(16.50 hodin)
(pokračuje Richterová)
A zase. Přece tím zájmem není zlikvidovat část obce nebo bytový fond, ale zachovat nějakou možnost odrazit se ode dna. A to není jenom zajištění potravin, ale taky právě již zmíněná a chybějící podpora zaměstnávání. Samozřejmě velmi logicky leckde velmi důležitá pomoc s řešením drogových závislostí a celkově hlavně prevence. Prevence toho, abychom se jako společnost do těchto průšvihů vůbec nedostávali. A zase. Obce mají řadu možností ohledně posílení sociálních služeb prevence ohledně prevence kriminality, ohledně podpůrných opatření ve vzdělávání. Jakožto zřizovatelé školek a škol obce mohou velmi mnoho v této oblasti. Rozvoj komunitní práce a tak dále. Ale kromě těch napomenutí a pokut zmíněných v těch přestupkových zákonech lze také využít všechny ty věci jako zákaz činnosti, propadnutí věci nebo uhrazení náhradní hodnoty. A to je účinné a možné nechat hradit hned, ale v tom návrhu to zase bude jaksi rozpojeno.
Takže když to shrneme, tak argument té protiústavnosti kvůli reálné exekuci postižení dávek je naprosto zásadní, a to zejména při pohledu na ty jiné pohledávky, které vlastně toto právo neprolamují. To jsou ty pohledávky, kde je uvedeno to výživné, osobní újma, nezaplacené daně. A když si to takto shrneme, tak to hlavní, co chybí, je, jak dnes funguje dnešní úprava. Chybí analýza toho, jak se vypořádávají obce s těmi situacemi reálně a ne pouze na jednotlivých příkladech, ale na souhrnné analýze, protože prostě zákon bude mít dopad na úplně celou zemi a budou se jím muset řídit i obce, které by se jím třeba jinak řídit nechtěly.
Druhá věc. Ty nezaplacené pokuty například za to také velmi těžko definovatelné záškoláctví, protože někdy to je skutečně liknavost rodičů, to je naprosto realita, ale někdy je to situace třeba pubertálního dítěte, s kterým to je velmi těžké. A k tomuhle prostě přibudou mnohem větší tresty. A asi všichni, jak tady sedíte, uznáte, že situace pubertálního dítěte, které prostě nemusí vždycky říkat doma pravdu, je něco úplně jiného než rodiče, kteří to dítě třeba do školy opravdu kvůli své nezodpovědnosti nevypraví. Tady je ta poslední věc, kterou bych chtěla vyzdvihnout, a sice že bude vlastně postihována celá domácnost, úplně všichni, za provinění jednotlivce.
Abychom si to uměli představit, tak vlastně se to bude strhávat z těch dávek pomoci v hmotné nouzi, které jsou určené na jídlo a bydlení pro celou rodinu, a to nejdřív z doplatku na bydlení a poté z příspěvku na živobytí, a to i v té situaci, když prostě ten přestupek je spáchán jenom jedním z členů. Já jsem uvedla jeden příklad situace, ale situací, kde to je extrémně nefér vůči zbytku té domácnosti, je celá řada. A potom je třeba zohlednit i to, že v bezdoplatkových zónách, kde ten doplatek na bydlení vyplácen vůbec není, pak přijdou rodiny rovnou o celou dávku na jídlo, které jinak je napsáno, jako by bylo v tom pořadí druhé.
A zase, já bych si samozřejmě přála ten ideální svět, kde bychom vůbec nemuseli toto řešit, kde by jednak byly takové zákony a vyhlášky, které je možné a snadné dodržovat, ale kde by i všichni žili příkladným životem. Navíc pokud tedy čerpají tu veřejnou podporu, to naprosto chápu. Ale vzhledem k tomu, že takovýhle ideální svět nemáme, nežijeme v něm, tak mě prostě zajímá, co se stane s těmi lidmi a s celou naší společností, pokud to takto v té současné podobě vstoupí v platnost.
Ještě jednou zdůrazňuji, ta výše pokut je opravdu k těm 10 tisícům až 75 tisícům korun a naopak průměrná výše obou dávek pomoci v hmotné nouzi je 6 500 korun pro rodinu. Takže to může znamenat na několik měsíců to nulové hmotné zabezpečení. Já tímto shrnuji, že to prostě není jednoduchá a malá věc, jak se snaží předkladatelé říci, ale že je to poměrně značný zásah do řady dosud neprolomitelných principů.
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. Podle mých záznamů by teď měla vystoupit paní poslankyně Gajdůšková a připraví se pak poslanec Profant. Máte slovo.
Poslankyně Alena Gajdůšková: Děkuji, vážený pane předsedo. Vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, dovolte mi nejdříve kratinkou repliku k tomu plnění či neplnění vládního prohlášení. Kdyby tu asi byla paní ministryně Maláčová, která bohužel tedy není, protože leží s covidem, tak by asi řekla, že Ministerstvo práce a sociálních věcí připravilo spoustu návrhů samozřejmě v souladu s vládním prohlášením. Bohužel není to ministerstvo, kdo zařazuje na jednání vlády příslušné návrhy. Je to premiér. Takže některé prostě ležely dlouho, nebo ještě možná leží předtím, než vůbec projdou vládou, aby nám mohly doputovat sem do Poslanecké sněmovny.
Druhá věc je, že se zkusme podívat na poslední rok, které ministerstvo předkládalo a odpracovalo skutečně nejvíc na tom, aby lidé dokázali to všechno, co nás v této chvíli postihuje jako covidová pandemie, aby to dokázali alespoň trošku slušně přežít. Ale jsme teď ve druhém čtení a já bych byla ráda, kdyby se nám podařilo projednat ještě i zbývající dva zákony, takže budu velmi krátká, ale přece jenom trošku obecně.
Musím říct za sociální demokracii, že filozofie dávek v hmotné nouzi, ale i všech jiných podpor ze sociální sítě musí podle nás sociálních demokratů fungovat jako trampolína. Prostě nesmí tam být tak velká oka, aby člověk, který se dostane do problémů, těmi oky propadl a nemohl se už z toho vyhrabat. Musí to být prostě síť, která dokáže pomoci člověku se vrátit do normálního života. My nechceme nechat padnout do extrémní chudoby, do problémů zejména rodiny s dětmi. Nechceme, aby se dostávaly do situací, ze kterých se již nedokážou dostat.
Dávky v hmotné nouzi zejména mají pomoci lidem překonat krizi, která může potkat každého, a navrátit se do normálního života. To znamená pracovat, samostatně zajistit rodinu, pečovat o děti. Bohužel v této chvíli, a toho si musíme být skutečně vědomi, se do problémů může skutečně, do existenčních problémů, dostat každý. A není to vina těch lidí. Proto zde musí být sociální síť, musí zde být pomoc státu v podobě toho sociálního zajištění taková, aby se, říkám, ti lidé dokázali znova vrátit do normálního a plnohodnotného života. ***
