(10.30 hodin)
(pokračuje Feri)
Zrekapitulujme osmé volební období. V úvodu tohoto volebního období jsme byli velmi činní. Ty návrhy - my jsme to jako opozice kritizovali, že se na naše opoziční návrhy nedostává, ale ve srovnání s dneškem to bylo ještě zlaté. A pak do toho přišel covid a od té doby řešíme jenom covidovou legislativu ve stavu legislativní nouze, ty neodkladné návrhy. Ty návrhy, když to převedu do mluvy zdravotnického práva, elektivní odkládáme a máme tady už ohromný štos návrhů - když se podíváte na pořad schůze, tak už jsme u čísla asi 550 - nikdy se neprojednají. To, na čem jsme tady všichni pracovali bez rozdílu opozice, koalice, bude padat pod stůl. Někteří z nás to mohou zužitkovat, ti, kteří kandidují v dalších volbách - přeji všem kolegyním a kolegům úspěch ve volbách - aby ty návrhy mohli uplatnit, ale u zbylých návrhů prostě padají bez dalšího pod stůl.
My jsme si v rámci ústavně-právního výboru, a to je prosím věc, kdy se, myslím, velmi dobře podařilo domluvit mezi vládou, respektive resortním ministerstvem a opozicí, vyzkoušeli nový postup, a sice jsme se podívali na to, kolik času zbývá do konce volebního období. To znamená, máme již jenom pár měsíců, harmonogram na příští pololetí už jsme projednávali v organizačním výboru. Jednání je prostě tak málo, i do konce volebního období toho už taky moc nezbývá, spíše to bude doba mimořádných schůzí a ad hoc setkávání se tady při projednávání nějaké dílčí agendy.
Tak jsme se podívali na to, kolik času zbývá do konce roku, s paní ministryní a s jejími náměstky a u tisku číslo 699, který se týká mezinárodní justiční spolupráce, jsme si řekli: máme tady víc tisků, které se toho dotýkají, jsou to věci transpoziční, věci adaptační, tak proč bychom tady měli projednávat tři tisky najednou, přičemž pouze jeden má šanci na jakýsi aspoň úspěch, že se dostane ze Sněmovny, že ho stihneme projednat, když to můžeme spojit dohromady? A proto jsme se rozhodli předložit k tisku 699 kompilační pozměňovací návrhy, které vlastně urychlí celý legislativní proces. Teď to půjde do druhého čtení. Ty návrhy tu předložím, ale myslím si, že je to znak, řekněme, dobré vůle a dobré spolupráce mezi opozicí a koalicí, a myslím si, a to je ten důvod, proč jsem tady začal takto obšírně tímto úvodem, že takto bychom mohli postupovat i u jiných zákonů.
Vezměme si třeba otázku například občanského zákoníku, civilního práva. Myslím si, že mnozí kolegové tu předložili zásadní věci, ale i třeba drobné úpravy, které jako samostatné návrhy nikdy neprojednáme. Pokud tady kdokoliv z nás předloží nějaký návrh, musí počkat na stanovisko vlády, to znamená do 30 dnů, pak se presumuje, že souhlas byl dán, a pak počkat na zařazení a standardní tři čtení. To znamená, jakýkoliv návrh, který tu předložíme, který nebude v devadesátce, se bohužel nesetká s úspěchem s ohledem na omezený čas, který zbývá do konce volebního období.
Cestou by mohlo být samozřejmě dávat návrhy v devadesátce, ale znovu připomínám, že pořad schůze je neskutečně nabitý. Kvůli covidové krizi se legislativní proces u všech návrhů zcela zasekl a projednáváme jenom to, co nesnese odkladu, a i to zabere mnoho času, když si vzpomenete například na minulý týden nebo i na uplynulý týden, když jsme tu seděli velmi dlouho, a to se týkalo opravdu jenom dílčí agendy v rámci covidové legislativy. Proto mám za to, že vhodnou cestou může být kompilování návrhů, které se dotýkají dílčí agendy u - ale podotýkám - velkých kodexů, to znamená například občanský zákoník, ale i jiné, třeba i v materii trestněprávní, do jednoho tisku.
To znamená, byť se tato předloha týká dětských dluhů, dovolil jsem si k ní předložit několik pozměňovacích návrhů, které naleznete pod písmeny D1, D2, D3. Jeden, který jsem předložil v rámci výboru, byl schválen a je součástí balíku pozměňovacích návrhů z ústavně-právního výboru, které tu materii dětských dluhů přesahují a dotýkají se v zásadě dvou širších tematických celků.
Dovolím si začít tématem držby a její ochrany. Co je držba? Pojetí držby se v rámci právní nauky velmi rozlišuje. Právní nauka je rozdělena v zásadě na dvě poloviny, kde jedna polovina říká, že držba je pouhý faktický stav, to znamená, že když tu mám nějaký papír, který je v mém vlastnictví, tak ho jenom fakticky držím. Další část právní nauky říká, že držba, a s tímto názorem se ztotožňuji, je věcné právo. Proč mám za to, že držba je věcné právo? Domnívám se tak z důvodu, že občanský zákoník, byť nepodává definici držby, jenom říká, že držitel je ten, kdo vykonává právo pro sebe, tak tímto že zároveň také říká, že držbu nesmí nikdo neoprávněně rušit. Držbu by šlo tedy podle mého soudu definovat i tak, že držba spočívá v právu věc nebo to dané právo držet a nebýt u toho nikým rušen. Poněvadž přistoupíme-li na to, že držba je jenom faktický stav, tak přece faktický stav, který je chráněn právem a právem aprobován, tak faktickým stavem samotným není, neboť právě to, že držím nějaké právo, že například vykonávám držbu vlastnického práva k tomuto listu papíru, tak nikdo z ostatních lidí, z ostatních rušitelů tu držbu nemůže rušit a podává se mi proti tomu rušení ochrana.
Ta ochrana je dvojího typu. Když někdo bude rušit vaši držbu - a já si dovolím to přiblížit na příkladu pozemku: když máte zahradu a někdo vám na tu zahradu vjede třeba traktorem a zaparkuje ho tam nebo vám tu zahradu rozorá, tak máte v zásadě dvě možnosti. První možnost je bránit se takzvaně petitorně neboli podat zápůrčí negatorní žalobu, to znamená, že někdo ruší vaše samotné právo vlastnické - žaloba petitorní. Co si pod tím představit? A proč vůbec rozlišujeme mezi petitorní a posesorní žalobou? Při negatorní žalobě se musí prokazovat samotná existence vlastnického práva, to znamená, že vy musíte prokázat, že vám to vlastnické právo svědčí a že vám do něj někdo neoprávněně zasahuje. Prokázat vlastnické právo u nemovité věci je provedením listinného důkazu velmi snadné, například listem vlastnictví, u movitých věcí už je to poměrně složitější, protože například kdybych vám sebral počítač, který používáte právě teď, tak byste museli prokázat, že jste ho nabyli, například dokladem o tom, že jste si ho někde pořídili. Ten doklad už nemusíte mít, ale přesto procesní břemena, to znamená břemeno tvrzení a břemeno důkazní, tíží vás. Je tedy velmi obtížné pro toho vlastníka, aby prokázal, že mu svědčí vlastnické právo. Současný právní řád ale poskytuje konečně oproti předchozímu občanskému zákoníku z roku 1964 ochranu i takzvaně posesorní neboli ochranu výlučně držební. Co tím míním? Vlastníte-li počítač nebo mobilní telefon, který máte v ruce, nejenže vám svědčí vlastnické právo, ale vy máte i držbu toho vlastnického práva. V čem je rozdíl? Když vám ten telefon odejmu a budu rušit vaši držbu, vy nemusíte prokazovat to, že jste vlastník, nýbrž musíte prokazovat jenom to, že máte poslední držbu, například tím, že třeba ukážete fotografii z dřívějších časů, že ten telefon prostě máte, a prokážete to, že já jsem nebyl nijak oprávněn vám tuto držbu rušit. ***
