane. Prostě odejmutí doplatku na bydlení. Ale vůbec není jasné, co s těmi lidmi bude. Takže stejně jako u toho předchozího návrhu, kde jsme tady s řadou kolegů diskutovali o tom, co bude s těmi lidmi, jak se bude řešit jejich životní situace a jakým způsobem se bude zhoršovat situace v okolí těch už dnes nepříjemných lokalit, a to akceptujeme všichni, o té neblahé realitě víme všichni, tak s tím tento návrh vůbec nepočítá. Neřeší to, co bude. Řeší jenom to odejmutí, odebrání. A ještě jednou zdůrazňuji, protože to strašně zapadlo, že jde o odejmutí doplatku na bydlení z důvodu nevhodnosti bytu. Takže nejde o ubytovny a nejde o jiné než obytné prostory. Čistě o ty byty. Nebo nemovitosti zkolaudované pro trvalé bydlení, jako je druh třeba zahradní chatka. To je prostě obrovská věc.
A nyní je velice důležité si říci, že další velká věc, která v tomto návrhu je, je tzv. porušení povinnosti vyplývající z nově zaváděné pracovní neschopnosti osob, které nejsou nezaměstnané ani zaměstnané, ale jsou odkázané na pomoc v hmotné nouzi. A zase jsme zpátky u toho, kdo všechno ty osoby v hmotné nouzi u nás mohou být. Jsme zpátky u toho, že ve skutečnosti to jsou i děti, senioři, invalidé, tedy lidé v invalidním důchodu, který, jak už jsem říkala, bohužel v desetitisících případů je sice přiznán, ale tzv. bez výplaty, a potom ti lidé žijí z této podpory. A stejně tak se týká osob závislých na péči nebo osob o ně pečujících. Pečujících o lidi nemohoucí, s postižením, s nemocí. A také se týká rodičů na mateřské a rodičovské. A o co jde? O to, že by všichni museli na výzvu úřadu práce navštívit s každou rýmou, s každou nemocí lékaře a doručit do tří dnů neschopenku na úřad práce a být doma, když přijde kontrola dodržování léčebného režimu.
A znovu: Proč se toto zavádí? Já ocituji ten paragraf. Je to § 17 v tom návrhu a zní následovně: "Potvrzení o pracovní neschopnosti pro účely dávek pomoci v hmotné nouzi a potvrzení o ošetření nebo vyšetření ve zdravotnickém zařízení." Takže jsem si myslela, když jsem ten návrh zákona četla, že když jde o potvrzení o pracovní neschopnosti, tak jde o lidi, kteří jsou uchazeči o zaměstnání. O lidi práceschopné. Že se řeší toto. Ale není tomu tak. Odstavec 1 tohoto § 17 zní následovně: "Osobě, která není uchazečem o zaměstnání a která je dočasně práceneschopná z důvodu, který by byl u pojištěnce pojištěného podle zákona o nemocenském pojištění důvodem pro rozhodnutí ošetřujícího lékaře o vzniku dočasné pracovní neschopnosti z důvodu nemoci nebo úrazu, vydá registrující poskytovatel nebo jiný poskytovatel zdravotních služeb, který osobě poskytuje zdravotní péči v případě této nemoci nebo úrazu, na její žádost potvrzení o pracovní neschopnosti -" a nyní to podstatné, to opravdu překvapující - "pro účely dávek pomoci v hmotné nouzi."
Já nevím, co je na tom k smíchu. Narážím bohužel na to, že je to z mého pohledu zcela absurdní a nelogické ustanovení. Bavíme se tady o tom, proč zatěžovat všechny úřady práce i lidmi, kteří nejsou nezaměstnaní, nejsou uchazeči v evidenci, ale jsou např. na rodičovské, ve starobním či invalidním důchodu, a proč je nutit chodit na úřad práce s neschopenkou jen proto, že pobírají dávky v hmotné nouzi. A ještě ta úplně největší absurdita: Proč je k tomu nutit i u dětí? A vlastně to znamená zavádět pracovní neschopnost pro někoho, kdo nepracuje, protože pracovat nemůže. Proč honit s papírem od lékaře i kvůli nemoci dítěte někoho na úřad práce? A otázka je i koho? Jasně, můžete namítnout, že v tom návrhu je to napsané "na výzvu", že to úřad práce nemusí použít vždy. Ale je to vlastně taková možnost, jak na neschopenkách udolat tyto lidi, kteří - zdůrazňuji - pracovat nemohou. Nedává to vůbec žádný smysl. A proto se tomu snažím tady podrobně věnovat a vysvětlit, že bez opodstatnění takovýchto ustanovení ten zákon může nadělat mnohem více škody nežli užitku.
Ještě jednou zdůrazním, o co jde: že by se vystavovalo potvrzení o pracovní neschopnosti pro účely dávek pomoci v hmotné nouzi i osobě, která není uchazečem o zaměstnání. A znova zdůrazňuji, již nyní platí to, že úřad práce může použít výzvu na cokoliv. Může si i svým způsobem vymyslet právě u těch lidí práceschopných, které podezírá z práce načerno, dojít k různému způsobu, jak je obesílat a dávat výzvy. A tam si myslím, že je to naopak podužívané. Ale ten § 17, který jsem vám citovala, je naopak naprosto absurdní. A znovu říkám, jsem si vědoma toho objektivně existujícího problému, že lidi v evidenci uchazečů o zaměstnání, kteří jsou práceschopní, dnes některé úřady práce neumějí dostatečně zvát na ty pohovory a řešit s nimi jejich situaci. A že to je nefér. Uznávám tuto nespravedlnost a chci, abychom ji řešili. Ale vůbec nechápu, proč dávat našim úřadům takovýto klacek do ruky třeba na lidi v invalidním či starobním důchodu, kteří jsou odkázáni na hmotnou nouzi. A znovu zdůrazňuji, že průměrný příjem z hmotné nouze pro domácnost je 6 500 korun měsíčně. Pro domácnost. Takže to nejsou enormní peníze, o kterých se tu bavíme a kvůli kterým se zavádí řada těchto návrhů nebo se navrhuje zavést řada těchto věcí. ***
