(21.10 hodin)
(pokračuje Mihola)
Nouzový stav zřejmě podle všeho, tady podle těch počtů, nebude a svět se točit nepřestane, ale ani se tím situace rozhodně nezlehčí. A to zlehčení mělo přijít, a už za toho nouzového stavu.
K nejskloňovanějším termínům patří školství, vzdělávání. Já bych se mohl připojit tady ke kolegyni sedící kousek ode mě, kolegyni Černochové, která o tom mluvila. Nebudu to opakovat, protože důležité řekla, ale chybí mi opravdu pružná, permanentní strategie, co se týká školství. To není přece o tom, že pan ministr se objeví a zmizí. Když je tady takhle důležité sezení a je to ústřední téma, tak bych předpokládal, že tady bude desetkrát ministr školství reagovat a bude nějak spolupracovat na blízko, nejenom na dálku s panem ministrem zdravotnictví, s premiérem a s dalšími. To se tady téměř neděje, ať se nikdo nezlobí, takže to opravdu nedělá dobrý dojem ani na ty, co to sledují. Ty děti, žáci, studenti, téměř rok bez školy. To je ztráta, kterou podle mého názoru, učitelského názoru, už nikdy v životě nedoženou. Skoro bych řekl, kdyby to jenom trochu bylo možné, celý ten rok vrátit zpátky. Ale opakovaně mě různí kolegové přesvědčují, že to není možné. Já vím, že by to na leccos naráželo, ale prostě ta ztráta je skutečně nedozírná a horší než ztráty ekonomické. Ty doženeme určitě snadněji. A pak ty opravdu nevysvětlitelné věci: ZUŠky, jeden na jednoho, jestli klavír nebo nějaký jiný nástroj. Učitel i žák může mít roušku, to přece není možné aspoň toto neposunout. Zdánlivá drobnost, a my namísto toho slyšíme, že je to nějaká volnočasová aktivita. Víte, jak tohle štve jak učitele, tak žáky, tak ty, kteří vlastně ani jiné alternativy dnes nemají. Takže tady si myslím, že je velký dluh.
Totéž lyžařské areály. Já chápu, jak je rizikové - já rozumím a pan ministr jako lékař je určitě větší odborník na to než já - určitě je rizikové to spustit. Ale vidíme to v okolních zemích, a co je mnohem horší a mnohem rizikovější, i s lékaři jsem to konzultoval, ty neřízené nájezdy do hor, kdy se lidé vozí na všem, co je po ruce, po těch dlouho a za těžké finance upravovaných svazích. To také není možné tomu přihlížet. Majitelé skiareálů nadto tvrdí, že udělali všechno pro to, aby tam byl anticovid režim nebo anticovid opatření. Tak já bych chtěl aspoň slyšet, jestli to tak je, nebo není a jestli to jenom tak říkají. Prostě přece to snad neříkají do prázdna. Došlo mně několik takových dopisů, kde se takto zapřísahali, a když to funguje v Rakousku, věřím, že může i u nás.
Lidé zkrátka potřebují mít světlo na konci tunelu. Nejhorší ze všeho je frustrace, která nemá konce. Každý týden, každý den těchto omezení, kdy není naděje na nějakou změnu, je prostě velmi dlouhý. Jednoznačně je nutná revize těch opatření, jejich větší pružnost a nějaké řekl bych odlehčení. Každý pochopí, že nějaká opatření musí být a že něco musí akceptovat. Ale nemůže to být pořád stejné bez nějakého pohybu tam nebo zpátky. Chtěl bych tedy velmi poprosit zejména ty, kteří tedy mají tu největší zodpovědnost, členy vlády, aby na to mysleli a bez ohledu na to, jestli tady bude nouzový stav nebo nebude nouzový stav a bude nějaké jiné, jinak pojmenované krizové opatření, tyhle věci posunuli a jasnou strategii ve všech těch důležitých oblastech lidem nabídli. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuju. A nyní vystoupí k rozpravě přihlášený pan poslanec Václav Klaus a připraví se paní poslankyně Helena Langšádlová. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Václav Klaus: Dámy a pánové, paní ministryně, pane ministře, dobrý večer, krátce stanovisko Trikolóry. Je už po deváté hodině, tak se budu držet faktů. Již takřka rok nejsou děti ve škole, již takřka rok krachují velké části českého hospodářství, již je to rok, kdy začal krachovat státní rozpočet České republiky. To jsou fakta. Další fakta jsou, že opatření nefungují, ani nikdy nefungovala. Nefungovala ani na jaře, to jsme měli ten australský model, měli jsme zavřené hranice, nikdo sem nesměl, lidé spolupracovali takřka naprosto a covid odešel. Ale odešel i ve všech zemích, kde žádná opatření neměli, prostě na jaře nějakou záhadou vymizel. Od té doby v podzimní vlně nemůžeme říct, že jakákoliv opatření fungují. Virus nastupuje, ustupuje, rozhodně ne podle vůle pana Hamáčka nebo několika ministrů. Distanční výuka nefunguje a kompenzace firmám samozřejmě také nefungují z podstaty věci. To není žádná vina vlády, to prostě nejde. Čili jediné řešení je otevření škol, otevření ekonomiky. Opatření nefungují a vláda pošesté vlastně žádá se stejnou dikcí, ze stejných důvodů: teď je nějaká situace, ještě 14 dní vydržte, pak třeba nebude. V tom není žádná změna.
Jistá změna nastala u opozice, a tedy u komunistické strany, která to dosud podporovala. Naše stanovisko jako Trikolóry bylo od začátku stejné. Děti patří do školy, dospělí patří do práce. Čili my jsme nemuseli nic měnit, my hlasujeme pošesté proti nouzovému stavu. Ale tady někteří, kteří se nejprve vybíjeli na takové lidové umělecké tvořivosti, že, co jsem tak slyšel, Piráti byli spoluautory vynálezu semaforu s tehdejším panem ministrem Vojtěchem. Teď už zaznamenali, že nálada lidu se mění, lidé jsou už opravdu velice naštvaní a zoufalí, takže teď také tedy hovoří o otevírání škol a podobně. Zajímavé je, že většina z nich, jak tady někteří uváděli, chtěla ještě ráno nouzový stav podpořit, ale báli se, aby to nebyli jenom oni samotní.
My k takovýmto kvazi opozičním stranám nepatříme. Naše pozice je zhruba tato: chceme okamžité otevření škol, malých obchodů, služeb, jako je holičství a podobně, vleků a lanovek, restaurací za přísných hygienických opatření. Naopak stav, kdyby vláda si nechala nouzový stav pro nákup vakcíny bez výběrového řízení, strategických věcí a surovin, ochranných pomůcek, vedení vojska a integrovaného systému, ale i třeba povolání občanů a úřednictva na místa, kde jsou potřeba, toto bychom dokázali pochopit. Ale k ničemu takovému tady nedochází. Dostáváme pošesté vlastně stejný návrh plošného lockdownu, který nefunguje, a proto to nepodpoříme. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji a nyní vystoupí paní poslankyně Helena Langšádlová, v tuto chvíli poslední přihlášená do rozpravy. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Helena Langšádlová: Děkuji za slovo. Zaznělo tady, jestli tuto krizi zvládáme lépe nebo hůře, jestli jsme udělali všechno, co jsme mohli, nebo neudělali. Zaznělo to tady od paní vicepremiérky. Tak, paní vicepremiérko, hůře. Počet obětí, počet nakažených: hůře. Ekonomické dopady: hůře než ty ostatní.
A co je vlastně předpokladem pro zvládnutí krize, jako je pandemie? U jiných krizí opravdu může stačit rozhodování vlády, správné rozhodování vlády. Ale u krize, jako je pandemie, potřebujete také spolupráci všech občanů, všech nás, kteří v této společnosti žijeme. Bez toho tuto krizi nemůžeme zvládnout. Nemůžeme zvládnout! Strategická komunikace a komunikace s občany není něco navíc, jak si možná myslí pan ministr, ale je základním předpokladem toho, abychom tuto krizi zvládli. Já jsem o tom mluvila před několika měsíci na tomto místě. Předpokladem pro zvládnutí této krize je, aby všichni občané rozuměli tomu, co vláda dělá, akceptovali to a podle toho se chovali. Protože vy můžete přijímat jakákoliv opatření, můžete nasazovat jakékoliv síly, ale pokud se každý z nás ve svém každodenním životě nebude chovat zodpovědně, tak nemáte šanci toto zvládnout. Nemáte šanci.
Strategická komunikace není něco navíc. Strategická komunikace je základním předpokladem zvládnutí této krize. A to je něco, co je také zodpovědností vlády a v čem vláda naprosto selhala. Já tamhle koukám na pana bývalého ministra Vojtěcha. My jsme tady seděli v srpnu minulého roku. Tak jsem také takhle seděla s panem ministrem Prymulou i se současným panem ministrem. Zkrátka tohle je jedna z největších chyb, kterou tato vláda udělala. ***
