(16.30 hodin)
(pokračuje Richterová)
To trvalé zlepšení a trvalá změna by měly být založené na analýze stávajících právních předpisů a toho, jak fungují, a zjištění, co reálně brání obecním úřadům v aktivním rychlém vymáhání. Zaznělo tady: Jděte se jich zeptat. Ale já to žádám po vás, po předkladatelích, abyste alespoň stručnou analýzu takového fungování předložili, když chcete tuto změnu. A já jsem ten, kdo se ptá, jak máte tu změnu odůvodněnou. Takhle jednoduché to je. A ptám se, jestli opravdu to povede k tomu, aby bylo více dětí s dokončeným vzděláním a aby bylo více rodin, které se trvale vymaní z těžké situace, a více lepších sousedství. A to jsme zase u něčeho, na čem se samozřejmě všichni shodneme. Všichni chceme žít v takové zemi, kde se můžete přestěhovat kamkoli a je tam dobré sousedství, kde to dobře funguje. A víme úplně všichni, že tak to dneska nefunguje. Ale je tohle opravdu ten návrh, který tohle zlepšení zařídí?
Co mi utkvělo velmi ze slov předřečníka pana kolegy Beitla, bylo dát alespoň nějaký nástroj a pocit. To je totiž ono, co já se obávám, že to je velmi pocitový návrh nezaložený na faktech. A když to ještě rozebereme dopodrobna, máme tady tedy ten stále rostoucí počet vyloučených lokalit, které ale nevyřešíme škrty na papíře. A nikdo z této vlády ani z vás, vážené kolegyně a kolegové, nepředložil soubor komplexních řešení, který bychom tady dnes projednávali a který vy byste vahou svých koaličních dohod dostali na projednání. Namísto toho, aby se řešil komplex práce, již ten zmíněný zákon o sociálním podnikání, efektivní, účinná podpora zaměstnávání různě znevýhodněných lidí, jasné přiznání toho, že prostě nějaké lidi nelze tržně zaměstnat a že podle toho s tím musíme jako společnost pracovat, tak namísto takovéhle upřímnosti a akceschopnosti, aby se tady projednal tento návrh, který je připravený, je tady něco, co prostě vůbec nevíme, jaké způsobí důsledky. A můžou být, jak už jsem uvedla a odůvodnila, i velmi negativní.
Stejně tak další věc je bydlení. Podpora bydlení, kde mnoho měst už osvědčilo, jak umí být efektivní, jak v okamžiku, kdy je podpora rychlá a je dostatečná míra kontroly, tak to funguje a nedochází k těm potížím, které tady popisovala třeba paní kolegyně Aulická. Stejně tak se mnozí už potýkali s tím, jak dobře začít se vzděláváním, a je jasné, že tam jde zejména o to, začít včas. Jsou recepty na to, jak podpořit děti ohrožené studijním neúspěchem včasným doučováním, včasným zařazením do dětských skupin nebo mateřské školky. Každý rok té předškolní péče a podpory se velice výrazně projeví na celoživotním úspěchu. To jsou pozitivní recepty a recepty, které dlouhodobě vyjdou levněji.
A proč to tak zdůrazňuji? Protože tyhle pozitivní recepty tato vláda neuplatňuje. Namísto toho v pandemii, v době krize, která navíc dopadá velice nerovnoměrně na různé typy rodin, hrozí, že vlastně ty možnosti, na které už je systém nějakým způsobem zvyklý, budou ještě rozbourané: A asi nemusím zdůrazňovat, že právě rodiny nízkopříjmové, chudé, s malými dětmi prostě teď fakt nemají snadný život. A znova zdůrazňuji, ten návrh rozhodně bohužel není jednoznačně vymezen, že by striktně umožňoval zakročit až po nějakém třetím porušení. Znova říkám, pokud obec nabude dojmu, že viník pokutu pravděpodobně nezaplatí, tak to strhávání z dávek bude možné už u první nezaplacené pokuty. Na tom chci ukázat, jak nedomyšlené to řadě odborníků připadá a že to prostě není přesně vymezeno, jak říkal pan předkladatel.
Co je další věc, mně se ozývá řada lidí s tím, že nemají, jak doložit dokumenty, požadavky, které po nich chce úřad práce. Jsou to třeba typicky častěji matky samoživitelky, které mají dokládat bydliště svého bývalého partnera. Je to pro ně často neřešitelná úloha. Ale pozor, to je také přestupek; přestupek, když nedoložíte takovouto úřadem vyžadovanou věc.
Já bych ještě zdůraznila, že to, co jsem popisovala jako pozitivní řešení, by opravdu fungovalo ruku v ruce s tím férovým přísným, ale spravedlivým úředním vymáháním. Ale tak to dneska bohužel vyladěné není. A teď když do takového systému, který je rozkolísaný, ještě přijde tato změna, tak ty nezamýšlené důsledky v podobě nadbytečného odebírání dětí do dětských domovů nebo nadbytečného propadání dalších a dalších rodin i do zcela nezaviněné covidové chudoby prostě můžou přijít.
Proto bych navrhla, že si tedy podrobně pročteme ještě to, jaké možnosti máme dnes u těchto situací, aby bylo opravdu zřejmé, proč není jasné, že je to tak velmi potřeba, a proč mě zajímá, co se stane s těmi lidmi a jaké je to skutečné dlouhodobé řešení a jak vypadá ta dlouhodobá mravenčí práce na zlepšení celého toho našeho sociálního systému. Protože ta nedostatečná možnost postihu při opakování určitých přestupků, to už jsme si řekli, je řešena zákonem číslo 251/2016 Sb. a tento zákon o některých přestupcích umožňuje ukládat přísnější tresty za opakované spáchání přestupků proti za prvé veřejnému pořádku, za druhé proti občanskému soužití a za třetí proti majetku. Tento zákon, který je účinný od té poloviny roku 2017, už tedy můžeme skoro čtyři roky vyhodnocovat. A proto jsem se několikrát ptala v těch faktických poznámkách, jaké výsledky tento zákon přinesl, jak pan předkladatel vyhodnotil jeho přínos a jak se vlastně tak významně promítla tahle úprava, nebo nepromítla a proč, do toho, jak fungují dneska obce.
Proč mě to zajímá? Protože tehdy v té diskusi bylo už také používáno mnoho obdobných argumentů: nemáme žádný nástroj. Ale vypadá to, že problém může být spíš praxe než ta legislativa. Že problém může být spíš to, jak ty právní nástroje obce uchopují. A já vím, že to je pracné, vím, že to není snadné, ale máme tady myslím velmi podrobnou úpravu v tom druhém zákoně, to je číslo 250/2016 Sb., o přestupcích, a ta umožňuje kromě toho napomenutí, pokut uplatnit také zákaz činnosti, propadnutí věci nebo její náhradní hodnoty a takovou veřejnou ostudu - zveřejnění rozhodnutí o přestupku. A ty tresty je možné kombinovat. ***
