(20.10 hodin)
(pokračuje Feri)
Konkrétní příklad. Já jsem hovořil se zástupci Českého tenisového svazu a nevím, proč by nemohli třeba tenisté hrát v halách, když jsou od sebe 20 metrů. Proč by nemohli hrát? Proč by nemohli lezci lézt vevnitř, třeba v rámci boulderingu? Proč ne? To jsou konkrétní příklady. Česká komora fitness si dovede představit například to, že by se omezila kapacita ve fitkách. Ano, jsou s tím spojené otázky výměny vzduchu, dezinfekce prostor, nějakých režijních opatření, ale to se dá všechno vyřešit.
Proč je sport důležitý? Já vím, že v rámci covidové krize má každý nějaké - (Před řečništěm se zastavila ministryně financí a oslovuje řečníka.) Prosím? Že jsem vám chyběl? Já vás mám strašně rád, opravdu (s úsměvem.) Já jsem rád, že jste přišla zpátky tedy, to je skvělé, díky.
Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám všem děkuji. Je tady příjemná atmosféra. Prosím vás, nemluvte na sebe jinak, než když máte prostor u mikrofonu.
Poslanec Dominik Feri: Děkuji. Proč je sport důležitý. Já jsem si vědom toho, že každý má v rámci covidové krize nějaký svůj zájem, a vždycky když třeba opozice říká: otevřete něco nebo snažte se otevřít něco, tak se zase ozve někdo jiný a řekne: no ale tady zase třeba kultura, proč řešíte jenom sport, proč neřešíte kulturu. Ale myslím si, že sport je velmi důležitý, protože to je jedna z možností, jak to zvládnout psychicky. Už je to tady s námi rok, dá se to zvládnout těžko. Samozřejmě, sportovci také se obrací s tím, že ztrácejí formu, chtějí cvičit. Pojďme prosím ty cesty hledat, budeme vám v tom naprosto nápomocní.
Signály vlády za poslední dobu jsou takové spíš tedy - výlety do přírody a sport v přírodě, běžkování atd. - spíš se na to dívat skrz prsty a objevily se snahy to nějakým způsobem omezit přes omezení volného pohybu osob a cest do hor. Nepokládám to za správné, a neměřím nikomu dvojím metrem. Když například pan ministr Havlíček jel lokálkou po jižních Čechách, tak jsem k tomu řekl, že je to úplně v pořádku, protože komu uškodí, když půjde sám po lese se svým psem? Nikomu. Tak to má podle mého soudu být. Pojďme umožnit sportovcům sportovat.
Mrzí mě, že tu není pan ministr školství, ale rozumím, jednání dneska je trošku nepředvídatelné. Ale co mě tedy velmi mrzí jako čerstvého absolventa vysoké školy, je to, že veškerá pozornost se směřuje k otevírání buď prvého stupně, anebo závěrečných ročníků. Rozumím tomu, že je na tom velký společenský zájem z důvodu uvolnění nebo řekněme zlepšení podmínek rodičů, protože distanční výuka má svá specifika, zároveň to je taky asi náročné být všichni doma a nějakým způsobem se z toho nezbláznit. Ale vysokoškoláci jako by snad zůstávali bokem zájmu. Co se řeší, když se podíváte do médií? Řeší se maturanti. Furt maturanti, maturanti, maturanti. Ale neřeší se otázky otevírání vysokých škol, možnost aspoň pro některé obory fungovat v rámci prezenční výuky. Pokládal bych to za dobré, vhodné a pokládám to také za velmi důležité. Myslím si, že by si to svoji pozornost zasloužilo.
Vládu musím pochválit v jedné věci, respektive ve dvou, i pana přítomného pana ministra, že velmi aktivně vyslyšel podnět, který jsem mu před pár dny dával, aby se umožnilo otevření knihoven v režimu výdejních oken. Je to velmi důležité, blíží se státnice a zároveň také studenti píší své závěrečné práce. Děkuji velmi za to. Děkuji panu ministru kultury, že se podařilo dojít k dohodě s autorskými svazy, respektive se Svazem knihkupců a nakladatelů, a bude fungovat dál digitální přístup. Je to velmi důležité. Nezapomínejme na vysokoškoláky. Nejsou to jenom středoškoláci a první stupeň, jsou to i vysokoškoláci.
Přijde mi rovněž, že se zapomíná na kulturu. Znovu zopakuji, že co je pro jednoho zábavou a volnočasovou aktivitou, to, že jdete do divadla po práci v běžných časech, tak je pro druhého živobytí. Vím, že divadla zkoušejí, snaží se využít jiné způsoby, jak fungovat, ať už jsou to nějaké on-line streamy nebo něco takového, ale nový PES počítal s nějakými režijními opatřeními, počítal s využitím antigenního testování, a tam bychom měli směřovat. Situace je těžká, politicky se řeší jiné záležitosti, jestli nouzový stav vůbec bude, nebo nebude, ale řešme konkrétní případy. Dotýká se to mnoha lidí, ať už těch, co na tom pódiu stojí, anebo těch, kteří jsou v hledišti a na pódium se koukají.
Nedovolím si opomenout opatření. Jakožto člen ústavně-právního výboru jsem se opakovaně vyjadřoval k charakteru opatření, typu a zákonnému zmocnění, podle kterého jsou opatření vydávána. V této záležitosti bych se rád zeptal pana ministra, zdali ministerstvo předpokládalo tuto situaci a je připraveno hned, až o půlnoci nouzový stav velmi pravděpodobně nebude schválen a prodloužen, začít psát mimořádná opatření a začít se přizpůsobovat tomu, že se bude muset fungovat v režimu zákona na ochranu veřejného zdraví.
Je určitým politickým špílcem, že jsme ze strany pana předsedy vlády opakovaně osočováni jako opozice, že se snad s koncem nouzového stavu zřítí nebesa a všechno se rozvolní. Není tomu tak. Kdo to tvrdí, tak lže, protože zákon o ochraně veřejného zdraví podává poměrně široké zákonné zmocnění pro to, aby se některá opatření dala zrealizovat plošně, dokonce je to konstatováno i judikaturou. Uvedu rozhodnutí městského soudu v Praze, že třeba uložit povinnost nosit roušky lze. S ohledem na různé právní výklady lze například také uplatnit podle tohoto zákona omezující opatření na otevření restaurací. Ale jsou k tomu samozřejmě různá právní stanoviska.
To by mě zajímalo, jaký je názor Ministerstva zdravotnictví, legislativního odboru, protože například Ministerstvo vnitra, zdá se mi, má trochu jiný výklad, než je ten právně převažující. Tak jestli je shoda ve vládě, jestli se prostě ví, co bude dál, nebo se tady bude jen apelovat na city a vydírat, že opozice má div ne krev na rukou, ale není tam plán B, co bude vláda dělat. Mě by nepřekvapilo, kdyby nebyl, protože opozice opakovaně usvědčuje vládu z toho, že plán B prostě nemá, že tu situaci vždycky dobíhá, je reaktivní, není proaktivní. Zajímalo by mě, jestli je nějaký plán, jak ta opatření držet dál, jaká opatření nepůjde držet dál, abychom věděli, na čem jsme. A to je myslím zájem každého z nás zákonodárců, na čem jsme, jaká opatření budou fungovat a do čeho se v naší republice v pondělí probudíme.
Co je na celé věci velmi důležité a co osobně pokládám, když se snažím tu otázku, proč nepodpoříme nouzový stav, vysvětlovat. Po roce, co v nouzovém stavu žijeme, tak se myslím shodneme - protože i paní ministryně financí předkládá kompenzační návrhy, kritizujeme je, ale něco se předkládá a značí to, že je zjevné, že v této věci jde o životy a zdraví lidí, ale jde taky o živobytí lidí. To je ten důvod, to je to, co nám na tom tak velmi vadí. Mě třeba velmi udivuje, že tady plédujeme za zvýšení kompenzací, za zjednodušení kompenzačních programů; absurdní je to, že místopředseda vlády Hamáček přidá na Facebook příspěvek, kde říká: Je to složité, pojďme to zjednodušit. To tedy nevím, jaké jsou vztahy mezi ANO a ČSSD ve vládě, proč si to nedokážou ve vládě říct - když jsou to složité programy, proč se to tedy nezjednodušilo už předem. To nemůže pan Hamáček říct panu Havlíčkovi: Udělejte to jednodušší, ať se v tom někdo zorientuje, ať to není taková zkušenost, jako třeba s COVID - Nájemné. To si každý podnikatel rval vlasy. To znamená, otázka kompenzací je citlivá a je naprosto zvláštní a absurdní, že se najednou podaří dojít k politické dohodě, že se zdvojnásobí kompenzační bonus, že se to začne zjednodušovat. Teďka. To by byla skvělá informace třeba v dubnu 2020 nebo ještě na podzim. Ale teďka - vláda to zase dobíhá.
A na závěr: My to tady dnes nemáme k projednání, protože si myslím, že si vláda uvědomila, jak strašně vedle šlápla. Tak je to návrh, tisk číslo 1152, který umožňuje uložit podnikatelům správní trest zákazu činnosti při opakovaném porušování opatření. Vytýkám před závorku, že podporuji to, aby bylo právo vynucováno, aby byla opatření dodržována, ale je nutné také, aby podnikatelé věděli, co je po právu a co po právu není. Velmi dobře si vzpomínám na nemilou zkušenost, kdy se opatření měnila ze dne na den, chaoticky, nepředvídatelně, usnesení vlády se zveřejňovala s velkým, s velkým zpožděním a podnikatelé nevěděli, na čem jsou. Hraniční situace nebyly vyjasněné, to znamená, že jste třeba nevěděli, jestli tu vaši živnost můžete provozovat, nebo nikoliv. A za toho stavu vláda chce zpřísňovat opatření? To je pro naši vládu typické, že pomáhat jí moc nejde, ale v trestání, v tom je naprosto prvotřídní. ***
