(14.50 hodin)
(pokračuje Bláha)

A věřte tomu, že to je hlavně o nás. To není o tom, jestli uděláme lepší nebo horší nařízení. Je to o nás, jestli to, co umíme vyvolat, když nám jde o volby, tak abychom uměli teď. Všichni poslanci - jít mezi lidi, oslovit podnikatele a vedoucí pracovníky, aby oni působili na své zaměstnance. Samozřejmě se nám nepodaří přesvědčit všechny, ale věřím tomu, že když do toho půjdeme všichni společně, tak jsme schopni to zvládnout, ale ne tím, že napíšeme lepší nebo horší zákon, ale o tom, že se budeme všichni chovat zodpovědně. A o tom bylo i mé předchozí vystoupení, a přečtěte si, co si z toho novináři vytáhli. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji za dodržování času k faktické poznámce. Přečtu omluvu, pan místopředseda Poslanecké sněmovny Vojtěch Filip se omlouvá dnes, 26. 2., od 16.45 do konce jednacího dne z osobních důvodů.

V tuto chvíli vystoupí se stanoviskem klubu KSČM pan poslanec Zdeněk Ondráček. A mám tady ještě faktickou poznámku pana poslance Jana Hrnčíře. Prosím.

 

Poslanec Jan Hrnčíř: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já bych jenom v krátkosti chtěl zareagovat na slova předřečníků, co tady padla. Naše republika se skutečně nachází ve velmi špatné epidemiologické situaci. Bohužel, řešením nejsou lockdowny a plošné uzávěry, dokonce i rakouský kancléř pochopil, že lidé jsou prostě vyčerpaní a není možné tímhle způsobem nadále postupovat. (Řečník je zadýchaný.) Omlouvám se, trošku se v tom respirátoru dusím.

Já sám mám zkušenost s covidem, mám zkušenost i s covidem celé své rodiny, protože moje žena pečuje o covidové pacienty, takže bylo jen otázkou času, kdy se nakazíme. Není to skutečně žádná rýmička, není to legrace, skutečně nemá smysl to podceňovat. Ale je potřeba těm lidem nějak pomoct. Problém je, že lidé jsou bezbranní. Není v podstatě nic, čím by se mohli alespoň nějakým způsobem léčit. Paralenem, Ibalginem, čajem to prostě není možné zvládnout. Já bych chtěl apelovat na pana ministra zdravotnictví Blatného, jestli mě poslouchá, aby se pokusil, aby zajistil, aby aspoň léčiva, která zvyšují imunitní odpověď organismu, což je třeba ten Isoprinosine - je to vyzkoušené, v Polsku to funguje - aby to bylo dostupné, aby to bylo dostupné lidem, nejenom na předpis s obtížemi, ale aby to bylo možné koupit v lékárnách, protože to je lék, kterého sice v nemocnicích je dostatek, oni ho dají pacientům ve chvíli, kdy je tam dovezou, kdy už mají problémy, kdy už mají poškozené plíce, kdy už lapají po dechu, a v té chvíli zvýšená imunitní odpověď nepomůže, naopak zabíjí. Kdežto kdyby ti lidé měli možnost si to vzít na začátku nemoci, těžkých případů by ubylo, tak jako v Polsku. Tak to prostě je. Čtyřikrát větší země má polovinu úmrtí, má podstatně méně pacientů, kteří jsou v těžkých stavech. Takže já bych poprosil, aby opravdu byla možnost alespoň nějakým způsobem se efektivně léčit v počátku. Děkuji za slovo.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Tak a teď je prostor pro vyjádření stanoviska klubu KSČM. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Zdeněk Ondráček: Děkuji, pane předsedající. Vážený pane premiére, paní ministryně, páni ministři, kolegyně a kolegové, každý z nás tady máme nějakou odbornou pracovní minulost. No, v podstatě ne všichni, ale řekněme, že většina z nás ano. Moje pracovní minulost vyšetřovatele mi vždycky říkala, že když někdo o něčem velmi obsáhle a dlouho mluví, že si na to mám dát pozor a mám si klást otázky, proč tak činí a zda v tom nemám něco hledat. Jako poměrně dlouholetý vyšetřovatel jsem vždycky byl zvyklý klást otázky a hledat na ně odpovědi.

Samozřejmě nechci zpochybňovat ty lékařské odborné věci, o kterých tady hovoříte, ale je řada otázek, na které si sám sobě potřebuji odpovědět, a potřebuji odpovědět také lidem, když se mě ptají na můj názor. Já tady slyším - a musím říct, kdy to začalo: ve středu, kdy jsem přijel ráno sem do Poslanecké sněmovny, tak jsem poslouchal během těch 150 kilometrů asi čtvery zprávy a poslouchal jsem, o čem se vláda domluvila, že v podstatě pojedeme podle pandemického zákona, a poslouchal jsem všechna ta vyjádření.

V deset měl začít Ústřední krizový štáb, takže jsem už seděl v kanceláři, a dvě minuty poté oznámili, že pan předseda Ústředního krizového štábu je na vládě a že nemůžeme. Ale já měl zapnutou Čtyřiadvacítku, tak jsem si dělal svoji práci na tiscích a další, protože další schůzky jsem měl až odpoledne. Jak jsem poslouchal tu Čtyřiadvacítku, najednou mě něco, jak se říká, dloublo pod žebro, koukám a ono v podstatě Pinocchio nos z mého pohledu. Já jsem najednou poslouchal tiskovou zprávu nebo vystoupení členů vlády po jednání vlády, a nestačil jsem se divit té změně, která nastala. Stačí nám pandemický zákon, a najednou se začalo mluvit v podstatě o katastrofických scénářích, pan vicepremiér Hamáček umí mluvit i o mrazicích vozech a já nevím, o čem všem, stovkách mrtvol a já nevím, léčbách na chodbách. A já jsem na to tak najednou koukal a říkám, co se změnilo? Co se změnilo, že najednou slyším úplně něco jiného, než jsem slyšel ráno cestou do Prahy při čtyřech zprávách, které jsem za ty dvě a půl nebo dvě a čtvrt hodiny vyslechl? Chvilku jsem to poslouchal, a dneska v podstatě i pan ministr zdravotnictví přednesl ty katastrofické scénáře, co bude následovat, pokud nevyhlásíme, neprodloužíme, nebo teď vidím, že jste se dohodli, tak vydáte nějakou deklaraci pro vyhlášení nového nouzového stavu.

Data se výrazně zhoršila, to je to, o čem tady mluvíte. Pan ministr Blatný v úvodním vystoupení v podstatě mluvil o těch číslech a samozřejmě tím, že jsem zvyklý analyzovat materiály, se kterými jsem vždycky pracoval, tak jsem si začal analyzovat i materiály, které jsou dostupné na stránkách Ministerstva zdravotnictví, popřípadě ty, které dostávám jako člen Ústředního krizového štábu, to znamená denní svodky nebo chcete-li, denní hlášení. Když jsem se podíval do těch denních hlášení a na čísla, o kterých se tady hovoří - a to jsou ta čísla, o kterých mluvil pan ministr zdravotnictví - tak ten den, kdy to začalo, to Pinocchio, jak já říkám, bylo provedeno 87 000 testů, 87 000 testů, z toho 39 000 bylo testů PCR. Z těch 39 000 PCR testů bylo 15 500 - zaokrouhluji to, neberte to úplně přesně, možná tam je nějaká stovka navíc nebo odebraná - 15 500 bylo pozitivních. Při počtu 87 000 těch 15 500 dělá, že to je nějakých 18 %, ani ne jedna pětina z počtu testů.

Pokud jsme to začali zmiňovat, média najednou začala hovořit: Ne ne ne, my neporovnáme všechny testy, nás nezajímají antigenní testy, protože ty jsou takové nebo makové, my porovnáme jenom PCR testy. A mluvilo se - a já jsem to poslouchal (nesrozumitelné) - překročili jsme poprvé 40 % nákazovosti. Já říkám, jak 40 %? 87 000 - ano, pak tedy řekli, počítáme pouze PCR testy. Dobře, z 39 je 15,5 něco malinko přes 40 %. Druhý den, 25., bylo provedeno 85 000 testů, z toho 37 000 bylo PCR testů, 13 500 pozitivních. Pokud zase vezmu počet pozitivních a počet provedených testů 85 000, vzniká mi 16 % nákazovosti. Ale pokud porovnám pouze ty PCR testy, o kterých mi říkali, že to bylo to nejdůležitější číslo, těch 40 %, tak z 37 těch 13,5 činí pouze 38 %. To znamená, už to spadlo o dva dny a druhý den už o tom nikdo nemluvil, protože pro to vyvolání bylo důležitých těch 40 %, protože poprvé jsme překročili 40 %. No a jak to tak bývá, když už něco děláte, tak jsem se podíval do vývoje těch statistik a všechny ty věci, tak jsem se podíval třeba na začátek roku. 5. 1. - antigenní testy u nás ještě nebyly, tak se ještě nepoužívaly, a PCR testů se 5. 1. provedlo 41 500. V tu chvíli byl výsledek pozitivního testování 17 000, ještě o 1 500 více než toho 24., kdy vláda začala mluvit o tom zásadním zhoršení situace, což znamená 41,5 % - 41,5 %! ***




Přihlásit/registrovat se do ISP