(17.50 hodin)
(pokračuje Richterová)
Další sankce, které jsou navrženy zavést, jsou, že by rodiny nově na šest měsíců místo současných tří přišly za následující pochybení o nárok na státní podporu. A je to nově doplněný § 3 odst. 1 písmeno h). Já na něm chci ukázat, jak je to nesrozumitelné a jak je těžké pochopit, v čem je tak velká nesystémovost tohoto návrhu. Jde o § 3 odst. 1 písm. h), které zní: Pokud je člověk "osobou, které byla žádost o dávku zamítnuta nebo které byla dávka odejmuta podle § 33ac nebo § 45 odst. 2 nebo § 49 odst. 5 nebo § 63 odst. 2 nebo s ní společně posuzovanou osobou, a to po dobu šesti kalendářních měsíců následujících po kalendářním měsíci, na který nebyla dávka přiznána nebo ve kterém byla dávka odejmuta." Tak když vám tohle takhle přečtu, tak se vsadím, že si z toho vůbec nikdo vůbec nic neodnesete. Akorát že tenhle bod, tenhle kousek v tom textu pozměňovacího návrhu znamená, že lidé, kteří neprávem třeba dostali přiznanou dávku kvůli tomu, co třeba nahlásili jako brigádu, ale jenom na úseku zaměstnanosti úřadu práce, ale ne na hmotné nouzi, tak jednak musejí tu neoprávněně přiznanou dávku vrátit, to musí už dnes a tak to prostě je, to je v pořádku, ale na šest měsíců přijdou o možnost být tou osobou v hmotné nouzi a škrtem pera přestanou být osobou v hmotné nouzi. Takže ten návrh za tento druh pochybení na půl roku úplně vyřazuje lidi z té podpory jakožto lidi v hmotné nouzi.
A já znova říkám, přáli bychom si všichni, aby v naší společnosti takoví lidé nemuseli být, aby nikdo nebyl chudý, aby všichni měli kompetence ke kvalitní práci, aby všichni měli dobré vzdělání. Ale tak to prostě není a máme tu realitu, do níž nyní chtějí zasáhnout tyto pozměňovací návrhy, a z pohledu mnohých zásadním způsobem vlastně poslat i spoustu lidí do exekuce - řeknu hned proč - a limitovat vůbec to naše fungování sociální sítě. To odebrání na šest měsíců by se mělo týkat i toho, když nebude nahlášena změna situace, která má vliv na výši dávek. Co je taková situace, která má vliv? Tak takovou situací, si představte, je třeba, když dítě po dovršení 15 let věku, tedy povinné školní docházky, ukončí studia. Samozřejmě to se prostě má nahlásit, ale asi si všichni umíte představit situace, kdy ti lidé nejsou úplně gramotní ve všech oblastech dnešního života, a že to nenahlášení změny jednak nemusí být vždy úmyslné, a za druhé, přijít kvůli tomu na šest měsíců o jakoukoliv možnost podpory je prostě velmi neúměrné, když tak jako tak stejně musí neoprávněně obdrženou dávku vždy vrátit. To už platí a to se děje.
Dále co může být takovouto další věcí, kvůli níž přijde tato sankce? Nedoložení úplně čehokoliv ve lhůtě, kterou stanoví úřad práce. A zase, já jsem tady podrobně popisovala, že je naprosto v pořádku, aby úřad práce důsledně postupoval vůči lidem, kteří jsou práceschopní a z nějakého důvodu to působí, že pracují načerno a legální práci se vyhýbají, a tam je tady ta možnost dokládání spíše podvyužívána, ale je velice problematické na šest měsíců vyřadit rodiny z nároku na podporu kvůli tomu, když třeba samoživitelka není schopna doložit doklad o bydlišti druhého rodiče dítěte, čili o bydlišti bývalého partnera. A chci zdůraznit, toto není vymyšlená situace. Toto jsou reálné příklady, které se reálně dějí. Takže paní, která se z různých důvodů rozešla se svým partnerem a potřebuje, protože je dítě ještě malé, státní podporu, třeba už vyčerpala rodičovský příspěvek a z důvodu toho, že nenalezla jinou práci než na směny a je to samoživitelka s malým dítětem, na směny pracovat nemůže, tak je odkázána třeba rok nebo dva na tu pomoc v hmotné nouzi. To jsou prosím reálné příklady, s nimiž se na mě lidé obracejí, tak když nedoloží ten doklad o bydlišti druhého rodiče dítěte na výzvu, tak na šest měsíců přijde o tu celou možnost podpory podle tohoto návrhu. Zdůrazňuji, už dnes platí odebrání na tři měsíce za takovéto pochybení.
Stejně tak je tady zaváděn návrh novinky: odebrání dávek pomoci v hmotné nouzi na tři měsíce za nepřihlášení dítěte k povinnému předškolnímu vzdělávání nebo za špatnou docházku do školky. U školní docházky toto už platí a za to má být ta sankce tři měsíce. A zase, já jsem tady už zdůvodňovala, jak důležitá je ta kvalitní předškolní péče a jak velký pozitivní faktor to může být při vyrovnávání nerovností. Ale jak si myslíte, že tomu dítěti z té rodiny pomůže, když jeho mámě nebo jeho mámě s tátou odeberou tu pomoc v hmotné nouzi kvůli tomu, že mělo nepravidelnou docházku do školky? Myslíte, že to je řešení? Že to lépe vyrovná šance toho dítěte na rovný start? Řada lidí, co s těmito rodinami pracují, se obává, že prostě jenom si vyřídí tu tzv. fiktivní individuální předškolní péči. Ta fikce individuální předškolní přípravy totiž bude bezpečnější. Za ni nebude hrozit odebrání té pomoci. To je prostě novinka, kterou tento pozměňovací návrh číslo 7034 navrhuje zavést, a je to něco, co ten postupně budovaný systém podpory a osvěty, který řada míst zavádí s velkým úspěchem a trpělivě, je to prostě mravenčí práce nadlouho, tak by se nyní překlopil podle toho návrhu v systém represí a sankcí.
Jako příklad města, kde velice úspěšně používají dětské skupiny právě pro postupné sociální začleňování, mohu uvést třeba Sokolov. A chci zdůraznit, že to funguje zejména na principu důvěry, že maminky ze znevýhodněné komunity si vzájemně říkají o tom, jak jejich dítěti ta školka prospívá, jak dobře to funguje, a právě proto do ní i další chtějí dávat děti. A město toto šíření té dobré zprávy, že ta školka funguje, jsou tam na děti hodní a vzdělávají je, vychovávají je a funguje to ku prospěchu těch dětí, tak si to prostě to město aktivně pěstuje, aby se dařilo co nejvíc lidí z různě znevýhodněného prostředí přesvědčit k tomu dobrovolnému účastnění se této předškolní přípravy. Proč to zdůrazňuji? Protože k tomu nepotřebují tu represi, nepotřebují k tomu tu sankci, ale potřebují k tomu systematickou trpělivou práci. A proč vám to, vážení kolegové, vážené kolegyně, zde takto líčím? Proto, že mi připadá, že tento návrh zákona chce obejít tu cestu, která je sice těžší, ale správnější, že chce obejít tu cestu trpělivosti a trvalé změny právě těmi šmahem nařízenými sankcemi. Ale protože nechci, abychom jako společnost nesli náklady represe na těch vyšších výdajích za pobytová zařízení, a protože nechci, abychom se dál motali v začarovaném kruhu stále rostoucího počtu vyloučených lokalit, tak chci ukázat na těch věcech, které jsou tu navrženy, že existují pozitivní cesty, že existují dobré příklady a dobrá praxe i v naší zemi. Spousta obcí to umí, akorát proto, že na to nedostávají tu systémovou extra podporu od státu, tak to nedělají v takovém rozsahu a tak důsledně, jak by si třeba i samy přály. ***
