(12.20 hodin)
(pokračuje Bartoň)
Již rok máme tady distanční způsob vzdělávání na různých úrovních a již rok se s tím pereme, a ne všude to dopadlo dobře. Ne všude jsou ta opatření, která fungují dobře. A ne vždy je distanční výuka plnohodnotná, dokážu říci, že často není, a vůbec neumíme pracovat s jednotlivými skupinami studentů. Umíme zapínat, vypínat ročníky, ale to, že v těch ročnících jsou různí studenti, pocházejí z různých rodin, kde mají ti studenti motivaci se učit, kde rodiny dají tomu studentovi motivaci a je schopen se učit i v rodinném prostředí u počítače sám, tak máme i plno studentů, kteří se nejsou schopni učit. Distanční výuka u nich selhává a selhává natolik, že třeba úplně z výuky odpadnou. K tomu je ani nemotivuje to, že občas nejsou vůbec v některých třídách klasifikováni, a my neumíme pracovat právě s těmito studenty ohroženými neúspěchem, neumíme je podchytit a i v době distanční výuky a i v době, kdy jsou nejkrutější opatření, a tito studenti se nedostanou do škol, s nimi neumíme pracovat. Prostě zmizí někde nebo prospívají velice, velice špatně.
I zde jsme navrhovali, ať se tito studenti, ať se s nimi pracuje, ať se využívají neziskové organizace, které s nimi umí pracovat. Ta práce není jen o tom, že jim poskytneme techniku a uč se sám, ale ta práce je i o tom, že třeba budou mít ředitelé škol větší pravomoci k tomu, aby v době, kdy jsou nějaká opatření, oni mohli tyto studenty podchytit, udělat malou studijní skupinu, kde budou pod dozorem a budou se opravdu učit. Sami učitelé nejlépe vědí, u kterých studentů distanční výuka funguje, u kterých absolutně selhává. A to, že neumíme tyto studenty podchytit, je podle mě problém. Je to problém, který se nám projeví v budoucnu. Jsou to právě studenti, kteří jsou nejvíce ohroženi neúspěchem a u kterých již rok je vzdělání na velice nízké úrovni nebo není vůbec. To bude mít vliv nejen na jejich budoucnost, nedostanou se třeba z toho prostředí, ve které jsou nyní, ale bude to mít vliv i pro společnost, protože to budou lidé, kteří budou více - tím, že nebudou mít vzdělání - podléhat různým konspiračním teoriím, budou dělat vlastní chyby, budou dělat chyby ze špatných rozhodnutí a bude to mít i vliv vůbec na fungování společnosti, nebudou tak velkým přínosem pro své okolí, nebudou tak dobrým článkem společnosti.
Co se týče návratu žáků do škol, určitě všichni volají po tom, aby návrat žáků byl bezpečný, ale otázka je, zdali lze vůbec označit v současné době něco za bezpečné, takže aby byl co nejméně rizikový. K tomu nám můžou posloužit některé nástroje, které již určitě máme - aby se co nejvíce proočkovalo, aby se testovalo, abychom je odchytili, aby nadále byly ochranné pomůcky povinné ve školách, abychom vůbec měli nějaký naučený systém, aby ty pomůcky měly smysl, aby ta jednotlivá opatření byla dodržována.
V poslední době se často mluví o onom testování a to testování je poměrně důležitým prvkem - odchytit nemocné žáky tak, aby nenakazili další nebo abychom mohli dát do karantény jeho blízké okolí a vlastně eliminovali to, že mezi tou dětskou populací se i s přihlédnutím k nové, britské mutaci šíří vir bezpříznakově, zatímco u dospělých dříve nebo později většinou dojde k tomu, že přijde horečka, onemocní, tak u dětí se to šíří, aniž bychom to věděli, a dobré testování nám může pomoci toto odhalit a vytvořit prostředí ve školách co nejbezpečnější.
A je to i v tom důsledku, že současná vláda opět umí pouze otevírat a zavírat, to znamená, buď je zavřeno a žák nesmí do školy, nebo je otevřeno a žák musí do školy, jinak má neomluvené hodiny. Není tam ta možnost, ani legislativní, že by tam bylo něco mezi. Pan ministr tedy často argumentoval tím, jeden čas argumentoval tím, aby ředitel se domluvil na individuální výuce, ale ta je z podstaty, ze zákona něco jiného. Tudíž omlouvání z výuky taky není nejlepší, děti z rodin, kde mají člena rodiny z rizikové skupiny, by měly mít jinou možnost vzdělávání.
A když se bavíme o testování, vrátit děti do škol pouze za podmínky testování, tak tady bych také varoval před tím, abychom nevytvořili to, že někomu odmítneme právo na vzdělávání, protože právo na vzdělávání je dáno ústavou a my nemůžeme jen tak ze vzdělávání někoho vyloučit, nenabídnout mu prezenční a ani distanční výuku, pokud se nepodrobí testování. Nicméně v testování vidím velký přínos a budoucnost toho, že se můžou žáci vrátit do škol, byť třeba ti, co odmítnou testování - já si tedy nedokážu představit, jak vypadají rodiče, kteří odmítnou, aby jejich dítě bylo testováno, ale jsou zde takoví.
A pokud vrátíme děti do škol, tak potřebujeme, aby testování bylo spolehlivé, a upřímně řečeno, při únorové akci nákupu testů do škol jsem byl mírně řečeno zděšen. Šli jsme cestou, kterou se vydalo Rakousko a mělo s ní hodně špatné zkušenosti, nedokázali jsme se poučit ze špatných zkušeností Rakouska, a přesto jsme se rozhodli jít stejnou cestou a ještě nakupovat od bůhví koho, kdo to sem dovezl, kdo složil ony peníze, kdo je dodavatelem. Má narážka je na spolehlivost testů. V momentě, kdy budeme mít ve školách nějaké antigenní testy, které mají spolehlivost pod 50 % u dětské populace, ještě k tomu dělané samoodběrem, kdy ta spolehlivost jde ještě na polovinu, tak budeme mít testování, které je schopno odhalit nemocné a které bude mít smysl, nebo budeme mít testování, že si někde uděláme čárku - testujeme, tím jakoby uklidníme veřejnost, ale ve školách a v šíření epidemie to nebude mít vůbec žádný vliv.
Proto můj dotaz i na pana ministra, zdali považuje tyto testy, nakoupené původně od 1. března pro školy, za dostatečné, aby - tedy respektive jeho odborný tým - že mohou odhalit nákazu ve škole, nebo zda by nebylo lepší použít lepší, třeba PCR testy, které mají daleko lepší spolehlivost, a doopravdy mít testování, které k něčemu je, které není jenom mediální bublina, aby uklidnilo veřejnost, ale ve výsledku nám to lepší prostředí, méně rizikové, ve školách nevytvoří. Osobně dávám přednost, aby byly co nejlepší testy ve školách, ať už jsou to antigenní, nebo PCR, ale v současné době této spolehlivosti dosahují jenom PCR, přičemž i v současné době lze takto testovat. Lze testovat metodou PCR, lze testovat i díky poolování, kdy se vlastně odebere vzorek a otestuje se více žáků najednou v jednom vzorku, a i současné kapacity testovacích laboratoří by mohly být navýšeny, a jak říkají zástupci těchto laboratoří, navýšíme testovací kapacity za předpokladu, že budeme vidět nějakou strategii, že budeme vidět nějakou objednávku.
Pokud zde není poptávka po tomto testování, tak žádná laboratoř kapacity navyšovat nebude, již teď mají 30 000 volných kapacit, a proč by je navyšovaly, proč by do toho investovaly, když zde nemají žádný výhled o tom, že po tom bude poptávka. Takže ještě jednou zopakuji dotaz na pana ministra, zdali nakoupené testy považuje za dobré, použitelné ve školách, které budou mít ten efekt, že bude prostředí ve školách méně rizikové a dostatečně zachytí onen vir i u žáků, kteří jsou bezpříznakoví, kteří jsou žáci prvních, mateřských škol nebo prvního, druhého ročníku, těch mladších. ***
