(16.20 hodin)
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Prosím, pane poslanče, musím vám odejmout slovo.
Přihlásil se pan poslanec Běhounek s faktickou poznámkou, a pokud se hlásí ještě někdo další, tak samozřejmě dám slovo, nicméně poprosím, abychom mířili tedy k tomu projednávanému tisku. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Jiří Běhounek: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, prosím vás pěkně, pojďme řešit tisk, který je na tabuli - 290, a přestaňte tady povídat takovéhle hlouposti! Zbytečně se okrádáte o čas. Chcete udělat ještě tři zákony. Všechny jsou poslanecké, žádný není vládní, tak pojďme dělat!
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Nyní zde mám s faktickou poznámkou paní poslankyni Richterovou. Předpokládám, že to bude k nějakým poznámkám, které již zazněly. Předpokládám, že k nějakým, které jsou k věci. Prosím, paní poslankyně.
Poslankyně Olga Richterová: Já bych prostě velmi ráda slyšela, co je cíl, a proto mluvím ve faktické poznámce, protože jsem se na to ptala prostřednictvím pana předsedajícího pana kolegy Bauera, co je cílem té předkládané novely, protože to prostě není jasné. A tato projednávání jsou jediná možnost, aby vyšlo najevo, co se má zlepšit po projednání těchto návrhů zákona, v čem to má prospět naší zemi a jestli náhodou dopady, a to i finanční, nebudou příliš vysoké. Protože kdyby tyto druhy represí, které jsou popsány, tak dobře fungovaly a dosahovaly toho cíle, tak by je jistě měly všechny země světa. Ale takovým způsobem, jak je to popsáno, nevím o tom, že by to fungovalo. A proto se ptám pana kolegy předkladatele, co je tedy ten stanovený cíl. Za mě by to bylo snížit počet vyloučených lokalit, posílit možnost systematicky plánovat sociální práci, to, aby obce měly dlouhodobě prostředky na systematickou práci s rodinami a stejně tak aby samozřejmě mohly být ty včasné, rychlé zásahy, pokud je potřeba něco řešit, to samozřejmě ano, ale to také v řadě měst zvládají prostřednictvím sociální práce. A protože tu zajištěnu nemáme, handrkujeme se tady každý rok o dostatečnou alokaci finančních prostředků na sociální práci na obcích, tak se ptám, čeho se dosáhne tím, že se jde z té druhé strany, že se jde jako první z té strany, která je tady navržena. A protože to pan kolega předkladatel řekl velice vágně z mého pohledu, tak by mě zajímalo odůvodnění toho cíle. A bez toho odůvodnění, které postrádám i třeba v té přiložené důvodové zprávě, mi přijde nefér ten zákon posílat dál, protože mi to přijde nezodpovědné.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. A tím jsme vyčerpali faktické poznámky, takže já poprosím paní poslankyni Richterovou, která je nyní přihlášena k rozpravě, aby vystoupila v rámci obecné rozpravy. Prosím.
Poslankyně Olga Richterová: Bohužel jsem se nedočkala reakce na to, na co jsem se ptala pana předkladatele, ani paní zpravodajky. A jenom znovu zopakuji tu klíčovou věc, která mi přijde velice důležitá pro fungování naší země. Přece cílem nějaké změny nemá být ta změna samotná. Cílem nemá být, že se změní nějaký způsob výplaty dávek. Cílem nemá být ukázat takzvaně v uvozovkách, že něco děláme. Cílem má být, že dojde ke zlepšení, že bude prostě měřitelně vidět, že se postupně nějaké problematické věci zlepšují.
A jak už jsem řekla, tak sociálně vyloučené lokality rozhodně představují jednu z naprosto největších výzev naší země, ale to, co si myslím, že nefunguje, je ten zde popsaný, z kontextu vytržený jeden malý návrh. A on je zdánlivě malý, ale prolamuje velice důležitou věc, velice důležitý princip. A zase, já naprosto respektuji zde popsané frustrace, ty popsané situace, které, jak je udáváno, zažívají městští strážníci a další, ale ten otazník je nad tím, jestli toho svého kýženého cíle dosáhnete. A proto se snažím zjistit, co ten cíl je, poněvadž není evidence, že by tohle fungovalo.
A jak už bylo zdůrazněno v textu, který zaslal nám všem pan doktor Křeček, tak současný ombudsman není někdo, s kým bych si třeba já osobně notovala, ale dopady toho návrhu na rodiny s nezaopatřenými dětmi ho znepokojují natolik, že nedoporučuje ten návrh schvalovat. A vlastně tam jasně zdůrazňuje, že bez legitimních důvodů ten návrh nepřiměřeně zasahuje do ústavně garantovaného práva na zajištění pomoci nezbytné pro zabezpečení základních životních podmínek. Už jsem zdůrazňovala, že jde o to, že by to nebylo jenom po nějakém opakovaném spáchání něčeho úplně velmi závažného, ale že to riziko je velké, že se to bude ukládat hned po první situaci.
A co se týče toho komplexu, toho, co všechno souvisí se zde předloženým návrhem, tak ještě odcituji jednu větu ze stanoviska pana doktora Křečka, a sice že navrhovaná právní úprava vlastně prolamuje nepostižitelnost těch dávek pro zajištění, pro zabezpečení základních životních podmínek. To už tady několikrát zaznělo, ale je to opravdu klíčová věc. Takže na jedné straně předkladatelé tvrdí, že to je poměrně malý návrh, na druhé straně to prolamuje klíčový princip.
Když to tedy shrnu, tak naprosto se shodnu s těmi, kdo zde vystupovali, že máme velký problém v několika desítkách až stovkách lokalit, opravdu extrémně palčivý, a jako země ho ignorujeme. A teď mě zajímá to řešení. To, jakým způsobem se dostaneme k tomu, aby ten počet vyloučených lokalit nenarůstal, ale zmenšoval se.
Stejně tak si myslím, že se shodneme, že je v nepořádku, že je tak velký počet lidí u nás ve věznicích. Je to výrazně více než v jiných srovnatelných evropských zemích. Jsme na špici toho, kolik lidí na počet obyvatel je tímto způsobem instituováno. Proč to zmiňuji? Protože vězení je prostě drahé. Je to náklad. A zmiňuji to v této souvislosti proto, že řada odborníků se obává, že předložený návrh může vést k většímu počtu lidí právě ve věznicích, což je extrémně drahé. Naopak velmi cílená a individuální sociální práce s rodinou stojí 5 až 7 000 na měsíc. Pobyt ve věznici, pokud vím, stojí 1 900 korun na den. Ten nepoměr je zřejmý.
Sociální práce je pracná, je to organizačně na obcích, to chápu. Už jsem uvedla, že na to nemají peníze, nemají to dlouhodobě finančně zajištěno, ale - a to mi přijde velmi důležité - dlouhodobě to dává smysl. Má to ty výsledky, aby děti dokončovaly školu, to by byl za mě cíl: ukončit předčasné odchody ze vzdělávání, a aby děti nebyly odebírány z rodin do ústavů, do dětských domovů apod. To je opět další velice nákladný průvodní jev chudoby v naší zemi, a jak už jsem zmiňovala náklady na věznice, tak u dětských domovů se dostáváme u některých typů k částkám 45 000 korun za měsíc. To je opět velice vysoká částka. Já bych ráda, abychom to celé brali takto, že to souvisí se vším a že tento jeden návrh, který prolamuje velmi důležitý princip, může ve svých důsledcích způsobit mnohem větší rozpočtové ztráty a hlavně mnohem menší zaměření na skutečnou budoucnost. Na to, aby naše země fungovala a abychom využívali potenciál všech obyvatel naší země na maximum. Místo toho je to zaměřené v podstatě do minulosti. ***
