(15.20 hodin)
(pokračuje Richterová)

Takže kdyby tady byl pan ministr školství, tak bych se ho ptala na dvě věci. Jestli bude bojovat za to, aby ve školkách byla právě extra podpora, extra zohlednění toho, že i péče o tříleté děti je v průměru výrazně náročnější než péče o děti třeba pětileté. To už je neskutečný rozdíl v té samostatnosti. A že by zkrátka normativy státu na péči o ty děti tříleté a čtyřleté měly zohledňovat tu náročnost, aby se školkám vyplatilo dělat menší skupiny, aby je k tomu vedly metodické pokyny ministerstva a aby tím pádem děti dostaly tu kvalitu, která potom vede k úspěšnému fungování ve společnosti. Protože dobrá školka zmůže strašně moc. Dobrá školka je opravdu veliká pomoc pro rodiče a nakonec se často ukazuje, že i pro společnost. Ale takovýto slib o financování prostě od ministra školství tady nezazní, protože tady není, vyjádření nezazní, protože pro Ministerstvo školství školky bohužel nebývají prioritou.

A stejně tak tady nejspíš nezazní ani vyjádření k tomu, zda Ministerstvo školství bude registrovat dětské skupiny, které budou chtít a splňovat požadavky a budou chtít zaregistrovat jako školka. To je totiž další důsledek toho návrhu, té novely, že s největší pravděpodobností řada dětských skupin tváří v tvář té nejistotě, které nyní v posledních ne měsících, ale už letech čelily, si řeknou, že raději přejdou do systému školky. A tam mě zajímá, zda Ministerstvo školství nebude omezovat ten vstup do sítě, protože se ukazuje, že kdekoliv, kde jsou dostupná ta místa péče o malé děti, tam se obsadí. A jakmile jsou dostupná a jsou tam ty menší skupiny, tak lidé dávají do školek své dvouleté děti bez ohledu na region. Takže tady to byla druhá věc, která mě zajímala, budu to evidentně muset poslat písemně panu ministrovi.

Nicméně je to zase věc, kde tím stropem věku bohužel ta novela zavádí neblahou změnu, změnu, která není ku prospěchu, ale omezuje možnost volby. To, že omezuje možnost volby pro rodiče, je jedna věc, ale omezuje to i možnost flexibilně poskytovat služby péče o dítě v menších obcích. O tom už mluvila paní kolegyně Kovářová, já jenom zdůrazním, že to snižuje i flexibilitu podnikových dětských skupin. Znova řeknu ten případ, že máte to čtyřleté a dvouleté dítě. Když máte zaměstnavatele, který je osvícený, zřídil dětskou skupinu, která de facto splňuje parametry, splňuje nároky, co jsou kladené na školku, tak dneska máte ten o něco větší příspěvek, a můžete tedy zajistit tu kvalitní péči. Máte málo dětí na jednu pečující osobu, na jednu paní učitelku.

A co se stane teď? Dvě věci. Buď se ti zaměstnavatelé rozhodnou tu dětskou skupinu u svého podniku, u své firmy, nebo je to třeba na Akademii věd, při spoustě ministerstev, nebo třeba i pro vojáky, když se přesouvají napříč republikou, tak jsou flexibilní dětské skupiny taky řešení. Když školky uzavírají přihlášky na děti na jaře a musíte prostě nastoupit v září, když se stěhujete třeba s prací, tak jak to máte zařídit? To všechno dneska řeší dětské skupiny, překlenování péče, takovéhle mimořádné události. A ten zaměstnavatel podle návrhu předloženého paní ministryní bude mít dvě možnosti. Buď se tedy změnit, stane se školkou a bude dostávat dnes výrazně nižší příspěvek na ty děti a bude muset výrazně zkrouhnout kvalitu těch poskytovaných služeb. Nebude mít prostě tolik peněz na to, aby platil dostatečný počet pečujících osob tak, jak na to byli zvyklí v dětské skupině, bohužel. A druhá věc, co se může stát, že tedy zůstane dětskou skupinou, bude spoléhat na slova paní ministryně o tom, že bude dostatečný státní příspěvek. No jo, jenže se úderem vlastně čtvrtých narozenin to dítě stává nezpůsobilým, nesmí pokračovat v tom, co původně měl být flexibilní nástroj, prostupný, umožňující vlastně přizpůsobení těm potřebám rodičů i dětí, a to dítě bude muset rodič vozit někam jinam. Takže v situaci dvou nebo tří sourozenců je to úplná hloupost.

A znova říkám, ty dětské skupiny jinde po světě fungují jako nástroj doplňkový, ale právě proto různorodý. Nemá to být ta jediná možnost systému, ale také to nemá být možnost, která je takhle tvrdě omezena. Proto je tolik pozměňovacích návrhů a proto tady takto argumentuji, abychom si to všichni uvědomili, že to prostě není maličkost takto nepotřebně omezovat podmínky pro péči o malé děti.

A ještě k finančním argumentům jeden obecný. Jakmile je dostatečně dostupná péče o malé děti, tak se zvyšuje zaměstnanost rodičů malých dětí a čistě na odvodech, čistě na tom, že jsou pak rodiče malých dětí zaměstnaní, se státu ty peníze vrátí. Není to tedy vůbec debata o tom, na co máme a na co nemáme. Tohle je zrovna takový příklad veřejné politiky, kde je to win - win, kde je to výhra pro všechny.

Takže ještě jednou. Vládní koalice navrhuje zastropovat věk, aniž by to bylo odůvodněné, aniž by bylo řečeno, proč ten dnešní systém nevyhovuje. On totiž vyhovuje, vyhovuje dětem, vyhovuje rodičům, vyhovuje těm zřizovatelům a jediný, komu možná nevyhovuje, je Ministerstvo školství. A to je něco, s čím já se fakt nemůžu smířit.

Další věc. Co se týče těch příspěvků od rodičů, je naprosto v pořádku snažit se zajistit co nejvyšší státní příspěvky, poněvadž zase péče o malé děti má být dostupná všem sociálním skupinám a má na ní být vidět, jak si společnost cení rodičovství a rodičů. Ale v žádném případě není možné ohrozit existenci mnoha dětských skupin tím, že by se vlastně zrušila svoboda jejich poskytování ve větších městech, kde jsou prostě dražší nájmy a často je těžší sehnat kvalifikovaný personál, takže potřebujete dát o něco vyšší mzdy. A to je bohužel hrozba toho, jak je navržené to zastropování příspěvků.

Já rozumím tomu, že bude snaha vyjednat co nejvyšší částky. Ale zase ta otázka, kterou si kladu a kterou bych ráda, aby tady paní ministryně zodpověděla, je, jak se nám zaručí a jaký cíl si klade v tom, jaký tedy ten státní příspěvek a zhruba příspěvek od rodičů má být na dětskou skupinu. A znovu říkám, ministerstvo má velký výzkum nákladů na provozování dětských skupin, má výzkum, který zohledňuje právě ty rozdíly v těch jak personálních nákladech, tak dalších provozních a potom investičních, tohle všechno je potřeba do toho započítat.

A ty investice, to je další věc. Často se mluví o tom, že školky vyjdou s málem, ale ve skutečnosti u školek se do nákladů právě ty investiční náklady velmi často vůbec nezapočítávají, argumentuje se jenom těmi platy a základním provozem. To jenom tak na okraj, že tahle debata zase ukazuje, že to není provázané a ukázané; že tady u dětských skupin podporujeme něco, co v té své flexibilitě, v tom, že to umí rychle vzniknout a rychle zaniknout, snižuje ty celkové investiční náklady, co stát jinak vynakládá v tomto případě na tu péči o malé děti.

Já nyní představím ty pozměňovací návrhy, které podáváme často ještě s kolegy. ***




Přihlásit/registrovat se do ISP