(12.10 hodin)
(pokračuje Pikal)
Ještě se zmíním o té nestabilní Belgii, která má šest parlamentů, pokud vím, takže to je prostě nesrovnatelný systém. A také bych chtěl možná upozornit na to, že senátní obvody, když jsme je tady posledně projednávali, tak naopak ta změna schválena nebyla v Senátu. Od té doby nám tady leží další úprava volebního zákona, která má tu situaci do budoucna narovnat. Je na ní všeobecná shoda, je to snad zhruba 10. bod na schůzi této Sněmovny. Věřím, že se k němu někdy můžeme dostat, protože je to oprava, kterou podle mě potřebujeme. Jinak bude hrozit, že kvůli nerovnosti hlasu voličů v senátních volbách třeba potom budou napadány jednotlivé senátní volby, a to bych považoval za nevhodné.
Taky zde ještě zní úloha stran a nějaká možnost doplňování potom zvolených klubů podle zbytkových mandátů podle rozhodnutí, nevím, předsednictva té strany někdy večer po volbách ve vítězném opojení nebo v něčem takovém, to nepovažuji za vhodnou cestu. Strany splnily svou úlohu, co se voleb týče, ve chvíli, kdy sestavily kandidátní listiny a předložily je voličům. A poté to má být výběr mezi kandidáty z rukou voličů. Opravdu bych nerad zažil nějakou situaci, kdy někdo bude překroužkován a stranické vedení se rozhodne, že ho tam stejně chce, nebo nějaký podobný případ.
A rád bych se ještě zmínil o jedné věci. To, že si bude moci předsednictvo nějak sestavit nebo doplnit ten klub, ty kluby, i ze zkušeností v této Sněmovně, nejsou úplně stabilní a ti poslanci se tam míchají. Takže to, že si někoho dovedete na to, aby vám doplnil genderové kvóty, nemusí za pár měsíců platit, protože se vám ten klub promění nějak jinak, to se prostě děje. Takže to mi přijde jako falešný argument.
To je vše. Děkuji za pozornost, doufám, že jsem příliš nezdržoval.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Teď ještě s přednostním právem předseda klubu STAN, pan poslanec Farský, a stále je připravena paní poslankyně Helena Válková. Prosím.
Poslanec Jan Farský: Pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, my jsme za to tak trochu odpovědní jako Starostové a nezávislí, proto si dovolím připojit i naši pozici.
Ve volbách 2017 se ukázalo, že přepočet způsobil, že ve Sněmovně zasedají vedle sebe poslanci, kde u jednoho bylo potřeba pro získání mandátu 43 000 hlasů, u druhého stačilo 19 000. V Ústavě je ale deklarován poměrný systém. Nám už to přišlo tak daleko od poměrného systému, že jsme prostě s našimi senátory dali podnět k Ústavnímu soudu. Ústavní soud z mého pohledu na poslední chvíli a možná těsně po poslední chvíli rozhodl, ale rozhodl správně. Rozhodl správně z našeho pohledu v tom, že spravedlnost jednotlivých hlasů tady byla tak zdeformována, že je potřeba zakročit.
Já bych tady chtěl poděkovat lidovcům a i dalším, kteří se do toho zapojili, že šli cestou změny zákona ve Sněmovně, který tady spal. Spal tady dlouhodobě, protože nebyla motivace ho projednat v tu chvíli, dokud jsme nemuseli. Teď musíme kvůli Ústavnímu soudu. A za náš klub Starostů a nezávislých můžu říct, že jsme rádi v tom, že ve třech ze čtyř návrhů, které různě kolují, je shoda. Je shoda ve 14 krajích, je velká shoda dokonce i v tom, jakým způsobem se budou rozdělovat další mandáty ve druhém kole. A já myslím, že to je důležitý předpoklad k tomu, abychom včas tento zákon projednali.
Za Starosty a nezávislé: Pokud bude nosičem lidovecký návrh, budeme rádi, pokud se spojí rozprava, budeme rádi - ale o co bych chtěl požádat, a i proto ta má řeč bude tak krátká - buďme prosím v tom rychlí, protože rozhoduje to o tom, jak bude vypadat Poslanecká sněmovna po příštích volbách. A myslím, že je důležité to vědět co nejdříve i z pohledu kandidátů a sestavení finálních kandidátek.
Tak vám děkuji předem za snad konstruktivní práci na těchto volebních zákonech. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní má slovo paní poslankyně Helena Válková a připraví se pan poslanec Jan Chvojka. Tak prosím, máte slovo.
Poslankyně Helena Válková: Děkuji, pane místopředsedo, milé kolegyně, milí kolegové, není možné nevystoupit. To je opravdu, jak tady zaznělo od jednoho z předřečníků, jeden z nejdůležitějších zákonů, který tady probíráme, a je to současně i jedno ze základních lidských práv, politické právo každého občana České republiky na to, volit ve svobodných volbách v rámci a v souladu s principy právního státu. V článku 18 odst. 1 naší Ústavy je naprosto jasně stanoveno, že máme volit do Poslanecké sněmovny podle zásad poměrného zastoupení.
Vystupuji tedy zde v té dvojjediné roli i jako zmocněnkyně vlády pro lidská práva, která musí dodržovat postup, to znamená, každý ze zákonů, který tady prochází, i kriticky posoudit optikou dodržování základních lidských práv a svobod a postoupit potom jako stanovisko této lidskoprávní instituce úřadu zmocněnkyně vlády pro lidská práva svůj názor na to, zda odpovídá nebo neodpovídá více či méně tomu, co chce, zamýšlí, je zakotveno v Ústavě. A z tohoto hlediska mně dovolte několik poznámek.
Když jsem četla nález Ústavního soudu, který nás - a zaznělo to tady opakovaně - tak překvapil s ohledem na své načasování, tak jsem si nemohla nevšimnout disentního stanoviska, které v jedné větě v závěru - jsou to ústavní soudci David, Fenyk, Fiala a Suchánek - říká větu, kterou si myslím v tomto ohledu musíme připomenout, nebo mohli bychom si připomenout: "Máme za to, že ve svém celkovém působení se nezpronevěřuje současná úprava pokynům čl. 18 odst. 1 Ústavy, podle něhož se volby do Poslanecké sněmovny konají na základě volebního práva podle zásad poměrného zastoupení." A teď to přijde: "Jistě lze mít za to, že těmto zásadám bude lépe odpovídat volební model jiný." Mně se celých těch dvacet let model, který byl, i když pro hnutí ANO, byl výhodný, nelíbil. Takže souhlasím s tím, že jistě by mohl být volební model jiný.
Takový výběr ale dle našeho názoru již není věcí rozhodování Ústavního soudu a jeho momentální plenární většiny, ale záležitostí politické úvahy demokratického zákonodárce. A to jsme nyní my, a proto je namístě se k těmto věcem vyjádřit a otevřít více variant.
Když jsem si ten nález přečetla, říkala jsem si, tak teď by byl ten správný okamžik, a myslím, že jsem to i spontánně řekla poprvé do médií, zřídit, respektive příští a všechny další volby vést v rámci jednoho volebního kraje České republiky. Ta reakce nikoliv na to, co jsem řekla - protože myslím, že nás to řeklo více, a nejenom členů hnutí ANO, tady zaznělo i z úst místopředsedy SPD, že původně i oni zvažovali jeden volební kraj - ta reakce na to však byla taková, že již na prvním jednání, o kterém asi zřejmě bude podrobněji hovořit předsedkyně Stálé komise pro Ústavu - a ona se těžko bude sama chválit, takže já ji na tomto místě chci pochválit, protože okamžitě nás svolala, odpracovali jsme kus práce ještě dříve, než se to dostalo do té úplně nejpolitičtější roviny šéfů politických stran, měli již k dispozici naše expertní ne stanoviska, ale vyjádření - tak tam již bylo zřejmé, že konsenzus zejména ze strany Senátu, protože jednání samozřejmě probíhala i na půdě Senátu, k jednomu volebnímu kraji asi budeme hledat velmi obtížně.
Takže berte prosím, že i naše stanovisko, které bylo vyjádřeno i třeba v hlasování o dnešní mimořádné schůzi, o tom, co dnes projednáváme, je dáno jednoznačným přesvědčením o tom, že nesmíme naši zemi uvrhnout do ústavního chaosu, což by se lehce mohlo stát, pokud bychom trvali jako nejsilnější politická strana na tom, že to bude za každých okolností jenom jeden volební kraj, a výsledek by se zřejmě dostavil nejen v tom, že by to nebylo schválené, ale došlo by k tomu osudovému zdržení, které by mohlo vést k ohrožení konání voleb. To nikdo nechce. ***
