Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2017 – 2021

 

(pokračuje Radek Vondráček)

326.
Vládní návrh zákona o opatřeních k přechodu České republiky
k nízkouhlíkové energetice a o změně zákona č. 165/2000 Sb.,
o podporovaných zdrojích energie, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 966/ - třetí čtení

Projednávání tohoto bodu jsme opětovně přerušili 19. února na 84. schůzi Poslanecké sněmovny, a to po vyhlášení přestávky na jednání poslaneckého klubu TOP 09. Místo u stolku zpravodajů zaujal místopředseda vlády, ministr průmyslu a obchodu a ministr dopravy Karel Havlíček. Zpravodajem garančního výboru, kterým je hospodářský výbor, je pan poslanec Petr Dolínek, který tu není. Jeho role se ujme pan poslanec Kubíček.

Připomínám, že návrh na zamítnutí a pozměňovací návrhy jsou uvedeny ve sněmovním tisku 966/4, který byl doručen 26. listopadu 2020, a usnesení garančního výboru bylo doručeno jako sněmovní tisk 966/5.

Než budeme pokračovat v přerušené rozpravě, je nutné rozhodnout, jak budeme dál postupovat, protože 19. února padly návrhy na omezení řečnické lhůty, a to pan místopředseda Filip navrhl, aby vystoupil každý poslanec nejvýše dvakrát po dobu 10 minut, pan poslanec Lipavský navrhl 20 minut nejvýše dvakrát a pan poslanec Kubíček navrhl 5 minut nejvýše dvakrát. Poslanecká sněmovna odhlasovala návrh pana poslance Kubíčka, ovšem nejedná se o nouzový stav, o legislativní stav nouze, takže nelze odhlasovat dobu kratší, než je 10 minut. Pan místopředseda Pikal chtěl přednést námitku proti postupu a to už jsme nestihli. Pane místopředsedo, prosím.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Pane předsedo, vy jste to všechno řekl, takže já už nemám co dodat, snad jenom že rozhodnutí o počtu vystoupení a rozhodnutí o délce té doby můžou být případně oddělena, kdybychom to někdy chtěli řešit. Ale to asi teď není namístě, protože návrhy již padly. Děkuji.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Asi by bylo nejjednodušší, když si Sněmovna odhlasuje zrušení toho usnesení, protože je proti jednacímu řádu, a následně bychom hlasovali návrh napřed pana místopředsedy Filipa 10 minut, když neprojde, návrh pana Lipavského 20 minut. Ty návrhy padly. Tak jestli ještě k tomu pan místopředseda.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Nejsem si jist, jestli návrh pana poslance Lipavského by se neměl brát jako protinávrh a hlasovat první, případně bychom mohli hlasovat, protože se jedná o návrhy lišící se pouze v čísle, tam bychom mohli hlasovat nejdřív pouze orientačně. Děkuji.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Souhlasím. A protože jsou ty návrhy v podstatě jenom dva, ten třetí je nehlasovatelný, tak teď máme návrh a protinávrh, asi bych nešel cestou orientačního hlasování. Já tedy, ačkoli bychom to usnesení mohli prohlásit za zmatečné, ale nechám ho pro jistotu odhlasovat, že ho rušíme. Ne? (Porada s legislativou a organizačním odborem.) Mám tady doporučení, abychom ho přece jenom zrušili, že už jednou jsme ho odhlasovali. V podstatě všichni spolu souhlasíme, že usnesení bylo prohlasováno v rozporu s jednacím řádem. Ale vzhledem k tomu, že Sněmovna takto rozhodla, bude dobré stejným způsobem ho zrušit.

 

Zahajuji hlasování. Kdo je pro zrušení toho usnesení o omezení řečnické doby na 5 minut, protože je v rozporu s jednacím řádem? Kdo je proti?

Hlasování číslo 60, přihlášeno je 101, pro 84, proti 1. Návrh byl přijat, zrušili jsme usnesení číslo 1133... číslo 1533.

 

Teď budeme hlasovat o protinávrhu pana poslance Lipavského, aby řečnická doba byla omezena na 20 minut a každý poslanec mohl vystoupit nejvýše dvakrát.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 61, přihlášeno je rovných 100, pro 29, proti 42. Návrh nebyl přijat.

 

A nyní budeme hlasovat o návrhu pana místopředsedy Filipa, aby řečnická doba byla omezena na 10 minut a každý poslanec mohl vystoupit nejvýše dvakrát.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 62, přihlášeno je 100 poslanců, pro 59, proti 30. Návrh byl přijat.

 

Aby to bylo jasné, omezení se samozřejmě nevztahuje na přednostní práva a na osoby, které jsou pověřeny přednesením stanoviska klubu.

Budeme tedy pokračovat v přerušené rozpravě. A jestli to odpovídá záznamům, tak by měl teď vystoupit pan poslanec Čižinský v rozpravě. Pan poslanec není přítomen? Jo, už je. Tak, pane poslanče, vašich 10 minut.

 

Poslanec Jan Čižinský: Já bych rád poprosil, já jdu se stanoviskem klubu KDU-ČSL, jsem pověřen panem předsedou klubu.

Dámy a pánové, jenom na úvod mi dovolte říci, že pokládám za ostudu této Sněmovny, za kterou se musíme stydět všichni, že jsme dali svými hlasy, někdo svými hlasy, někdo hlasy proti, přednost Dukovanům před řešením situace v nemocnicích. Myslím si skutečně, že to se nemělo stát, že tím dáváme signál, že si nevážíme práce lékařů, sester a dalšího personálu nemocnic. (Reakce před řečništěm.) Předseda Faltýnek na mě tady haleká. Já to skutečně tak cítím, a pokud to tak necítíte, tak se nad sebou zamyslete.

A teď k věci. Pan ministr Havlíček si tady ve druhém čtení vždycky pečlivě psal poznámky, a pak na nic nezareagoval. Nevzal si slovo, aby reagoval. Měl závěrečnou řeč, víceméně nic neřekl, odmítl argumenty. Teď si už nic nepíše, protože ani reagovat se pravděpodobně nechystá. Myslím, že to je další ostuda.

Začnu tím, co pan místopředseda vlády Havlíček uvedl před otevřením rozpravy jako zástupce navrhovatele. Kromě jiného uvedl: "Rád bych tedy s ohledem na politickou diskuzi zopakoval, že tento zákon neřeší, a to je důležité stále říkat, bezpečnostní otázky. Tento zákon řeší ekonomicko-finanční zajištění nových jaderných zdrojů, princip výkupu elektřiny, a to nejenom z nových bloků v Dukovanech." Konec citátu. Pan místopředseda vlády Havlíček tím vystihl, nevím, jestli chtěně, nebo nechtěně, jeden z hlavních nedostatků té předlohy. Ekonomicko-finanční aspekt projektu na zajištění nových zdrojů energie, který se bude pohybovat v řádech stovek miliard korun, přece nemůžeme ani vteřinu oddělovat od požadavků na bezpečnost našeho státu, naší země. Vláda přitom odmítá pozměňovací návrhy opozice, které si kladou za cíl právě tenhleten nedostatek napravit, čímž jde mimochodem proti varování bezpečnostních institucí, jejichž stanoviska si vláda, tedy i pan ministr Havlíček, sama vyžádal(a). Mluvím tady o stanovisku pracovní skupiny složené z expertů Ministerstev vnitra a zahraničí, Bezpečnostní informační služby, Úřadu pro zahraniční styky a informace, Vojenského zpravodajství a Národního úřadu pro kybernetickou a informatickou bezpečnost.

Pan místopředseda vlády ve svém vystoupení dále uvedl: "Hledání velmi důležitého konsenzu ohledně bezpečnostních požadavků státu, a nikdo je nezpochybňuje, v rámci tendru na dodavatele probíhá na jiné úrovni. Konkrétně byla mimo jiné svolána i schůzka předsedů všech politických stran, jak jsme slíbili. Proběhla na konci ledna." Konec citátu. Ano, schůzka proběhla. Pan místopředseda vlády po ní prohlásil, že vláda nepočítá s účastí Číny v jaderném tendru. To je dobrá zpráva. Moc ale nerozumím, jaký je z hlediska geopolitických rizik rozdíl mezi Čínou a Ruskem, zvláště když nás naše národní bezpečnostní instituce v souvislosti s energetickými projekty jasně varují před oběma zeměmi. Už zmiňovaná pracovní skupina expertů bezpečnostních institucí považuje za optimální a jediný skutečně bezpečný postup neoslovit v tendru uchazeče identifikované ve vládních dokumentech jako rizikové.

Zpráva pracovní skupiny dále uvádí, že "pokud budou osloveni i rizikoví uchazeči, manévrovací prostor pro jejich odmítnutí bude výrazně menší než v současnosti. Již sama účast těchto subjektů v tendru může podle expertů způsobit, že Česká republika může být snadno na strategické úrovni vydíratelná rizikovým subjektem, respektive státem, ze kterého subjekt pochází. Na bezpečnostní rizika spojená s investicemi do energetiky upozorňuje i poslední zpráva Bezpečnostní informační služby České republiky v kapitole nazvané Ochrana významných ekonomických zájmů. Zde se uvádí, že v roce 2019 se BIS zaměřovala ve zvýšené míře na rizikové aktivity týkající se několika strategických projektů, jejichž význam pro bezpečnost České republiky svojí šíří přesahoval rámec ochrany významných ekonomických zájmů. Patřily mezi ně zejména projekty v oblasti energetiky a informačních a komunikačních technologií. V podobném rozsahu jako v předchozích letech popisovala BIS rizika v oblasti zásahů do činnosti regulatorních a dohledových orgánů státu, které směřovaly proti nezávislému výkonu jejich funkce. BIS zaznamenala také řadu dalších případů nelegitimního lobbingu, klientelismu a korupce, které měly charakter srovnatelný s minulým obdobím. V roce 2019 stát a jím ovládané společnosti zahájily nebo pokračovaly v realizaci několika ekonomicky významných projektů, které zároveň měly silný vztah k bezpečnostním zájmům České republiky. Jejich příprava, uskutečnění i samo dokončení přímo souvisely zejména s některými strategickými bezpečnostními zájmy, mezi které patří například zajištění energetické bezpečnosti, kybernetické bezpečnosti či posilování konkurenceschopnosti ekonomiky. Nepřímo však s ohledem na svůj ekonomický rozsah a míru, s jakou ovlivňovaly strategické bezpečnostní zájmy, měly vliv i na zajištění životních bezpečnostních zájmů, jako jsou politická nezávislost a suverenita České republiky."

Pořád tedy cituji tu zprávu. "Nejvýraznějším rizikem, které bylo společné všem monitorovaným případům, byla možná účast problematických subjektů majících schopnost i motivaci zneužít své postavení v projektu k dosažení vlastních partikulárních zájmů nebo uskutečnění cílů třetí strany, například cizí moci, a to v rozporu se zájmy naší země. K naplnění těchto rizik by v závislosti na charakteru projektu mohlo dojít zejména zneužitím přístupu k velkému objemu citlivých informací osobních, ekonomických nebo bezpečnostních či vytvořením závislosti na dodávkách od rizikového dodavatele a následným podmiňováním dokončení projektů ekonomickými, politickými nebo bezpečnostními požadavky. Hrozby mohou v těchto případech vznikat rovněž pokračováním závislosti na dodavateli i po dokončení projektů se všemi typickými důsledky, takzvaný vendor lock-in. Za problematické lze ve smyslu popsaných rizik považovat především subjekty pocházející ze zemí, kde má státní administrativa možnost prosazovat své zahraničněpolitické cíle bez ohledu na ekonomické zájmy tamních společností, a to i soukromých. S popsaným problémem pak úzce souvisí také téma rizikových zahraničních investic a mechanismu na vyhledávání s nimi souvisejících bezpečnostních hrozeb. Právě původ investora v zemi s autoritářskými rysy je totiž podobně jako u výše zmíněných projektů jedním z důležitých faktorů ovlivňujících hodnocení rizikovosti konkrétní investice."

Tolik tedy uvádí BIS za rok 2019. Chtěl bych se zde spolu s vámi podrobněji podívat na ono řešení bezpečnostních požadavků státu, které, jak jsem upozornil už dříve, s projednávaným zákonem nepochybně souvisí a souviset musí. Máme-li tady schválit zákon, který, jak říká pan místopředseda vlády Havlíček, řeší pouze ekonomicko-finanční zajištění nějakého projektu, a současně je nám řečeno, že se bezpečnostní aspekty téhož projektu řeší odděleně, je naší povinností, a jsem o tom hluboce přesvědčen, seznámit se s tím, jak se tedy tyto bezpečnostní aspekty řeší, než se rozhodneme, jestli pro tento zákon, tedy sněmovní tisk 966, zvedneme ruku, či nikoliv. Bez A prostě nejde říci B, a to platí pro nás, pro každého poslance, který je v této Sněmovně.

Experti Ministerstva vnitra, Ministerstva zahraničních věcí, Bezpečnostní informační služby, Úřadu pro zahraniční styky a informace, Vojenského zpravodajství a Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost, které, a musím to znovu připomenout, vypracováním stanoviska pověřila sama vláda, vycházeli z faktu, že tímto projektem si Česká republika vybírá partnera na cca 80 let. Zkusme si všichni říci, kolik nám bude, nebo našim dětem nebo našim vnukům, za 80 let, zkusme se také podívat, jaký rok byl před 80 lety, jaká byla tehdy technika a jaké byly tehdy zdroje. Proto je třeba být při volbě uchazeče velmi opatrný a zohlednit řadu hledisek, mimo jiné hledisko, na kterých obchodních společnostech a státech může Česká republika v následujících desítkách let být závislá v oblasti dodávek elektrické energie a na kom závislá z různých důvodů být nesmí. Jako riziková přitom byla experty vyhodnocena i závislost, která by vznikla, pokud by rizikový uchazeč byl dodavatelem nového jaderného zdroje, byť i jenom jako člen konsorcia.

Z konzultací expertů s Ministerstvem průmyslu a obchodu a s týmem vládního zmocněnce vyplynulo, že jak postavení hlavního dodavatele, tak postavení člena případného konsorcia dává jakémukoliv nebezpečnému dodavateli možnost stavbu zdržovat, blokovat, požadovat za to splnění požadavků, které by Česká republika v opačném případě nebyla ochotna splnit. Jinými slovy, může tady vzniknout závislost na dodavateli, kterému dá tento zákon možnost naši zemi, Českou republiku, na strategické úrovni vydírat. Experti také posuzovali zpětnou možnost vyloučit nebezpečného dodavatele rozhodnutím vlády jako nástroj ochrany bezpečnostních zájmů. Dále posuzovali řadu možností, jak vyloučit nebezpečné subdodavatele. Konstatovali, že směrem k dodavateli dává zadávací dokumentace tuto možnost vládě až poté, co proběhne celý minimálně dvouletý tendr, a to z bezpečnostních důvodů. Směrem k subdodavatelům má podle dokumentace stát řadu možností zasahovat až do určování subdodavatelů. V tomto ohledu jsou na rozdíl od samého uchazeče paradoxně možnosti státu širší. Dále obecně k celému tendru zadávací dokumentace stanoví možnost státu získávat informace, dokumenty k průběhu tendru a podobně. Teoreticky existuje ještě možnost odstoupit z bezpečnostních důvodů od kontraktu již uzavřeného s vybraným dodavatelem, tím by se ale celý projekt úplně zastavil.

Experti pověření naší vládou tak došli k závěru, že ukončení kontraktu s dodavatelem je jediným nástrojem v zadávací dokumentaci, který umožňuje reagovat na rizika pro bezpečnostní zájmy České republiky, která by se objevila až po vybrání uchazeče a uzavření kontraktu s ním. Ve svém stanovisku ale zpochybnili, že by takový postup mohl být reálně uplatněn, že by taková situace vlastně reálně nastala. Existuje možnost dokončit stavbu bez EPC dodavatele a dokumentace zmiňuje povinnost dodavatele poskytnout veškeré potřebné asistence pro dokončení elektrárny, ale v praxi zejména, pokud by došlo k ukončení z geopolitických důvodů, nelze splnění této asistenční povinnosti realisticky očekávat. Prostě pokud dojde ke konfliktu, tak samozřejmě ten dodavatel nebude smlouvu plnit. Obě zmíněné možnosti zpětného ovlivnění výběru uchazeče, tedy odmítnutí uchazeče či rozvázání kontraktu s dodavatelem, jsou pouze nástroje reaktivní a také krajní, a tedy oba trpí podle expertů obdobnou slabinou. Jednak by jejich využití znamenalo značné ztráty finanční, ztrátu času, ztrátu důvěry ve schopnost státu zajistit tento důležitý projekt a jednak by jejich využití zřejmě znamenalo zahájení řady soudních sporů nebo arbitráží.

Jsou to tedy podle mínění expertů nástroje poměrně neefektivní, protože možnost vlády je využít bude při zvážení všech jejich důsledků velmi snížená. Oproti trojstranné První prováděcí smlouvě o spolupráci při výstavbě nového jaderného zdroje v lokalitě Dukovany v České republice, která zmiňuje mechanismus umožňující předat investorovi bezpečnostní požadavky pro následné zapracování do dílčích kontraktů, zadávací dokumentace poskytnutá expertům k vydání společného stanoviska tento mechanismus vůbec upraven nemá. Experti proto konstatují, že tento mechanismus je potřeba do smlouvy zapracovat.

Zpráva expertů také upozorňuje na paradox, že dokumentace dává řadu možností neschválit nebezpečného subdodavatele, ale dává prakticky jen jeden nástroj, jak ošetřit problém nebezpečného uchazeče jako hlavního dodavatele. Přitom bezpečnostními složkami identifikované a vládou schválené ohrožené zájmy se primárně věnovaly míře nebezpečnosti samotných uchazečů, a nikoliv primárně subdodavatelům. V tomto ohledu zadávací dokumentace podle expertů nedostatečně zohledňuje klíčové bezpečnostní zájmy stanovené vládou.

Identifikovaných bezpečnostních hrozeb podle tabulky, kterou experti dodatečně obdrželi na vyžádání od Ministerstva průmyslu a obchodu a která popisuje, jak byly tyto bezpečnostní hrozby zapracovány do dokumentace podle názoru investora, je v tabulce nějakým způsobem komentováno sedmnáct. Reálně je ale ošetřeno pouze pět těchto hrozeb. To podle expertů - a domnívám se, že i podle úsudku kohokoli, kdo skutečně přemýšlí, kdo se na ta čísla podívá - ukazuje, že bezpečnostní zájmy, které měl investor, a vlastně tímto zákonem budeme do jisté míry investory všichni, protože poneseme důsledky té investice - a tady je potřeba opět zdůraznit negativní důsledky, protože kdyby bylo aspoň pravděpodobné, že ty důsledky budou pozitivní, tak by tady ten zákon vůbec nebyl - takže ukazuje, že bezpečnostní zájmy, které měl investor do dokumentace zapracovat a ochránit, nejsou zapracovány a nejsou ochráněny dostatečně.

Členové pracovní skupiny expertů ve svém stanovisku dále poznamenávají, že řada z opatření, která jsou v této tabulce zapracování bezpečnostních hrozeb do dokumentace uvedena, jsou zcela standardní, samozřejmá bezpečnostní opatření, například dodržování povinností dle zákona a dalších předpisů o kybernetické bezpečnosti. Musel by je tedy dodržet prakticky jakýkoli projekt či kritická informační infrastruktura, i kdyby nebyla zpracována speciální studie o hrozbách v souvislosti se stavbou nového jaderného zdroje. Řada opatření v tabulce uvedených také vůbec není řešením bezpečnostních zájmů identifikovaných ve výše uvedené První prováděcí smlouvě o spolupráci při výstavbě nového jaderného zdroje a v zadávací dokumentaci. Řada opatření má také podle expertů ten charakter, že neřeší podstatu daného bezpečnostního problému, pouze jej lehce zmírňuje.

Experti rovněž žádali, aby byla zpřesněna dikce ustanovení tak, aby bylo zcela jasné, že stát může do procesu z bezpečnostních důvodů zasáhnout v jakékoli fázi přípravy tendru, během tendru samého i po něm. V té souvislosti si ve svém stanovisku kladou otázku, jestli stačí pro zdůvodnění využití výjimky ze zákona o zadávání veřejných zakázek podle § 29a, což jsou závažné bezpečnostní důvody, pouze to, že se státu dává možnost zpětně odmítnout uchazeče, který vyhraje tendr. Pracovní skupina se obává, že pouhé stanovení této možnosti uchazeče zpětně odmítnout vládou není tím, co bude postačovat posuzujícím orgánům pro využití této výjimky, tedy Evropské komisi, Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže a soudům, a na tomto případném negativním stanovisku by mohl následně celý projekt zkrachovat.

Zde tedy jde podle pracovní skupiny o jednu z klíčových otázek, na kterých konstrukce projektu stojí. Ta spočívá v tom, že se nebude postupovat podle zákona o zadávání veřejných zakázek. Je nutné si uvědomit, že výklad § 29a gestorem zmíněného zákona, tedy Ministerstvem pro místní rozvoj, se během přípravy projektů v posledních dvou letech radikálně změnil. Původně využití § 29a ministerstvo nepovažovalo za možné, následně stanovisko úplně změnilo a za možné jej teď považuje. Proto je třeba klíčové základní bezpečnostní zájmy procesu včetně zadávací dokumentace skutečně prokazatelně a nezpochybnitelným způsobem ošetřit. Nelze připustit situaci, kdy na pouhé právní otázce, na které se mění názor ministerstva - a jak víme, ministerstva tyto právní otázky nevykládají, to u nás dělají soudy - takže nelze připustit situaci, kdy na pouhé právní otázce použití či nepoužití tohoto paragrafu zákona o zadávání veřejných zakázek může celý postup projektu zkrachovat v některém z klíčových řízení, ať už soudních na jakékoli soudní instanci, nebo před Evropskou komisí.

Stanovisko expertů konstatuje, že s ubíhajícím časem a postupem celého projektu se budou zvyšovat obtíže a problémy spojené s případnou snahou bezpečnostní problémy, a zejména ty, které už existovaly na počátku procesu, vyřešit bez výrazných nákladů či ztrát, ať už finančních, časových, nebo také v důsledku politických. Manévrovací prostor pro vládu se bude s postupem projektu velmi radikálně zužovat.

Pracovní skupina také došla k závěru - a to je velmi důležité - že nastavené podmínky zřejmě v zásadě vylučují některé potenciální uchazeče. Souvisí to s požadavkem na existenci již postavené referenční elektrárny o požadovaném výkonu. Konkrétní podmínky vylučují společnost ATMEA, která nemá referenční jadernou elektrárnu, a korejskou KHNP, jejichž referenční elektrárna nemá výkon do 1 200 MW, jak to požaduje zadávací dokumentace, ale 1 400 MW. Podobně toto platí pro společnost EDF, která chce sice nabídnout reaktor o výkonu 1 000 MW jako referenci, ale ten ještě nemá postavený, má pouze referenční reaktor na 1 600 MW. Na tomto místě si dovolím poznamenat, že podle mých informací má požadovanou referenční elektrárnu o výkonu 1 200 MW pouze Rosatom. Je pak velkou otázkou, jak striktně v procesu výběru uchazeče bude toto kritérium uplatňováno, protože by snadno mohlo být použito jako eliminační. Experti proto navrhli upravit text zadávací dokumentace týkající se referenční elektrárny tak, aby bylo postaveno najisto, že kvůli dikci v této části nebude některý z uchazečů vyřazen. Dámy a pánové, tady není možné hlasovat pro tento zákon, aniž víme, jak tato podmínka bude v tendru uplatňována.

Jako zásadní připomínku pracovní skupina předložila návrh dát do zadávací dokumentace několik základních bezpečnostních parametrů, které by musel splňovat každý uchazeč, respektive všichni členové případného konsorcia. Požadavek stanovení takovýchto minimálních bezpečnostních požadavků se opírá o závěr vládou schváleného dokumentu Zpráva pracovní skupiny Stálého výboru pro jadernou energetiku pro otázky týkající se bezpečnostních zájmů státu v oblasti jaderné energetiky, revize číslo 04, kde je uveden na straně 21. Tento vládou schválený požadavek tak nelze v zadávací dokumentaci opominout. Tento požadavek mimochodem také požaduje, aby byli účastníci řízení proti těmto požadavkům testováni před tím, než budou vyzváni k podání nabídek. Bez těchto kritérií by v zadávací dokumentaci byla paradoxně pouze ekonomická či technická kritéria, která mohou být pro některé uchazeče eliminační. Zato ještě významnější bezpečnostní kritéria, která má dokonce dle čl 4.6 První prováděcí smlouvy zadávací dokumentace povinně obsahovat, by v zadávací dokumentaci nebyla. Taková situace by byla skutečně velmi těžko odůvodnitelná.

Dámy a pánové, citoval jsem tu a komentoval některé ze zásadních připomínek ze zprávy pracovní skupiny expertů, pracovní skupiny bezpečnostních expertů, které oslovila sama vláda, a musím tu opět zdůraznit, sama vláda pověřila vyhodnocením bezpečnostních rizik tendru na dostavbu jaderné elektrárny tuto skupinu expertů. Dokument obsahuje také shrnutí zásadních připomínek a konstatuje se v něm toto: "Na zpracování připomínek k zadávací dokumentaci bylo poskytnuto státu extrémně málo času. Nelze se proto plně zaručit za úplnost tohoto stanoviska z pohledu ochrany všech bezpečnostních zájmů státu. Zadávací dokumentace odráží vládou schválené bezpečnostní zájmy nedostatečně, přičemž jde o zájmy, které se první prováděcí smlouvou zavázala do zadávací dokumentace zapracovat. Tento závazek tedy nebyl dostatečně splněn. Proto požadujeme zapracovat do zadávací dokumentace níže uvedené zásadní připomínky, zejména zapracování bezpečnostních kritérií." Konec citátu.

Kromě zásadních připomínek zpráva obsahuje řadu dalších doporučení, ta tady nebudu uvádět. Celou tuto zprávu v září loňského roku na základě požadavku zákona 106 zveřejnilo na svém webu Ministerstvo vnitra a poté také některá média. Vím, že od té doby probíhala další jednání mezi investorem a vládou o finální podobě zadávací dokumentace, nevím ale, zda a jakým způsobem byla nebo budou doporučení bezpečnostních expertů v zadávací dokumentaci zohledněna. A upřímně řečeno, pochybuji, že jeden každý poslanec to tady ví.

Velmi prosím, abychom právě projednávaný zákon neschvalovali, dokud právě tyto informace nebudeme vědět. Vzhledem k tomu, že zadávací dokumentace má několik tisíc stran textu, na závěr svého vystoupení navrhnu, abychom po ukončení rozpravy rozhodli o opakování druhého čtení zákona. V projednávání bychom měli pokračovat až poté, co dostaneme od vlády dostatečné informace o vypořádání připomínek pracovní skupiny, ze kterých si budeme moci udělat úsudek, zda jsou bezpečnostní zájmy naší země, České republiky, v souvislosti s projektem výstavby nového jaderného zdroje v zadávací dokumentaci dostatečně ochráněny a jestli pro zákon můžeme s klidným svědomím každý z nás zvednout ruku, anebo jestli bude mít ambici pozměňovacími návrhy řešit bezpečnostní otázky přímo v tomto zákoně.

Opravdu není dostatečným řešením ošetřit to pouhým doprovodným usnesením, kterým by Sněmovna vyzvala vládu, aby neprodleně informovala o všech bezpečnostních a zahraničně-politických parametrech výběru dodavatele pro nový jaderný zdroj, aby postupovala s ohledem na bezpečnost České republiky, aby neprodleně informovala o dalším postupu při výstavbě nového jaderného zdroje včetně vyhodnocení rizik odložení projektu pro energetickou bezpečnost a pro zásobování elektřinou a aby neprodleně přijala jasný a transparentní závazný postup ke stanovení horního limitu garantované výkupní ceny a jejího výpočtu v čase změn tak, jak je navrhováno. Doprovodné usnesení, dámy a pánové, je pouze fíkovým listem. Doprovodná usnesení jsou úplně k ničemu.

Chtěl bych se vrátit ještě k ekonomickým a technickým aspektům výstavby nového jaderného zdroje, což je téma, kterého jsem se během dosavadního projednávání zákona víceméně držel. Nejprve bych rád zareagoval na pana kolegu poslance Babku. Ten tu 10. února v rozpravě hovořil o nezávislé studii, kterou si nechalo vypracovat seskupení Obnova Evropy a Evropští konzervativci a reformisté, a mimo jiné řekl, budu citovat: "Aby Česká republika mohla vygenerovat 1 800 petajoulů větrem a sluneční energií, potřebovala by na to prostor 14 630 kilometrů čtverečních, respektive 43 758 kilometrů čtverečních. To by znamenalo nárokovat si 19 %, respektive 55 % dostupné půdy na území České republiky. K dosažení stejné úrovně výroby elektřiny s využitím jaderné energie by vyžadovalo více než 269 kilometrů čtverečních. Pojďme si to spočítat. Oněch 1 800 petajoulů je necelých 500 terawatthodin. Při pokrytí 44 000 kilometrů čtverečních fotovoltaickými panely by to znamenalo, že roční výtěžnost těchto fotovoltaických panelů by činila zhruba 11 kilowatthodin elektřiny z jednoho čtverečního metru. Při tak nízké účinnosti fotovoltaických panelů by nikdo do fotovoltaiky nikdy neinvestoval ani korunu, protože ani při štědrých dotacích by se náklady nikdy nevrátily zpět. Realistická hodnota tohoto parametru u dnešních běžně prodávaných fotovoltaických panelů bude kolem 150 kilowatthodin, tedy zhruba čtrnáctkrát větší, než tady kolega Babka uváděl.

Úměrně tomu pak se budou samozřejmě zmenšovat všechna další čísla, a tedy závěry ohledně nákladové efektivity a ekonomiky celého řešení to zásadně mění. Pan kolega poslanec Zahradník se ve svém vystoupení v rozpravě věnoval mimo jiné ukládání elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů, aby se dala použít v době, kdy vítr nefouká a slunce nesvítí. Mluvil o úložištích energie v mikropodmínkách jednotlivých rodinných domů a v této souvislosti uvedl - cituji: "Kdybychom chtěli uspokojit hodinovou spotřebu České republiky, pokud by žádné zdroje nešly, jenom z energie uložené v baterii, tak by při stávajících cenách stála kapacita jejího vybudování 250 miliard korun na jednu hodinu, na celý den by to pak bylo šest bilionů, tři naše rozpočty. To jsou obrovské ceny, které si zastánci obnovitelných zdrojů energie ne dobře uvědomují."

Tady částečně souhlasím, lithiová baterie od Tesly s kapacitou 3 000 kilowatthodin, což odpovídá potřebě naskladnění letní nadprodukce elektřiny z fotovoltaických panelů pro úsporný domek, která mu umožní energetickou soběstačnost během zbytku roku, stojí něco mezi 6 až 8 miliony korun, tedy víc než celý ten dům. Z technických důvodů lze navíc těžko vyrábět baterie, které budou mít poměr kapacity k ceně řádově lepší. Je to ale možné u konceptu power-to-fuel, kde je složitý, drahý hardware, ukládající elektřinu do nějakého pracovního média, a ten je minimalizován. Díky tomu se při dostatečné účinnosti přeměny elektrické energie v energii uloženou a zpět mohou náklady na ukládání energie nakonec limitně blížit ceně zásobníku tohoto média.

Jediným dosud uvažovaným médiem s vysokou účinností přeměny energie je vodík, který ale trpí nízkou objemovou hustotou energie a z ní vyplývajícími vysokými náklady na nádrže. Jen pro příklad. Pokud by existující podzimní zásobníky na zemní plyn měly sloužit pro skladování vodíku, bude jejich kapacita v kilowatthodinách uložené energie činit pouhých 30 % kapacity, kterou mají, když jsou plněny metanem o stejném tlaku. V současné době jsou z hlediska hustoty energie nejlepšími v uvozovkách palivy, která jsou schopna přímé přeměny na elektřinu a zpět, sodík a draslík.

Pokud se potvrdí, že lze stavět palivové články na sodík, pak díky vysoké účinnosti přeměny energie mohou alkalické kovy konkurovat fosilním palivům už při dnešních cenách energie ze slunečních nebo větrných elektráren. Projekty, využívající sodíkovo-sírových baterií, přitom již existují. Jeden z nich je postupně budován ve Spojených arabských emirátech, skládá se z 15 úložišť zapojených na deseti různých lokalitách hlavního města Abú Zabí, zapojených do virtuálního bloku, které, dá se říct, (fungují) společně jako jedna velká baterie. Tucet z nich má maximální výkon 4 megawatty. Doplňují ji pak tři větší, 20megawattové baterie. Celé zařízení by dokázalo napájet velké okresní město českého formátu po dobu několika hodin.

Bylo by nějaké podobné technické řešení použitelné a přínosné v podmínkách České republiky? Nevíme. A proč to nevíme? Právě tady, vedle hrozících ekonomických dopadů na konečné spotřebitele, vidím největší problém projednávaného zákona. Vypracování jeho předlohy, velmi uspěchané, jak jsem už zmiňoval, evidentně nebylo podloženo důkladnou rešerší technických řešení, která se výroby elektrické energie týkají a mohla by být v podmínkách naší země vhodná.

Závěrečná zpráva hodnocení dopadů regulace RIA v podstatě neobsahuje žádnou analýzu, jen okopírované pasáže ze státní energetické koncepce z roku 2015. Pokud chceme energetickou bezpečnost České republiky řešit jádrem, měla by veřejnost, a my sami, vědět, že saháme po řešení, které z hlediska tepelné účinnosti (je) prakticky na stejné úrovni jako před padesáti lety, kdy se koncept tlakovodních reaktorů začal pro svou jednoduchost a relativní bezpečnost v jaderné energetice výrazně prosazovat. O skutečném stavu jaderného průmyslu výmluvně vypovídá poslední zpráva v The World Nuclear Industry Status Report, která sleduje celosvětový vývoj tohoto oboru. Z devatenácti nových jaderných elektráren, jejichž otevření bylo naplánováno na rok 2019, jich funguje jen šest, tři v Rusku, dvě v Číně a jedna v Jižní Koreji. Naproti tomu byl ve stejném roce předčasně ukončen provoz pěti elektráren, dvě ve Spojených státech, po jedné ve Švýcarsku, Švédsku a Německu. To, že se stavba a dostavba jaderných elektráren daří hlavně v zemích, které nejsou zrovna... nejsou žádnými vzornými demokraciemi, to by nás, myslím, mělo spíš zneklidňovat než uklidňovat. A zatímco dvě třetiny ze současných dvaapadesáti rozestavěných reaktorům jsou proti původním předpokladům zpožděné a předražené, my tady vůbec nediskutujeme, nebo jen velmi málo o tom, jestli existuje nebo neexistuje lepší možnost, jestli by nás podpora nějaké specifické technologie, která v tuto chvíli existuje, nemohla posunout od padesát let starých technologií kus do budoucnosti.

Někdo určitě tady namítne, že taková diskuze už tady v minulosti proběhla. Dnešní úroveň techniky je ale zase někde o kus jinde. Za posledních deset let také klesla cena elektřiny ze solárních zdrojů bezmála o 90 %, cena energie z větrných elektráren klesla také asi o 90 %. Mimochodem, průměrná cena energie z jádra za stejné období o více než 20 % stoupla. Technika je schopna rozvíjet se neobyčejně rychle, pokud jsou k tomu vytvořeny vhodné podmínky. Před třiceti lety nikdo z nás nemohl nosit v kapse žádný telefon, žádný mobilní telefon s výpočetním výkonem a ukládací kapacitou na úrovni slušného počítače. Solární panely se svojí cenou hodily spíš pro kosmonautiku než ke snížení účtu za elektřinu v rodinné domě.

Vědomím toho bychom měli být nesmírně pokorní a opatrní při plánování jakýchkoliv velkých investic, které předpokládají zafixování techniky na stávající úrovni na několik desítek let nebo nás k němu mohou směřovat. A tady řešíme, jak už jsem říkal, 80 let.

Máme-li zodpovědně posoudit vládní energetický program, měli bychom se zároveň kvalifikovaně vypořádat s dalšími koncepty, předkládanými jako možné alternativy dalšího rozvoje energetiky, případně jako možné varianty nebo alternativy jejího přechodu na obnovitelné zdroje. Již dnes existují technické možnosti pro zahájení a postupné uskutečnění úplné a ekonomicky výhodného přechodu evropského hospodářství na energii z obnovitelných zdrojů. Práci na tomto přechodu je možné začít hned teď. Není přitom potřeba spoléhat na vytvoření nových, dosud neznámých technologií. Stačí uplatnit některé známé technologie v měřítku větším, než byly dosud kdy používány. Neutrácejme prostředky na přípravu investic do již dnes zastaralých technologií, kterými jsou současné jaderné elektrárny, a zapojme se do evropského úsilí o rozvoj obnovitelných zdrojů. Existující jaderné elektrárny by měly zůstat důležitým článkem energetické soustavy, déle než elektrárny na fosilní paliva, a

nakonec zakonzervovány jako možné záložní zdroje.

Shrnul bych to parafrází na titul článku, který jsem si na toto téma nedávnou přečetl. Investovat v dnešní době do nové jaderné elektrárny je jen o něco málo lepší nápad než investovat do výroby parních lokomotiv. Já tady, dámy a pánové, nenabízím řešení, jenom říkám, že ta příprava byla velmi odfláknutá a ta příprava se vůbec nevyrovnává možnými námitkami.

Dámy a pánové, děkuji za pozornost. Jak jsem avizoval, podávám návrh, abychom po ukončení rozpravy rozhodli o opakování druhého čtení tohoto zákona. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dobré dopoledne, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci. To byl pan poslanec Čižinský se stanoviskem poslaneckého klubu KDU-ČSL. Ještě než dám slovo panu poslanci Pavlu Žáčkovi se faktické poznámky ujme kolega Lipavský, Zahradník a Langšádlová. Poznamenávám tedy návrh na opakování druhého čtení. Nyní pan poslanec Lipavský, dvě minuty k faktické poznámce. Máte slovo.

 

Poslanec Jan Lipavský: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, děkuji za slovo. Já myslím, že projev pana poslance Čižinského byl poměrně vyčerpávající a závěr z něj je také poměrně jasný. To, co si tady koalice stran KSČM, SPD a ANO, asi to nazveme nějakou ruskou koalicí nebo já nevím, jak to jinak pojmenovat, dneska prohlasovala, to je opravdu fascinující pohled.

Pan ministr, zdá se, oněměl zde na plénu a nestojí mu za to, aby jedenkrát vystoupil, na něco zareagoval, zjevně nemá tu potřebu, ale neznamená to, že by se k těm otázkám nevyjadřoval. Já jsem například zaznamenal výroky pana ministra Havlíčka na jednání Energetického Třebíčska, které mělo valnou hromadu 22. února, a tam jsme se mohli dozvědět takové perly, že vícenáklady za tento projekt bude hradit stát, dřív to měl být ČEZ. Takže nově to má být stát. Tak to by mě opravdu teď zajímalo, kolik to bude, pane ministře, jestli tyhle informace máte, popřípadě jestli byste mohl ten výrok nějak zkorigovat.

A také bych od vás požadoval omluvu, protože jste uvedl, že Piráti nechtějí stavět jádro. Já vůbec nevím, jak jste na to přišel, kde jste tuto informaci získal. Uvádíte to opakovaně a já se domnívám, že to není nic jiného než lež, protože kdybyste se podíval na naše mediální výstupy, tak velmi dobře víte, jak o jádru hovoříme, že máme velmi konstruktivní podmínky, velmi konstruktivní připomínky. A ta vaše slepota, kdy se pravděpodobně asi chcete zalíbit určitým zájmovým skupinám, vede k tomu, že pak takhle o nás mluvíte. (Předsedající: Pane poslanče, skončil váš čas k faktické poznámce.) Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Nyní faktická poznámka pana poslance Jana Zahradníka, připraví se kolegyně Langšádlová k faktické poznámce. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Jan Zahradník: Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové. Já jsem přihlášený do diskuze, takže vystoupím krátce v řádné diskuzi, ale vzhledem k tomu, že mě pan kolega Čižinský jmenoval ve svém projevu, tak bych chtěl nejprve ještě upřesnit to, co říkal. Ty moje výpočty jsou naprosto rozumné, vycházejí z kapacity a ceny bateriového úložiště, které v současné době funguje v Plané nad Lužnicí, čili těch 250 miliard, potažmo 6 bilionů, to nejsou žádná čísla z prstu vycucaná, ale skutečná realita.

A za druhé, pro mě velmi překvapivě, pan kolega Čižinský vyjádřil názor svého poslaneckého klubu, který jsem si musel přeložit tak, že jeho klub odmítá jadernou energetiku jakožto součást našeho energetického mixu a chce vsadit na naprosto fatálně nespolehlivé obnovitelné zdroje, které, jak se ukázalo v počasí, kterého jsme byli svědky teď v nedávné době, prostě nefungují a nejsou schopny v žádném případě potřeby energie zajistit. To je pro mě docela zásadní politické prohlášení, kterého se mi dnes z jeho vystoupení dostalo.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Janu Zahradníkovi. Nyní faktická poznámka paní poslankyně Heleny Langšádlové a ještě bude faktická poznámka kolegy Čižinského. Pan kolega Žáček posečká. Máte slovo, paní poslankyně.

 

Poslankyně Helena Langšádlová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já bych úvodem chtěla říci, že strana TOP 09 není v principu proti jaderné energetice. My jsme si vědomi toho, že to může být a má být součástí našeho energetického mixu. Ale současně je potřeba říci, že technologie jdou velmi rychle dopředu, že tady máme třeba i modulární reaktory, vyvíjejí se a velmi brzy budou k dispozici, a že tyto nové formy energetických zdrojů budou o hodně flexibilnější i na přípravu místa, na přípravu stavby jako takové. Proto bychom se měli koukat dopředu. My se pořád ohlížíme zpět, a ještě velmi nebezpečným způsobem, a to formou, která by mohla ohrozit naši suverenitu a bezpečnost.

Já bych chtěla říci, že co se týče energetiky, považuji za velice důležité, abychom si znovu sedli nad státní energetickou koncepcí, abychom si řekli, jaké jsou možnosti nových technologií, ať už jsou to obnovitelné zdroje, anebo nové formy jaderných zdrojů, protože nesmíme být upnuti na energetiku 20. století. My se musíme podívat na moderní zdroje, které budou budovat energetickou soustavu 21. století. Já chápu, že jsou tady ještě tací, kteří se ohlížejí do 19. století a chtějí stavět nějaké kanály Dunaj-Odra-Labe, ale my opravdu žijeme na začátku 21. století. My musíme budovat moderní zemi s moderní ekonomikou a nenechat se svazovat minulostí. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní faktická poznámka pana poslance Jana Čižinského. Připraví se kolega Třešňák, také k faktické poznámce. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Jan Čižinský: Děkuji. Já bych rád zareagoval na kolegu Zahradníka, prostřednictvím předsedajícího. Pane poslanče, vy jste mě moc neposlouchal, pravděpodobně. Neříkejte prosím dojmy. Říkejte to, co jsem tady řekl. Já jsem řekl, že jiné možnosti jsou tam odfláknuté, že prostě zdůvodnění, proč jít touto cestou v tom zákoně, který tady posuzujeme, a ve všech souvisejících dokumentech, že ty možnosti nebyly řádně zhodnoceny a řádně uvedeny.

Rozumím zkušenosti Plané nad Lužnicí, já jsem argumentoval zkušeností z Abú Zabí. Předpokládal bych, že jak zkušenost z Plané nad Lužnicí, tak z Abú Zabí budou součástí toho dokumentu, bude tam zdůvodněno, proč se to dá nebo nedá použít. A to se nestalo.

Tak prosím, nepřekrucujte tady moje slova. Já jsem jasně uváděl, co jsem uváděl, vy z toho vyvozujete dalekosáhlé důsledky, tak to nedělejte. Když tak já jsem uváděl vaši citaci, říkal jsem, že v zásadě máte pravdu, pokud se prostě vezme baterie, která se vezme z automobilu Tesla, tak to samozřejmě vyjde draho, protože když nakoupíme automobily Tesla, aby to vydrželo akumulovat nějakou energii, tak samozřejmě těžko si představit dražší možnost než nakoupit baterie z Tesly, ale současně jsem říkal, že ten podklad se měl vypořádat s jinými možnostmi, které už ve světě jsou, to znamená ne s žádnými vzdušnými zámky, a říci, proč touto cestou nebo proč touto cestou ne a proč se volí tato cesta. To je celé, to jsem řekl. Proti jaderné energetice mám jenom to, že chci vědět, že jiné cesty jsou špatně, takže zdůvodnit tento postup, a ten postup zdůvodněn nebyl. To je celé.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: To byl kolega Čižinský. Nyní faktická poznámka pana poslance Třešňáka a druhá faktická poznámka paní poslankyně Langšádlové. Poté kolega Zahradník a Plzák. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Petr Třešňák: Pěkné dopoledne. Já možná začnu reakcí od konce na ty bateriové technologie v Abú Zabí. Tady bych jenom doplnil jednu faktickou, že v Abú Zabí se zároveň dostavěly čtyři bloky jaderné elektrárny Baráka APR-1400 od jihokorejského dodavatele, takže i zde emiráty investují do jádra, nejenom do bateriových technologií.

Ale abych zareagoval na pana kolegu Čižinského, který zde jadernou energii přirovnával k parní lokomotivě, to bych si skutečně netroufl, protože celkově jaderný výzkum a jaderná energetika tady má tradici od konce padesátých let a je to nadále perspektivní obor, který se určitě bude rozvíjet, ať už třeba směrem k malým modulárním reaktorům a podobně. Takže já bych určitě takto nezatracoval jadernou energetiku a nepřirovnával ji k parní lokomotivě.

Ale kdybych ještě mohl znovu zopakovat otázku pana kolegy Lipavského na pana ministra, na valné hromadě Energetického Třebíčska zazněly skutečně takové spekulativní výroky, a já můžu citovat, že Piráti jsou proti jádru, a i směrem třeba ke KDU-ČSL tam z vašich úst, pane ministře, zaznělo, že KDU-ČSL ve skutečnosti jádro chce, ale hraje jenom předvolební politické hry.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní faktická poznámka kolegyně Langšádlové. Máte slovo.

 

Poslankyně Helena Langšádlová: Děkuji za slovo. Já jsem v předchozí faktické poznámce hovořila i o energetických souvislostech a situaci, v jaké jsme, ale úplně nejvíc mi samozřejmě záleží na tom, abychom hájili naše bezpečnostní zájmy. K tomu, pane vicepremiére, nedochází a vy za to nesete velikou zodpovědnost. Vy jste tím nositelem za vládu, který má garantovat to, že ve smlouvě, která byla podepsaná mezi státem, ČEZ a EDU II, bude všechno to, co vláda přijala ve svých materiálech, promítnuto do zadávací dokumentace. Podle informací, které my všichni máme, které v tuhle chvíli jsou i z toho dokumentu, který podepsal váš pan kolega Hamáček, zkrátka z těch bezpečnostních zájmů státu, ze 17 jasně definovaných bylo promítnuto 5. A to je to nejzávažnější.

A pane vicepremiére, moc vás prosím, abyste se k tomu vyjádřil, abychom věděli, na čem jsme. Zkrátka ty kroky, které vláda činí, to, že chce oslovit i Rusko navzdory tomu, že naprostá většina občanů České republiky je zásadně proti, tak je opravdu nesmírně velký hazard s naší suverenitou a s naší budoucností. Já bych vás opravdu, pane vicepremiére, chtěla velmi naléhavě poprosit, abyste se k tomu už jasně postavil, abyste nám garantoval, že nejenom 5 ze 17, ale 17 bezpečnostních požadavků státu, které schválila vláda, bude promítnuto do zadávací dokumentace. To je to, co tady od vás chceme slyšet.

Já si myslím, že v tuhle chvíli, pokud tomu tak není, je potřeba se sejít s předsedy stran, svolat vládní výbor a přerušit tento bod. Proto to navrhuji, a to do 20. 4. tohoto roku. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Paní poslankyně, vy to navrhujete hned, nebo dopředu? Teď, dobře. V tom případě mám před sebou tři faktické poznámky a pak kolega Žáček je stále na čekačce. Já zagonguji, protože návrh na přerušení, který je hlasovatelný, jde o přerušení do svolání porady předsedů politických stran a zasedání stálé komise pro jadernou energetiku. Posečkám, až bude dostatečný počet poslanců v sále. Jenom připomenu, než se kolegové a kolegyně usadí, že faktické poznámky potom sčítám do 20 minut.

Já vás všechny odhlásím, požádám vás o novou registraci. Prosím, přihlaste se svými identifikačními kartami. Pro příchozí konstatuji, že paní poslankyně Helena Langšádlová předložila procedurální návrh na přerušení projednávaného bodu ve třetím čtení, a to stanovením dvou podmínek: zasedání předsedů politických stran a svolání Stálé komise pro jadernou energetiku.

Máme dostatek přihlášených, takže spustím hlasování číslo 63 a ptám se, kdo je pro přerušení? Kdo je proti? Děkuji vám.

Hlasování číslo 63, přítomno 77, pro 23, proti 47. Návrh byl zamítnut.

 

Budeme pokračovat faktickou poznámkou pana poslance Jana Zahradníka. Připraví se kolega Pavel Plzák. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Jan Zahradník: Vážený pane místopředsedo, já se s dovolením vaším prostřednictvím obrátím na kolegu poslance Čižinského. Buďte tak hodný a vyřiďte mu, že jsem při svých kalkulacích, které předcházely výpočtu cen bateriových úložišť, které jsem tady myslím v některém svém vystoupení už prezentoval, nevycházel z žádných cen nebo kapacit baterií Tesla, ale z reality největšího bateriového úložiště u nás v České republice, které stojí v Plané nad Lužnicí a které skutečně to přivede k těm 250 miliardám za hodinovou spotřebu a 6 bilionům korun za denní spotřebu. Prostě ta bateriová úložiště jsou velmi drahá, a pokud bychom se rozhodli, že na ně vsadíme, tak to budou muset zaplatit spotřebitelé energie, tedy občané České republiky, tak jako dneska musí platit náklady na provozování solárních elektráren v podobě solární přirážky k ceně jedné kilowatthodiny, kterou každý z nás při placení účtu za energii platí. Děkuji vám, pane místopředsedo.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu kolegovi Zahradníkovi. Nyní pan poslanec Pavel Plzák, připraví se kolega Čižinský. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Pavel Plzák: Dobré dopoledne. Já jsem tady v sále zůstal a poslouchal jsem tu diskuzi. Nejsem žádný odborník na energetiku a odnáším si z toho některé poznatky.

Tak za prvé varování před vším, co je z Číny a z Ruska, a to z ohledu bezpečnosti. Pak tady bylo nezatracování jaderné energetiky, vzhlížení k moderním technologiím, jaderné reaktory čtvrté generace, které jsou schopny využívat i energii ve vyhořelém palivu, kde je toho ukryto ještě pořád docela dost. O těch reaktorech se už tady mluví dlouho, já už jsem o nich slyšel před deseti lety. A my jsme tady v minulém volebním období měli konferenci o bezpečnosti, byla tam paní Drábová z jaderného ústavu, já jsem se jí na to ptal, ona řekla, že vývoj těchto reaktorů - víte, kde je? V Číně. V Číně! Ty jsou nejdál, to znamená, že když budeme koukat na bezpečnost, tak se těch malých jaderných reaktorů tady asi nikdy nedočkáme. A potom ještě v Indii, abych byl kompletní, tak možná z Indie jednou tu technologii dovezeme.

Druhá věc je, co se týče té solární energetiky: já mám na domě solární elektrárnu, ale bez dotací by se mi nezaplatila ani za dvacet let. Ty ceny do dneška nijak výrazně nepoklesly, když jsem to budoval někdy v roce 2010 a 2013.

A potom jedna technická poznámka pro pana kolegu Čižinského, prostřednictvím pana předsedajícího. Můžete mi říct, jak dlouho se dobíjí baterie o stejné kapacitě v Abú Zabí a v Plané nad Lužnicí? Jaký je rozdíl?

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní pan kolega Čižinský k faktické poznámce. Máte slovo.

 

Poslanec Jan Čižinský: Děkuji. Já to zkusím postupně. Tak samozřejmě, jak dlouho se nabíjí, to záleží na tom, z čeho ji dobíjíte, z jaké technologie, tak podle toho se samozřejmě dobíjí. Asi jste měl na mysli solární elektrárnu. Takže dobíjení baterií závisí na tom, z jaké technologie dobíjíte.

Pak bych rád zareagoval na předřečníka prostřednictvím pana předsedajícího, na pana poslance Zahradníka. Pane poslanče, vy se... nebo takhle. Tato Sněmovna, možná, že vy ne, nechci vám křivdit, ale tato Sněmovna, a předpokládám, že bohužel koalice KSČM, ČSSD, ANO, SPD, se právě tady chystá schválit vlastně atomovou daň. Jestli se někdo vymezuje proti solární dani, tak tento zákon je tady jenom proto, že se jedná o atomovou daň, kterou lidé budou platit v účtu za elektřinu. Kdyby to tak nebylo, tak tady ten zákon není, protože kdyby ČEZ měl projekt, který bude jasně úspěšný, na kterém bude vydělávat, tak tento zákon tady nepotřebuje. Prostě tak to je. To znamená, kdo tady hájí tento zákon, ve skutečnosti za několik let, pokud se ten projekt dotáhne do konce, což není vůbec jisté, jak jsem tady říkal data z ostatních jaderných elektráren, tak naběhne atomová daň.

A ještě bych rád zareagoval na kolegu Třešňáka. Nejsem ten, který zatracuje jadernou energetiku, to je nedorozumění. Jak říkám, je to velmi... je to také perspektivní obor, s tím souhlasím, prostřednictvím pana předsedajícího, modulární reaktory a podobně, a tady musím nesouhlasit, i ve Velké Británii jsou velmi daleko, tak to je něco, o čem bychom se měli bavit. A to je také něco, co by mělo být popsáno, proč se jde touto cestou a nejde se cestou například menších reaktorů.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Teď faktická poznámka zpravodaje, potom se připraví kolega Jakob, Gajdůšková a Třešňák. Máte slovo, pane zpravodaji.

 

Poslanec Roman Kubíček: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já jsem se ani vyjadřovat nechtěl, ale pan poslanec Čižinský mě trošku zvedl ze židle, vaším prostřednictvím. Vážený pane poslanče, vaším prostřednictvím, víte o tom, že v globálu veškeré energie, kterým se říká dneska zelené, jsou pouze dotované? Víte, která energie je nejlevnější? No, uhelná! Ona, kdyby nebyla zatížena uhlíkovou daní, tak je stále nejlevnější. Budeme-li se bavit třeba o Rakousku, které používá vodní energetiku.

Takže ono je to o nějaké cestě, kam se vydáme, a o nějaké stabilitě. Problematika České republiky jako vnitrozemského státu nám neumožňuje úplně všechny věci, které umožňují třeba přímořské státy, jako je využívání větrné energie, která se osvědčuje ve Spojených státech, v Anglii atd. Ani nemáme dostatek vodních zdrojů, protože my můžeme využívat vodní zdroje a přečerpávací zdroje opravdu jenom z vltavské kaskády a několik malých elektráren, jako je Slezská Harta a podobně.

Ptáme se na to, co potřebujeme pro stabilitu této země. Potřebujeme stabilní rozvod elektrické energie. Víte velice dobře, že máme velmi robustní systém, ale přesto jsme museli stavět transformátory na hranicích s Německem, kde přetoky při přebytku energie z větrných elektráren a ze slunečních elektráren byly schopny shazovat síť. Pak jsme se dostávali do té situace, že se tady bavíme o nějakých bateriových úložištích, a tady, prostřednictvím pana předsedajícího, budu souhlasit s Honzou Zahradníkem, protože ono je to jednoduché, ve chvíli, kdy tam budu ukládat elektrickou energii v záporných hodnotách, v noci, kdy ji nikdo neodebírá, a pak ji budu za drahé peníze prodávat, ale kdo to zaplatí? No, spotřebitel to zaplatí! Nikdo jiný to nezaplatí. Firmy to zaplatí. A jakým způsobem budete stabilizovat tu soustavu? Vždyť to nadšení Rakouska, prosím vás - vždyť se to stalo před Vánoci: dvakrát byl rakouský blackout, který zachránil Temelín. Ten nenáviděný Temelín, který stojí u nás v jižních Čechách, zachránil Rakousko při blackoutu.

Takže energetický mix, jasně, rozumný energetický mix. V životě bych se nebránil malým modulárním reaktorům, ale až nám uvolní ty technologie z jaderných ponorek, tak to bude fajn. Oni už to umějí, abyste věděli, ale není to ještě momentálně použitelné do nějakého průmyslu. A o čem se tady dneska bavíme? Ano, já bych věděl jinou diskuzi, Temelín nebo Dukovany, ale to jsem já ,Jihočech...

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane zpravodaji, i vám skončil čas k faktické poznámce. (Poslanec Kubíček: Děkuju.)

Nyní faktická poznámka pana poslance Jana Jakoba, připraví se kolegyně Gajdůšková. Pan kolega Žáček stále čeká. Pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Jan Jakob: Děkuji, pane předsedající. Vážené dámy, vážení pánové, tady z úst pana předsedajícího zazněla informace, že tyto faktické poznámky se započítávají do onoho schváleného 20minutového limitu. Já mám problém se samotným tím limitem, ale respektuji, že byl tady schválen, zvlášť když jednáme o takto zásadní otázce pro budoucnost naší země a pro její orientaci. Nicméně mám pochybnost o tom, jestli je ten postup správný, zdali je možné faktické poznámky takto započítávat do těchto limitů. Já se domnívám, že to možné není, nicméně jsem tady pořád poměrně nováčkem, ale jak jsem se ptal i zkušených kolegů, tak v tom jasno také nemají.

Proto bych požádal, protože je to klíčové pro tuhle diskuzi, proto bych požádal o stanovisko legislativy k této záležitosti. A vzhledem k tomu, že to ovlivňuje průběh této diskuze, tak aby nebyla zpochybnitelná, tak bych poprosil o přestávku do doby, než budeme mít toto stanovisko. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Já nevidím důvod pro přestávku. Je to požadavek poslaneckého klubu na přestávku? Musím říct, že pokud namítáte postup předsedajícího, tak to nechám odhlasovat, protože samozřejmě takový úzus tady byl, protože jde o usnesení Poslanecké sněmovny, že je to dvakrát deset. Netýká se to těch, kteří říkají stanovisko poslaneckého klubu. Ale jinak by to omezení nemělo žádný smysl, kdyby se do toho faktické poznámky nepočítaly. A v tom případě já to beru jako návrh na to, aby postup předsedajícího byl potvrzen Poslaneckou sněmovnou. Chápu vaši obstrukci, ale jako předsedající snad mám právo, abych se Poslanecké sněmovny zeptal, jestli ten postup akceptuje, nebo neakceptuje. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec František Vácha: Děkuji za slovo. Vystupuji s přednostním právem. Pane předsedo, to už je podruhé v tomto volebním období, kdy jako předsedající máte pocit, že s vámi Sněmovna nesouhlasí, a sám na sebe vyhlásíte nesouhlas Poslanecké sněmovny s postupem předsedajícího. Já si myslím, že to nelze takhle aplikovat. Pak by si každý předsedající mohl svým způsobem legitimizovat svoje jednání. Ten nesouhlas, s tím musí prostě přijít nějaký poslanec, a žádný poslanec s ním nepřišel. Kolega Jakob přišel jenom s tím, že mu není jasný váš výklad jednacího řádu, jestli ty faktické poznámky se nějakým způsobem započítávají do toho 20minutového limitu, a požádal vás o to, abyste přišel a abyste požádal legislativní odbor o výklad tohoto vašeho přístupu, a požádal vás, jestli by bylo možné počkat nebo udělat přestávku do doby, kdy přijde výklad z legislativního odboru.

Jelikož jste to bral jako útok na vaši osobu, já si myslím, že to není útok na vaši osobu, že to byla pouze žádost, takže žádám o přestávku v délce jedné hodiny na to, aby legislativní odbor vypracoval stanovisko k tomu, jestli se faktické poznámky započítávají do 20minutového limitu, který jsme si tady odhlasovali. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: To samozřejmě můžu nechat. Já jsem se ptal, a myslím si, že to je legitimní právo každého předsedajícího, jestli ten postup předsedajícího je správný, protože druhá varianta, která tady byla od kolegy Jakoba, že Poslanecká sněmovna přeruší na dobu toho vypracování. To byla druhá varianta toho, co kolega žádal, přestávku. Jestliže jste si požádal o hodinovou přestávku na poradu poslaneckého klubu, to já musím respektovat. Vyhlašuji do 12.04 přestávku na poradu klubu TOP 09 a... Dobře, ještě než jsem dokončil větu, hlásí se s přednostním právem místopředsedkyně klubu ODS Jana Černochová.

 

Poslankyně Jana Černochová: Pane místopředsedo, já se omlouvám, ale vy nám teď dokazujete, jak si ohýbáte a upravujete jednací řád Poslanecké sněmovny Parlamentu. Pokud vy chcete sdělovat této Sněmovně nějaké svoje názory, ohradit se proti tomu, že někdo vás osobně kritizuje za nějaké řízení schůze, tak tak máte činit tady u tohoto řečniště, ne tam. A máte si povolat někoho, kdo vás na tu chvíli vystřídá. Takže vás tímto žádám, abyste dodržoval jednací řád, neohýbal si ho, jak to tady předvádíte, a skutečně abyste v případě, že si nebudete něčím jistý, tak abyste to konzultoval s legislativou. Ale nepředvádějte nám tady to, co tady 10 minut předvádíte. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Prosím.

 

Poslanec František Vácha: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já bych stejně, přestože to bylo prezentováno jako přestávka klubu TOP 09, já bych poprosil legislativní odbor, jestli by vypracoval stanovisko, jestli faktické poznámky se započítávají do 20minutového limitu, a abychom s tímto stanoviskem byli na konci této přestávky seznámeni předsedajícím schůze. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Vyhlašuji přestávku na poradu klubu TOP 09 do 11.04 (správně do 12.04), tak jak jsme avizovali. A požádám zároveň legislativní odbor, aby vypracoval stanovisko o započtení faktických poznámek do limitu dvakrát 10 minut.

 

(Jednání přerušeno v 11.06 hodin.)

(Jednání pokračovalo v 12.04 hodin.)

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, projednávání bodu bylo přerušeno v rozpravě na přestávku poslaneckého klubu TOP 09 a předložení stanoviska legislativního odboru. Stanovisko legislativního odboru jsme obdrželi a já vás s ním nyní seznámím:

"Stanovisko legislativního odboru k otázce, zda do omezení řečnické doby podle § 59 odst. 1 a 2 jednacího řádu mají být započítávány faktické poznámky podle § 60 téhož zákona. Podle § 59 odst. 1 a 2 zákona o jednacím řádu se může Sněmovna k projednávanému bodu usnést na omezení řečnické doby, která nesmí být kratší než deset minut. Omezení řečnické doby se nevztahuje na poslance pověřeného přednést k věci stanovisko poslaneckého klubu. Sněmovna se může bez rozpravy usnést, že k téže věci může poslanec vystoupit nejvýše dvakrát.

Podle § 67 se omezení řečnické doby nevztahuje i na osoby uvedené v tomto ustanovení. Podle § 60 odst. 1 se poslanec může přihlásit k faktické poznámce, kterou reaguje na průběh rozpravy. Za faktickou poznámku se považuje procedurální návrh týkající se způsobu projednávání některého bodu pořadu. V té faktické poznámce nelze uplatňovat věcná stanoviska k projednávané otázce. Podle § 60 odst. 2 přednesení faktické poznámky ani případná odpověď na faktickou poznámku nesmí překročit dvě minuty.

Podle názoru legislativního odboru se ustanovení § 59 odst. 1 a 2 vztahuje na běžná vystoupení poslanců v rozpravě. Ustanovení § 60 odst. 1 představuje případ zcela odlišný. Tato ustanovení nelze směšovat. Omezení řečnické doby podle § 59 odst. 1 a stejně tak i omezení počtu vystoupení podle § 59 odst. 2 se nevztahuje na procedurální návrhy ani na běžné faktické poznámky.

Pokud by mělo dojít k započítávání doby faktických poznámek pro účely omezení řečnické doby, muselo by to být upraveno v jednacím řádu. Výslovné vyloučení práva poslanců vystupovat s faktickými poznámkami je v jednacím řádu Sněmovny upraveno jen ve výjimečných situacích § 100a a 109m.

Závěr. Z výše uvedeného vyplývá, že faktické poznámky nelze započítávat do limitu pro délku řečnické doby ani počtu vystoupení stanovených Poslaneckou sněmovnou podle § 59 odst. 1 a 2, zákona o jednacím řádu."

Tedy budeme dál postupovat podle tohoto stanoviska legislativního odboru. Jsme v rozpravě. S faktickou poznámkou je na řadě pan poslanec Jan Čižinský, připraví se paní poslankyně Helena Langšádlová. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jan Čižinský: Děkuji za slovo. Já bych možná ještě právě k té situaci, která tady byla s jednacím řádem, tak bych na ni chtěl zareagovat, protože panu poslanci Filipovi se to stává u tohoto zákona. Je to překvapivé, ale nejvíc se mu to stává u tohoto zákona. Já jsem si vytáhl minulou diskuzi, kdy jsem v reakci na pana poslance Onderku - pan poslanec Onderka, jenom připomenu, říkal, že jsou tady skutečnosti, které poslanci neznají - jsem si vzal faktickou poznámku a dal jsem procedurální návrh na přerušení do doby, než budeme s tím seznámeni.

Předsedající Vojtěch Filip řekl: "Pane poslanče, já vnímám váš procedurální návrh. Je to sice zneužití faktické poznámky ve vystoupení, ale samozřejmě respektuji, že je to procedurální návrh, který se hlasuje bez rozpravy." Načež se mě zastal kolega Lipavský, za to mu děkuji, a pan předsedající Filip řekl: "Vzhledem k tomu, že některé faktické poznámky nejsou pouhou reakcí na vystoupení předřečníka, tak na to reagovat musím jako předsedající. Nechci, aby se tady opakovaly excesy, kterých jsme tady byli svědky u jiných kolegů, kteří potom byli vyvedeni ze sálu. A myslím si, respekt k jednacímu řadu je potřeba udržovat neustále."

Pak proběhla tady přestřelka debat, pan předsedající řekl, že se zapojí do diskuze, že vystoupí mezi body, nevystoupil, teď tady také není. Já jenom přečtu jednací řád, který se vztahuje přesně k této situaci. "Poslanec se může přihlásit k faktické poznámce, kterou reaguje na průběh rozpravy. Za faktickou poznámku se považuje i procedurální návrh týkající se způsobu projednávání některého bodu pořadu."

Takže chci jenom upozornit na to, že se to panu předsedajícímu Filipovi prostě stává pravidelně, a bohužel u tohoto bodu.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Paní poslankyně Helena Langšádlová, připraví se pan poslanec Pavel Plzák. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Helena Langšádlová: Děkuji za slovo. Já bych opravdu chtěla vyjádřit závažné znepokojení nad tím, co se tady odehrálo, a navážu na slova pana kolegy Čižinského. Pan místopředseda Sněmovny Vojtěch Filip je tady mnoho let a těžko ho můžeme někdo podezřívat z toho, že by neznal procedury, jednací řád. Z toho důvodu vnímám a vyhodnocuji jeho postup opravdu jako svévolný a jako zcela úmyslný, protože je zvláštní, že dělá chyby v řízení schůze a projevuje neznalost jednacího řádu právě při projednávání tohoto bodu. Už se to stalo opakovaně. Stalo se to tady opakovaně a já to považuji za mimořádně závažné.

Jinak bych vás chtěla ujistit, že organizační instituce Sněmovny vzhledem k tomu, že nám materiál poslaly v 11.59, tu hodinu na zpracování stanoviska, které pan místopředseda Fiala před chvílí přečetl, opravdu potřebovaly.

To nic nemění na situaci, kdy vlastně tady celou dobu hovoříme o nevyjasněnostech ohledně přípravy projektu, a projednávaný bod zcela bezprostředně souvisí vlastně s těmito nevyjasněnostmi. Jsme tady v situaci, kdy se připravuje největší projekt za posledních 30 let s mimořádně velkým ekonomickým, energetickým, ale i bezpečnostním významem, a je tady pět opozičních demokratických politických stran, které jasně vyjádřily nesouhlas s tím, aby do tendru bylo osloveno Rusko, stejně tak jako naprostá většina české společnosti.

Proto vás, pane vicepremiére, znovu žádám, abyste vysvětlil pozici vlády a to, jak jste se vyrovnal se stanovisky. (Předsedající. Omlouvám se, čas vypršel.)

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Pan poslanec Jan Jakob, faktická poznámka. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jan Jakob: Děkuji. Já bych chtěl v první řadě moc poděkovat legislativnímu odboru za stanovisko, které jsem si vyžádal. Udělal v té věci jasno. I postup, který jsme zvolili, považuji za jediný správný, protože pan řídící schůze Filip chtěl, abych vznesl námitku. Kdybych tak učinil, dal by o námitce hlasovat a nepochybuji o tom, že by nebyla prohlasována, tudíž bychom podle jeho výkladu jednacího řádu pokračovali v našem jednání, a jak se ukázalo, pokračovali bychom v něm v rozporu s jednacím řádem, tedy vlastně protiprávní formou, a pak by mohlo být celé toto jednání tohoto bodu zpochybněno.

Já bych rád panu místopředsedovi Filipovi, prostřednictvím pana předsedajícího, byť tady není, chtěl důrazně říct, ať takto nezneužívá svého postavení předsedajícího. Já to považuji za zcela nepřípustné, zvlášť při takto důležitém bodu. Nelze ohýbat zákony, nelze ohýbat jednací řád Poslanecké sněmovny.

Pane místopředsedo Filipe, prostřednictvím pana předsedajícího, takhle si řiďte a ohýbejte svoje stanovy, když řídíte ÚV KSČM, ale ne, když řídíte Poslaneckou sněmovnu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Pan poslanec Jan Čižinský s faktickou poznámkou. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jan Čižinský: Děkuji. Já bych ještě přece jenom rád zareagoval na pana poslance Kubíčka, který vystoupil, protože vlastně tady z mého vystoupení byla vytržena diskuze o způsobu, a já bych to chtěl ale vrátit zpátky k podstatě tohohle zákona. Podstata tohoto zákona, který je tady předkládán, je, že se garantuje netržní podpora v případě, že se projekt nebude v budoucnu vyplácet. To znamená, jak jsem tady mluvil o atomové dani a podobně, to je podstatou toho zákona. Ale nebyl učiněna, a to je velká chyba celého procesu, tady nebyla učiněna nabídka: Firmy, co jste na světě, my jsme ochotni tuto netržní podporu vám dát za jistotu, když to nebude vycházet, nabídněte nám technické řešení a my posoudíme, jestli je realistické, nebo není. To se vůbec nestalo. To znamená, třeba ČEZ by mohl dokonce nabídnout předělání některých uhelných elektráren na přečerpávací, sodíkové atd., ale nic takového nezaznělo, nic takového tady nebylo. A na to jsem poukazoval.

To znamená, tady neproběhla soutěž na řešení. Tady probíhá jenom vlastně debata o netržní podpoře ČEZu, a já se bojím, že vlastně i o netržní podpoře Rosatomu, a to je na tom to špatně. My tady vlastně budeme hlasovat o budoucí atomové dani, která bude placena všemi daňovými poplatníky, všemi odběrateli elektřiny, pokud se to prodraží. Všichni víme, že se to velmi pravděpodobně prodraží, protože kdyby ne, tak tady nemáme co řešit.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Pan poslanec Petr Třešňák, připraví se pan poslanec Jan Lipavský - faktické poznámky. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Petr Třešňák: Já si na začátek dovolím takovou poznámku, byť tady nikde pana místopředsedu Filipa nevidím, ale on v závěru svého předsedání řekl něco o obstrukcích faktickými, a já jsem v tu chvíli chtěl reagovat na pana kolegu Plzáka, který zde mluvil někdy zhruba před jedenapůl hodinou. Byť chápu, že to použil jako citaci paní předsedkyně státního úřadu, tak věřím, že šlo o nějakou dezinterpretaci, protože mluvil o malých modulárních reaktorech a o tom, že Čína je lídrem v jejich vývoji.

Já vám můžu říct výčet malých modulárních reaktorů, které zkoumá a poptával v rámci nějakého marketingového průzkumu i sám ČEZ a vláda. Jsou to následující: ACP-100 - jediný z toho výčtu je z Číny. Následuje reaktor CAREM z Argentiny, mPower ze Spojených států od společnosti Bechtel, Nuward z Francie, NuScale - opět americký reaktor, RITM-200 - ten je ruský, pak projekt SMART - jihokorejský, SMR-160 - opět Spojené státy, UK SMR, ten Rolls-Royce 400megawattový - Velká Británie. Malé modulární reaktory vyvíjí i Westinghouse a stejně tak i GE Hitachi s projektem BWRX 300. V tom výčtu například chybí český projekt Energy Well, který je ve fázi výzkumu. Nicméně když se na ten výčet podívám, vidím tam pouze jedinou čínskou společnost.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Pan poslanec Jan Lipavský, připraví se pan poslanec Jan Zahradník - faktické poznámky. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jan Lipavský: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, děkuji. Rád bych zareagoval na své předřečníky. Je opravdu fascinující, když si člověk čte ve zprávách, že čísla, která se objevují v posledních dnech, jsou rekordní, 20 000 nakažených, zavřené okresy, a my se zde bavíme o jaderné elektrárně. Já bych spíš čekal, že vicepremiér této vlády bude aktivně pracovat na řešení koronavirové krize bezprecedentní situace, a tohle je záležitost, kterou si můžeme odložit a můžeme se o ní v klidu bavit, až na to budeme mít kapacitu.

Takže to, co tady předvedl Vojtěch Filip, to bylo naprosto skandální, to bylo bezprecedentní. A on to dělá opakovaně, u tohoto zákona zvláště, já s tím mám velké zkušenosti, on si na mně vždycky s velkou radostí smlsne. Takže já se opravdu domnívám, že je v zájmu všech, abychom našli shodu na tom, že projednávání nízkouhlíkového zákona odložíme, anebo vás, pane vicepremiére, pane ministře, vyzývám, abyste zde vystoupil a s těmi informacemi a dotazy, se kterými jste konfrontován, abyste jim čelil a aspoň nějakým způsobem se je snažil vysvětlit. Protože mlčení opravdu není odpověď. Mlčení není odpověď. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Pan poslanec Jan Zahradník, připraví se pan poslanec Pavel Kováčik, potom pan poslanec Vlastimil Válek. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jan Zahradník: Vážený pane místopředsedo, dovolte mi, abych ve svém vystoupení zareagoval na pana kolegu Čižinského. Ono by skutečně bylo možné se trochu vrátit zpátky a pojmout přípravu na budování jaderného zdroje komplexněji, zvažovat všechny možnosti, které vývoj techniky skýtá. Bylo by to jistě možné, kdyby tady nebyl konflikt s jiným, řekněme, teď nově formulovaným veřejným zájmem, a to je zájem na odchodu naší republiky od uhelné energetiky. To je záměr, který je reálný. Uhelná komise, kterou vláda sestavila a pověřila, aby rozhodla, tak určila termín 2038. Existuje ve vládě skupina, která přemýšlí o časnějším termínu 2033, uvidíme, jak to dopadne.

V každém případě je tady konflikt těchto dvou zájmů velmi zřetelný. Zatímco k dobudování jádra musíme mít jasně definovaný záměr, způsob financování, způsob provozování, projekt, zhotovitele, kopat do země, betonovat, stavět, montovat, to potřebujeme k budování jaderného zdroje, k druhému záměru stačí rozhodnutí vlády. Skončíme s uhlím 2038, signál pro provozovatele uhelné energetiky, kteří už jsou takhle dneska tlačeni cenami povolenek, aby postupně své kapacity uzavírali, přestali provozovat elektrárny, přestali těžit uhlí. Zatím o něco méně než 50 % naší energie vyrábíme z uhlí, našeho tradičního zdroje.

Čili máme tady opravdu takovýto složitý případ. Chceme-li nahradit energii, která nám zmizí tím, že vypneme uhlí, musíme mít jádro, obnovitelné zdroje nás v tomto případě nezachrání.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji vám. Pan předseda Pavel Kováčik, poté pan předseda Vlastimil Válek, faktické poznámky. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Pavel Kováčik: Děkuji za slovo, pane předsedající. Paní a pánové, jenom drobná reakce na průběh rozpravy, jak to vidím já za léta soužití s jadernou elektrárnou Dukovany a za léta pobytu zde v Poslanecké sněmovně. Nač to skrývat? Celá ta rozprava, ty faktické, ty diskuze o tom, jestli se správně řídí, nebo ne, jenom zakrývají spor o to, jestli vůbec budeme pokračovat v jaderné energetice. Do toho se plete ještě geopolitický spor a další a další spory a zakrývá se to pod rádoby ušlechtilý zájem udělat to co nejlépe. Já si myslím, že těm, kdo žijí v bezprostřední blízkosti jaderných elektráren v České nebo také Slovenské republice, těm, kteří tam mají zaměstnané celé rodiny, těm ta diskuze není jedno, jestli bude, nebo nebude pokračovat jejich živitelka v provozu i poté, co vyprší platnost.

A teď mi dovolte jenom jeden drobný pokus o bonmot. Nechte si toho otírání si úst o komunisty. My jsme totiž svého času tři jaderné elektrárny postavili a dodnes fungují. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Pan předseda Válek, poté pan poslanec Třešňák, faktické poznámky. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Vlastimil Válek: Já si myslím, že je opravdu zbytečné to hrotit. Ta debata je ne úplně šťastná, ona bude pokračovat. Já jsem si schválně vzal jenom faktickou, abych byl krátký a stručný.

Kdybych to chtěl hrotit, tak řeknu, že jiní komunisti postavili Černobyl, a jak to dopadlo. A nemyslím si to tak, protože holt jaderná elektrárna je bezpečná, jaderná elektrárna je dneska seriózní projekt. Samozřejmě tady může být různý názor na jadernou energetiku, může být různý názor na to, jestli stavět jadernou elektrárnu - a tam si myslím, že je velký spor - s podporou některých zemí, nebo ne, to je meritum toho problému, aspoň z mého pohledu.

Já bych mohl zneužívat nebo využívat znalosti, které mám z doby, kdy jsem seděl v IAEA, kde se hodnotí jaderné elektrárny - děkuji prostřednictvím pana předsedajícího kolegovi Třešňákovi - a myslím si, že to bylo velice racionální shrnutí. K tomu chybí možná ještě ten rozbor, kde je strašně zajímavé... například ty anglické elektrárny, které mají prakticky stejný typ reaktoru a liší se jenom konsorcium, které je stavělo, a kupodivu to mělo velký vliv na rychlost dostavby a na schvalování jednotlivých kroků. Tak to je také velmi zajímavé. Mně by se takováto analýza velmi líbila, kdybychom ji měli k dispozici. IAEA ji má a její data a materiály jsou velmi užitečné.

Nicméně původní důvod, proč jsem se chtěl přihlásit: já si myslím, že bychom měli kultivovat prostředí. Prostě ano, není úplně šťastné, když předsedající jaksi udělá nějakou chybu, každému z nás se to stává, prostě já si myslím, zvlášť když je to v případě, že vystupuje dáma, tak je to o to nešťastnější, já si myslím, že čestný muž a zkušený politik připustí, že udělal chybu, omluví se, poučí se z toho, nehrotil bych to a nijak bych to nekomplikoval. Věřím, že kterýkoli z poslanců, který tady je, patří do kategorie čestných mužů a každý z nich, který tady je, když udělá chybu, tak se omluví a připustí, že tu chybu udělal. Je to základ slušného chování. U dam bych to vůbec nezmiňoval, protože dámy z logiky mé výchovy chyby nedělají.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Pan poslanec Petr Třešňák, poté pan poslanec Jan Jakob. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Petr Třešňák: Jenom taková krátká reakce na pana poslance Kováčika. Já nevím, jestli si uvědomuje prostřednictvím pana předsedajícího, že je tu unikátní situace, že ačkoliv je tu rozvleklá rozprava, tak je tu shoda napříč politickým spektrem, že k rozvoji jaderné energie docházet má. Nicméně nad čím není shoda, je nad podobou zákona, který projednáváme, a je takovým zvláštním paradoxem, že zrovna Komunistická strana Čech a Moravy - ano, zmiňoval jste, že se o ni nemáme otírat - tady obhajuje zákon, kde díky poplatku za jistič peníze na tu elektrárnu vybere od babiček s rychlovarkami, od chatařů s cirkulárkami, a vůbec jim to nevadí, jakým způsobem jsou parametry toho zákona nastaveny.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Pan poslanec Jan Jakob, připraví se paní poslankyně Helena Langšádlová. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jan Jakob: Děkuji. Vážený kolego Kováčiku, prostřednictvím pana předsedajícího, já si o komunisty neotírám ústa a nehodlám si o ně otírat vůbec nic, to vás ujišťuji. Ano, postavili jste v minulosti jaderné elektrárny, to ano. Ale také jste vedli politické procesy, desítky, které skončily ústavními vraždami, a zničili jste tisíce lidských životů. Já říkám ne, děkuji, to už nechci opakovat.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Paní poslankyně Helena Langšádlová, faktická poznámka. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Helena Langšádlová: Děkuji za slovo. Pan kolega Kováčik tady říkal, abychom si řekli na rovinu, o co tady komu jde. Tak já ještě jednou zopakuji, o co mi jde. Jde mi o to, aby vláda plnila svoje vlastní závazky. Vláda, a pan vicepremiér to ví, přijala dvě usnesení, která se týkají bezpečnostních požadavků pro stavbu jaderné elektrárny, bylo to D56 z roku 2000 a V147 z roku 2019. Vláda následně schválila tuto smlouvu - dámy a pánové, kdo ji nemáte, ráda vám ji pošlu. Jmenuje se První prováděcí smlouva o spolupráci při výstavbě nového jaderného zdroje v lokalitě Dukovany v České republice. V této smlouvě se zavazuje ČEZ a EDU II, že se bude řídit bezpečnostními požadavky, které na základě usnesení vlády a souvisejících dokumentů byly předány, následně, že ČEZ a EDU II se zavazují státu doložit, že plně zapracovaly všechny bezpečnostní požadavky, které získaly.

A ještě jednou: tady je dokument, který zpracovali experti ministerstev vnitra, zahraničí, NÚKIBu, BIS, rozvědky a vojenské rozvědky. Tento materiál říká, že ze 17 těchto bezpečnostních požadavků bylo zapracováno 5. To je to, o co jde mně, a jenom požaduji, opakovaně požaduji a požadovat budu, aby vláda doložila, že byly splněny bezpečnostní požadavky, které ona sama deklarovala. Budeme žádat svolání vládního výboru a budeme požadovat další kroky, dokud nám vláda nebude garantovat, že to naplnila.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Pan poslanec Jan Čižinský, faktická poznámka. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jan Čižinský: Děkuji za slovo. Dovolte, vaším prostřednictvím, krátkou reakci na pana poslance Kováčika. Snažíte se vlastně posunout to, o čem se tady hovoří. Snažíte se do toho vnést konflikt, jak tu energii získat, a tím se snažíte vlastně odvrátit pozornost lidí od podstaty, a tou podstatou je, že každý, kdo bude mít pojistky a bude odebírat elektřinu, nebo každý daňový poplatník bude na základě tohoto zákona, a ten zákon nemá jiný smysl, než aby to tak dopadlo, hradit netržní cenu elektřiny, která bude na základě tohoto zákona produkována. To znamená, když přijde prezident Zeman do Sněmovny, nikdy neopomene hovořit o solárních baronech, a tento zákon je o tomtéž. Jde o stejný princip, kdy lidé budou platit za to, že nějaký projekt bude produkovat netržní elektřinu a lidé to ze svých peněženek zaplatí. To znamená, pan prezident by tady měl stát a před tímto zákonem varovat.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. A nyní se dostáváme k těm, kteří jsou přihlášeni do obecné rozpravy. Na řadě je pan poslanec Pavel Žáček, připraví se pan poslanec Jan Zahradník. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Pavel Žáček: Děkuji za slovo. Nejdříve mi dovolte se pochopitelně přihlásit k názorům kolegů z opozice, kteří jsme přesvědčeni, že dnes, uprostřed vrcholící epidemie, bychom měli řešit aktuálnější problémy, a to říkám s vědomím strategické důležitosti rozvoje jaderné energie v České republice. Politika či spíše politikaření opět zvítězilo nad zdravým rozumem. Vláda evidentně potřebuje obnovit vratkou podporu koaliční KSČM a oslabený Andrej Babiš je nucen plnit požadavky Miloše Zemana a jeho okolí. A o tom to je.

Vážený pane předsedající, vystupuji teď se stanoviskem klubu ODS. Vážené kolegyně, vážení kolegové, rád bych zde ještě jednou připomněl, a vrátíme se tím zpět na zem, že náš výbor pro bezpečnost se jako kompetentní sněmovní orgán iniciativně návrhem zákona o opatřeních k přechodu České republiky k nízkouhlíkové energetice zabýval, přesněji řečeno chtěl zabývat. Odkazuji vás přitom na usnesení výboru pro bezpečnost, které bylo doručeno všem poslancům 23. listopadu 2020 a naleznete jej v systému jako sněmovní tisk 966/3. Výbor v tomto svém usnesení na můj návrh jako místopředsedy výboru a po doplnění kolegou Ondráčkem přerušil projednávání tohoto návrhu před přednesením úvodního slova předkladatele, a to do doby doručení vybraných relevantních materiálů požadovaných od Úřadu vlády České republiky. Náš požadavek na doplnění podkladových materiálů a dalších informací potřebných pro řádné projednání tohoto bodu byl předsedou Kotenem adresován Úřadu vlády a zněl následovně. Požadovali jsme:

Za prvé, závěrečnou zprávu pracovní skupiny stálého výboru pro jadernou energetiku pro otázky týkající se bezpečnostních zájmů státu v oblasti jaderné energetiky z ledna 2019.

Za druhé, vládní materiál schválený 27. dubna 2020 věnovaný bezpečnostním aspektům výběru dodavatele nového bloku jaderného zdroje, popisující bezpečnostní zájmy České republiky, které jsou klíčovou podmínkou využití výjimky z výběrového řízení dle § 29 písm. a) zákona o zadávání veřejných zakázek.

Za třetí, usnesení vlády České republiky č. 478 z 27. dubna 2020 a v usnesení zmíněný materiál V - vyhrazený 77/2020 s názvem Návrh usnesení vlády České republiky k aktuálnímu stavu zajištění a dalším krokům přípravy nových jaderných zdrojů, který mimochodem byl mezitím odtajněn, ale o tom ještě budu mluvit, včetně příloh popisujících stav projektu.

A za poslední, pokud by byly k dispozici další relevantní vládní materiály dokumentující postup vlády České republiky při vyhodnocování bezpečnostních rizik spojených s projektem stavby nového jaderného zdroje, tak i tyto podklady.

V neposlední řadě jsme chtěli, aby na nejbližším jednání výboru k tomuto bodu byli přizváni jako hosté místopředseda vlády, ministr průmyslu a obchodu a ministr dopravy Karel Havlíček, vládní zmocněnec pro jadernou energetiku Jaroslav Míl a zvažovali jsme případně i zástupce bezpečnostní komunity.

Jaký byl výsledek našeho požadavku? Dne 15. prosince 2020 nám byla prostřednictvím sekretariátu výboru pro bezpečnost doručena odpověď místopředsedy vlády, ministra průmyslu a obchodu a ministra dopravy zde přítomného Karla Havlíčka k žádosti výboru pro bezpečnost, viz naše usnesení číslo 196 ze 44. schůze výboru, o předložení materiálů požadovaných od úřadu vlády k vládnímu návrhu zákona o opatřeních k přechodu České republiky k nízkouhlíkové energetice, sněmovní tisk 966. Pan místopředseda vlády, ministr et cetera et cetera, opět nezklamal. V úvodu své odpovědi z 30. listopadu předsedovi Kotenovi poděkoval - cituji - "za zájem o proces přípravy výstavby a realizace nových jaderných zdrojů v České republice", konec citátu, což ovšem vyznívá nanejvýš ironicky v kontextu dalšího odstavce, v němž mimo jiné tvrdil, že - cituji - "požadované materiály nemají s předmětem a účelem projednávaného zákona žádnou souvislost". Konec citátu. A s odkazem na zákon o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti a s odkazem na § 41 odst. 2 zákona č. 95/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, nám odmítl požadované informace poskytnout. Ale ovšem připustil, zaklínaje se údajnou transparentností vlády v tomto tendru na dostavbu dalších bloků jaderné elektrárny Dukovany a co možná nejširším konsenzem, že informace a dokumenty poslancům laskavě poskytne a zpřístupní, ale výhradně v budově Ministerstva průmyslu a obchodu v pracovních dnech mezi 8. až 16. hodinou. Nejenom podle mého názoru nelze tento přístup považovat za nic jiného než za jednoznačnou snahu o obcházení Poslanecké sněmovny a jejích orgánů. Pan ministr vycházel z jednoduché premisy: Pokud nedodám požadované písemnosti na výbor, zablokuji projednávání tohoto bodu, a pokud na MPO někdo dorazí, tak to budou pouze jednotlivci, což stejně neumožní stanovený bod - viz zmíněné usnesení výboru - na tomto kompetentním orgánu projednat.

Ponechme stranou, že se nás pan ministr snažil školit z jednacího řádu a odkazoval přitom mimo jiné na již zrušený předpis. Dovolte mi ovšem, abych na oplátku připomněl já jemu, že podle dalšího platného ustanovení jednacího řádu je poslanec oprávněn od členů vlády, vedoucích správních úřadů a orgánů územní samosprávy požadovat informace a vysvětlení potřebná pro výkon své funkce, a to včetně utajovaných informací podle zákona o ochraně utajovaných informací a bezpečnostní způsobilosti, viz § 58 zákona.

Chtěl bych i připomenout a povzdechnout si: kdo jiný než členové výboru pro bezpečnost, výboru pro obranu a dále pak speciálních stálých kontrolních komisí zabývajících se například kontrolou zpravodajských služeb by měl mít v potřebném rozsahu přístup k utajovaným informacím, pokud je to nutné? Jsou to právě přesně tyto orgány Poslanecké sněmovny, které jsou personálně a materiálně vybaveny nakládat s citlivými a utajovanými informacemi. Možná to pro vás bude překvapení, pane ministře, ale Poslanecká sněmovna v logice věci a svých kompetencí disponuje takzvanými režimovými místnostmi a má možnost pracovat s těmito informacemi a dokumenty. Dokonce i celá Poslanecká sněmovna se může podle jednacího řádu usnést, že schůze nebo její část proběhne jako neveřejná, zejména jsou-li na pořad schůze zařazeny utajované otázky související s obranou nebo bezpečností státu nebo jiné závažné utajované skutečnosti. Proto nechápu neochotu pana ministra poskytnout těchto několik málo materiálů členům výboru. Z jeho strany to považuji nejen za projev nedůvěry, ale zároveň i o snahu ztížit práci nám poslancům, legitimně se domáhajícím důležitých informací potřebných pro řádný výkon našeho mandátu, a zabránit nám projevit kvalifikované rozhodnutí o vládních návrzích.

Jak máme chápat vaši odpověď, pane místopředsedo, než jako opovrhování Parlamentem, poslanci, výborem pro bezpečnost? To se skutečně mají členové výboru trousit jednotlivě na ministerstvo? Přestože jsem s vaším postupem zásadně nesouhlasil, což jsem prezentoval před vašimi podřízenými na ministerstvu, a i nadále jej považuji za účelovou obstrukci, navštívil jsem s kolegou Robertem Králíčkem MPO. Pro vaši informaci, k datu naší návštěvy jsme byli opravdu jediní dva z našeho výboru. Dále se dostavil na ministerstvo kolega Lipavský ze zahraničního výboru, kterému ovšem byly předmětné utajované dokumenty zapovězeny. Až na místě jsme zjistili, že jde pouze o tři až čtyři utajované dokumenty, z nichž bylo navíc inkriminované usnesení vlády odtajněno, a to již v dubnu 2020, ještě před projednáváním tohoto bodu vládou České republiky. V neutajované doprovodné korespondenci se navíc nacházel návrh ministra vnitra o odtajnění vyhrazené zprávy pracovní skupiny sestavené z bezpečnostních složek Ministerstva vnitra a Ministerstva zahraničních věcí z léta 2018, respektive z ledna 2019.

Tady by mě, pane ministře, zcela konkrétně zajímalo, jaké byly důvody, proč jste tento materiál neodtajnil, když hlavní bezpečnostní garant tento postup navrhoval. Navíc bych žádal, abyste ve smyslu zákona č. 412/2005 Sb. umožnil dokončení tohoto deklasifikačního procesu a postoupil tento zajímavý a důležitý dokument po odtajnění nám, členům výboru pro bezpečnost.

Další postup by podle mého názoru měl být takový, že by se měl pan ministr nám členům výboru omluvit, ideálně obratem, poskytnout oněch několik požadovaných materiálů, plénum bychom teď měli přerušit do projednání zákona v bezpečnostním výboru a teprve potom dokončit třetí čtení. Není to poprvé, kdy tento požadavek zazněl zde na půdě Sněmovny. Jsem bytostně přesvědčen, že bychom zde neměli suplovat práci výborů, které jsme si právě pro tyto specializované oblasti a témata vytvořili, a jejich členy uznáváme jako delegáty všech politických stran a autority v dané problematice a oblasti. Ale co nám zbývá, když se panu ministru Havlíčkovi, jak jsem zde zdokumentoval, podařilo úspěšně zablokovat jednání výboru a obejít tak kompetentní orgán Sněmovny, než to probrat s vámi všemi přímo zde na plénu.

V této souvislosti mi dovolte zopakovat, že bezpečnostní komunita, a to včetně Ministerstva vnitra, vyjádřila řadu relevantních připomínek k tomuto zákonu a způsobu vypořádání se s jejich stanovisky. V rámci projednávání zde na plénu, které proběhlo 20. listopadu 2020, jsem vás, kolegyně, kolegové, seznámil se stanoviskem pracovní skupiny složené z Ministerstva vnitra, BIS, Úřadu pro zahraniční styky a informace, Vojenského zpravodajství, Ministerstva zahraničí a Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost. Minule jej do určité míry zopakovala kolegyně Langšádlová. I dneska byla již o něm řeč.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Já se omlouvám, pane poslanče. Sněmovna omezila řečnickou dobu. (Poslanec Žáček k předsedajícímu zády k mikrofonu.) Vy vystupujete se stanoviskem klubu ODS. Ano, tak to řekneme takto. Můžete pokračovat.

 

Poslanec Pavel Žáček: Máme přísné vedení. (Pobavení v sále.)

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Já musím měřit všem stejně a dělám to. Ale vystupujete-li se stanoviskem klubu Občanské demokratické strany, neplatí pro vás omezení. Prosím, pokračujte.

 

Poslanec Pavel Žáček: Omlouvám se. Omlouvám se, to byl nemístný fór. Takže zpět.

Skutečně se nejednalo o nějaký pohled jednoho orgánu národní bezpečnosti, ale o průřezový materiál, na kterém se všichni shodli. Měli bychom jej brát velmi vážně.

Kolegyně, kolegové, je zapotřebí vnímat energetickou bezpečnost holisticky a se všemi negativními důsledky, které nepromyšlené rozhodnutí dnes může mít na zájmy a bezpečnost České republiky v budoucnu. A jak zmiňuje i Bezpečnostní strategie České republiky z roku 2015, je zapotřebí energetickou infrastrukturu budovat s předvídavostí a s dostatečným časovým předstihem.

Zde mi dovolte vrátit se k odtajněnému vládnímu dokumentu, to jest jedné z příloh číslo jednací V77/2020 s názvem Informace o zajištění přípravy nových jaderných bloků v lokalitě Dukovany a dalších krocích, a uvést několik klíčových pasáží z bloku zajištění základních bezpečnostních zájmů České republiky. Dovolte mi citovat: "Energetická infrastruktura je součástí takzvané kritické infrastruktury představující klíčový systém prvků, jejichž narušení nebo nefunkčnost by měly závažný dopad na bezpečnost státu, zabezpečení základních životních potřeb obyvatelstva nebo ekonomiky státu. Funkčnost energetické infrastruktury je ohrožována jak politickými tlaky, tak hrozbami s kriminální podstatou. Příkladem tohoto ohrožení jsou politicky motivované manipulace s dodávkami strategických surovin, vstup cizího kapitálu s potenciálně rizikovým původem a cíli do kritické infrastruktury České republiky, sabotáže, kybernetické útoky či hospodářská kriminalita. Neméně významnou hrozbou je přerušení dodávek strategických surovin nebo energie. Prioritou je vytvářet předpoklady pro nepřerušované, diverzifikované dodávky strategických surovin a v domácím prostředí pak předpoklady pro stabilní dodávky elektrické energie a pro tvorbu strategických rezerv státu."

A cituji i další klíčovou pasáž, kterou vláda svým usnesením číslo 478 ze dne 27. dubna 2020 schválila, respektive vzala na vědomí: "Výstavba nových jaderných zdrojů přitom představuje technicky složité plnění s celou řadou překážek, přičemž zcela zásadní význam má spolehlivost a důvěryhodnost dodavatele, potažmo i subdodavatelského řetězce, z hlediska jaderné bezpečnosti, jakož i geopolitické zájmy a rizika. V této souvislosti existuje rovněž například možné riziko kybernetických útoků na řídicí systém jaderné elektrárny či určité komponenty jaderné elektrárny, vůči kterým by potenciálně mohla být jaderná elektrárna záměrně náchylná, například v důsledku použití závadných čipů, backdoor malware a podobně. Zhmotnění uvedených rizik při výstavbě či provozu jaderné elektrárny by pak v konečném důsledku mohlo vést například v určité krizové geopolitické situaci k závislosti na určitém dodavateli či jeho subdodavatelích, či zemi jeho původu. Z uvedených důvodů představuje zejména výběr dodavatele, včetně jeho subdodavatelů, každého nového jaderného zdroje pro Českou republiku primárně bezpečnostně strategickou záležitost státu, a nikoli čistě ekonomickou záležitost. Předmětná rizika se přitom mohou v průběhu času vyskytnout u různých dodavatelů či jejich subdodavatelů a v různé intenzitě. Stát proto potřebuje v každém okamžiku přípravy a realizace projektu výstavby nových jaderných zdrojů zajišťovat své bezpečnostní zájmy." Konec citátu.

Jinými slovy, nejen předkladatel tohoto dokumentu, to jest MPO, ale i celá vláda si je nejpozději od projednání tohoto materiálu vědoma možných problémů v případě špatné volby, to jest v případě volby čínského či ruského subjektu. S úplným zněním tohoto odtajněného dokumentu byly pochopitelně v rámci platného usnesení našeho výboru seznámeni všichni jeho členové.

Významně pochybuji o tom, že je v zájmu České republiky přenechat takto významnou strategickou zakázku pro naši energetickou bezpečnost společnostem, které pocházejí a jsou napojené na nedemokratické režimy. Národní akční plán rozvoje jaderné energetiky v České republice z roku 2015 také mimo jiné zmiňuje, jak podstatné je zajištění dlouhodobé bezpečnosti dodávek paliva, zásob, kontraktů, fabrikačních kapacit. Nebuďme naivní, že by právě takové záruky poskytla státní firma z Ruské federace, zejména s ohledem na geopolitické souvislosti, včetně označování NATO, jehož jsme hrdou součástí, za nepřítele a hrozbu pro Rusko. Přitom je to právě zejména Ruská federace a její orgány, které prokazatelně provádějí v naší zemi řadu operací narušujících nejenom naši národní bezpečnost, ale i bezpečnost našich partnerů a spojenců. Bizarní naddimenzovanost velvyslanectví Ruské federace v České republice je kapitolou sama pro sebe. Ještě o tom budu hovořit.

V otevřených a veřejně dostupných zdrojích lze pochopitelně najít i celou řadu incidentů, které není možné pominout ani v tomto případě. Jako první uvedu citaci ze zprávy o stavu kybernetické bezpečnosti České republiky za rok 2019 a roli medvědů v českých sítích. Cituji: "V roce 2019 zaznamenal NÚKIB spolu s partnery kybernetickou špionáž proti strategické instituci státní správy téměř jistě ze strany státního aktéra. Na základě zjištění NÚKIB za útokem velmi pravděpodobně stála skupina Sofacy, kterou odborná komunita včetně partnerů NÚKIB spojuje s vojenskou rozvědkou Ruské Federace, též GRU."

Další citace: "NÚKIB spolupracoval na řešení incidentu, při kterém byla narušena důvěrnost dat v sítích strategické instituce státní správy, v prvotním útoku byl spear-phishingový e-mail. Následná analýza indikátorů kompromitace ze strany NÚKIB ukázala, že útočníkem byl téměř jistě státní aktér. Pravděpodobnost 90 až 100 %. A velmi pravděpodobně, pravděpodobnost 75 až 85 %, APT5, skupina známá jako Sofacy, APT28 či Fancy Bear. Odborná komunita, včetně partnerů NÚKIB, spojuje Sofacy s vojenskou rozvědkou Ruské federace, již citovanou GRU."

NÚKIB neupozorňoval jen na Ruskou federaci, ale i na Čínu, která také projevovala zájem na dostavbě Jaderné elektrárny Dukovany. Cituji: "V roce 2019 byly jedněmi z nejaktivnějších aktérů v kyberprostoru skupiny spojované s backdoorem Winnti. Stopy Winnti byly k nalezení v případech průmyslové špionáže, kyberšpionážních útocích na státní instituce či nevládní neziskové organizace a média. Backdoor Winnti je odborníky od počátku své existence spojován s Čínskou lidovou republikou."

A další citát: "V roce 2019 došlo k rozsáhlému útoku jedné z Winnti skupin na významné německé společnosti, včetně Bayer, Siemens, BASF a Henkel. I když NÚKIB v roce 2019 v České republice neatribuoval žádný útok skupinám Winnti, vzhledem k charakteru jejich cílů v zahraničí do budoucna tuto hrozbu nelze vyloučit, pravděpodobnost 25 až 50 %, ani v České republice. Winnti patří mezi aktéry, kteří využívají slabin v dodavatelském řetězci a jsou odbornou komunitou spojováni s útokem na službu CCleaner, kterou v roce 2017 během probíhajícího útoku koupila česká bezpečnostní společnost Avast."

Stejně tak Bezpečnostní informační služba opakovaně ve svých veřejných částech výročních zpráv varuje před aktivním působením ruských a čínských zpravodajských služeb, což nesmíme brát v tomto kontextu na lehkou váhu, a proto považuji za potřebné jejich varování zmínit. Cituji z výroční zprávy BIS za rok 2019: "V roce 2019 se BIS zaměřovala ve zvýšené míře na rizikové aktivity týkající se několika strategických projektů, jejichž význam pro bezpečnost České republiky svojí šíří přesahoval rámec ochrany významných ekonomických zájmů. Patřily mezi ně zejména projekty z oblasti energetiky a informačních a komunikačních technologií. V podobném rozsahu jako v předchozích letech popisovala BIS rizika v oblasti zásahů do činnosti regulatorních a dohledových orgánů státu, které směřovaly proti nezávislému výkonu jejich funkce. BIS zaznamenala také řadu dalších případů nelegitimního lobbingu, klientelismu a korupce, které měly charakter srovnatelný s minulým obdobím. V roce 2019 stát a jím ovládané společnosti zahájily nebo pokračovaly v realizaci několika ekonomicky významných projektů, které zároveň měly silný vztah k bezpečnostním zájmům České republiky. Jejich příprava, uskutečnění i samotné dokončení přímo souvisely zejména s některými strategickými bezpečnostními zájmy, mezi které patří například zajištění energetické bezpečnosti, kybernetické bezpečnosti či posilování konkurenceschopnosti ekonomiky. Nepřímo však s ohledem na svůj ekonomický rozsah a míru, s jakou ovlivňovaly strategické bezpečnostní zájmy, měly vliv i na zajištění životních bezpečnostních zájmů, jako jsou politická nezávislost a suverenita České republiky.

Nejvýznačnějším rizikem, které bylo společné všem monitorovaným případům, byla možná účast problematických subjektů majících schopnost i motivaci zneužít svého postavení v projektu dosažení vlastních partikulárních zájmů nebo uskutečnění cílů třetí strany, například cizí moci, a to v rozporu se zájmy České republiky. K naplnění těchto rizik by v závislosti na charakteru projektu mohlo dojít zejména zneužitím přístupu k velkému objemu citlivých informací osobních, ekonomických, bezpečnostních či vytvořením závislosti na dodávkách od rizikového dodavatele a následným podmiňováním dokončení projektů ekonomickými, politickými nebo bezpečnostními požadavky. Hrozby mohou v těchto případech vznikat rovněž pokračováním závislosti na dodavateli i po dokončení projektů se všemi typickými důsledky vendor lock-in. Za problematické lze ve smyslu popsaných rizik považovat především subjekty pocházející ze zemí, kde má státní administrativa možnost prosazovat své zahraničněpolitické cíle bez ohledu na ekonomické zájmy tamních společností, a to i soukromých. S popsaným problémem pak úzce souvisí také téma rizikových zahraničních investic a mechanismů na vyhledávání s nimi souvisejících bezpečnostních hrozeb. Právě původ investora v zemi s autoritářskými rysy je totiž podobně jako u výše zmíněných projektů jedním z důležitých faktorů ovlivňujících hodnocení rizikovosti konkrétní investice. V obecnější rovině je možné odborný dohled uplatnit i na nedůvěryhodné české subjekty usilující o obchodní vztahy se státem. BIS zaznamenala případy, kdy společnosti s rizikovým profilem - krátká historie, chybějící reference, kriminální historie osob v pozadí a podobně - stavěly své obchodní investiční plány především na nepravdivé nebo zveličené prezentaci údajné podpory státu nebo jeho zástupců. Představitelé těchto společností dokázali obratným způsobem využít každého, byť zcela marginálního, setkání k získání podkladů pro další manipulativní a zkreslené vylepšení své reputace. Takové jednání pak v důsledku ohrožovalo dobrou pověst zúčastněných osob a zprostředkovaně i České republiky.

V některých odvětvích, zejména v energetice, zdravotnictví, nebo telekomunikacích BIS sledovala intenzivní snahu významných účastníků trhu nelegitimními metodami ovlivnit ve svůj prospěch legislativní proces a personální obsazení či fungování regulatorních orgánů. Typicky nedocházelo v těchto případech k nelegálním aktivitám, avšak pouhé způsoby prosazování zájmů v mnoha případech flagrantně překračovaly hranice běžného lobbingu. Mezi nejčastěji používané postupy patřilo zkreslování původu podkladů s cílem vytvořit zdání jejich objektivity, vyvolávání neodůvodněných obav z negativních důsledků provozující osoby nebo snaha promlouvat do personálního obsazení klíčových úřadů. Trvajícím jevem, který dlouhodobě závažným způsobem ohrožuje ekonomické zájmy státu, byly v některých oblastech kartelové dohody mezi dodavateli při zadávání zakázek státními institucemi nebo státem ovládanými společnostmi. Zadavatel měl při tom často jen omezené možnosti, jak i při povědomí o těchto dohodách negativní důsledky eliminovat. Jako problematická se v této souvislosti jevila především obtížná prokazatelnost kartelových dohod nebo závažné nedostatky v případě vyřazení klíčových dodavatelů, neboť kartelové dohody se často vztahovaly ke klíčovým státním aktivům, například strategické infrastruktuře. BIS informovala také o negativních důsledcích plynoucích ze starších zátěží v podobě nevýhodných obchodních vztahů státu se soukromými partnery. V souladu s trendem z předchozích období se tyto problémy týkaly především některých ICT projektů a pohledávek souvisejících se státní podporou exportu. BIS dále na konkrétních případech popsala řadu negativních jevů, které zaznamenávala již v předchozích letech, a to zejména selhání způsobená nedbalostí, korupcí či klientelismem. V jejich důsledku pak stát, nebo jím ovládané společnosti, čelil únikům citlivých interních informací, nákupu nepotřebných nebo předražených služeb a zboží, vysokým nákladům z pozastavené ekonomické činnosti a nevýhodným prodejům či pronájmům majetku. BIS například informovala o několika případech dlouhodobě budovaných vztahů mezi soukromými dodavateli a veřejným zadavatelem, který byl založen především na osobních přátelských vazbách rozhodujících osob. Jejich důsledkem pak bylo například předložení chyb dodavatele, neuplatňování sankcí nebo zvýhodňování poskytnutí neveřejných informací. Obvyklé přitom bylo, že motivací zástupců státu nebyla zjevná korupce, ale snaha zjednodušit si pracovní situaci a nevystavovat se například riziku potíží s novým, neosvědčeným dodavatelem. Pokud pak ze strany zástupců státu docházelo k přijetí korupčního plnění, byly přijímané materiální výhody často poměrně nevýznamné a zcela nesrovnatelné s objemem obchodního plnění, příjemcům však poskytovaly určitý pocit výlučnosti."

Další citace z této zprávy, kterou je nutno uvést i do našich záznamů, je tato: "Bezpečnostní informační služba se v rámci zákonné působnosti v roce 2019 věnovala všem zpravodajským službám působícím na našem území proti zájmům České republiky. V souladu se stanovenými prioritami, mírou ohrožení zájmů České republiky a vlastními kapacitami a možnostmi BIS byly v roce 2019 prioritními cíli zpravodajského rozpracování aktivity ruské a čínské státní moci ohrožující bezpečnost a další klíčové zájmy státu. Navzdory častějšímu uplatňování nekonvenčních konceptů v prosazování ruských zájmů zastávají zpravodajské služby v ruských operacích a aktivitách nadále důležitou roli. Dohled a kontrolu ruských zpravodajských důstojníků lze totiž vysledovat nebo dovozovat i v případech, kdy nepřátelskou činnost samotnou vykonávají nestátní entity. Intenzita čínských zpravodajských a vývojových aktivit nikterak nezaostává za ruskými. Klíčový rozdíl je však v tom, že Rusko usiluje o destabilizaci a rozklad svých protihráčů, zatímco čínským cílem je vybudovat sinocentrickou globální komunitu, kde ostatní národy uznají legitimitu čínských zájmů a přiznají Číně respekt, který jí dle čínského mínění náleží. Česká republika byla předmětem zájmu pro aktéry s vazbou na ruskou a čínskou státní moc i v kyberprostoru. V tomto kontextu zaznamenala BIS i v roce 2019 další bezpečnostní incidenty spojené s aktivitami státních či státem podporovaných kyberšpionážních skupin, jako je Turla, Zevros, APT 28 nebo APT 15. V roce 2019 byly na území Česka přítomni a vyvíjeli zpravodajskou činnost příslušníci a spolupracovníci všech ruských zpravodajských služeb: civilní rozvědky SVR, vojenské rozvědky GRU, vnitřní bezpečnostní služby FSB a Federální služby ochrany. Aktivity ruských zpravodajských důstojníků pracujících pod diplomatickým krytím v rámci ruské diplomatické mise se v ČR přirozeně zaměřovaly na prosazování ruských zahraničněpolitických zájmů, na zajišťování pozitivního obrazu Ruska v ČR, na propagaci názorů a postojů Kremlu. Počty příslušníků ruských zpravodajských služeb s diplomatickým krytím zůstávají v České republice již několik let relativně stabilní" - a také velmi vysoké, nutno dodat, já se k tomu vrátím na konci. "Účinné omezení jejich činnosti bylo ale nadále mimořádně obtížné z důvodu dlouhodobé disproporce ve velikosti diplomatických misí České republiky a Ruska. V předchozích letech BIS dlouhodobě registrovala zájem ruského ministerstva zahraničních věcí a důstojníků ruské civilní rozvědky SVR o ovládnutí dění v ruskojazyčné komunitě v Česku, a to zejména skrze podporu prokremelské části diaspory. V roce 2019 ruská státní moc na tomto poli utlumila činnost a podle dostupných poznatků neřídila ani medializovanou agresivní kampaň prokremelské části ruské komunity proti zástupkyni ruské menšiny v Radě vlády pro národnostní menšiny. Přechod od státem kontrolovaných či řízených aktivit k živelné nátlakové činnosti zapadá do vzorců ruských nekonvenčních praktik, představitel ruské státní moci dá najevo, co si přeje, což může být posíleno souběžnými manipulativními akcemi v informačním prostoru, a proxy aktéři mimo struktury ruské státní moci následně z vlastní iniciativy vykonají aktivity v souladu s předpokládanou vůlí či přáním ruské státní moci. Zásadním psychologickým prvkem je v těchto situacích kolektivní přesvědčení proxy aktérů, že je třeba něco dělat. Scénář, kdy státní moc neprovádí vlastní činnost, zůstává v pozadí a různými cestami - PR, návodná prohlášení, propaganda a tak podobně - volně inspiruje samostatné aktéry k možné akci, považuje BIS za rizikový, a to zvláště pokud by se počet takových iniciativních aktérů jak z řad ruskojazyčné komunity, tak z řad českých občanů, v budoucnosti zvyšoval."

Na tomto místě je (třeba) i odcitovat pasáž, která se týká čínských služeb, i když zdánlivě čínský problém je vyřešen, ale věřit tomu asi budeme moci, až to všechno dopadne. Cituji: "Čínské zpravodajské služby - na území České republiky byli v roce 2019 aktivní zejména příslušníci civilní rozvědky Ministerstva státní bezpečnosti a vojenské rozvědky. Stranická organizace Oddělení pro mezinárodní styky Ústředního výboru Komunistické strany Číny v českém prostředí na jedné straně navazovala oficiální styky, na straně druhé k plnění svých cílů využívala metod zpravodajské práce. Čínské zpravodajské služby při své činnosti využívaly tradiční krytí - diplomaté, novináři, akademici i moderní metody zpravodajské práce, například přes sociální sítě, zajímaly se o rozličné obory a využívaly otevřenosti českého prostředí k nabídce čínských investic. Jejich zájem cílil na široké spektrum oborů, ať už se týkalo: technologická témata, vojenství, bezpečnost, infrastrukturní projekty, zdravotnictví, ekonomika, životní prostředí, nebo témata mezinárodní i domácí politiky. Čínští aktéři, zpravodajství, diplomaté, členové stranických organizací a další hledali v České republice způsoby, jak ovlivňovat veřejné mínění, šířit čínskou propagandu, budovat pozitivní obraz Čínské lidové republiky prostřednictvím otevřeného i skrytého ovlivňování mediálního obsahu. Šíření podivných článků o Čínské lidové republice mělo za cíl nejen budovat čínským aktivitám nakloněné prostředí a otevírat dveře pro čínskou expanzi, současně ale mělo působit i na čínské čtenáře, jelikož texty bývaly otiskovány v čínských periodikách, prezentovány jako názor českých zavedených médií potažmo jako stanovisko celé České republiky."

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Já se omlouvám, pane poslanče. Na tomto místě vás musím přerušit. Je 13 hodin a máme čas na polední přestávku, takže přerušuji vaše vystoupení. Budete v něm potom pokračovat, až bude tento bod opět na pořadu.

Přerušuji projednávání tohoto bodu. Aby zde nevznikaly nejasnosti, protože se přece jenom střídají předsedající a máme zde omezenou řečnickou dobu, domluvili jsme se s některými předsedy poslaneckých klubů, že požádáme poslance, který vystupuje s přednostním právem za poslanecký klub, který vystupuje se stanoviskem poslaneckého klubu, aby to vždycky na začátku svého vystoupení uvedl, aby to bylo všem jasné. Děkuji vám.

A jenom připomínám, že jednání organizačního výboru bude zahájeno ve 13.05 hodin. Zde se sejdeme opět ve 14.30 a budeme pokračovat napevno zařazeným bodem 375.

 

(Jednání přerušeno ve 13.01 hodin.)

(Jednání pokračovalo ve 14.30 hodin.)

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Přeji hezké odpoledne. Zahájím odpolední program schůze Poslanecké sněmovny a s přednostním právem se hlásí předseda KDU-ČSL Marian Jurečka. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Marian Jurečka: Děkuji, dobré odpoledne. Já se moc omlouvám, ale přiznám se, když vidím pohled do vládních lavic, ministerských lavic, je tady jenom paní ministryně Dostálová, a musím říct, že když vidím ten vývoj dneska během jednacího dne, tak bych byl velmi rád, aby v průběhu odpoledne dorazil někdo z kompetentních ministrů, buď premiér, nebo ministr zdravotnictví, nebo ministr vnitra, a mezi body nám dal informaci k tomu, jakým způsobem vláda přistupuje k nákupu vakcín. Protože jak my máme vysvětlovat lidem, že se děje maximum pro to, aby se situace zvládla, když se tady dneska odmítne zařadit bod, který navrhoval kolega Válek, informace o tom, jakým způsobem probíhá a bude probíhat celá otázka vakcinace v České republice, když se teď z veřejných prostředků v médiích dočteme 20 minut starou informaci, že vláda měla možnost nakoupit velký objem vakcín, byla tady nabídka vakcín od AstryZenecy od Spojených arabských emirátů, a my se dozvídáme, že Česká republika, česká vláda tu nabídku nevyužila, že prostě nám tady poměrně velké množství těch vakcín, zhruba dva miliony, vláda nevyužila v příštích dvou měsících. Tak mě by zajímalo, ať to přijde někdo z vlády vysvětlit, přijde říct lidem, občanům této země v situaci, kdy tady jsou připravená krajská očkovací centra, čeká se na očkování, rostou nám tady přetížené kapacity jipek, roste nám tady úmrtnost lidí, a my tady kolem sebe slyšíme - pomoc z Bavorska, ze Saska, od Spojených arabských emirátů, které nám nabízejí konkrétní pomoc, lůžka, vakcíny, a ono to zůstává bez odpovědi. Premiér jezdí do Srbska, do Maďarska, teď chystá údajně zase nějakou další cestu, místo aby se věnoval konkrétním nabídkám, které leží na stole.

Tak já bych byl rád, aby dneska odpoledne premiér nebo ministr Blatný nebo ministr vnitra Hamáček přišli a řekli, jakým způsobem se k těm nabídkám vláda stavěla, proč je nevyužila. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní přečtu omluvy: paní ministryně Jana Maláčová se omlouvá z neúčasti dnes 3. března z pracovních důvodů a ministr zahraničních věcí Tomáš Petříček se omlouvá dnes 3. března do 16 hodin z pracovních důvodů.

 

Takže já otevřu první bod a jedná se o

Aktualizováno 21. 4. 2021 v 9:01.