(12.20 hodin)
(pokračuje Válková)
A současně mně na tomto místě dovolte zdůraznit, protože jsem i v médiích slyšela, že snad padaly takové návrhy třeba z mé strany, že v nejhorším případě bychom museli přijmout zákon, který by byl jenom pro tyto volby. Samozřejmě lépe nežli ústavní chaos přijmout zákon, který by platil jenom pro tyto volby, ale bylo by to současně politické fiasko naší společné snahy, a proto samozřejmě nejsem pro takovouhle variantu a myslím si, že dnešním dnem jsme vykročili na tu bezpečnou cestu, která vede ke konsenzu.
Já jsem slíbila i svým kolegům, že své vystoupení zkrátím, nicméně chtěla jsem zde zdůraznit ten aspekt lidskoprávní, to, že jednáme -
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Já vás požádám o klid v jednacím sále, protože paní poslankyně nemůže v klidu hovořit.
Poslankyně Helena Válková: Už se chýlím ke konci. Jednáme o zákonu, který současně i ztělesňuje uplatnění základního lidského práva v oblasti politických práv, právo na svobodnou volbu, která by měla být spravedlivá, i pokud jde o její způsob. A tady si dovolím říci, že zřejmě opravdu nejspravedlivější, když jsem si dávala ty různé varianty vedle sebe z tohoto hlediska, by byl opravdu jeden volební kraj, protože tam by odpadly všechny ty problémy, když odmyslím samozřejmě případné čachrování politických stran, jak tady o tom bylo řečeno, v rámci nějakých povolebních vítězství, kde by se taky na některý kraj nemuselo dostat. Ale nechci předvídat to, co by nikdo z nás jistě nechtěl, a mělo by to být politicky nepřípustné. Takže z tohoto ústavně konformního hlediska by určitě jeden volební kraj přicházel v úvahu právě proto, že odpovídá nejspravedlivějšímu rozdělení tak, jak to má na mysli čl. 18 odst. 1 naší Ústavy.
Pokud jde o matematické modely přepočtu hlasů na mandáty do krajů, o nich se musíme ještě poradit, debatovat. Myslím si, že ústavně-právní výbor se k tomu kompetentně vyjádří, politické rozhodnutí potom bude samozřejmě na někom jiném. A pokud jde o načítací klauzule, tak tady jsem zaznamenala i v rámci všech debat, které se vedly, že všechny politické strany jsou ochotné zde jít na kompromis. Čili v tom žádný velký problém nevidím.
Jenom poprosím v závěru, abychom ještě vstupovali do toho projednání, které nás čeká v úterý odpoledne, s otevřenou hlavou, myslí a probrali všechny varianty, pak se rozhodli a pak už šli společně k tomu cíli, to znamená mít tady nejpozději do konce května tohoto roku volební zákon, který přetrvá nejen toto volební období, ale dalších třeba dvacet volebních období. Je to neskromné přání, ale jedině neskromná přání vedou k vytouženým cílům, aspoň si stále myslím. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní přečtu omluvu. Ministr životního prostředí Richard Brabec se omlouvá dnes 4. 3. z pracovních důvodů.
Nyní vystoupí pan poslanec Jan Chvojka. Toho nevidím, takže vystoupí pan poslanec Patrik Nacher. Připraví se paní poslankyně Kateřina Valachová. Tak prosím.
Poslanec Patrik Nacher: Vážený pane ministře, pane předsedající, dámy a pánové, ještě než začnu, tak bych tady chtěl zdůraznit jednu věc. Tady se opakuje takový nešvar, že někdy vystoupí poslanci s přednostním právem a v případě, že to spěchá, tak všichni ostatní poslanci to mají hrozně zkrátit. A to se tady opakuje už poněkolikáté. To znamená, že ti si řeknou svoje, a ostatní jsme tady jenom na to, abychom nějak jako hlasovali. Já s tímhle přístupem zásadně nesouhlasím. Chci si k tomu říct svoje, nějaký svůj úhel pohledu, protože jsem tady asi jeden z mála pamětníků, byť v jiné roli. Určitě to nechci obstruovat a zdržovat, takže se klidně pojďme domluvit, že tady budeme do té doby, dokud to neprojednáme, což může být třeba 13.30, 13.45, maximálně 14.30, když jsou interpelace. Ale aby tady za mnou chodili poslanci a říkali "tak to zkrať", přičemž tady včera byly čtyřhodinové debaty u jiných zákonů a tam to nevadilo, tak to fakt považuji, když se to dělá opakovaně, za hrubě nefér.
Tak se pojďme domluvit, poprosím pana předsedajícího, aby postupně svolával poslance, abychom si řekli, že tady budeme do té doby, dokud to neprojednáme. Určitě vydržíme bez oběda, je to důležitá norma, aby tady nebyl stín podezření, že to, že člověk místo pěti minut mluví deset, tak to chce nějakým způsobem obstruovat. Já už nevím, jak to mám tady explicitněji sdělit. To je poznámka.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Prosím vás, pane poslanče, já mám informaci, že je tady dohoda, tak jsem to chtěl prověřit před 13. hodinou, ale můžu teď, že to dojedeme. Až ve 14.30 jsou interpelace, takže pojedeme dál po 13. hodině. Tak prosím.
Poslanec Patrik Nacher: Děkuji, takže to je odpověď. Já to nebudu uměle prodlužovat, ale nechtějte po mně, abych to zase uměle zkracoval.
Já si tady dovolím takový kontext toho celého, co my tady projednáváme, a to ze dvou úhlů pohledu, které tady opakovaně zaznívají. První je, co bychom tady měli projednat, co nám Senát vrátil, respektive co nezrušil nebo co zrušil, a druhá je ta permanentní mantra, přepočet voličů na mandát pro hnutí ANO v roce 2017. To se tady točí neustále dokola. A proto mi dovolte historický kontext, abych odpověděl na obojí, protože si myslím, že to je zásadní.
Ta historická odbočka je důležitá, protože volební zákon tady vznikl v roce 2000. Jeho určité části byly namířeny proti určitým subjektům, tehdy čtyřkoalice, jejichž členem byla mimochodem i KDU-ČSL, což je patrné z propočtu pro ty koalice, když se podíváte, pro ten vstup. Ten končí přesně čtyřnásobkem, 5, 10, 15, 20. Pětikoalice, šestikoalice už tehdy nikoho nezajímaly. I přesto, a byla podaná ústavní stížnost - já jsem tady tehdy byl v pozici tiskového mluvčího, nikoliv v pozici politika, ale řekněme úředníka, když to takhle řeknu, ale byl jsem tady u toho, tak mám tu historickou paměť - a tehdy Ústavní soud řekl, že to sice působí účelově, ale že to není protiústavní. Tohle tam ponechal. Já jako člověk, který ctí - nemusí souhlasit, ale ctí - rozhodnutí soudu, to vnímám tak, že to už je navždycky. Přece není možné rozhodnout o stejné věci podruhé. Proto si člověk může, i politik, dovolit k tomu nějaký komentář, protože to prostě jednou takhle bylo, já jsem s tím bytostně nesouhlasil, protože to skutečně bylo účelové - ta kauzalita byla, že nejdřív vznikla koalice, pak vznikl volební zákon, zatímco dnešní stav je, že existuje volební zákon a všechny strany se tomu mohou dvacet let permanentně přizpůsobovat.
Takže to je úplně opačně. Tehdy Ústavní soud vstříc nevyšel. Zrušil, připomínám, 35 volebních obvodů - tenkrát v tom návrhu bylo 35 volebních obvodů. Ten zrušil a to by fakticky skutečně znamenalo, že v Poslanecké sněmovně se volí většinovým systémem, nikoliv poměrně. To zrušil. To znamená, že logicky za mě by měl tedy zrušit všechny ty většinové prvky, on zrušil jenom těch pětatřicet. Stejně tak nezrušil d'Hondta, který byl před Ústavním soudem mimo jiné i o šest let později, kdy si vzpomínám, že ze Strany zelených, která získala 9,5 % v Libereckém kraji, se sem nedostal žádný poslanec, takže se tam ten d'Hondt explicitně řešil, Ústavní soud ho nezrušil. To znamená, že podle toho propočtu se jede posledních dvacet let, a najednou se ve stejné věci rozhodlo jinak.
Proč je to důležité? Protože bohužel se právě z tohohle děje ta politika. My tady podle tohoto volebního systému jedeme pět voleb do Poslanecké sněmovny: 2002, 2006, 2010, 2013 a 2017. ***
