(17.00 hodin)
(pokračuje Gajdůšková)
Tady k tomuto projednávanému tisku, jak říkala paní předsedkyně sociálního výboru, nazývanému kuloárově třikrát a dost, bych ráda řekla, že záměr je jasný a lze mu do vysoké míry porozumět. Ale skutečně má to ale. V návrhu pořád přetrvává riziko, že zasahuje do Ústavou chráněných práv na zajištění základních životních potřeb, a to nejen u osob, které vybrané přestupky spáchaly, ale také do práv na zajištění základních životních potřeb osob, které nic nespáchaly, ale jsou s pachatelem v jednom okruhu společně posuzovaných osob, tedy abychom tomu rozuměli, v jedné domácnosti. Nicméně komplexní pozměňovací návrh, který byl konzultován s Ministerstvem práce a sociálních věcí, a pan navrhovatel o tom mluvil, zmírňuje dopad návrhu na práva především nezaopatřených dětí tím, že se jim zachovává částka životního minima. To jsou pozměňovací návrhy v systému pod čísly 7810 a 7811.
Chtěla bych ještě jednou zdůraznit, že chceme, aby dávkový systém skutečně fungoval jako ona trampolína. Dostaneme-li se do problémů, ta trampolína nás vyhoupne zpět do normálního života a člověk může začít fungovat, to znamená pracovat, pečovat o své blízké, chodit do školy. Dávkový systém nemá být sítí, ve které člověk uvízne na celý život. Ale už zde také byla řeč, musí jít všechny změny spolu se změnou dostupnosti bydlení, intenzivní sociální prací, ale i modernizací fungování úřadů práce a poctivého dodržování alespoň povinné školní docházky.
Tady bych se asi dočkala otázky: a co jste pro to udělali? Návrh zákona o bydlení je předložen. Sociální práce na obcích je masivně podporována, tak jako doposud nebyla. A my je určitě budeme podporovat i v následujícím období. V tuto chvíli Ministerstvo práce a sociálních věcí usiluje o to, aby právě do těchto oblastí byly směřovány evropské fondy pro další rozpočtovací období.
Ještě možná jednu poznámku. K tomu, abychom ale dosáhli toho, co je, jak jsem pochopila, i cílem tohoto návrhu zákona, aby děti skutečně do školy chodily, aby jim byla zajištěna školní docházka, je v tuto chvíli potřeba také ale posílit spolupráci mezi školstvím a sociálními věcmi, mezi těmito resorty, při řešení dopadů pandemie, chcete-li distančního vzdělávání. O tom bychom mohli mluvit dál.
Nicméně k závěru bych se ještě přidala přece jenom k tomu požadavku, abychom měli analýzu společenských dopadů tohoto návrhu, zvláště v současné době pandemie, která přece jenom míchá i se sociální strukturou společnosti. Ty dopady musíme před třetím čtením znát. A já věřím tomu, že se tomu budeme při projednávání v sociálním výboru věnovat. A samozřejmě to bude požadavek i na Ministerstvo práce a sociálních věcí, aby nám poskytlo tyto údaje o dopadu návrhu. A věřím tomu, že ve třetím čtení poté rozhodneme jako Poslanecká sněmovna tak, abychom lidem pomáhali, abychom zajistili to, o čem jsem mluvila na začátku, že sociální síť má fungovat jako trampolína, má prostě lidem pomoci.
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji vám. Slovo má pan poslanec Profant.
Poslanec Ondřej Profant: Děkuji. My jsme ze začátku tady vedli diskusi o tom, jak je potřeba s těmi lidmi pracovat, což je to důležité, protože pokud mají lidé problémy, tak jim musíme pomoci se z těch problémů dostat, jinak budou neustále v problémech. A to, že se budeme tvářit, že problémy neexistují, že jsme to potrestali, že jsme jim něco nevyplatili, to nepovede k tomu, že se problémy vyřeší. To povede jenom k množení problémů jiného charakteru. Toho jsme si všichni vědomi. Akorát tu máme takovýto populistický návrh.
Pan Juchelka, prostřednictvím pana předsedajícího, říkal, že samozřejmě pracují s těmi lidmi, že pracují charity a tak dále. Tak já jsem si vyhledal vyjádření Charity České republiky, zastřešující organizace, která sjednocuje spoustu charitativních organizací. A oni nám posílali takový docela dlouhý dopis. Já ho tu nebudu číst celý. Ale mám tu takové velmi stručné shrnutí.
Cituji tedy Charitu České republiky: Nebezpečný sociální experiment, který sociální politiku de facto nahrazuje politikou trestní a který řadu lidí, kteří se už teď neobejdou bez pomoci, uvrhne do ještě větší bídy a ilegality.
Těmito slovy označují odborníci chystanou novelu zákona o hmotné nouzi. Takto to komentuje největší charita. A je to přesně ono. A právě proto jsou opravdu potřeba ta data o tom, jak jsou uplatňovány současné sankce, jak jsou vymáhány, či nejsou vymáhány a tak dále. A my jsme pochopili všichni, že nám na žádnou z našich věcných otázek asi neodpovíte, nicméně doufám, že si odpovědi připravíte aspoň do třetího čtení. Děkuju.
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji vám. Ptám se, zda má ještě někdo zájem o vystoupení v obecné rozpravě k tomuto bodu. Pan zpravodaj. Pardon, pan navrhovatel.
Poslanec Jan Bauer: Pane místopředsedo, milé dámy a pánové, opravdu jenom krátce. Z diskuse, která tady proběhla, mám jeden příjemný pocit, že třeba s člověkem, se kterým jsem opravdu mnohokrát byl v médiích a přeli jsme se o některé věci a který naopak spolupracoval a ví, že do návrhu zákona bylo zapojeno i Ministerstvo práce a sociálních věcí, což je paní kolegyně Gajdůšková, tak že mě mile překvapilo, jak tady vystoupila. Od některých jsem to nečekal. Ale chci jenom říci, a to opakuji, to tady padlo na začátku, že cílem návrhu zákona, který je dva a půl roku tady na půdě Sněmovny, skutečně nebylo shánět a nahánět politické body. Tehdy byla jiná situace. Já si pořád myslím, že prostě některé věci možná právě proto je vhodné, aby se řešily teď v tomto okamžiku.
Od počátku jsem ale všem zaprvé nabízel spolupráci. Mnozí lidé se do toho zapojili. Někteří se do toho nezapojili. Mám velmi dobrý pocit z kolegů v sociálním výboru, kteří měli buď nějaké nápady, které jsme pak chtěli třeba do toho pozměňováku. Ale překvapilo mě, že teď na poslední chvíli od těch, a nechci říkat, že je to třeba jenom paní kolegyně Richterová, kteří věděli, že ten zákon je tady tak dlouho, nepřišli prostě s některými návrhy. Byl na to čas, mohli jsme se tomu věnovat. A chtěl jsem říci, že pokud tady chce někdo řešit komplexní věci - sociální bydlení, vyloučené lokality - tak bych chtěl doporučit, aby se s důvěrou obrátili na Ministerstvo práce a sociálních věcí a na ministryni práce a sociálních věcí, protože já tady tuto vládu a paní ministryni opravdu nebudu obhajovat, naopak já jsem tady od toho, abych ji kritizoval. A to, proč jsem se svými kolegy k tomuto návrhu nakonec dospěl, byla právě ta nečinnost, protože jsme se dlouhou dobu nedočkali vůbec ničeho. A jestli si dobře pamatuji ty výzvy všech starostů, sociálních pracovníků a lidí, kteří prostě ve vyloučených lokalitách žijí, tak říkali: víte, my už nechceme slyšet žádné řeči a sliby a kecy, a vy se pak zase vrátíte do toho vašeho parlamentu a nebude se dít nic, my chceme prostě aspoň nějaké konkrétní věci. A když už prostě něco komplexního, a já jsem ten poslední, který by si nepřál, aby se ta věc řešila komplexně, tak aspoň přijďte s nějakým dílčím návrhem, který tomu může trochu pomoci. ***
