(15.10 hodin)
(pokračuje Bauer)
ODS od samotného začátku s vládním návrhem zásadně nesouhlasila. Také je pravda říci, že jsme byli jediní, protože jsme dávali návrh na zamítnutí. My jsme totiž považovali za chybu pouštět tento návrh zákona dál do legislativního procesu. Neviděli jsme a nevidíme ani teď žádný důvod, proč zasahovat do nastavení dětských skupin podle původního zákona, který podle našeho i mého názoru je funkční. Ten stanovil pravidla, podle kterých dětské skupiny fungovaly zcela bez problémů a ke spokojenosti rodičů i dětí. Jediné, co podle našeho názoru vláda měla řešit, bylo pokračování jejich financování poté, co nebude možné čerpat evropské fondy. To byl hlavní úkol této vlády i paní ministryně. Právě proto jsme chtěli vládě tento návrh vrátit a jasně nastavit mantinely, aby přestala strkat nos do věcí, které fungují, a vyřešila pouze časově naléhavý problém spojený s financováním. Bohužel k tomu jsme nezískali vaši podporu v rámci hlasování. A tak dnes máme na stole zákon, který výbor pro sociální politiku doporučil schválit v předloženém znění a ke kterému napadalo mnoho pozměňujících návrhů, které se částečně překrývají nebo kolidují, to asi všichni vidíte. Já tím nechci shazovat práci jejich autorů, mých kolegů ve výboru pro sociální politiku, ale i těch ostatních, ale všichni víme, že k čistotě a přehlednosti legislativního procesu a předvídatelnosti toho finálního znění to vůbec nepřispívá.
My jsme samozřejmě připraveni některé změny, které vrátí dětským skupinám alespoň částečně jejich původní charakter, podpořit. Opravdu ale nemohu jásat nad tím, když se podaří třeba horní věkovou hranici dětí v jeslích posunout ze tří na čtyři roky, když doposud mohly do dětských skupin docházet i děti starší. Pro řadu rodin to znamená, že už nebudou moci své děti různého věku posílat na jedno místo, ale budou muset složitě řešit přestup staršího dítěte do jiného zařízení. To jenom jeden malý příklad za všechny. My si prostě myslíme, že ať se podaří kosmetickými zásahy zákon upravit jakkoli, pořád to bude znamenat likvidaci jedné z alternativ ke školkám, kterou si rodiče v Česku oblíbili, a tuto alternativu jim nyní stát vezme nebo se snaží brát.
Z těchto důvodů se nebudeme soutěže o nejlepší pozměňovací návrh účastnit s jedinou dobře odůvodněnou výjimkou a tou je otázka stanovení maximální výše úhrady, se kterou vládní návrh přichází a kterou se ministryně práce a sociálních věcí paní Jana Maláčová snaží vydávat za opatření na pomoc rodinám. Opak je pravdou. Dětské skupiny jsou ze své podstaty neziskové. To vyplývá ze zákona už dnes. Nastavením limitů se dosáhne jediného, a to že dětské skupiny zejména ve velkých městech zavřou, protože za nových podmínek neuplatní své náklady na svůj provoz.
Proto a z tohoto důvodu jsem si dovolil podat pozměňující návrh, ten je v systému zapsán pod číslem 7224, a k tomuto pozměňujícímu návrhu se v rámci podrobné rozpravy přihlásím. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji, pane poslanče. Nyní poprosím paní poslankyni Richterovou, která je přihlášená do rozpravy, a připraví se pan poslanec Růžička. Můžete, prosím.
Poslankyně Olga Richterová: Děkuji za slovo. Co se týče té projednávané novely zákona, který se jmenoval původně zákon o poskytování služby péče o dítě v dětské skupině a který má být podle vůle paní ministryně přejmenován na poskytování péče v jeslích, s čímž nesouhlasím, tak tento zákon souvisí s tím, jak u nás fungují školky, profesní kvalifikace a jak u nás funguje financování provozních nákladů zařízení poskytujících péči. Už o řadě věcí mluvili předřečníci, ale přece jen mně přijde důležité to shrnout, jak je to provázané a jak je to důležité.
Fungování školek je jeden z velkých argumentů pro předkladatele zákona, aby ten současný funkční systém změnili. A jde o to, že v našich současných školkách chybí pečovatelé pro mladší děti. Chybí tam tzv. chůvy, lidi, co by se extra věnovali dětem dvouletým. Proč? Protože se na ně krouhlo financování. A znamená to, že tam, kde je místo ve školkách, tam je otevírají dětem mladším tří let, tam je vítají, aby naplnili své kapacity, a zvládají to s nimi povětšinou. Ale jakmile jsou naplněné kapacity, tak není možné v školkách nastavených tak, jak dneska jsou, zvládat nejenom ty děti dvouleté, ale i třeba ty čerstvě tříleté, které ještě potřebují mnohem víc individuální podpory. Proč to takhle zdůrazňuji? Protože dětské skupiny jsou způsob, nástroj, jak v tom systému právě tu péči pro děti, které větší počet pečujících osob potřebují, zajistit. Znamená to, že v dětských skupinách jsou velmi přísné limity, kolik dospělých se stará o kolik dětí.
A teď k té změně. Když je dnes dítě, které má speciální potřeby, třeba těžko snáší změny nebo je tak jako na hranici nějaké diagnózy třeba, tak v okamžiku, kdy se to společně vyhodnotí, většinou to právě řeší i paní učitelky v těch dětských skupinách, tak dítě nejde do školky, ale zůstane v dětské skupině déle, dokud mu to vyhovuje. A jsou děti, u kterých to je potřeba i po dovršení ne těch jenom třetích, ale i čtvrtých narozenin, prostě děti nejsou z jedné formičky, každé je jiné. A dnes máme systém, který umožňuje tu jinakost zohlednit. Asi není žádné tajemství, že stejně proto, že ta spoluúčast, ten příspěvek rodičů v dětských skupinách je větší, tak rodiče stejně o školky stojí, a když to možné je, tak do školek své děti rádi dávají, jsou prostě levnější. A to se dostaneme k financování, to za chvilku. Ale současně když je dítě opravdu nějakým způsobem speciální, tak dneska často zůstane v té dětské skupině, pokud je tam zvyklé a je mu tam dobře, déle. Podobná situace je logistika. Když máte staršího a mladšího sourozence a třeba ten mladší je dvouletý a potřebujete vozit čtyřletého a dvouletého na jedno místo, tak zase je pro vás výhodné nechat i za cenu třeba zase vyšších poplatků pro rodiče i toho čtyřletého v té stejné dětské skupině. Ztráta času a ztráta zvyku těch sourozenců na sebe je pro vás mnohem větší a mnohem nepříjemnější než ta ztráta finanční. Tím nastiňuji různé životní situace, které ten návrh, které předložilo ministerstvo a je vyjednaný takhle s vládní stranou ANO, nezohledňuje.
Co tedy navrhuje řada těch pozměňovacích návrhů, nejenom mých, ale i řady kolegů, je změnit ten limit věku, ať rodiče v těchhle životních situacích mají volbu, ať mají šanci si rozhodnout sami, co je pro jejich děti vhodnější, ať mají děti šanci individuálně pokračovat tak, jak je to pro ně vhodné.
A bude následovat protinámitka. A bohužel tady není pan ministr školství Plaga, aby si ji vyslechl a aby to uměl zodpovědět. Ta bude: ale vždyť to je nespravedlivé. Paní učitelky v mateřských školkách mají na starost často dětí víc a ty příspěvky státu na děti v mateřských školkách jsou menší. Ale - a to bychom si tady měli jasně říct a proto tady takhle s tím odůvodněním hovořím - přece když v mateřských školkách dneska mají velice těžkou situaci, aby zajistili dostatečnou péči o ty maličké děti, ty, které ještě nejsou úplně samostatné a potřebují extra pozornost, když tam dneska ta situace není dobrá, tak přece to není argument, abychom zkrouhli podporu dětských skupin, které fungují, protože tam se podařilo na začátku těch peněz dát dostatek. ***
