(9.50 hodin)
(pokračuje Lipavský)
Ten zápis veřejně k dispozici nemáme. Já jsem o něj žádal a nedostal jsem ho, byl jsem odkázán na Kancelář prezidenta republiky. V médiích se můžeme dočíst nějaké informace o tom, co tam bylo. Otázka je samozřejmě, co on tam nadiktoval. Já jsem se v té samé věci - a to možná pro pana ministra bude nová věc, možná to ví, možná to neví - obrátil na Kancelář prezidenta republiky, podal jsem žádost o informace dle zákona č. 106/99 Sb., o svobodném přístupu k informacím, a v principu jsem se dotázal Kanceláře prezidenta republiky, že je zde situace, kdy člověk, který není zaměstnaný Českou republikou, vykonal diplomatickou službu pro Českou republiku a zajímá mě, jakou má hodnotu tato diplomatická služba, jestli tedy existuje nějaká darovací smlouva nebo jestli o tom uzavřeli nějakou jinou smlouvu, kde by toto naturální plnění zachytili. Zajímá mě, jakou to má hodnotu.
Jistě, diplomatická služba, kdy jedete jednat s jedním z nejbližších poradců Vladimira Putina, nemá hodnotu nula, a pokud to má nenulovou hodnotu, tak by o tom mělo být nějakým způsobem účtováno v evidenci Kanceláře prezidenta republiky nebo někde jinde ve státním rozpočtu, že tedy tento dar byl přijat.
KPR odmítla odpovědět, vykrucují se a tak dále, my jsme proti tomu podali odvolání a to bylo opět zamítnuto, takže další fáze je Úřad na ochranu osobních údajů, který slouží nově u sto šestky jako další instance. To se teprve chystá, lhůty běží, každopádně já považuji za naprosto skandální, že prezident republiky si dělá takto paralelní diplomacii, nikým nekontrolovanou a nekontrolovatelnou, protože když diplomacii vykonává Ministerstvo zahraničních věcí, tak parlament má celou řadu nástrojů, ať už to jsou interpelace písemné, ústní, výbory, může zařazovat body, kdežto v situaci, kdy si tam takhle odcestuje soukromá osoba, součást hradní partičky, tak je to vlastně naprosto nekontrolovatelné. A v ten moment ten dotaz, pane ministře, který míří především vůči vám, je: Co dělá stát pro to, aby moc byla držena v institucích, kterým dle zákona přísluší, ať je to kompetenční zákon, případně zákon o Kanceláři prezidenta republiky? Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. (Hluk v sále.) Budeme pokračovat v rozpravě. Poprosím o větší klid v sále, případně ty diskuze, které se netýkají probíraného tématu, přesuňte mimo jednací sál a já dám slovo panu ministrovi k odpovědi. Prosím.
Ministr zahraničních věcí ČR Tomáš Petříček Vážený pane předsedající, vážený pane poslanče, paní poslankyně, páni poslanci, pan poslanec Lipavský vznesl řadu legitimních dotazů, které nicméně mohu těžko odpovídat z pozice ministra zahraničních věcí, protože se to týká záležitostí Kanceláře prezidenta republiky, nicméně k té cestě, kterou zmínil. Cesta externího poradce prezidenta republiky pana Martina Nejedlého se neuskutečnila na základě mandátu či instrukce vlády České republiky, která je podle Ústavy České republiky vrcholným orgánem výkonné moci a zodpovídá tak i za provádění naší zahraniční politiky. A toto je fakt, který je dobře znám i našim partnerům.
Co se týče organizace a přípravy této cesty, ministerstvo do ní nebylo zapojeno. Ze zápisu poskytnutého Kanceláří prezidenta republiky vyplývá, že pan Nejedlý při své schůzce s poradcem ruského prezidenta panem Ušakovem řešil především agendu prezidentských kanceláří, což je legitimní záležitost na úrovni prezidentských administrativ.
V případě kompetenčního zákona: zde je myslím zcela jasné, že za výkon české zahraniční politiky odpovídá vláda, to zároveň ale také neřeší, že by prezidentská kancelář neudržovala kontakty s partnery na příslušné úrovni v zahraničí. Z tohoto hlediska samozřejmě vnímám, že informace a transparentnost v takovýchto krocích by byla vítána. S Kanceláří pana prezidenta jsme o tom hovořili, věřím, že do budoucna by i Ministerstvo zahraničních věcí mělo být zapojeno do příprav jakýchkoliv cest, které mají diplomatický přesah, nicméně stejně jako my, stejně jako Kancelář prezidenta republiky nevystupuje do vládních záležitostí, do vztahů mezi státy, které má na starosti vláda, tak i my neurčujeme Kanceláři prezidenta republiky, jak má dělat své kroky v případě styků s prezidentskými administrativami či protějšky.
Co se týče interních záležitostí Kanceláře prezidenta, tady se necítím kompetentní, abych to komentoval, to je samozřejmě otázka, která by měla směřovat asi na jiné místo. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Pan poslanec Lipavský se hlásí dál do rozpravy, takže prosím.
Poslanec Jan Lipavský: Děkuji za slovo. Z vašeho projevu samotného zaznělo, že se jednalo o výkon agendy prezidenta republiky a že jste to řešil s Kanceláří prezidenta republiky. To, že si prezident na svoji zahraniční politiku opatřil člověka, který v té kanceláři nemá žádný formální vztah, tomu rozumím, že jaksi už je za hranou vaší agendy.
Mně z toho vyplývá jediné, že je tedy potřeba nějakým způsobem upravit Ústavu a více podřídit prezidenta parlamentu. V celé řadě zemí na světě je to běžným standardem. U nás je prezident naprosto utržený ze řetězu, nikým nekontrolován, nikomu nepodléhá a dělá si fakticky, co chce, ale zároveň je součástí exekutivní strany moci, což je stejná strana jako vláda, takže on ve svých omezených kapacitách - prezidentský úřad je relativně malý, to je pár desítek lidí - přesto občas zvládne vyvolávat takovéto zvláštní situace a zvláštní vlny.
Já vám děkuji za odpověď a rozumím tomu, že ty dotazy musí směřovat na KPR a na prezidenta, to je koneckonců postup, který já v této záležitosti volím. Nebudu navrhovat žádné hlasování. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Ještě se zeptám, jestli se někdo další hlásí do rozpravy. Pokud tomu tak není, rozpravu končím. Pan poslanec Lipavský již řekl, že nebude navrhovat usnesení, takže tím jsme vyčerpali tento tisk a posuneme se dál.
Jako další je zde interpelace pod sněmovním tiskem 1135, kterou jsme ještě neprojednávali. Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová odpověděla na interpelaci paní poslankyně Olgy Richterové ve věci pracovní rehabilitace. Interpelace se spolu s odpovědí překládá jako sněmovní tisk 1135, paní poslankyně je přítomna, takže bych zahájil rozpravu. 1135, interpelace na paní ministryni Maláčovou ve věci pracovní rehabilitace. Prosím.
Poslankyně Olga Richterová: Děkuji moc za možnost krátce připomenout: jde o téma pracovní rehabilitace osob se zdravotním postižením. Jde o téma týkající se vlastně ve finále statisíců osob, protože když řeknu absolutní číslo, u nás je 1 100 000 lidí, kteří mají nějakou - i nízkou - míru zdravotního postižení a nárok na pracovní rehabilitaci se dotýká opravdu obrovského množství lidí. Takže proto je to téma významné, je to téma, které je podužívané v tom smyslu, že my zajišťujeme jako stát nějaké dávky, zajišťujeme nějaké finance, ale už ne ty služby, aby se lidé mohli zapojit nazpět do své původní profese, pokud dojde k úrazu, nebo aby mohli opravdu využívat služeb pracovní rehabilitace tak, aby se mohli zapojit do plnohodnotného a i svobodného života, jak by si přáli.
Toto důležité téma jsem řešila pomocí písemné interpelace s paní ministryní a s ministerstvem na základě podnětů z terénu, na základě podnětů od organizací, které pracují s osobami se zdravotním postižením, a na základě samotných lidí znevýhodněných, že ten systém je nastavený velmi formálně a úřady práce, které by měly napomáhat se zprostředkováním a zajištěním pracovní rehabilitace, to prostě nedělají. Nedělají to funkčním způsobem.
Čili když to shrnu, máme tady nastavený nějaký legislativní rámec, který ale není naplňován, není tedy naplňováno právo lidí se zdravotním postižením na pracovní rehabilitaci, a pro nás jako pro společnost to je nevýhodné, protože by mohla být naplněna možnost, aby se lidé nestali úplně závislými na pomoci, aby se více zapojili, aby prostě byla nějaká možnost přizpůsobit se třeba nové situaci progradující nemoci, a to dnes úplně nefunguje. ***
