(14.40 hodin)
Poslanec Jakub Michálek: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, vezmu to stručně. Všichni jsme viděli na datech, že se situace výrazně zhoršila. Nemá smysl to přičítat tomu, že by občané byli nedisciplinovaní. Z velké většiny se na tom skutečně podílí nárůst reprodukčního čísla u nových mutací, čili hrozí nám tady nárůst o desítky procent hospitalizovaných a potom samozřejmě nedostupnost zdravotní péče.
Ale pokud se vrátíme k tomu, o čem tady budeme dneska rozhodovat, čili o prodloužení nouzového stavu, jak o něj požádala vláda, tak musíme vyjít i z toho, co zaznělo za kritiku od ústavních právníků, protože na prvním místě je potřeba dodržovat zákony a Ústavu a ta opatření, která jsou v tento okamžik skutečně nezbytná, potřebná - neříkám, že konkrétně v podobě, ve které vláda o nich uvažuje, ale je jasné, že musíme usilovat o snížení společenských kontaktů a že je potřeba, aby vláda opatření nařídila autoritativně, protože jinak se to samo od sebe určitě nezlepší. Ten postup stále musí být v souladu s Ústavou, musí být kompetentní.
Nouzový stav, který byl vyhlášen naposledy, byl napaden z toho důvodu, že odůvodnění bylo stejné jako u předchozího nouzového stavu a šlo o čisté prodloužení, ačkoli Poslanecká sněmovna jednoznačně prohlásila svoji vůli, že nestojí o prodloužení nouzového stavu. Takže tento "zkažený" nouzový stav by skutečně bylo lepší teď zahodit a věnovat se tomu, abychom postupovali dále v souladu s Ústavou a neohrozili tak i platnost těch opatření, o kterých bude rozhodovat případně soud, aby opatření a vůbec celý právní režim obstál.
Skutečně si myslím, že vláda by měla v tento okamžik zvážit vyhlášení nového nouzového stavu, který by vycházel jednak ze změněné epidemiologické situace a jednak z toho, že Poslanecká sněmovna neschválila pandemický zákon. Upozorním na to, že dnes je čerstvý rozsudek Nejvyššího správního soudu, který posuzoval ten jarní rozsudek městského soudu v Praze, a dospěl k závěru, že městský soud v Praze právní otázku vydávání mimořádných opatření podle zákona o ochraně veřejného zdraví posoudil nesprávně, čili nedošlo k přepnutí do režimu, že by to všechno měla nutně vydávat vláda, ale že je v pořádku a v souladu se zákonem o ochraně veřejného zdraví, pokud to bude vydávat Ministerstvo zdravotnictví, a bude to samozřejmě v mezích výčtu, který zákon upravuje. Tato argumentace je samozřejmě asi přenositelná analogicky i na pandemický zákon, to znamená, bude možné rozhodovat podle pandemického zákona. Není pravda, že by nutně bylo potřeba všechna opatření převádět do krizového zákona, a myslím si, že u některých z nich to ani nebude možné.
V rámci nového nouzového stavu by vláda měla nejenom odůvodnit, jak se zhoršila epidemiologická situace - myslím si, že to je zvládnutelné a že Ministerstvo už to reflektuje, že z hlediska soudu a toho, aby to obstálo, je potřeba ta odůvodnění dopracovat, tak jako jsme na to upozorňovali už od dubna minulého roku - a současně v souladu se zákonem o bezpečnosti by mělo být jednoznačně upraveno, jaká práva se v souladu s Listinou práv a svobod omezují, případně jaké povinnosti se stanovují nad rámec toho, co je možné podle pandemického zákona.
Chtěl jsem připomenout, že jsme přišli s vlastními návrhy, jakým způsobem řešit tu krizi. Odevzdali jsme to vládě, včetně toho testování ve firmách, které vláda - jsem rád - z velké většiny převzala, a samozřejmě je tam i otázka kontrol, izolací a karantén, protože podle dat, která jsme viděli z ledna, je kontrolována pouze každá pětistá izolace nebo karanténa a ve třetině případů je zjištěno porušení. To znamená, pokud se nám tady šíří covid v podstatě nejvíc na světě, zaměřme se na standardní postupy, které jsou osvědčeny staletími praxe, to znamená karanténa, izolace - a tam bychom primárně měli upínat naši pozornost, aby tam byla dodržována všechna pravidla - a nehrajme si tady na to, že budeme kontrolovat lidi v parcích a že tím vyřešíme covid. Naopak, ty velmi omezené kapacity policie a armády bychom měli soustředit mimo jiné na kontrolu toho, že je dodržován režim karantény a izolace, a není možné, aby si každý třetí člověk, který je v izolaci, trajdal venku, a potom tedy šířil tu nákazu. Tam je problém, a dnes je to bohužel tak, že všechny tyto osoby kontrolují krajské hygienické stanice, které jsou dnes přetíženy tím, že řeší trasování a že řeší spoustu dalších věcí, a do toho ještě mají kontrolovat karantény a izolace. To opravdu nedává smysl a chtěl jsem požádat vládu, aby tento problém skutečně řešila.
V dalších připomínkách, které jsme poslali, jsme upozorňovali na to, že je potřeba už teď připravit logistiku očkování, protože se nám naštěstí daří zvyšovat očekávaný počet vakcín a další záležitosti. Ostatně problematika vymahatelnosti je vidět i tady, na jednání Poslanecké sněmovny, kdy si nejsme schopni poradit s tím, že dva kolegové tady nenosí respirátory a roušky a v podstatě můžou být šiřiteli nákazy i tady, v samotném jednacím sále. Myslím si, že to je velmi špatný příklad do společnosti. Měli bychom takovéto záležitosti taky řešit, a už na tom pracujeme.
Takže my jsme se k tomu postavili konstruktivně. Kromě vlastních návrhů, které jsme spolu se Starosty zaslali vládě, jsme i dnes poslali další připomínky k návrhům, které připravuje vláda, s kterými nás dnes seznámila. Pan ministr Blatný to má k dispozici. To už jsou spíš tedy, řekněme, drobnější záležitosti. Tam je spíš potřeba upozornit na to, že zákaz pohybu, ať už bude vydán, ať už bude formulován jako rádius 1 km od domova, nebo pohyb v katastru obce, určitě vyvolá velkou kritiku. Byť samozřejmě v nějaké podobě omezení pohybu určitě jsou potřeba, tak je otázka, jestli zrovna takhle přísná situace, ve které jsme, takhle přísná omezení budou akceptována. Tato jsou poněkud, řekněme, represivní.
V situaci, ve které jsme, že tady máme ukončený nouzový stav, o kterém Poslanecká sněmovna už rozhodla, a vyšlo to ve Sbírce zákonů, mi přijde nejrozumnější, abychom vydali usnesení v podstatě jako doporučení k dalšímu postupu vlády, kterým bychom se vypořádali se situací a které navazuje i na to, co doporučují ústavní právníci. Já jsem to s nimi konzultoval a diskutovali jsme tuto otázku podrobně na grémiu, kde převážil názor, že postačí, pokud Poslanecká sněmovna schválí usnesení, kterým konstatuje, že pravomoc znovu vyhlásit nouzový stav je na straně vlády, a to z toho důvodu, že došlo k podstatné změně okolností. Čili nepůjde pouze o prodloužení minulého nouzového stavu, který byl vyhlášen pochybně, ale skutečně s odůvodněním, které bude unikátní a které zohlední změnu okolností, ke které došlo jednak v terénu tím, že tady máme nové mutace, a jednak z hlediska legislativy tím, že tady máme nový právní rámec pandemického zákona.
Proto k tomuto bodu předkládám návrh usnesení, který zní: "Poslanecká sněmovna konstatuje, že po ukončení nouzového stavu ke dni 27. 2. 2021 je v návaznosti na šíření nových mutací koronaviru a snižující se kapacity zdravotního systému v kompetenci vlády vyhlásit nový nouzový stav za účelem přijetí opatření proti šíření epidemie nad rámec pandemického zákona." Takže vláda by měla zvážit, zda a v jakém rozsahu je potřeba vyhlásit nový nouzový stav, a na základě toho konat a přijímat opatření, která je samozřejmě dobře, že konzultuje s opozicí, a my tam posíláme připomínky, ale primárně je to zodpovědnost vlády. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Také vám děkuji. S faktickou poznámkou pan poslanec Jiří Bláha. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jiří Bláha: Vážené kolegyně, kolegové, chtěl bych, prostřednictvím pana předsedajícího, vzkázat svému předřečníkovi, že opravdu záleží na tom, jak se budeme chovat ve svém soukromém životě. Věřte tomu, že většina zaměstnavatelů a většina zaměstnanců dodržuje všechna opatření. Já můžu říct zcela zodpovědně, že málokterý zaměstnavatel si dovolí, aby mu to v jeho závodě nefungovalo, protože v ten okamžik by nefungoval ani on. Ale největší problém je donášení nakažení do závodu z domácího prostředí. Nevím, jestli chodíte po ulicích, vnímáte, co se děje, jestli jezdíte po kraji a vnímáte, co se děje. Já to vidím na denním pořádku. Volají mi policisté, píšou mi, co vidí na kamerách, co se děje ve městech, co se děje při volnočasových aktivitách a tak dále a tak dále. Já sám se s tím setkávám na každém kroku. ***
